Po včerejších Svinčicích se ráno probouzím vyždímaná jak houba na školní tabuli. S kamarády z Krkonoš jsme se vyhecovali, že "královskou" Vysockou časovku jedině na koze. Celý týden řešíme jestli disk, jaký převody, jakou helmu, trasa je taková na hraně, hodně technická, výjezdy, sjezdy, zatáčky, les, kde není vidět, špatný asfalt... Všichni svorně vzpomínáme na tu překrásnou původní trasu, po libovém asfaltu, kolem rozhledny, to byla tradice, ale tohle...
Tady je pěkný jen ten dojezd na náměstí, kde je už od loňska výtečná atmosféra, fanoušci a hlavně my jako Šlapky tu děláme ten nejhezčí kotel. Vloni jsem se tu k Áďovi a jeho Orange koštěti hned po dojezdu přifařila a fandila s ním, i když jsem ještě nebyla Šlapka. Ale matně si vzpomínám, že už tehdy mi Barbánek nabízel, že mi půjčí Orange dres a mně bylo líto, že v tom klubu nejsem, když jsem viděla tu soudržnost a jak ten oranžový duch zaplavuje celé Vysocké náměstí a jak všechny Šlapky víc a víc fandí dalším dojíždějícím do cíle. A letos jsem tu já jedna z nich, abych si tu atmosféru mohla připomenout a prožít snad ještě intenzivněji.
O tom, že koza byl fakt blbý nápad, jsme se nakonec přesvědčili všichni tři exoti, co jsme na ní jeli. Jen jsme si to prostě museli ověřit na vlastní kůži. Ale byli tu i další atrakce, například v podobě Honzy Malíře, který to jel pro změnu na gravelu s diskem. Já už příště vím, že určitě na hbité silničce, maximálně fofrklacky na rodla a možná ani ty ne...nebo🤔? To zas bude za rok dilema a diskuzí s kamarády, na čem to jet, jak to jet a "byl sis to projet"...
Každopádně čas o 15 vteřin horší jak vloni, ale pocitově tak aspoň o minutu. Od Staré Vsi už se na té koze jelo hodně blbě, o dojezdu na náměstí bych raději pomlčela... Áďa fandí na stejném místě jako před rokem, tak jdu k němu, když předtím ještě zajedu za Vysoké ke štolám na parkoviště k autu, abych se převlékla do suchého a zjistila, že klíč mám v batůžku, co jsem si odvezla na start a který určitě do 11h přiveze velké auto nahoru. Tak ještě ve 12h tam není a to už se i chlapi na náměstí chumlají do dek půjčených v cukrárně😁.
Nevadí, chvíli to přežiju a brzy mě zachrání Barbánek svojí Šlapkovskou bundou. Ten sice po výpadku a zranění jede jen symbolicky, přesto mi nadělí přes minutu a fandíme dál Gurtovi ve třech. Nesmí chybět společné foto velkého a malého Adama. Pak už si nás začíná všímat široké okolí a fotografové si nás fotí do místního bulváru. Vzhledem k počtu startujících (vypadá to, že Vysocká je takovým Mistrovstvím vesmíru všech časovkářů) a startovním časům po minutě, si ještě notnou chvíli počkáme na Kolikáče. Mezitím si k nám chodí popovídat i kamarádi z jiných týmů, evidentně jim je okolo oranžové party dobře, tak je vítáme s oranžovou náručí a dýcháme na ně oranžového ducha, tak uvidíme, co za rok....😊
A pak už přichází předzvěst něčeho velkého. Káťa a v ruce obě vlajky, jedna je při dobré vůli řekněme oranžová...no a druhá...v hodně silných slunečních brýlích vlastně asi taky. Rozvěšujeme je místním na ploty zahrádek a čekáme na Prezidenta. Tím, že jede poslední, má ten největší kotel. Zkouším roli bláznivého fanouška, co vídám při velkých závodech, jak běží se svým idolem do vrchu, ale v těch tretrách s kluzkými looky mi to teda moc nejde. Radši zas budu závodit a fandit nechám jiné. Ale to nic nemění na skutečnosti, že Kolikáč zajel výborně a wobložil dnes všechny Šlapky. A hlavně měl ten nej kotel ze svých oranžových oveček. I když nás dnes nebylo tolik, co vloni, o to víc jsme možná chtěli zažít tu velkou atmosféru, zachycenou na fotkách a videích.
Déjà vu ze včerejška se opakuje. Čekám na vyhlášení, ostatní Šlapky už valí jinam a Gurta vyhlašují na bednu... A on už bohužel odjel, protože nevěřil, že by to mohl v té dnešní konkurenci zažít. Já jsem zase mile překvapena, když ženy rozdělí a vyhlašují v kategorii do 40 a nad 40 let. Takto jsem první, jinak bych skončila druhá za Kaprovo doktorkou. Škoda, že nemohl dorazit, ale skálopevně věřím, že za rok to určitě vyjde🙂.