Akce První šlápnutí - PRS 2008

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie Cyklistický závod. Datum: 2008-04-05.

Nejdelší varianta má délku 52.00 km.

Propozice :: Plakát :: Startovní listina :: Diskuze :: Celkové výsledky jednotlivci :: Celkové výsledky týmy :: Fotogalerie Racergallery :: Fotogalerie
Report :: Report VLKa-Vladi Konupky :: Poděkování

Historie PRS a POS: 2004-2007

• Léňa – Cíl splněn
  
  

  Na PRS jsem se opravdu moc, moc těšil. Sice startovní listina, která den před závodem čítala kolem 200 hlav ve mně vyvolávala zděšení, ale vyrazil jsem. Ráno bylo na teploměru 0 stupňů a vyrazil jsem kolmo s baťohem na zádech přes Háje, Spořilov, Budějovická, Barrandovský most, Slivenec, Ořech a Mezouň do Vysokého Újezda. Spěchal jsem do sokolovny abych byl aspoň trošku užitečný, dostal jsem za úkol s Icemanem organizovat parkování vozidel na parkovišti. Za přibližně hodinu a půl jsem byl promrznutý až na kost tak jsem se fakt už těšil na start závodu.
  Hlavním úkolem pro mě bylo porazit Kolíkáče! Po startu jsem si ho ihned vyhlédl, sledoval jak si to šine pěkně s vedoucím balíkem. Po pár sekundách se balík promíchal a Kolíkáče jsem ztratil, dal jsem tedy do svého úsílí úplně vše a podařilo se mi dostat někam kolem dvacátého místa odkud jsem měl krásný rozhled. Viděl jsem jak Malina si hlídá špici, Kuře a Radek s ním, taky pokoukání Maliny v „úniku“. Po pár kilometrech se, ale můj rozhled začal měnit v mlhu nebo spíše jen v zadní pláště závodníků přede mnou, tepovka lítala někde ve hvězdách, úplně jsem ztratil povědomí o tom kdo, kde je a jen jsem šlapal co to šlo. Bohužel to moc nešlo. V jednu chvíli jsem si myslel, že jsem měl defekt nebo, že mám zablokovanou zadní brzdu, protože kolo nejelo a nejelo. Na konci prvního okruhu jsem opravdu pochopil, že jet v prvním balíku není opravdu pro mě tak jsem odporoučel a nechal se dojel našlapanou druhou skupinkou. Byl jsem pozitivně naladěn, protože na POS mi první balík ujel hned po výjezdu z Mezouně a teď jsem uvisel málem až do Újezda. Nynější skupina byla obsazena dvěma členy z KC Brno, CK Královic někým z KPO a jednou závodnící. Tady jsem udělal chybu, že jakmile mě dojeli zůstal jsem na špici a točil jsem co to šlo to, opravdu mě to znavilo a pak při druhém zdolávání výjedu do Újezda mi síly chyběly a skupinka odjela. Ohlídnul jsem se dozadu jak to vypadá a všimnul jsem si oranžové vesty tak se mi hned zlepšila nálada a čekal jsem kdo to je. Po pár stovkách metrech samoty mě doráží skupinka vedená Alánkem. Jelo se opravdu svižně (tepy pod 180 nešly), nejvíce tahali Alánek a Charvát z Královic, mé špice nepřekročili pár sekund a byl jsem rád, že jsem. Postupně jsme nabalovali odpadlíky ze předu tak se naše grupa stále rozrůstala a sílila. Ke konci třetího okruhu jsme dojeli Michala Starka s někým z Da-ba týmu, hned jsem dostal čočku, že mi koukají achilovky a časem na to dojedu (ono mít 2 metry to se špatně shání dlouhé dresy..). Jak už se stává tradicí tak asi v půlce ve výjezdu do Újezda si nechávám skupinku odjet, nefunguje mi tachometr tak opravdu nevím kde jsme (myslím si, že nám chybí ještě tři okruhy…). Bohužel tentokrát je díra za námi větší tak pokračuju opravdu výletním tempem do Újezda. Kde zastavuji u manželky, které předávám bundu. Ještě chvilku čekám než někdo přijede. Potom se přiřídil Marhi s kolegou z KPO a nějaký borec z ZPM sportu. Nastupuji tedy do pedálů a jedu s nimi. Tady jedeme tempo sice na hranici únosnosti, ale dá se zvládnout, dokonce točíme opravdu rovnoměrně rozložený kolotoč. Tentokrát při výjezdu do Újezda neodpadám, ale ztratili jsme kolegu Marhiho (Marhi pak vystoupil a čekal na něj) tak pokračujeme jen ve dvou až do posledního okruhu (žiju v domění, že mě čekají ještě dva). V Újezdu se k nám vrací Marhi, který mi při sjezdu do Mezouně oznamuje, že jedeme poslední okruh tak bychom si to mohli pořádně začít dávat. Toto samozřejmě kvituji, roztáčíme docela zběsilé tempo. Za Tachlovicemi se k nám začal blížit větší balík, který nás před Kuchařem sjel, ale zůstáváme na špici. Před želeničním přejezdem nastoupil nějakej borec z Pijacu a balík se začal velmi rychle trhat, rychlost nepadla pod 35. Před poslední zatáčkou jsme už jen čtyři. Marhi zaspurtoval na první cílovou čáru (kde vyhrál) mi jsme se vyvezli za ním a ve spurtu na pravou cílovou čáru jsem druhý.
  Počasí super, práce organizátorů, k nezaplacení, sportovní úroveň vynikající, vlastní zážitku hodně depresivní. Cíl splněn (Kolíkáč zdolán). Teď ještě hodně, hodně trénovat a už se těším na další závody! bikování zdar

  
  
  
• Malina – Akce PRS08
  
  

  PRS08
  
  
  
  Poděkování
  
  
  
  Předem popisu a reportáže ze závodu bych rád pogratuloval a hlavně poděkoval celému organizátorskému týmu. Super akce! Ukázalo se, že potenciál v počtu lidí, kteří ve Šlapkách jsou je ohromný. Díky všem, co se na závodě podíleli. Ať už troškou do mlýna nebo pílí přímo ďábelskou v podobě rodiny Zachových, Sýkorových a dalších. Neskutečnou práci předvedli jednotlivý rodinní příslušníci jednotlivých členů Šlapek, kteří nemusejí mít cyklistiku ani zrovna v lásce ale projevili zájem podílet se na akci, které díky brzkému datumu byla v „merku“ mnoha sportovně a nakonec i kulturně zaměřeným lidem.
  Chybičky tam samozřejmě nějaké byli, ale nemůžu si ani dovolit o nich hovořit, protože můj pocit, z tak kvalitně zvládnuté celkem velkolepé akce je jen a jen kladný. Přijměte prosím můj dík, z pohledu zejména závodníka.
  
  
  Závod
  
  
  
  Počasí vyšlo tedy náramně, bez chyby.Start se trochu zdržel, někteří čekali na lajně za přejezdem, většina pak přijela od Újezda až těsně před startem. Trochu jsem začínal z toho počtu hlav mít strach. Ostatně jako všichni. Manželka Igora mě ještě zkoušela, jestli nemám starťák a požaduje pár slov, jako „vítěz“ posledního podzimního klání. No, něco jsem jí řekl, ani už nevím co. Starťák jsem neměl. Hlavou mi běhají hlavně obrázky klubek ležících lidí. Snad tak přemýšlí i ostatní a alespoň ze začátku pojedou, pokud ne s rezervou, tak opatrně. Až po těch myšlenkách mi nabíhaly žíly z té konkurence, co se tam sešla. Moc lidí ze seriálu UAC na startu čekajících na výstřel nechybělo. K tomu jí doplnili někteří bikerské týmy jedoucí na silničkách, formace z KC Brno, mistr republiky v půlmaratonu Kristián Hynek, snad někoho neurazím, pokud jsem na něj pozapomněl. Ale kvalitních dostihových koní tam bylo dost. Kromě toho další bezmála dvě sta lidí jedoucí na silnicích nebo bikách, co nechtěli prodat dres zadarmo. A samozřejmě chtěli ukázat svojí píli, hodiny a kilometry ze zimní přípravy.
  
  
  
  1.
  
  Od začátku se jedou docela příjemný kule, každý si chce vepředu najít své místo na slunci (tady slunce znamená vítr). Jak to vypadá zezadu nevím, bojím se otočit, ještě se občas někdo s někým štouchne loktem. Ale vypadá to dobře a myšlenky o pádech a pokaženém závodu ustupují před návaly emocí z prvních závodních metrů. Ještě si počkám na sjezd a pak už to bude kolo od kola lepší. Ve sjezdu jedeme 65, k tomu se ani moc netočí. Lidí je tu pořád pěkná masa. A tak to zkouším jestli se někdo chytne a zkouším to jako poloviční organizátor malinko natrhnout. Nikdo se nepřidává a tak si chvíli hraji ve vyšších tepech. Za hupem za Tachlovicemi si cucnu z bidonu a řadím se zpět do balíku (kdybych věděl, že už se od cíle nenapiji, tak jsem se napil více ). Tempo se snaží udávat hlavně Brno. Pohybuji se hlavně vedle Kuřete a Radka. Projedeme Kuchař a jdeme se rovnat na vítr. Abych upřímně řekl, namíchaný koktejl-Magnet s větrem, mě absolutně dostával. Jezdila se lajna na pravé straně, většinou ale v takovým hrbatý dvojřadu. Problém byl, že jsem neustále něco lepil a dojížděl. Mám chuť to s čistým svědomím nechat někomu jinému. Ale při prvním závodu, mi je nějaká taktika ukradená, a tak si docela pouštím žilou a jedu za své...
  
  2.
  
  Ve sjezdu je čas kouknout se zpět. K mé spokojenosti se to už kdesi trhlo, nic nepočítám, odhadem 30borců. Při zpětném pohledu dopředu se už selektuje čelo závodu a udávači tempa. Pár nástupů, ale většinou nedlouhého trvání. Magnet k cíli opět za své. Kristián Hynek si vlezl na špici a co jsem tak postřehl, když jsem zrovna nehypnotizoval přední gumu, ze špice neslezl. Pochopil jsem rozdíl oproti podzimu. Kdy jsme tu ve 3 točili nohama, aby se neřeklo .
  
  3.
  
  Nic extra, jen bych si dal nějaký rychlý cukr na oživení. Ale všude samá sůl (lýtka, tváře). Po půl hodince v maximálkách bych si rád odpočinul, ale pořád něco zaceluji. Občas to zkusím, pak se zase se vrátím. Dost blbnu, ale od toho ty první závody jsou. Pocit z jízdy super, navíc vidím makající Kuře a Radka, tak naprostá spokojenost. Na magnetu se konečně schovávám u škarpy. To je ti vám luxus! Jedu za zadkem Jury. Tempo snesitelné. Po levé straně to někdo zkouší...
  
  4.
  
  Lámání chleba. Celé kolo se závodilo, dost lidí to asi odrovnalo. Dozadu jsem se nepodíval, ale kolem se točí už méně lidí, proto ty úsudky. Ty co to zkoušeli odjeli. Mám dojem Klímič, Hynek, Kovář, Prochy nevím přesně. V brdku za Tachlovicemi za to vzal Zahrada. Chtělo se mi s ním ale nakonec jsem ho nechal být ani nevím proč, v tu chvíli jsem se cítil o.k. ?! Chyba... Skupina na to moc nereagovala do Kuchaře tempo. Nikdo moc netahá....O to více se jelo k cíli. Dost mě to položilo. Opět na větru navíc tam bylo dost bikerů, bohužel se dost motali. Trochu obtíž. Jeden vyrobil díru, Jura za mnou ho skoro sejmul. Přede mnou 3metry volno a pak Radkova DeRosa. Kdybych odstřídal, tak jsme je nesjeli. Díra zalepena. Na jazyku si chuťové pohárky vzpomněli, co bylo k snídani. Ven to naštěstí nešlo. Ale být díra delší, tak jsem to nesjel, nebo omrknul müsli s jogurtem na ježku.
  
  5.
  
  Předchozí blbnutí mě stálo dost sil. Od cíle až do sjezdu jedu trochu v tunelu. Diváky nějak nerozeznávám muže od ženy. Ve sjezdu mi to kousek odjíždí, 70ka na tachometru a pořád se šlape. Převod 53-12 mi je trochu k ničemu, zakyselením to jde s kadencí trochu z kopce a tak zase celý sjezd tupě zírám na Radkovi prd*l. Něco před námi odjelo. Za přejezdem za to bere Červajs. Poslední šance pak to balím. Trochu si pomůžeme, postrčíme, protočíme. Vypadá to nadějně trojici, kde jasně rozpoznávám jen Vitase dojíždíme. Před Kuchařem nás ale opět skupina dojíždí. Trochu začarovaný kruh. V magnetu vím, že na spurt sil není. Kuře se mě snaží ještě polít svěcenou vodou, krásně hecuje boreček. Tak sbírám poslední hromádku čehosi a před poslední zatáčkou to ještě docvakneme. Hned se nastupuje a letí k „cílovým čárám“, mě to jako poslednímu ze skupiny problém nedělalo. Ale spurtovat na dvě čáry, tak bych asi nevěděl, která bije. Tohle se příště musí vypilovat...
  
  
  
  Celkové dojmy
  
  
  
  Lepší úvod do závodů snad kromě Bíteše, kde jsem nebyl jsem si nemohl přát. Bombová spokojenost z naší aktivity. Kuře potvrdil talent a to, že i přes méně najetý kilometrů se dokáže kousnout, jak pitbull. Radek mě přímo fascinoval, ať už stylem jízdy, tempem na špici nebo prostě tím, jak jsem za ním prostě a jednoduše funěl. S tímhle chlapíkem se v UACu jednoduše musí počítat. Věřím, že naše spolupráce bude pokračovat dál, a že časem dospějeme do stádia, kdy „tři jsou více než jeden“ bude naplno efektivní. Dnes tam pár náznaků bylo. Bylo to hlavně o tom se kvalitně svézt a vypláchnout si trochu hlavu rychlejším, kratším závodem, omrknout jak na tom je po zimě konkurence a jaké si dále dávat cíle. Zároveň tu hlavu naplnit poznatky do dalšího trénování, dojmy a dobrým pocitem z jízdy. To se u mě splnilo maximálně...
  

  
  
  
• Iceman – PRS 2008
  
  

  PRS 2008 festival cyklistiky. Je neděle,devět ráno a prší.Původně jsem plánoval Koloděje ale v tomhle počasí se mi ven nechce.Nejen tělu,ale i hlavě.V ní "jede" nekonečná filmová smyčka PRS 2008 :). Všichni jsme tam byli.A kdo ne,může jen litovat a hořce naříkat.Pár závodů ,jsem již, ve své krátké kariéře nadšeného hobíka,absolvoval,ale PRS 2008 s přehledem všechny přebyl. Na startu to pořádně hučí.Balík je roztažený snad na 100 metrech,na šířku pokrývá celou silnici.Žádné auto nemá šanci projet,i červená zaváděcí fabia se jen těžce dere vpřed. Amatéři,hobíci,turisti,ti všichni se zde sešli.Jsou nervózní a natěšení na první závodní kilometry.Nejinak i já.Stojím vedle Cancellary a jeho chutě,totiž skalpovat mě hned v prvním závodě sezóny se mi pranic nelíbí." Jak se asi tohle zamlouvá Kolíkáčovi ",myslím si: " toho chce zaříznout snad každém druhej " :). Ale zpět k Icemanovi.Sedlá stejnou žiletku jak loni ale upravenou.Po konzultaci s biomechanikem snížil řidítka a zvolil jiný druh představce.Taktéž hodlá při závodech ignorovat tepák,a tak ho vozit nebude.Také bidony a návleky na tretry jsou nové.Jo a jeden křížek z loňska přibyl :). Start.Balík se začíná okamžitě roztahovat,mě se daří okamžitě nacvaknout a jdu do toho.Vzadu jsem pořádně naložil a šlapu co to dá. Během okamžiku identifikuju Diabla a Kolíkáče, " paráda " ,jsem přesně tam co potřebuji. Cíl mám jediný,uviset s nimi jeden okruh a pak včas zvolnit a zbytek závodu absolvovat v pro mě přijatelnější skupině.Nepochybuji o tom,že jet s těmihle blázny by byla čirá sebevražda,už vidím Cancellaru jak mě v 3 kole zcela rozmlácenýho dojíždí a griluje.Hrozná představa.Ale není čas na dlouhé úvahy,Vysoký Újezd,Mezouň,Tachlovice,Kuchař,jedem co to dá.Až v druhém kole ve sjezdu z Újezda mám čas porozhlédnout se, s kým mám tu čest.Kolíkáč,Frištenský,Diablo,Mlhoš,Konrád,jeden ze Spudilovců z SP Kolo,dohromady asi deset nabušenců,lačnících mě co nejdříve utavit a orvat . Diablo - má formu jak bejk,minimálně půl kola vždy odtáhne sám.Ale vždy tak,aby se za něj dalo schovat.Neocenitelné a kamarádské.Jak rychle pojedem určuje bez debat on. Mirek Zbuzek - točí s Diablem špice jak o život,pan cyklista na elegantním Duratecu. Kolíkáč- jezdí jak zvíře,chvílemi odpadá,zvlášť brdky za Tachlovicemi se mu zajídají,ale vždy je najednou zpátky a jde rovnou tahat špic,tomu říkám totální cyklistika.Novej karboňák se pod ním jen kroutí. Mlhoš - na své exkluzivní raketě Specialized nejde přehlédnout,jsem rád že je tady,stejně jako Konrád a Frištenský,ty znám. Iceman - celou dobu se zbaběle veze zašitý v balíku.Na jeho omluvu nutno dodat,že mu nic jiného ani nezbývá,tedy pokud nechce okamžitě vystoupit. Nájezd do druhého kola a pořád ještě visím.Dokonce jsem při vjezdu do dalšího kola poněkud poodskočil , abych ukázal barvy svému sponzorovi,pro nechápavé - mojí manželce,snad jste mi to neměli za zlé.Z Újezda až do Tachlovic je to z kopce a po větru.Takže pohoda,i když jeden problém mám.Řetez nechce padat na nejmenší kolečko a tak mám k dispozici jen 53x12 , mám tak co dělat abych to utočil.Čert ví, jak se tohle tempo dá zvládnout s kompaktama.K mému překvapení pořád visím,brdky za Tachlovicemi mi problém nědělají,úsek mezi Kuchařem a Újezdem jezdím pečlivě schovaný.Sám bez pomoci bych se tam ploužil tak 20,kluci to jedou ke 30.Tiše je obdivuji.Pořád titíž na špici..Diablo,Zbuzek,Kolíkáč.Kolem dokola se míhají Újezd,Mezouň,Tachlovice,Kuchař,třetí,čtvrté kolo.Jsem na výsost spokojen.Uvisel jsem předposlední kolo a jdem do posledního.Je mi jasné,že tempo půjde rapidně nahoru.Taky že jo.Ve sjezdu z Mezouně jsem na poslední figuře.Zatáčka,chybí mi snad 5 metrů. Spodní úchop,ze sedla na 53x12 to rvu jak šílenec.U Tachlovic jsem zpět.Uf.Brdky,hop,hop,Kolíkáč jde dopředu,s ním Diablo,Zbuzek,chtěj to urvat už před Kuchařem,to nééé,ze sedla,hliník se prohýbá ale fulcrumy přeci jen zrychlují.Zatáčka v Kuchaři,totální únava,totální euforie.Nevnímám,rvu se s větrem,poslední zatáčka,kde je Diablo,Kolíkáč,periferně vidím že Diablo kol mě jako raketa letí,Kolíkáč jde ze sedla,hlavu skloněnou jako buldog,vzpomeň si jak to šlo u Tachlovic,ze sedla,hup,rvu to,Kolíkáč konečně svěšuje nohy......jóóó, povedenej závod . Je neděle odpoledne,kafíčko,pohoda.Pípne ICQ,Gejza, jestli jsme byli v Kolodějích,ne odepisuji,storno kvůli počasí,začínaj mi svrbět nohy,v reproduktorech řve Metallica a válce už čekají v předsíni.Šup do roboty chlape,nebo si Tě Cancellara na Mamutovi podá jak ty Kolíka na PRSu :).

  
  
  
• Gejza – PRS 2OO8 prostě bomba
  
  

  Ráno už jsem nemohl dospat a tak jsem už od O6,OO hod čučel na bednu na DVD z loňského POSU a Krále Šumavy. Kolem O8 OO uvažuji zda jet na kole nebo autem a nakonec skáču do vozidla a mířím směr Vysoký újezd na sraz před prvním vrcholem letošní sezóny .
  Cestou ještě zbytkem oranžového spreje se snažím označit nebezpečné místa na trati a pak hurá před sokolovnu, převlíknout do cyklistického a pokecávat s ostatními účastníky a sledovat jak se náměstíčko před sokolovnou plní cyklisty. Pak už jen hurá na start a čekat na startovní výstřel.
  
  1 kolo :
  zařazuji se někam do druhé poloviny startovního balíku a čekám na výstřel. Klem 11.3O je odstartováno a já se chci co nejdříve prokousat někam do předu, ale přibrzdí mě malé zaškobrtnutí několika cyklistů a skoro pád, ale naštěstí všichni vše ustáli a už si to prdím do vrchu a za sebou nechávám nějaké šlapky a snažím se dostat do balíku, který se už odtrhává a je v něm Kolíkáč, Iceman, Mlhoš. Zařazuji se do skupinky, kde nás je asi 12 jsem tam já Pilka, borci s CKKV, Cykloexpertu a další. Vypadá to docela nadějně a kousek po kousku se přibližujeme ke skupině kde je Kolíkáč, Za Techlovicema však přichází první problém a ztrácím bidon, nestavím a snažím se ve stoupání za Kuchařem dohlédnout na Kolíkačův stroj, vidím, že má dva a tak si říkám, že ho dojedu a bidon si od něj pučím
  
  2 kolo :
  Kolíkáče mám skoro na dosah, ale nějak se mi sjet nedaří a tak přece jen za techlovicema stavím sbírám bidon a zpět se snažím dojet skupinu ve které jsem jel, ale nějak se to nedaří. Před Techlovicema k nám přilítne Šemík, ale jak rychle se objeví tak zase zmizí někde za náma Dojíždím pilku a sním jedeme do cíle 2 kola
  
  3-4 kolo
  ve dvojici s Pilkou sjíždíme ty co asi přepálili začátek a teď jeden za druhým odpadají, jedeme dva občas i 4 střídáme se a v pohodě držíme tempo kolem 32 km/h. Celá dvě kola se nic podstatného neděje
  
  5 kolo
  Poslední kolo před náma a mi s pilkou stále ve dvojici hurá směr cíl. Za techlovicema se z naší dvojky stává 4 a stále si to pěkně prdíme směr kuchař. V posledním stoupání přesně jako při Posu mi trošku dojde a celá trojice se mi začíná vzdalovat. Pilka však projeví šlapkovského ducha a počká na mne. Do cíle přijíždíme společně se zdviženýma rukama
  
  Musím uznat, že organizace byla naprosto dokonalá, až na menší problémy v cíli, ale ty do příště určitě vypilujeme. Děkuji všem šlapkám a ostatním příznivcům cyklistiky a super sobotu.. takže sportu zdar cyklistice zvlášt a už se těším na další akce plné cyklistiky
  
  

  
  
  
• kámen úrazu – Pozor, zákruta!
  
  

  „To bude ona!“, vzrušením jsem skoro vykřikla.
  „Jseš si jistá?“
  „Určitě, má být na kraji Tachlovic.“
  Zastavujeme, nedočkavě vyklouzávám ven a spěchám podél silnice dvacet metrů zpátky. Z bočního okénka hasičského auta mně připadala sympatická a já se nemůžu dočkat prvního setkání.
  Je tam, čeká na mě. Po jedné straně má poslední domek vesnice, na protější uježděný roh pole, zpředu se dívá na stromy podél asfaltu. Ze směru, kterým jsme přijeli, k ní zatáčkami silnice lehce stoupá. Stoupání pokračuje kolem ní a s další zatáčkou se mně výhled už zakrývá. Ztrácím počáteční obavy z toho, že s ní budu část dnešního dne sama, že na několik následujících hodin bude patřit mně. Ona, moje křižovatka na trati Prvního šlápnutí.
  
  Během počátečního seznamování zjišťuji, že z ní kvůli zatáčce nevidím dostatečně dopředu na trasu. Nízký, ale prudký kopeček u domku mně pohled na trasu otvírá. Celý závod strávím vybíháním nahoru, vyhlížením cyklistů, skupin i osamělců, a sbíháním zpět dolů, kde na ní zastavuji auta. Zatím ale jen čekám. Fouká tu vítr, oblékám si triko navíc a přezouvám se z treter do botasek. Za pár minutek u nás, u mě a křižovatky, zastavuje žiletkář v bílém dresu. Martin mně bude pomáhat stopovat auta celý první okruh závodu.
  
  Je to tu! Ze své rozhledny vidím valící se velký balík cyklistů, jak ohromující rychlostí štráduje do kopce celou šířkou vozovky. Nohy vysokou frekvencí otáčejí velké pily, vyvíjené úsilí je viditelné i slyšitelné, peloton rytmicky zrychleně dýchá, zčervenalé tváře některých silničářů jsou zkřiveny v grimase bolesti, svištění galusek na chvíli přehluší běžné zvuky života vesnice. Těší mě, že v záplavě barev rozlišuji i několik oranžových šlapkovských dresů. Atmosféra závodění mě pohlcuje, tleskám, křičím. Barevný had se kolem mě jen mihne, jak rychle se objevil, tak rychle se s další zatáčkou ztrácí. Ale to už tu je druhý, neméně početný peloton. A další skupinky, menší a menší, ale všechny se ženou nahoru co to dá.
  Deset, patnáct minut pauzy a bzučení galusek je vystřídáno silným hučením terénních plášťů. Dvojice a trojice bikerů chrtů, mezera, a objevují se první pohodáři, i tandem a jeden biker dokonce táhne vozík s dětmi, za pohodáři dojíždějí turisté. Po nich následuje poslední větší pauza, která s dalším trváním akce kvůli rozdílné výkonnosti jezdců úplně vymizí. A je tu druhé kolo, první peloton, méně cyklistů v něm, ale rychlost pořád stejně obdivuhodná. Á, Šlapky opět nechybí. Stejně tak v druhém balíku, v malých skupinkách, v jednotlivcích. Jsme vidět všude.
  
  Vyběhnout nahoru, seběhnout dolů, zastavit auto, dobrý den, jede se tu cyklistický závod, mohl byste, prosím, chvíli počkat, dám Vám vědět, až bude místo, děkuji. Kolikrát - patnáctkrát, dvacetkrát, třicetkrát? Osobáky, dva nákladní vozy, jeden kamion hned na počátku, tomu se postavil do cesty Martin. Češi, Angličan, Japonec, turisti, místní, dělníci, aha, vy o závodě víte, vy jedete na závod dětí. Osobáky a zase osobáky, z vedlejší i po hlavní proti srsti trasy. A co to tentokrát chce z vedlejší silnice vyjet přímo do hlavního, stále roztaženého, balíku? Povoz tažený koněm. Dobrý den...
  
  Skupinka střídá skupinku, kolo co kolo je hlavní balík menší, kolo co kolo se objevuje víc jednotlivců a dvojiček, kolo co kolo je na některých víc a víc znát přepálený začátek.
  Tleskám, povzbuzuji, křičím, dávej, dávej, jeď! To zvládneš! Vyběhnout nahoru a počkat na další skupinku. Seběhnout. Dobrý, hezky jedeš! Vyběhnout, seběhnout. Svist galusek, mihnutí barev, to se zase prohnala první a pořád největší skupina. Šlapej! Hezký! Deset vteřin, deset vteřin před Tebou je velký balík, v něm se schováš, odpočineš si, to zvládáš!
  Spousta závodníků zařazuje lehčí a lehčí převody, někteří už jen zvolna protáčejí nohy. Ještě kousek a jseš nahoře. Většinu máš za sebou! Zase kolem prosvištěli ti první. Nezdá se, že by jeli znatelně pomaleji než na začátku závodu. Jen jich je míň, tváře mají červenější, občasné hlasité zafunění utichlo. Jedni stoupají v sedle, druzí jdou ze sedla. A pořád drtí těžké převody. V posledním, pátém kole dokonce zrychlují.
  Ale tou dobou někteří ze závodníků teprve vjíždějí do čtvrtého kola, někteří dokonce nejsou ani v polovině kola třetího. Ještě tu budu stát, povzbuzovat pohodáře a zpomalovat auta dlouho. Tak dlouho, dokud nepřijede hasičské auto a neodveze mě od mé křižovatky zpět na místo prezentace a pozávodního ruchu. Na místo, kde už u guláše všichni rozebírají svá osobní vítězství i prohry, své dojmy z pro většinu prvního letošního závodu, z našeho Prvního šlápnutí.

  
  
  
• Andy – Jak „malý“ klub k velkému závodu přišel
  
  

  Bylo nebylo, před pár lety se jeden cyklistický nadšenec jménem Kolíkáč s pár kamarády domluvil, že založí cyklistický klub. A jak řekl, tak také učinil – a vznikly Vinohradské šlapky. Tenkrát však ještě netušil, že jejich sláva hvězd se bude dotýkat!
  
  Nemohla jsem si to odpustit a musela jsem začít v pohádkovém stylu. Sobota 5.4. 2008 totiž vskutku pohádková byla. A zapsala se hluboko do srdcí všech zúčastněných Šlapek.
  Než k ní ovšem došlo, muselo se nejprve udát pár historicky zlomových momentů.
  Ještě v roce 2006 byly Vinohradské šlapky celkem obyčejným klubem, jakých existuje v republice mnoho. Měly pěkné webové stránky i dresy a také poměrně slušnou členskou základnu, avšak z průměru nijak zvlášť nevybočovaly.
  V roce 2007 už bylo všechno jinak. Přišli noví členové, Šlapky byly na závodech čím dál více vidět, bedny přibývaly jako na běžícím pásu, ze Šlapek se stali obávaní soupeři, o kterých se hodně mluvilo, což přilákalo další členy, kteří chtěli rovněž navléci oranžové dresy a pocítit šlapkovského ducha.
  Koncem roku vznikl nápad na určité „zoficiálnění“ oddílu a po řadě diskusí došlo k dalšímu historickému okamžiku – 1.9. 2008 vzniknul Cyklistický klub Vinohradské Šlapky o.s.
  Šlapky získaly nové sponzory a v únoru byly vidět dokonce na veletrhu SportPrague.
  Ani tyto úspěchy však ambiciózním Šlapkám nestačily. Chtěly vlastní závod! A protože Šlapky co si zamanou, to také vykonají, byl do termínové listiny UACu zařazen silniční závod Šlap okolo Slap. A v hlavách Šlapek začala vrtat další myšlenka – když už máme dva klubové závody – První a Poslední šlápnutí – proč jim také neudělat pořádnou propagaci a neudělat z nich závody se vším všudy pro veřejnost?
  A tak to všechno začalo....
  

  
  
  
• Bigmig – PRS
  
  

  http://bigmig.wz.cz