Akce Wachau Radmarathon 2026

Akce Wachau Radmarathon patří do kategorie Silniční maraton. Datum: 2026-07-12.

Nejdelší varianta má délku 202.00 km.

:: Propozice :: Výsledky

• Vláďa – Maraton pro letošní rok
  
  

  Jediný opravdový maraton na který se letos stíhám přihlásit je Wachau Radmarathon. Opravdový, protože má aspoň 200km. Časově to vychází na červenec a tak tam nakonec jedeme na rodinný víkend. Jediné volné ubytování je ve welness hotelu v Kremži a naštěstí je to jen cca 3.5hod od Prahy.
  
  Užívám si spoluřidiče v režimu L17 a za volant sedám až skoro na hranicích. Na oběd stavíme ještě v Čechách, dávám si rajskou s knedlíkem, ale asi to nebyla nejlepší volba. Cestou se rovnou zastavujeme pro startovní balíček, takže pak už nemusím nic řešit.
  
  Po ubytování se a vyřešení drobných nesrovnalostí kvůli bookingu vyrážím rovnou na kolo protočit nohy. Nahrávám trasu a jedu na start, abych ráno věděl co a jak. Postupně zjišťuju, že okolí Kremže je ještě horší než okolí Gardy a že si úvodní kilometry prostě neprojedu, protože všude je zákaz vjezdu. Ještě zkouším volat Lukovi, ale nevypadá to, že setkání vyjde.
  
  Nechtěně se mi povede projet dojezd a pak po cyklostezce jakžtakž pod kopec, ale ke kopci jsem nakonec nedojel, protože v poslední vesnici byl navíc ještě nějakej zákaz přes náves a nechtělo se mi se s nikým dohadovat. Cestou zpátky potkávám Luka, chvilku pokecáme v vyrážím na hotel. Tam na chvilku do sauny a pak na večeři. Končíme na hamburgeru s hranolkama, v kombinaci s obědem mi není večer úplně dobře...
  
  Ráno vstávám lehce před sedmou, abych stihnul snídani a trochu protočit nohy před startem, to vyšlo celkem fajn, ale při rozjetí mám tak o 10-15 tepů víc a vlastně se mi na start ani moc nechce.
  
  S Lukem vstupujeme do koridoru, jsme tak někde v půlce, kecáme, když v tom se na nás otočí borec co vzpomíná na Beskyd na to jak ho Laco povzbuzoval a podporoval, že to dojede . Stres trochu opadá, je tu start, Luke vyráží. Je to klasicky v klidu jako snad na všech akcích co jsem absolvoval v Rakousku nebo Itálii a ještě před nájezdem na most jsme kousek od čela. Hákuju dnešního domestika a na pohodu projíždíme úvodní část pod kopcem (Seiberer), která se jela průměrem lehce pod 30. Hned za odbočkou to napravo lehne, nalevo, kde jedeme se to trochu zadrhne a dělá se díra. Chvilku to zkouším dojet, ale nakonec nasazuju svoje vlastní tempo a valím nahoru někde okolo 315W. Za mnou cítím vláček, někde kolem čtvrtého kilometru cukám loktem a nic se neděje. Tak uhýbám z čela a za mnou poslušná vlna jak na TdF a z čela jsem se prostě nedostal. Nakonec teda svěšuju a konečně někdo odstřídá. Zpětně analýzou jsem si tam na úvod šlehnul cca 310W na 25minut. Na kopci se už pakuju na konec skupiny, co jsem si vyrobil a čekám, kdy mě to vysype. Místama se jede dost tvrdá lajna, ale vlastně je to celkem fajn. Snažím se hlavně pít, což se docela daří. Na 86km zastavuju na občerstvovačce a nabírám vodu, ze skupiny jsem si trochu odskočil, ale všechno dost trvá, takže si to pak docela dlouho dojíždím. Pak přichází další brdek a pár lidí se rozhodne, že začnou zase pořádně závodit. Nahoře tam sice jsem, ale pokračuje se docela masakr i ve sjezdu, takže se pakuju do zbytku skupiny. Někde okolo 96km přichází trochu techničtější a rozbitá část sjezdu zpřestřená autem. Kognitivní schopnosti povážlivě klesají, takže to nechávám odjet. Do toho první křeč, krucinál. Problémy se zajíždějící sedlovkou z posledních týdnů, nedojetý Beskyd a ambiciózní start si začínají vybírat svoji daň. Nakonec na chvíli zastavuju a aspoň si odskočím.
  
  Postupně dojíždím pod druý hlavní kopec (Jauerling) a kupodivu přechozí skupinu mám na dohled. Cca po kilometru mě trochu překvapí občersvovačka co tam nemá být, ale nechci nic nechat náhodě a nabírám (asi jediný) ionťák. Nahoře jedu dobu za skupinou, ale křeče mi brání do ní dojet a když už do ní dojedu, přijde sjezd, kde si z toho zase vystoupím (byla tam i ta plánovaná občersvovačka).
  
  Pak jedu dlouho sám a někde na Donabrucke mě dojíždí dvojička, kde borec hlásí česky, že jel s někým ze šlapek Beskyd. Doufám, že se budeme točit ve 3 a tak jedu docela pohodové tempo, ale nahoře tam borec není a místo toho mám nějakého místního triatlonistu co jel s ním. Samotnýmu se mi to už docela zajídalo, takže jedeme spolu. Nakonec z něj vypadne, že jeho holka spadla za odbočkou v prvním kopci a že tam chvíli čekal, jestli pojede nebo ne a tak chytil díru. Dávám mu párkrát napít, protože je bez vody, za což se mnou jede až na poslední občestvovačku. Asi by jel i dál, ale posílám ho ať si užije sjezd. V brdcích se mi tam vrací křeče.
  
  Ve finálním sjezdu už je to docela absurdní divadlo, protože musím mít obě nohy natažené, takže jedu sjezd cca do půlky vestoje. Pak to povolí a do cíle už zase můžu jet.
  
  Celé to byly takové těžší Sudety, chvílema mi to teda vůbec neubíhalo a průměr 31 na bednu zdaleka nestačil. I tak to nakonec bylo docela fajn, škoda křečí, ale to se snad postupně dořeší konečně stabilním posedem. Počítám, že na čas 6:30 se docela dalo jet...
  
  Po dojezdu fajn pokec, keiserschmarn a hurá domů....