Akce Radovesická kostka 2026

Akce Radovesická kostka patří do kategorie SAL. Datum: 2026-06-07.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Garmin :: Foto :: Flyby

Historie: 2024 :: 2025

• Kolíkáč – Boj u luxferu!
  
  

  V sobotu roztočit nohy na koupačku na Slapy s emanželkou. To by člověk neřekl, že to je málem kilo a 1400 up. Se štěstím dojíždíme domů na jednu baterku. Pod sebou retro Fočuse a potvrzovat si, že ten vývoj techniky šel zase dopředu. U hráze Starouš, co chutná jako Plzeň. U mola nádherná osvěžující průhledná voda jako ve vysokohorském jezeru. Cestou nazpět třešně ze stromu. Jo tohle je ráj! O 24 hodin se brodit ve wattovém pekle a nadávat, jak mě to nebaví! Ale vedle sebe oranjes zadek Nemiho, který taky trpí jako zvíře. Bojujeme do soutěže týmu, a to přeci za tu bolest stojí, díky kámo!
  V neděli vstávat a klepat se nervozitou. Proboha proč? Tělu se nějak nechce, doplácat se za Nemim před barák a zaplout do jeho korábu. Probrat všechno o tom našem koníčku. Navigace nás vede přes Lukov. To prostě chceš. Nádherná zelená příroda a do toho magické výhledy. A v hlavě Krušnoton, navždy zasetý a nezapomenutelný.
  Start, prokousat se dopředu a na dohled Nemimu. A už tu je první kopec, Michal Ippoldt si shazuje řetěz. Háknout motorku Milana Millera a nechat se unášet nahoru v levé škarpě. Nemi řve, že to nedá, že to přepálil. Heká, ale věřím, že to dá. Za námi zůstává Laco Šindelář, Venca Cafourek, Karel Kopr, Tomáš Papež, přede mnou Milan Beránek. S ním jsem přeci jel před týdnem, musím! Kopec nekončí, ale jak se to trochu narovná, tak asie pode mnou letí jako splašená. Safra, to je tak opojné! Nemiho zabíjím hláškou, že už je to jen 35 m up. Úplně ho to zlomí a řve, nečekej! Milan Miller odjel, Milan Beránek taky, ale je na dohled. Konec kopce a sjezd po rozbitějším asfaltu zakončený prudkou pravou. Brzdím, v hlavě furt točka pod Ondřejovem, kde jsem šel málem do pangejtu před 14 dny. Tady mi to odjíždí. Ale kolo letí, a já nechci jet sám. Sjíždím si asi 4 borce, včetně Milana Beránka. Točíme! Zdá se, že docela jedeme, ale je to jen zdání, zezadu po chvíli přilítne velká grupa, i s těmi, které jsme tam nechali. Ale především s Nemim! Teď už věřím, že se do cíle od sebe nehneme!
  Fouká bočák zleva, tak točíme. Ale pro někoho to je nepředstavitelný problém. Dlouhé špice, odstřídání do půlky skupiny, jízda vpravo, abychom se neschovali, prostě velká škoda. Tady jsme mohli frčet furt přes 40 a ještě si někoho sjet. Projíždíme cílem a jdeme do dalšího okruhu. Rozdrbaný výjezd a mně se jede strašně blbě. Nemi povzbuzuje a světe div se, v půlce se to vždy nějak obrátí a nohy jedou. Malý sjezd a nejdelší kopec je tu. Vždy ho protrpět, tady kraluje Zdeněk Zof a v 59 letech nám solidně natahuje držky. Ale je motivací, Tuchořice jsem s ním jel, tak to přeci musí zase fungovat. Dojel si nás Michal Ippoldt a po chvíli i odjel a odtáhl další dva z naší grupy. Docela jsem si nadával, že jsme to mohli s ním zkusit, ale když jsme pak sjeli ty dva, co s ním odjeli, tak to asi stejně nemělo význam.
  Když už si myslím, že jedeme do cíle, tak mě uzemňuje pohled na budík, kde svítí ještě 25 km do konce. Tak to bude ještě zajímavé. Bidony chrastí a nádrže v těle už jsou taky u dna. Ale je tu Nemi, oranjes magnetismus funguje a dodává vzájemně mnoho sil. Hodně pobavila jeho hláška, když mi říká, že v půlce kopce mám nějaké vyměněné nohy, a že to asi budou nejspíše jeho . Poslední kopec, Tomáš Papež mí sděluje v totálním šrotu, že tady nechce zůstat a jet sám. Já s ním plně souhlasím, že to asi nikdo z nás. Zděnek Zof si nás znovu táhne nahoru, s Nemim jsme s ním, ale Tomáš se nakonec láme. Takže jsme tam zas někoho nechali, a teď jak to vykutálet před cílem, který je po sjezdu a po ostré levé zatáčce mezi domy, kde na to nějak nemám koule to tam poslat. Zdenšk se vyřeší sám, když si vypochoduje do trávy, a já po chvíli také, když chytnu masivní křeč do levého stehna. Nemi bojuje ještě ve skupině o cenné bodíky, já si hraju s křečí, která naskočila i do pravého stehna. Tak to je moje super finále dnešního vrchařského pekla!
  V oranjes partičce nad halušky a kelímkem už to ale hodnotíme pozitivně. Kostka nezklamala... tvrdá, náročná a spravedlivá trať ve skvělé konkurenci, a navíc jsme se s Nemim vyladili na stejnou notu, takže to byla jedna velká skupinová show!! Jíťa a Strejda na odděleném startu parádně bojovali až do konce a přinesli nám cenné body do týmů. Bílina byla všude, ale oranjes se jen tak nevzdávají, věřím, že v dalším závodě Kolem Posázaví nás bude ještě více!
  

  
  
  
• Nemi – Výměna nohou
  
  

  Bitva o přední místo v Severočeské amatérské lize cyklistů se přesouvá na domácí hřiště SK FAVORIT Bílina. Ve velké ceně O Radovesickou kostku bojuje 11 Favoritů proti 4 Šlapkám. V úzkém startovním poli se trochu chaoticky mísí dva balíky, které startují po sobě. Čísla dvou borců přede mnou ale začínají čtyřkou, tak jsem ve správné kategorii. Popřát si hodně štěstí s Jíťou z druhého balíku a jet hledat dopředu Kolíkáče. Před týdnem jsem v Tuchořicích chyboval, když jsem první kopec jel moc opatrně. A teď chybuji přesně naopak. Kopec do obce s příznačným názvem Mukov má poněkud jiné parametry než včerejší Kozovazy. A tak se zbytečně dlouho držím v brutálním tempu s čelem, abych se následně nedokázal chytit ani Kolíkáče. Nečekej, volám na něj, když se ohlíží. Naštěstí přežívám vlastní smrt a zapadám do slušné skupiny opozdilců. V rovince směr Kostomlaty sjíždíme menší skupinku s Kolíkáčem. Takhle by to šlo, jsem zpátky v závodu. Skupina se sice točí, ale po rovině jede jen na půl plynu, protože ji v kopcích řádně očesává Zdenek Zof. Opakuje se pořád stejný scénář. Zpočátku Kolíkáč ztrácí, v polovině kopce si vyměníme nohy a já mám co dělat, abych uvisel. Už se na to vykašli, volám na Zdenka, místo kašle ale volím ostřejší výraz. V Garminu mám nahraný pouze jeden ze čtyř okruhů, hlavu jsem nechal v autě, a tak nevím, kolik ještě zbývá do cíle, když Kolíkáč začne plánovat náš útok. Jenže plány berou za své, když v zatáčce před Razicemi z jedničky nastoupí Petr Lacina takovým způsobem, že druhý Zdenek končí na trávě. Já ze trojky Petra docvakávám. Mírné klesání do Hrobčic bohužel strávím na špici, a tak mi za ostrou levou v cílovém spurtu nezbývá dost sil na dva závodníky ze stejné kategorie, což ale nijak nezmenšuje radost, že jsme v pořádku dojeli a můžeme si společně vychutnat zasloužené halušky.