Kupodivu regenerace po US probíhá v klidu a bez vážných následků. Pár dní před koncem července zabrousím klávesou na známou adresu Okolo Republiky. Takových závodů po a kolem ČR je vícero, ale tento je opět specifický tím, že je takřka bez limitu, trasa vlastní, nutné dosáhnout kontrolní body. Pravidla jasná a čistá, ten den, řešit aktuální potřebu.
Beru základní výbavu, vedro je jako v peci, jen se má pokazit v neděli večer a citelně ochladit. No nic, aspoň nebude touha uléhat.
V Žacléři jsem poprvé, na prezentaci vítá poklidný chlápek jménem Aleš Vaníček. Navíc se seznamuji s Jirkou Lochmanem z Liberce a jdeme na večeři.
Nocujeme v tělocvičně školky něco přes 10lidí, nikdo nechrápe, jen mě vrže karimatka o matraci při přetáčení.
Ráno v klidu snídaně z místního obchůdku a po chvíli už na náměstí na startu očekáváme výstřel. Opět na můj vkus na tomto závodě relativně dost lidí.
Prvně startuje výzva 300km, po chvíli vyrážíme my 900a 1500 z náměstí směrem k Trutnovu a dále na kontrolní body každý svou trasou.
1. bod je Kadaň, nejvzdálenější bod (cca 250km), trasoval jsem známými kouty abych ulevil hlavě. Nicméně byla dost zaměstnaná příšerným stavem silnic v podkrkonoší a vedrem. Smýkám se znamým údolím z ikonického Návrší kolem Pak a vyhlížím v domovině Icemana, nic, asi lakuje. Košov z druhé strany, Byšice, Mělnik zde prvni zastavka na občerstvení a sjíždí mě Tom.
Jak bylo zjevné na startu, je to tu samý chrt a každý valí co to jde. Pohybuju se kolem 4-5místa, tak nemám iluze. Balím; kousek po hlavní na Slaný, dále míjím Černouček, a to už se v dáli objevuje středohoří a ikonická Peruc. Tentokrát nemrzneme, ale jdu se vyfoukat ke chlaďáku. Paní zdraví sama od sebe už z dálky...
Záměrně zmiňuji všechna tato místa, protože s cyklistikou mají velmi společné a věřím, že místní ani nevědí, s jakými osudy jsou spjata. Kolem známého Dubu, sjíždím do nížiny k Lounům, přes Žatec nekonečnou rovinou proti urputné sluneční západní záři do Kadaně, kde kolem 20h kotvím u kontrolního bodu a v restauraci se Standou Kozderkou ikonou ultracyklistiky. Ano, můj svět se drobet změnil, už neskloňuji ta zářná jména UAC, ELM, která jsem si stejně nikdy nepamatoval. Natožpak 53x11 maratony.
Od Standy se dozvídám spousty zajímavých věcí, hlavně ty praktické, jako nástavce které nemám a ruce tak trpí.
2. Loučíme se kolem 21h a jí mířím dál dnem a nocí bez konce. Co mě velmi mrzí je, že projíždím okolí Střely za noci, přesto to zde všude krásně žije, téměř v každé obci potkám hlouček lidí kolem hospůdky, kdesi poblíž Chýše zaslechnu kapelu Kabát a na výjezdu obce vyjukané, hlavně spokojené šerify že svítím z obou stran. Je krásný letní večer. Čím blíž se blížím k Plzni, stále sleduji cedule a všude Plzeň 12, říkám si jak jinak než Plzeň 12... Za Manětínem zkouším koupaliště, ale voda je při zamíření světla zelená jak brčál, jedu tedy opodál a zanedlouho zhodnotím schladit zadek a nohy v Malém potoku který je výrazně čistší.
Zbytek k Plzni uteče rychle, a já mířím do nonstopu Shell kde mě/po chvíli nás opět s Tomem s úsměvem ve 2 ráno vítá obsluha. Je to tu fajn, nápis na stěně mluví za vše, není potřeba více komentáře... snad jen že Tom zařadil pívo aby srovnal chuť.
Další kontrolní bod je nedaleko a cestou se nabízí další nonstop kde nabírám zásoby až do ranních 6h. Spát se mi nechce, i když bylo přes den příšerné vedro, noc je velmi zajímavá. Fotka před Švihovem, úprava trasy abych vynechal nadměrné převýšení a zároveň se vyhnul Nýrsku, ano nadostřel panu Dreamerovi kterého nelze opomenout...
Ráno kolem 7h před Rabí přichází malá krize, kufruji tedy na oddechovém plácku na tvrdé dřevěné lavici, abych tělo nehýčkal naopak nabudil, po cca 30 min balím a razím dále. Podhůří Šumavy začíná být velmi velmi přísné. Mám naplánováno kolem Čkyně, přes Vlachovo Březí, Husinec do Prachatic, trpím a vzdoruji. V Prachaticích přichází přeháňka, hledám restauračku na oběd a jako blesk se nabídne japonec se Sushi. Co jiného než rýže by mělo srovnat podrážděný žaludek a to se potvrzuje jako skvělá volba. Deštík přejde jako nic a můžu pokračovat úpravou trasy severně kolem Kleti přes Křemži do Zlaté Koruny. Půobivá místa která vůbec neznám...
3. Opět foto před kontrolním bodem Koruny a frčíme dál. Dolů k Vltavě přes vodáckou základnu s nabídkou teplé sprchy kde jen slintám a frčím dál k problematickému místu Kamenný Újezd - Plav které je narušeno stavbou obchvatu ČB. Vím co mě čeká a vyoraná cesta zmíněná od prvního závodníka v pořadí tak není zásadní problém, užívám si ji. Promíhnu pár vesnic a to už sem poblíž roviny Třeboně. Na náměstí řadím pozdní oběd abych vyladil motor do vrchoviny kolem Javořice k Jihlavě. Může se zdát nekonečné, ale stále se jede fajn, pouze se začíná upravovat počasí a z jihozápadu se kupí oblačnost.
Jihlava. Přemítám co teď, jistě Shelka na výpadovce Brněnské a párek bez rohlíku. Chlápek z technické obsluhy obdivuje stroj a nadšení ve 21h s deštěm v zádech valit večerem. Popřejeme si vše dobré, stále si pohrávám s myšlenkou zastavit doma, dát sprchu a trochu spánku. Nicméně bych ztratil cenné suché hodiny, tak míjím vesnici a valím domovinou k Pernštejnu. V Pavlově opět nenadále krize, rovnám na 20minut záda na tvrdé lavici. Rozfouká se a ochladí, že musím vzít bundu i kapuci a návleky. Naštěstí neprší. Dostávám se až k Rožínce a odbočuji do údolí Nedvědičky.
4. Pernštejn. Před odbočkou k hradu je studánka. Asi měsíc a půl před odletem do Austrálie jsem řešil zánět močových cest. Teď mi to secvakává, u pramene je cedulka vhodné převařit, množství koliformních bakterií při teplotě atd... Aha, tak zde byl asi problém...vzpomenu si opět na Dreamera...
Foto před hradem, kontroluji radar, mám ještě 1-2h času. Volím cestu vrchem přes Bystřici, kolem Víru, Jimramov. Velmi velmi zvlněnou, chci si užít přírodu. Bohužel benzina v Bystřici je zavřená, sedím tu a čumím jako brouk, před dveřmi mají balíky píva-odmítám krást ve vlastní vlasti a Vinohradském dresu s nápisem Kapr; je chvíli po půlnoci, další nonstop až v Jaroměři - téměř 100km nocí bez vody, nebo bouchat na okno šerifa či hasičů. Rozhodnu se jet dále do začátku deště a zakufrovat jak to spadne, u Víru, mě také chytá déšť a v Dalečíně kufruji na podestě přístřešku jakési dílny vystrčené k silnici a pláču Kocourovi do whatsappu
Chčije, chčije, trpím, na spaní žádné suché ani čisté hadry. Mám jen matračku a rescue bivak tak jak jsem si přál, nemít touhu uléhat.
Avšak tělo je unavené, jsem na 700.km nonstop bez spánku...zalehnout na 2h načerpat pár sil před promočenými Ždáráky se ukázalo jako nejlepší řešení. I v Jimramově bylo pítko rozbité a voda nebyla, převalil sem se kolem Lucáku pekelným stoupáním Borvnice-Telecí do Borové ke Kocourovi ,,do spíže" (obchodu) na návsi kterou v 7 ráno poctivě luxuji. V Roubence přes ulici zaběhnu na ranní očistu a tak.
To u zbývám pouhých 130 do cíle...
S čistou a chladnou hlavou z hlediska počasí si potvrzuji, že přerušit myšlenku 900 nonstop bylo nejlepším rozhodnutím. Po 700 stech je vnímání proměny počasí a tak úplně jiné. Tedy ano nestihnu to do 48h. I tak by to bylo na hraně.
Do cíle:
blížím se k Třebechovicím a ,,Orlice šumí nad splavem" zanech brašny v křoví a netahej je do zpátky do hor. Kontroluji protivníky, jeden je v cíli, druhý jsem kupodivu já, pouze třetí se řítí od Pardubic. Snadnou přímkou vypočítávám náskok 5-10km a spojení v Jaroměři. To vychází a v Kuksu tak házím brašny do křoví. Sedám na kolo a sakra klíče od auta...vracet se 60km z kopce a zpět nechci, tak zpět a znovu lépe. klíče ven a do kapsy, brašny zpět do křoví.
Projíždím Kuksem kostky které strašně mlátí, najíždím na hlavní a rozjíždím šrot, náskok cca 5km a ejhle, sakra tracker...sakra kostky, ztracený tracker...tak zpět do Kuksu. Datluju gps a ukazuje se oblast 2km2...sakra...chci bouchnout do řidítek, při čemž skloním hlavu a ejhle, tracker sjel po horní trubce k sedlové trubce...sakra...
Zpátky na hlavní a šrot, ale to už je 3.cca 200m za mnou, jedu šrot, před námi je 15km pekelného stoupání do Trutnova. Daří se, nikdo na dohled, přesto ale ,,rovina" v Trutnově před odbočkou na Žacléř se stává osudnou a jsem sjetý.
S Láďou Hořejším který minulý rok vyhrál si tak užíváme společné závěrečné stoupání, jedeme solidní tempo, ze kterého nikdo nechce nastoupit. Hezky povídáme, zjišťuji zdali přijde nástup ale není odezva.
Pak již jen sklouzneme 1km do města samotného a proplétáme se uličkami k cílovému klesání. Opět prohodím zdali bude nástup a po chvíli přichází odpověď kterou s přehledem hákuji a odpovídám podobně.
Takto se protočíme ještě jednou a Láďovi se povede využít posledního kousku a o 3cm sebrat 2.místo.
Nádhera, nemám slov, po 867km a 9600m up si zaspurtovat...
S Láďou a pořadatelem Alešem se dáváme do řeči a užíváme krásného pocitu a atmosféry ulrazávodů. Na závěr zajdeme na pozdní oběd a fajanově popovídáme...
Ač dlouhý, byl to závod se vším všudy, jako letní přeháňka, plný senzační atmosféry a báječných, veselých lidí kolem.
Možná disciplínou trochu odlišný od klasické cyklistiky, o to víc plný dobrodružství, takové to: nikdy nevíš, na co narazíš.