Akce Žlebský Zubr 2026

Akce Žlebský Zubr patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2026-07-05.

:: Propozice :: Garmin :: Celkové výsledky :: Foto :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2020 :: 2022 :: 2023 :: 2024 :: 2025

• Vláďa – C-čkový závod
  
  

  O Zubrovi už jsem slyšel docela dávno a tak letos se zrušenou Roudncí na něj padá volba k plánovanému konci sezony.
  
  Na start z Bydžova autem, Jezinku s sebou na výlet, podle mapy to vypadá na rozřazovací kopec kousek od startu - ideál, Hulis s Daffym tam podle všeho dojíždějí na bedně, takže se řadím na čelo.
  
  Po startu se jede celkem svižně, po minulém týdnu se držím spíš na kraji balíku. I tak mě sešívaný chytrák v pidisjezdu musí zprava předjet, aby si obratem zase vystoupil.
  
  Pozičně v kopci nic moc, jsem dost zavřenej a nedaří se mi z toho vymotat, ale naštěstí to nikdo v prvním kopci neodpojí a nahoře jsem pořád s čelem i s Daffym a Hulisem. Je to pořád nahoru dolů a tak nemám odvahu moc sahat po bidonu a když se to na chvilku srovná tak než do sebe nacpu gel tak ho radši vracím do kapsy.
  
  Ve stoupání na Seč se skupina pořád přesýpá a tak když to začíná praskat jsem zrovna docela vzadu. Poprvé to ještě sjíždím, ale když to cuká za chvilku podruhé je to moc brzo a vystupuju si.
  
  Přede mnou Daffy a pár dalších lidí a tak za chvíli máme celkem slušnou skupinku co teda docela jede a točí. Přichází pár zhoupnutí a v menším sjezdu hlava dochází k poznání, že nechci závodit z kopce na 300W a tak si oba (tělo i hlava) vystupujeme.
  
  Za chvíli si vystoupí i Daffy a čeká, ale nějak se nám úplně nedaří sladit a mně se od startu nejede úplně dobře, takže tomu nechávám volný průběh. Nakonec se ale nějak zorganizujeme. Načež nás doskočí skupinka s Hulisem. Jarda Halík, který na startu hlásil, že je dost vyčpělej tu v brdích tancuje na svém Canyonu. Přijde mi, že teda není moc zájem to tahat a tak se pakuju na konec. Ale když vidím Hulise, který tahá špice jak kdyby mu bylo jedno, že tu třeba zůstane, nakonec se vracím a občas se tam taky protočím. Až na pár vyjímek zbytek buď nestřídá nebo jen symbolicky.
  
  Ve sjezdu k cílovému brdku se začíná trochu taktizovat, Jardu Halíka to vynese na špic a zjevně se mu to vůbec nelíbí. Nakonec to k odbočce dovážím na poklidných 250W.
  
  Po nájezdu do cílového brdku nastupuje Petr Novotný. 450W se mi zdá trchu ambiciózních a tak si z toho vystupuju v domění, že bedna se ztratila v prachu už někde za Sečí.
  
  Před cílem mě ještě wobloží Jarda Halik (ten po dojezdu přijede a říká, že jsem jel dobře - čti, bylo fajn, že jste potahali a mohli jsme vás v tom brdku nechat) a cílem projíždím s Hulisem.
  
  Po obědě a chvíli čekání se nakonec balíme a vyrážíme směr Bydžov. 2km od Žleb volá Kolíkáč, že mám jet zpátky, protože jsem na bedně... Moc tomu nevěřím, ale nakonec to točíme a fakt že jo...
  
  Pohledem na výsledkovku zjištuju, že celá bedna M40 byla v naší skupině a já se zbytečně větral na špicích a to s sebou mám takové kapacity jako Hulis a Daffy, určitě se dalo něco vymyslet.
  
  Na druhou stranu - ve chvíli kdy jsme se tam 3 orange sešli v grupě a trochu jsem se oklepal, tak mě to bavilo. Takže Daffymu a Hulisovi díky za společnost. A Kolíkáčovi s Jíťou díky za zachráněnou fotku z bedny.
  
  
  
  

  
  
  
• Jíťa – Použitá Šlapka
  
  

  Dva dny po sobě závodit nemám moc ráda, zvlášť když jsou druhý den na startu odpočatí, ale domlouváme se už večer s Kolíkáčem, že nebude-li pršet, půjdeme do toho. Jede tam i Vláďa a Hulis a láká mě i trasa okolo Sečské přehrady. Cestou v autě hodnotíme dosavadní sezónu a vzpomínáme zase na Beskyda.
  
  Na startu nás pak vítá i Daffy, takže jsme tu po pořádajícím Agru Kolín druhý nejpočetnější tým. Škoda jen, že nevyhlásili týmovou soutěž, páč kluci jeli fantasticky.
  
  Po startu se držím docela vpředu, raději na prostřední čáře, ať mě nikdo nezavře a hlídám si soupeřky. Dvě znám z maratonů, kde je porážím, ale jsou mladší a jim jdou prozměnu lépe tyhle krátké dynamické závody bez větších kopců. Hlídám si i jednu místní čtyřicátnici, ale tady je to jedno, ženy jsou pouze jedna kategorie. Přichází první rozdělovák a se mnou jede jen jedna Slovenka. Většina z žen tam má nějakého domestika, začíná to být na závodech častý jev. I já si ten luxus řádně užívám. V druhém větším kopci mě přežehlí Anička Rináglová, pozdější vítězka a chvíli se tam ještě s mladou Slovenkou takto přetahujeme a soupeříme ve třech, ale cítím, že dnes nemám nohy, zůstaly včera někde v Kácově, tak z tohoto tria vycházím dnes jako nejslabší.
  
  Velkou motivací a hnací silou je mi Kolíkáč, který mě veze kočárem na vysokých ráfkách po rovinách a ve sjezdech neskutečně a díky němu se ty sjezdy ještě naučím v těsném háku. Ovšem tohle nelze praktikovat za kdejakým no name jezdcem, tady se ale nebojím. Díky čemuž neustále dojíždíme Slovenku Carlu, která narozdíl ode mě nohy má a statečně odolává a v brdcích má neuvěřitelně sil.
  Houpavý profil okolo Seče není nic pro mě, časté změny tempa a rytmu mě v druhé půli už značně vysilují a bolí, takže za Kolíkáčem funím, hekám, vzlykám, ale pořád nevzdávám. V duchu vzpomínám na dlouhé kopce na Beskydu, kde si nasadíš na 20 minut stabilní tempo a jedeš. Žádné nástupy, jede se tak nějak klidněji a pohodověji. Tady pořád nekončící nahoru, dolů, ale víc teda nahoru, se mi zdá.
  
  Kolíkáč je taky nezlomný a stále dojíždíme soupeřku o druhé místo, i když já už cítím, že na ni dnes nemám, ale díky za ty pokusy. Bolelo to, ale o moc zábavněji, než včerejší Sázavák. Do cíle v souboji o 2. příčku poražená, ale tentokrát v dobré náladě. Zkusili jsme, co šlo, ale po včerejšku Šlapka značně použitá, takže toho v nohách moc nezbylo. O to větší radost v cíli z bedny Vládi a skvělých výkonů Daffyho a Hulise. Všichni tři už mohou plánovat taktiku na příště, ať jim z toho kápne ještě lepší umístění.
  
  Stejně je ta cyklistika krásná. Jednou bolestivá, jindy radostná, zažíváš menší či větší výhry i prohry a učíš se s nimi vyrovnávat. Dobrá škola do života ke zvládání opravdových životních radostí, problémů i strastí...
  Díky za pozvání na tahle utrpení:)