Namísto „horské“ LʼEtape v Prachaticích přišla letos rovinatá trať v Pardubicích. Vezu Grepa, který si však plánuje udělat jen výlet zpět domů. Na startu mám být jediná Šlapka, tedy pokud nepočítám Kapra, který startuje v dresu Veolia Bike Team CZ. A ten je na rozdíl od našich dresů tak nenápadný, že si ho během závodu ani nevšimnu. Zpětně zjišťuji, že závodil i Javi, který ale účast na našem webu neavizoval.
Více než 1700 lidí je rozděleno do 10 bloků, které startují s tříminutovými rozestupy. Ačkoli na pražské LʼEtape fasuji dvouciferné číslo do prvního koridoru a dvouciferně taky končím, tady dostávám až číslo 424 pro třetí blok. V koridoru, kde převažují redundantní chlupy na nohou, návleky na rukou a kde kolegové řeší, kde jsou občerstvovačky, se cítím trochu nepatřičně. Chci se držet vpředu, abych minimalizoval riziko smotání a aby mi to nikde neodjelo. V jednom okamžiku si o mě borec zezadu skoro přeloží, ale naštěstí jsme to oba ustáli. Jinak se mi ale mezi méně zkušenými závoďáky jede docela dobře, protože se neloktují.
Ze začátku je rychlost velmi slušná a už po pár kilometrech míjíme pomalejší skupinky ze dříve startujících bloků. Místy jsou skupiny před námi tak velké, že jimi musíme doslova difundovat. Kupodivu zaváděcí motorka naší vlny má přehled a stále se drží před námi. Asi od poloviny trasy už žádné další viditelné cíle nemagnetizují, naopak v nějakém lesíku se nám ztratí jeden únikář.
Jede nás asi 30, částečně z naší vlny, částečně z předchozích. Kolotoč ale nefunguje. Vpředu střídáme jen v několika lidech, zbytek se pouze veze. Na absolutní placce bez jediného kopce je pro mě nemožné odjet, i když se párkrát sám nebo ve dvojici dostávám kousek před balík. S blížícím se cílem začínají nástupy dosud neviditelných pasažérů, nemají však dlouhého trvání a balík zase zpomaluje.
Až poslední kilometry se opravdu letí. Na pořádný spurt ale není moc místa, protože nás zbrzdí zatáčky na kostkách. Několik borců je v zatáčkách přede mnou a v tomto pořadí projíždíme i cílovou bránou.
Do závodu jsem vstupoval s obavami z netypického profilu, jelikož fyzickou konstitucí nejsem žádný rovinář. Závod jsem si ale nakonec moc užil. Poziční hra mě bavila a i počasí vyšlo nádherně.