V neděli proběhl již 7. ročník komorní akce Mahacup. Každý rok naprosto jiná akce a každý rok naprosto tajné až do dne startu. Pod režisérským dohledem Marka Tupého v hlavní roli vždy čerčanský kopec Chlum a tým Česyk.
A letos????? Slovy El Directore:" Letos to bylo náročné. Brutálně silová časovka, pekelně technické cross country a smrtelný maraton na závěr."
Ráno po uvítání a prezentaci jsme se přesunuli pod Chlum, kde děti odjezdili své porce a porcičky závodních metrů. Po vyhlášení dětí jsme se dozvěděli, jak bohatý program nás čeká.
Bodové ohodnocení každého ze tří závodů bylo 40 bodů pro vítěze a o bod míň pro každého dalšího. Navíc byla vždy nějaká bodová prémie. V úvodní časovce byl krátký prudký výšlap, na němž byl samostatně měřen čas. V následujícím XC na 5 kol bylo ohodnoceno pořadí v průjezdu do 2. a 4. kola od pěti bodů dolu, a v závěrečném maratonu byla 2x vrchařská prémie na vrcholku Chlumu za 10 bodů.
Na startu asi 33 borců a 1 stíhačka.
Časovka byl rovinatý okruh okolo 2 km s jedním prudkým prďáčkem s prémií. Doplatil jsem na neprojetí si trati a minul odbočku asi o dvacet metrů. Začátek tedy nic moc.
Po asi půlhodinové pauze odstartovalo XC na 5 x 3,5 km okruh. Už při projetí trati mě zachvacovala hrůza, že bych tu měl závodit. Po padesáti metrech se sjel hup do potoka a na druhém břehu hned výběh- rovinka- lávka přes kládu- rovinka- seběh do koryta potoka a jízdoběh 100m korytem- výjezd - výběh s přelézáním klád- výjezd- rovina s pár hupy- výjezd-sjezd- rovina (technická pasáž) - rovina- výjezd- tech. sjezd mezi stromky a pařezy- a rychlý sjezd s klopenou zatáčkou. Startovací rovinka byla asi 100m po asfaltu. Do terénu jsem najížděl jako první a až do cíle jsem před sebe nikoho nepustil. Od druhého kola se z výběhu za potokem stávalo hrabání se na hromadu bahna a technika přestávala fungovat. Ale mohutné povzbuzování všech nás hnalo stále kupředu.
Závěrečný maraton se jel na 2 asi 15km kola s dlouhým výjezdem na Chlum. Trať jezdivá, převážně po šotolinových, polních a lesních cestách. Po startu jsme jeli ve trojici, ale cestou na prémii jsem ostatní setřásl. Na začátku druhého kola začaly křeče a tím pádem peklo. Hned za druhou prémií se mi povedl ukázkový let přes řídítka naštěstí bez ujmy na zdraví a materiálu.
Další kuriozitka byl střet s kočkou ve sjezdu na asfaltu v 50-ti km/h, který jsem jakž takž ustál. Najednou se z boku vyřítila a vběhla mi pod přední kolo. Pak už jen MŇÁÁÁUŇUÁ a fofrovala dál. Pořádně mi to rozklepalo kolena.
Dojel jsem s minutovým náskokem 1.
Následovala domácí polívčička, líčení dojmů a věčer nějaké to pivko.
Vyhlášení se tradičně koná s měsíčním zpožděním na MAHA GALA.
Celkově shrnuto velmi hezká povedená akce s nezapomenutelnou atmoškou!!!