Akce Lawi Tour GT 2026

Akce Lawi Tour GT patří do kategorie Gravel. Datum: 2026-05-08.

Nejdelší varianta má délku 75.00 km.

:: Propozice

• Luke – Gravel warrior
  
  

  Tak asi první závod kde k tomu letos přistupuju aspoň trochu vážně, projedu trať a nemám v hlavě zoufalé přání, aby se moc nejelo. Prostě se pojede. Dokonce jsem i pečlivě studoval propozice a zjistil, že je to vlastně Český pohár v gravelu. Bohužel už jsem byl přihlášen...
  Na startu je nás pár, trochu mě děsí jestli aspoň někdo mojí výkonnosti. Blok před námi elite muži, za námi elite ženy a U23. Normální lidi nikde. Stojíme s Žábou v první lajně, start, než zacvaknu sem vyloktován na cca 12 místo, prej klid, letmej start za lesem.
  Valíme lajnu, 500W nástupy kvůli čemukoliv, už to přede mnou praská. Full gaz po lesní cestě v lajně, asi teď někdy probíhá letmej start ale to už mi je jedno. Držím se sotva borce přede mnou, louže zleva (zprava bylo mraky místa ale to při 40 km/h vidět nebylo), přes nános bahna, borec se vlní, mě to vyhodí ze stopy a smyk zadního kola mě vyhodil hluboko do rozmáčený louky.
  Ustál jsem to, ale vyjet z louky je zas 500W a ne moc překvapivě jsem poslední... no super start. Nemám moc čas analyzovat, jestli sem si jistej, že tohle je závod pro mě.
  Tak jen suše konstatuju, že Žábu už dnes neuvidím a měl bych asi zvednout zadek, jestli nechci kroužit 3 kola jako úplně poslední...
  Během 4 km dojedu 3 lidi a tvoříme vcelku perspektivní grupu, další je na dohled a pocitově sem se nějak srovnal s tím pekelným tempem.
  Bum, borec neukázal díru, já ji vymetl a shodil řetěz, bohužel to je zastavení, nejde to snadno a čau skupino. Jako chápu, že se neukazujou díry někde v pekle, suti, nebo na singletracku, ale na hezký lesní cestě?
  Než nahodím řetěz už za sebou vidím motorku a za pár km mě dojíždí U23. Nechci se jim plést, tak nehákuju, ale nějakou chvíli jedu za nima docela stejně. Pak někde na technice mizí, přijíždí vedoucí elite holka, jedeme plus minus stejně, tak se háknu a v lehkých pasážích jdu na špic. Za mě docela valíme, když jsou louže nebo singletrack lesem, tak ztrácím (vlastně kdykoliv je třeba pohnout řídítky), ale pak se dotáhnu.
  Takhle dojedeme celý kolo (59:57 a limit v propozicích byl hodina - ale stejně to nevymáhali). Během kola jsem předjel několik lidí a tak nějak doufal, že už nejsem poslední, ale moc jsem netušil co jsou zač.
  V nájezdu do dalšího kola mi zas elitačka cukla, plán byl to dojet někde na rovince. Pustil sem to odvážně ze sjezdu kde dole byl kus betonu a 3 vykřičníky, kde jsem tak nějak při reconu nechápal proč tam jsou, normálně se to tam jen zhouplo a co se sjelo dolů se zas vyjelo nahoru.
  V závodní rychlosti na mě ale vykřičníky jen blikly a já celej protisvah vyjel po předním kole a zapsal si největší kaskadérském kousek života. Uf. Pak se kolem přehnalo čelo hobby (2 kola místo 3) a odvezlo eliťandu pryč, což tak moc nevadilo, protože zas přivezli 2 další, který se mnou zůstaly. Buď byly horší nebo trochu unavený, ale nechávaly mě docela dost tahat, krom techniky, kde jsem se buď uklidil sám, nebo o to byl požádán. (Milý pane, kdybyste mohl méně brzdit, my se tu snažíme závodit...)
  Na stavební suti pak jednu ztrácíme a druhá má víc zájem jet, celý kolo zas rychle uteklo a jdu do posledního, zas jsem pár lidí předjel...
  Před sebou vidím někoho, tak si říkám, že bude i motivace furt jet. V brdku se dotáhnu na 10s, těším se na stíhačku. Levá. Ujíždí přední kolo a jdu na držku, cejtim rameno, pak jak reju helmou v šutrech, divnej pocit. Žiju, ale nohu mám nějak divně v řídítkách. Do toho začal vřískat Garmin, tak zrušit odeslání úmrtního listu, dostat křeč do zaseklý nohy, nějak se vyndat a chvíli poležet a přemýšlet co s tím.
  Kolo ok, nic extra nebolí tak asi můžu jet, z loktu trochu crčí krev, ale když to rozpatlám s bahnem okolo, přijde mi to dost v pohodě abych dojel. Poslední kolo tak jedu s pocitem gravel warriora, krvavého od ramene pod koleno. Pár km před cílem mi to kazí borec z krátký, kterého minu jak patník a bere mi tak titul největšího chudáka na trati. Navíc jsem pak zjistil, že jsem dal i jednoho elite...
  V cíli mě místo ovací čeká vyfouklá brána a hned za ni příhodně připravená sanitka. Tam mě prolejou desinfekcí a můžu valit domů. Ještě mě pozdraví Beny (pan ředitel závodu) a Žába se Sergejem, kterej mě hned zve na další gravel maso... no pěkný to bylo, ale asi si to budu muset dávkovat...