Tak jsem se taky rozhodl zkusit si kritérium. V Rokycanech jsem byl už několikrát jako divák se dívat na profíky, jak si to rozdávají na 100 okruhů, loni jsem zjistil, že před tím se jede závod amatérů na 20 kol a letos jsem si řekl, že to taky zkusím. Předem musím říct, že jsem si to představoval trochu jednodušeji, než to nakonec probíhalo. Hlavně začátek jsem si představoval trochu poklidnější :)
Už rozjíždění předznamenala nešťastná událost, když to jeden z jezdců nějak nedobrzdil za vodícím automobilem a podíval se mu zadním sklem dovnitř, odvezla ho sanitka, ale snad nic vážného to nebylo, že by pospíchali do nemocnice se mi nezdálo, to kolo dopadlo hůř, zlomená karbonová vidlice bylo to, čeho jsem si stačil všimnout. Pak už se řadíme na start, počítám nějakých třicet kousků a jak tak koukám kolem sebe, tak najednou z ničeho nic startovní výstřel. Zmocnila se mě panika, nemůžu zacvaknout pedály, rychle zapínám tachometr, ale to už má čelo přede mnou náskok tak sto metrů. Hoši vepředu (z nich jsem poznal jenom Radka Procházku, co jezdí UAC a pohár) se asi rozhodli balík okamžitě roztrhat, takže se okamžitě jede naplno, jako kdyby už se blížil cíl, žádný kompaktní balík, ale pěkně jsme nataženi jeden za druhým a postupně se to trhá. Po pár kolech se formujeme do skupinky asi sedmi lidí, vepředu se o tempo stará i Diablo, já jedu zezačátku pořád na chvostu skupinky a čekám, až se to trochu zklidní. Pak se snažím taky trochu jít na špici, v cílové rovince se tam snažím propracovat, ale na konci náměstí v ostré levé zatáčce mě jeden jezdec málem natlačil do vnitřní bariéry, já se propadám zase nakonec a tam už vlastně zůstávám až do konce závodu. Okolo trati je spousta diváků, povzbuzuje nás i světoznámý čert DIDI, který nechybí na Tour a dalších velkých závodech, v cíli atmosféru hecuje moderátor, paráda. Bohužel se ale blíží náš konec, protože po dojetí o kolo se končí a to se děje asi v jedenáctém okruhu a přibližně patnácti minutách jízdy, to jsem si myslel, že teda vydržíme dýl :)
Trocha statistiky, okruhy (0,94km) jsme jezdili kolem 1:30, čelo našeho závodu jelo předposlední kolo 1:22 (to jsem jim stopoval :) ) a podobně rychle jezdili i profíci při závodě na sto kol. Náš průměr byl lehce přes 38km/h, čelo to jezdilo ke 42km/h.
Po závodě ještě koukám na závod profíků za účasti Manceba (4.místo na Tour a 3 na Vueltě), Hrušky, Raboně, Padrnose, kompletní Sparty, pár lidí z Whirlpoolu a dalších, rokycanské náměstí narvané k prasknutí, souběžně se tam konají koncerty,přesně takhle má vypadat propagace silniční cyklistiky, parádní zážitek. Nakonec ještě ohňostroj a mažu domů.