Akce 100 mil Javořickou vrchovinou 2024

Akce 100 mil Javořickou vrchovinou patří do kategorie Silniční maraton. Datum: 2024-05-04.

Nejdelší varianta má délku 160.00 km.

Propozice :: Trasa s fotopointy :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

• Kolíkáč – Ježíšek v květnu
  
  

  Po úterním klepecu na Klepandě a bolavým rozjetím a vyjetím s Lukem a Bobkem v šíleném větru se nechce vůbec nic. S elektromanželkou se doplácat na pivo, dát si bůček se zelím a knedlíkem a myslet jen na to, jak to bude v důchodu a ve stáří…
  Z bahna černých myšlenek mě vytahuje Luke akcičkou 100 mil Javořickou vrchovinou, start Hadravova Rosíčka. Cože? Kde to je? Někde na jihu Čech, je to taková komorní akce, nahraješ si mapu do compu, na ní jsou 4 foto pointy, odkud musíš přes web poslat fotky, že jsi tam byl. Trasa krásnou krajinou, po neznámých silničkách, nějakých 163 km s převýšením přes 2000, jo to by mohl být dobrý trénink na ty květnové hity, které bych chtěl objet.
  Luka a Žábu naložit do auta, zipem od spacáku, kterým jsme obalili Žábův skvost, mu odřít zadní stavbu a zvýšit tak starťák na max. Je docela zima, ale je to prý závod, tak krátký-krátký, rozjíždět se nemá cenu, po startu se jede volně. Je nás kolem 50 kusů, a hned po startu vyráží jedna dvojička do úniku. Já zjistil, že průjezd startem mi nahlásil na displeji budíku, Gratulujeme trasa zdolána, a tím pádem se vypnula navigace. Super. Je mi kosa, ruce se lepí k řídítkům, jede se šrot a já marně konfiguruji navigaci. Málem jsem při tom trefil protijedoucí náklaďák, Žába sjíždí nástup, mně hoří plíce, bolí zadek, nějak jsem si nesrovnal vložku. Prostě všechno blbě! A přitom musím jet s nimi, jelikož navigace stále nefachá!
  Další brdek, už jsme jen v 8 lidech a jede se znovu peklo. Žába to dolepuje, Luke mě kontroluje a já jsem totálně v řiti. Tohle už nedám, jsme asi na 10. kilometru a já končím ještě s jedním borcem. Ale Luke couvá k nám, ještě chvilku žije naděje, ale vepředu se to pěkně sešlo a čekat se nebude. No my tam máme Žábu, tak to můžeme brzdit Jsme ve třech, z borce pak vyleze, že jede krátkou, ale nějakých 85 kilometrů dá s námi, tam se trasy dělí. Konečně jsem naladil navigaci, troch use srovnal a začalo mě to bavit. Super silnice bez provozu, s parádním povrchem a s týmovým kumpánem!
  Romantické názvy vesniček, kde jsem nikdy nebyl, se střídají s úseky, které jsme jely při cestách na soustředění do Znojma. Křemešník je jedním z nich, vyfotit se u sochy, slítnout k bufetu, kde doplníme pití a valit dál. Docela jedeme, žádná hluchá místa a konečně se taky otepluje. Průjezd Telčí a užívat si spolupráce s Lukem, kdybychom to jeli jako vyjížďku od Drátů, tak už se na něj dávno vykašlu a svěsím, ale takhle se furt mačkám, abych mu jel za zadním kolem. Překvapivě jsem se rozjel a dokáži i vystřídat a potáhnout a hnát číslo na budíku, aby začínalo 3.
  Pěkně to uběhlo, ještě v závěru jsme na dostřel jednoho borce, ale zastavení na fotopoint a moje močení, hatí naděje, že bychom ho dali. Jsme v cíli, Žába vyhrál, sděluje nám ty čísla z jiné galaxie, co má na budíku, tak to si to pěkně užil Ale i já jsem spokojen, nohy furt táhly a v hlavě jsem žil sen, že by to na nějakém maratonu mohlo ještě klapnout! Takže gratulace Žábovi a poděkování Lukovi, že mi zase udělal Ježíška a nadělil mi dárek, sám bych to jet nechtěl! Díky borci!

  
  
  
• Žába – Vinohradský tréninkový kemp může začít.
  
  

  Jako otvírák kempu dáváme společenskou sešlost UltraBikers a jejich hromaďák 100 mil Javořickou Vrchovinou. Na start kempu bohužel jen ve třech - já, Luke a Kolíkáč. Plán je jasný, jedeme ho jako týmovou vyjížďku, dám si silové intervaly, není potřeba se rozjíždět. Beztak se do prvního fotopointu pojede na kecačku ... to bude na zahřátí nohou stačit. 40 natěšených silničářů asi neví o našich plánech a první nástup přichází za první zatáčkou po 600 metrech od startu. Krátké brdky strašně bolí, ale přeci ty turisty nenechám odjet! Po 3. nástupu mi dochází, že dneska nepojedu intervaly SV, ale budu závodit. Opět odjíždějící dvojici musím dolepit. Tím se loučím s týmem a dotahuji za sebou dvojici soupeřů k dvojici soupeřů před sebou. V pěti se jede se strašné tempo, pět je moc, nástupy neustávají. Dvojice za mnou kapituluje a konečně ve 3 jedeme kvalitní spolupráci, letíme vstříc zbývajícím 130 km. Panečku, takhle jsem rozjezd maratonu nečekal. Do 70. km bylo víc kopců než na Sázaváku a jedeme o km rychleji, mazec Na 100. km začíná mladší soupeř vadnout, s potěšením své špice neflákám ... prý 2% magnety za mnou bolí a od 120. km jedeme ve dvojici. Řeším prázdné kapsy, s tímhle tempem jsem při výběru svačiny opravdu nepočítal. Na 140. km překonávám energetickou krizi a jsem na tom evidentně lépe než soupeř. Tomu 5 km před cílem dochází. Ovšem profil trasy mu hraje do karet, poslední stoupání přežil s malým odlepem a pak 2 km z kopce v háku za mnou neotočil nohama. V ostré pravé do cíle nestihnu přehodit a soupeř mi mocně nastupuje ze zatáčky. Nevzdávám se a zakládám své maximum na půl km. Polehku odkrajuji náskok a najednou zlomeného soupeře přeletím a dávám vítězný rozhovor na kameru.
  multireport