JES300 je další akce z poháru Ultrabikers. S Lukem dlouho dopředu řešíme, jestli to projedeme na silničkách, oficiálně je to psané pro gravel. Podle propozic tam čistého gravelu má být cca 3km, jeden úsek hodně rozbitý. Zbytek lesní asfaltky, případně silnice.
Dávám do kupy dvojku, řeším pláště, na druhý pokus nakonec 25/28mm, měním ložiska v kolech atp.
Vzhledem k tomu, že tam stejně budeme na dovolené se rozhoduju, že prostě jedu a rezervuju ubytování v Šumperku. V týdnu ještě zkouším Žábu, ale tomu se to moc nezdá, Luke účast ruší kvůli bodům do MR.
Na kolo dávám brašničku na jídlo, bombičky, lepení, kolo olepuju tyčkama a kapsy plním tím co zbylo.
Start směr Skřítek na můj vkus dost ambiciózní. Má to být přeci 300km a borci jedou první kopec pomalu jak z Koloděj na Strašín. No nakonec si to nechávám odjet, Skřítek fotím průjezdně a pokračuju dál. V lesním sjezdu dojíždím Jirku - místňáka, co vloni vyhrál silniční variantu. Nakonec jedeme spolu, před námi Ondra na gravelu, co se vůbec nebojí sjezdů.
Dlouho se s ním náhodně míjíme podle toho jestli jedeme zrovna do kopce nebo z kopce v lese. Snažím se to moc nepřehánět a jet v kopcích cca do 260W. Jede se mi vcelku dobře a cesta ubíhá. Zdá se, že jsem tak nějak i odhadnul tempo okolo 26km/hod.
Snažím se jíst a pít, první zastávku na doplnění pití vynechávám jeden bidon ještě mám a tak jedeme. Jirkovi před druhým fotopointem zajíždí sedlovka, navrhuju zastávku, ať si to vyřeší a já si odskočím. Pokračujeme dál, ale po pár km má sedlovku zpátky a tak staví a nechává mě jet. V lese brutální gravel sekce s přenosem kola přes bahno. Do bot nabírám zespodu vodu.
V jednom z kopců přestávám dávat pozor ve sjezdu, užívám si hladký asfalt a projedu odbočku do lesa. Garmin zběsile pípá, takže vyšlápnout těch 300m zpátky. Před vjezdem do lesa Ondra, prohodíme pár slov a já pokračuju dál, Jirka někde za námi.
Na druhém fotopointu jsem zase první, ve vesnici nějaká akce hasičů, kupuju si 3 lahve vody, dvě liju do bidonů, třetí dávám pod dres. Po pár km ťukání na rameno a dojíždí mě Jirka.
Jedeme spolu, nicméně na rovinkách si nechává díry, no uvidíme. Třeba má dost po tom všem dojíždění. Ve spodní části kopce před třetím fotopointem už ale opravdu odpadá. Jede se mi skvěle, tak valím dál. Piju a jím podle plánu. Na fotopointu míchám třetí bidon Beta fuelu z vody pod komboškou.
Průjezd kolem Polských hranic. Nějak jsem netrefil odbočku, Garmin ukazuje kraviny. Nakonec se snažím vrátit na trasu, ukazuje to pořád kraviny. Nakonec to otáčím, Garmin se chytá a vjíždím zase do lesa. Dávám si proteinovou tyčku, abych do sebe dostal něco jiného než gely a vodu. Moc mi to nechutná. Nájezd na panelku, ta je nekonečnější než v Jizerkách. Zjišťuju, že mě to nějak přestává bavit. Fotopoint Vápenka. Krátký oddech. Pokračuju do kopce, ale začíná se mi dělat blbě od žaludku. 300m před vrcholem krátká pauza. Sedám na kolo a pokračuju.
Průjezd nejbrutálnějším gravel úsekem dnešního dne. Začínám chápat co znamenal ta poznámka, že se to dá objet po louce. Pozdě. Drncám mezi kamením a doufám, že se někde nesložím. Ve vesnici hledám pramen na doplnění vody. Bohužel je vyschlý. Všímám si malé cedulky Otevřeno a pár lidí posedávajících na zahrádce. V hospodě prosím o vodu z kohoutku, dostávám ji bez řečí a zadarmo!
Je mi čímdál hůř. Podle Garmina najíždím do kopce 24/26. Začíná stojkou. Když se to srovná sesedám z kola a lehám si na silnici, mám pocit, že na kole bych s sebou mohl seknout. Lýtka celou dobu jedou dál. Přemýšlím, jestli bude lepší se vrátit dolů a zabalit to nebo přejet kopec a zabalit to za chvíli.
Nakonec pokračuju do kopce. Co kilometr to zastávka. Těch 6km je nekonečných. 2km před vrcholem mě dojíždí Jirka a nabízí, že můžeme dojet spolu na děleném prvním místě. S díky odmítám, jedu už jen z posledních sil, představa, že bych ještě cokoliv polknul přivolává pocity na zvracení. Píšu Jezince ať přijede do Ramzové, že končím. Přes příčné odvodňovací prahy přecházím do krátkého sjezdu směr Ramzová. Mám co dělat, abych ho dojel. Končím na 230km z 300...
Po dojezdu na ubytko jdeme na večeři. Jídlo do sebe tlačím přes půl hodiny. žaludek mě tlačí ještě druhý den odpoledne.
A to dobré? Je toho více - ať už poučení pro příště nebo pozitivní zkušenosti.
Když jsem čekal na odvoz, tak se mě každý UB zeptal, jestli něco nepotřebuju - holt to nastavení je trochu někde jinde. Volal mi i pořadatel, jestli něco nepotřebuju, že by mě klidně nabral autem. Díky!
Nové boty se osvědčily.
Odjet 12 hodin na gely apod. se nedá, příště je potřeba do sebe natlačit max. po 150km něco normálního - možná by stačily dva rohlíky s vysočinou do kapsy. Každopádně dvě zastávky/zajížďky na 10-15 minut nic nezkazí, den je hodně dlouhej.
Jo a na silničce se dá projet i lehká gravel trasa jen to není úplně zábava - je to pomalý a hrozně ukodrcaný...