Po dvou letech jedu podruhé vyzkoušet UltraBikers. Tentokrát již bez zastávek na fotopointech, ale díky nízkému počtu účastníků stále spíše cykloturistickou akci, což mi po letošní bohaté závodní sezóně přijde jako příjemná změna předznamenávající zimní vyjížďky. Tomu odpovídá i oblečení. Už žádné krátké-krátké jako ještě před týdnem v Pardubicích. Dvě ze tří aplikací hrozí kontinuálním deštěm, ale věřím ČHMÚ, že na Moravu fronta dorazí až odpoledne. Již dříve přihlášení Vláďa, Žába a Sergei asi nevěří, a tak se účastním jako jediná Šlapka.
Na start přijíždím „za pět minut dvanáct“ (ve skutečnosti za osm minut devět). Vřelé osobní přivítání organizátora Radomíra Čížka mírní stres, na co všechno jsem v rychlopřípravě zapomněl. Většina účastníků jede trochu kratší variantu pro gravel. Číža mi ukazuje moji konkurenci na silnici: Milana Kmiťa. Tento slovenský šuhaj prý jezdí s Žábou. Již po pár stech metrech v kopci z Veverské Bitýšky je jasné, že když mě Milan nikde nenechá, můžeme si pomoci a objet to celé ve dvou. A gentlemanská dohoda platí.
Trasa je nádherná, vede většinou po velmi málo frekventovaných silničkách. S ohledem na charakter akce nevadí ani několik čekání na křižovatkách a krátký úsek po cyklostezce s dřevěnou lávkou. V Tišnově objíždíme pod mostem zaseknutý autobus, což připomíná včerejší mediálně sledované zaseknutí kamionu v pražské Krči. Kvalita asfaltu je dobrá, díry potkáváme vlastně jen do kopce. A kopců je tu hodně a nemají konce. Člověk už si myslí, že je na horizontu, jenže po pár stech metrech od zlomu se sklon zase zvedá. A tak pořád dokola.
Občerstvovačka je už za třetinou trasy. Stavíme docela na dlouho, protože je jasné, že ujíždíme ne před soupeři, ale před deštěm. A úspěšně. Jen místy jedeme přes mokrou vozovku, většina cesty je v úplném suchu. Lehce prší, až když už dávno doplňujeme ztracené kalorie v cíli. Bylo to krásné, díky!