Třetí den začíná sluníčkem za oknem a modrým nebem.
Po včerejšku jsem se otřepala, kupodivu mne po té bláznivé časovce do kopce ani nebolí nohy – možná následek večerního vytočení nohou cestou k funkční brzdě
Mám suché boty, suchý čistý dres, jsem relativně odpočatá, kolo perfektně zkontrolované a nachystané – no co si můžu víc přát?
Po snídani (dnes krom marmelády a másla i nutela, tvarohová pomazánka a vařené vejce, mňam) obléct, gely, telefon a ostatní erepetičky do kapes a hurá na start. Vím, že jsem z oficiální části závodu venku, možná proto si to dnes tak užívám. Má se jet většinou po české straně, mám tedy šanci na pevnější cesty a méně bahna, možná i to spolu s raním sluníčkem udělalo své.
Tradičně po desáté start, tradičně dlouhý barevný had – i když někteří to už neřeší a bundy a vesty jsou napůl v bezbarvé hnědi.
Dnes je dost teplo, neberu větrovku, ale jen vestičku a návleky na ruce, zas takové teplo není a jestli se přes den oteplí, bude i horko.
Vyjíždíme stejným směrem jako první den, ovšem celkem nezvykle dlouho po asfaltu – ale to jsem si říkala jen pár minut, opět bahnitý výjezd do kopce, většina tlačí, ctě nechtě musíte taky. Část volí cestu lesem mezi borůvčím a popadanými starými smrky – kopec končí, nasedáme, cesta ani není tak rozbahněná a dá se pěkně jet. Opět přes Wielky Stožek, kde se překlápíme na českou stranu – po singlu, kterým jsme tlačili kola z Filipky první den nahoru, nyní sjíždíme fofrem níž a níž – je to celkem prudké, to muselo být docela maso opačným směrem, ale ani mi to první den nepřišlo.
Přes Filipku na Javorový, odtamtud padák do Bystřice, kde nás relativně brzo čeká první občerstvovačka. Dnes to bude delší, v plánu jsou celkem tři, jen tahle mi přišla nějak rychle – zvlášť když si hlídám jak jím a piju a mám v sobě už tyčku a skoro celý bidon. Přijíždím tedy najedená, doplňuji vodu, přece jen do sebe souám nějaké rozinky, banán, pomeranč… a mírným stoupáním začíná dnešní nejdelší výjezd. Trpělivě točíme nohama, nejdříve to ani nevypadá, ale kopec začíná mírně stoupat, z asfaltu přechází na jemnou šotolinu, pak ve velké, ale pevně usazené kameny, jakoby hrubě dlážděná cesta. Točím nohama čistě na pocit, je jasné, že to bude nekonečný kopec… tepák na mne bliká kolem 164, to je prima, kousek na prahem a vypadá to, že si tělo ani nestěžuje… těžkonohé bajkery předjíždím (nízká kadence a rvou to silou), pár lehkonohých předjíždí mě, no nevím, kde se vzali vzadu, ale o to nakonec nejde.
Stoupání mělo nakonec 10km a celkem to protřídilo. Zatím bez bahna, přeci jen je vidět, že u nás jsou cesty udržované v lepším pořádku.
Po hřebeni se houpáme celkem dlouho, potkáváme řady turistů, někteří povzbuzují, někteří trochu hudrují, a nás čeká pomalu sjezd na další občerstvovačku. Ta je dole v údolí v Dolní Lomné, je mi dobře, ale přece jen do sebe cpu meloun, banán, pomeranč, rozinky a vycucnu jeden MAXIM gel. Je to hnusně sladké, ale evidentně to funguje dost dobře.
Odsud začíná trochu nekonečné stoupání, asi 7km s prljezdní kontrolou, zase mi pomáhají točivé nohy, předjíždím snad 15 chlapů.
Nejdřív vyjíždíme na Malou Skalku, poté i na Skalku samotnou. Tady začíná hodně technický sjezd po červené turistické značce dolů na Mosty u Jablunkova. Kdo si chcete polepšit techniku, tohle je celkem vypečené místo, zvlášť když máte závodit. Přece jen se nechci přizabít a sjíždím radši na jistotu, což má za následek, že mne všichni chlapi, co jsem předjea do kopce, zase mizí v prachu přede mnou. Na druhou stranu, loni bych to ještě celé sváděla, takže ve výsledku celkem dobré, ale přeci jen, trošku to do příštího roku popiluju, pak by to mělo jít ještě líp.
Ani nevím jak, jsme v Jablůnkově, poslední bufet. Mám celkem žízeň, celkem dneska praží, vodu mám zase vypitou… jen jsem malinko zanedbala jídlo poslední hodinu, trošku si říkám, jestli se mi to nevymstí. Tentokrát neodolám hutné ovocné šťávě – ale v následujícím asfaltovém výjezdu už cítím, že to byla chyba, nějak se ten hutný broskvový džus vrací kam by neměl… udržím to silou vůle, nakonec do kopce co jiného zbývá.
Začíná poslední dnešní úsek, přes Studniční horu, podél Girové, na Komorovský Groš, poté sklouznout do údolí poměrně vypečeným uklouzaným sjezdem (ale žádné hluboké bahno, dnes to jede!!!) do Bukovce. Odtud kosek po asfaltu k řece Olze a pak podél řeky s jedním malým kopcem až do Istebné.
Dnes jsem moc spokojená, bylo to jezdivé, sluníčko se na nás vyřádilo, cestou jsem si stihla i popovídat, celkem mi to jelo a menší krizi v posledních kopcích – za to jsem si mohla sama, nepohlídala jsem si cukr.
Těším se na poslední etapu, snad se zase svezem a nebudeme se plácat moc v blátě.
K večeři výborné kuře s rýží, opět porce pro 2 talíře, s plným pupkem a po horké srše nám je blaze...
Celkem. 7:28 hod.,
Délka: 78 km, převýšení:2.500 m