Akce Peklo severu 1 2024

Akce Peklo severu 1 patří do kategorie Extraliga Masters. Datum: 2024-04-20.

Nejdelší varianta má délku 62.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Foto

Historie: 2023

• Vláďa – Malá vítězství pro přesypání ŠR
  
  

  Všechno začalo malou prohrou, kdy jsem vůbec neřešil počasí na další víkend a prostě jsem zaplatil ubytko a startovné,.
  Za to samozřejmě může Jezinka, která chtěla někam vyrazit ve dvou .
  
  Do WA nenápadně posílám upomínku, že přihlášky končí ve středu v poledne a pak nervózně sleduju, jestli v tom zůstanu jen se Strejdou, nebo se přidá Žába a Luke. Nakonec se oba před koncem lhůty objevují na startovce, první malé vítězství.
  
  Dalším bylo dopravit se v pátek podvěčer bez větších zádrhelů na sever, i to bývá občas oříšek. Ubytování proběhlo v pohodě, dokonce se dozvídám, že automaticky máme rezervaci na večeři.
  
  Jdeme spát na čas, bohužel, ve chvíli kdy už spím se rozezní hasičský siréna a já se úplně proberu a další hodinu a půl se převaluju v posteli. Ráno to bude očistec a předpověď kolu vůbec nepřeje. V tomhle počasí fakt nejezdím. Vlastně do usnutí přemýšlím jen o tom, jak se na to vůbec netěším.
  
  Ráno nakonec optimisticky beru plnej bidon a jdeme si smočit zadky ještě před startem, náladu mi zvedá, že nejenom moje kotoučovky nejsou úplně potichu.
  
  Stavíme se na start. Další malé vítězství pro dnešní den.
  
  Start. Mám pocit, že mi to ujede ještě před odbočkou z hlavní. Nějak se mačkám. 30m před sebou vidím Luka. Mačkám se a před Vápenkou už jsem ve stejný skupině. Začínám ho nenávidět. Jedu za ním na velkou. Vůbec mi to nechutná. Po achilovkách mi teče voda do bot, mám chuť skončit. Ale aspoň mi začíná být trochu teplo. Hurá. Vítězství.
  
  Zašívám se někam dozadu skupiny, vůbec nemám chuť točit, jsem mrtvej.
  
  Ke konci druhýho kola na Vápence vidím, že Luke má trochu díru, ale říkám si, že si to docvakne ve sjezdu jako vždycky. Dole bohužel Luke nikde. Nebaví mě to, v tý zimě mi to nemyslí a tak tupě pokračuju a snažím se viset.
  
  Občas se začínám otáčet aspoň trochu na špici. Ve čtvrtým kole zjišťuju, že voda mi protekla skrz bundu, začíná mi být zima. Asi se nejede. Dávám poslední gel s nootropics. Konečně se trochu rozjíždím. Pitomec mě předjíždí a málem mě sundá svým zadním kolem - proboha proč, jsme na 40-tým místě. Naštěstí jedu dál. Další malá výhra.
  
  V pátém kole totální kosa. Kašlu na všechno, od feedzone jedu na špici, abych se zahřál. Začíná mě to bavit. Sjezd dolů, dolepuju si to někde okolo 380W. Cíl. Dovážím si plnej bidon. Hurá. Dojeto. Další malé vítězství.
  
  Tak snad se aspoň posunu v ŠR...

  
  
  
• Luke – Peklo? Zamrzlo... a já byl u toho!
  
  

  Proč? "K....ni šlapkové!"? Vlastně asi jsou jen dva důvody. Vláďa a Žába, nechci být ten, kdo řekne nejedu a nahlodá odhodlání kamarádů. O závodění nepřemýšlím, chci přežít, dle toho se oblékám, zimní tretry, rukavice (teda do italské zimy a tam snad nikoho ve sněhu jezdit nenapadne) atd. Počasí je milostivé, takže v té hrůze co nás čeká, aspoň na startu neprší. Rozjíždíme se a voda teče všude. Nikomu se nechce, takže vlastně není takový problém rozumně se promotat z konce startovního roštu někam do balíku. A zároveň se držet stranou. Pohled na průjezdy a nečekané brzdy v okolí mi moc na náladě nepřidá. Ale teplotně je to zatím ok. Někde v průběhu kola to praská a je mi to jedno. Trénuju, takže Vápenka a toskánský watty do podobných brdků. Osvědčená taktika, za zadkem Vláďa, takže asi vše v pořádku. Pak ze sjezdu na jistotu jistot, čti "i Vláďa mi odjíždí". Na rovince to pak nějak lepím. V půlce kola se zamyslím, nechám pár metrů díru a kluk co zrovna v brdku zatopil střídá. Přijde mi, že se chce handrkovat o pozici, takže přistupuju na jeho hru a nechávám mezeru řádně narůst. Můj mindset je silnej, klidně si to nechám odjet, jestli to nezalepíš... Jenže jeho mindset je asi stejně silnej, úplně zastavil. Takže to odjelo. Pokračuju sám a vlastně mi to vyhovuje. Navíc grupu vidím dost dlouho, Vápenku jedu asi pěkně, nahoře v nějaké grupě, asi část těch co mi odjeli. Sjezd na jistotu jistot, rozumněj... no asi chápete. Dole díra, do ní skočí doprovodný auto (ty jo, vážně tu má někdo doprovoďák kvůli 40-tému místu?) a je po sjíždění. (Teda pokud v tomhle počasí někdo nemá gule hoblovat nárazník. A to já teda nemám.)
  Pak už je to čistě o dojetí, přimotám se do dívčí války o bednu, takže půl kola tahám, pak zas netahám, pak zas tahám. Do toho nějaká ta Vápenka, sakra už to bolí. Romantika, kdy sněží jak ve Vánočním dojáku, rukavice co váží 5 kilo kus. Bílá a černá v jednu chvíli. Nechápu proč, proč to nezabalím? Vážně si dám ještě jedno kolo? Kde je čelo, že by mě dojeli? Chjo. V posledním kole zas tahám, nechci jet v grupě co přijela ve sjezdu a hlavně chvátám do sprchy. V jedný stojce už nenahmatám tlačítko řazení a grupa odjíždí. Je to fajn, brždění už je dlouhodobej projekt a začínám být nebezpečnej nejen sobě, ale i okolí. Nabírám Žábovu ségru s vidinou, že dostanu slevu na ubytko (btw nic) a valíme do cíle. Poslední Vápenka už s tréninkem nemá nic společnýho, sjezd taky ne. Cíl. Uf.
  Dokodrcám se před apartmán, nemůžu vyndat kartu od dveří. Naštěstí někdo otevře a podrží dveře, přežil jsem. Jediný pozitivní dnes je ten training effort na garminu, jinak to je blbost. Nedělejte to, nezkoušejte to, nestojí to za to.
  BTW za sněhu a mrazu nejezdím. (ani závody!!!)

  
  
  
• Žába – Pekelná Šlapka Roku
  
  

  Koho Šlapka Roku schvátí, toho už nenavrátí.
  
  Lituji své loňské neúčasti. Vymlouval jsem se na těžký profil, brzký termín, chybějící formu. Ségra samozřejmě závodila, vychválila Peklo Severu do nebes a já litoval chybějící body do Šlapky Roku. Letos pojedu Peklo Severu bez výmluv, s vyzávoděnými body počítám.
  
  Kdo ale mohl během horkého února tušit, že bude koncem dubna sněžit?
  
  Ségra se přihlásila dlouho dopředu. Ona je taková. Počasí neřeší, podmínky budou pro všechny stejné. Vláďa zaplatil ubytování před týdnem, předpověď počasí ho už nezajímá. Strejda objednal ubytování a má blatníky. Luke naoko váhá, nabízí ⅓ šanci spolujízdy. Jsem snad jediný, komu se nechce závodit promočený ve vánici? Ségra ukončila mé lavírování rozhovorem pro RoadCycling.cz ... prý se mi Náměšť moc líbila a pojedu i Peklo. Tak tedy pojedu i Peklo!
  
  Předpověď počasí vychází po týdnu do poslední vločky sněhu. Ubytování na náměstí je pohodlné, nemáme ráno spěch. Slupnu první chod snídaně na pokoji, dojdu pro čísla a čipy. Neprší, je celkem sucho, jen trochu chladno. Snídáme v poloprázdné jídelně, prožíváme starťák a za oknem trochu prší, pak prší víc, pak sem tam prolétne obří vločka. Oblékání na pokoji je neřešitelný rébus. Lámu hůl nad týmovými barvami a beru Santini bundičku, větrovku, neoprenové rukavice, páskou lepím větrání na tretrách.
  
  Čas moc neřešíme, rozjíždět se nechceme, nechce se nám moknout a kdo by do takového počasí jezdil. Rošt bude prázný. Krátce vyrazíme na trať vyzkoušet oblečení, odskočit si. Vracíme se na start a je narváno. Najíždíme na chvost 140hlavého balíku. Proboha, proč je tu tolik bláznů?
  
  Půl kilometru po startu mám mokro v tretrách. Proplétám se dopředu, i přes proudy cákající vody se docela zahřívám. Asi jsem měl větrovku sundat. Trať je houpavá, jediný vážný kopec je Vápenka 3 km před cílem. Trať nemám projetou a netuším co mě čeká. Stoupavé vlnky jsou docela překvapení, Vápenka začíná pozvolna, teprve poslední kilometr utáhne a 200 metrů na prémii jsou nekonečné. Jsem tam. Ve sjezdu odpočinu a úvodní houpavou úvodní část druhého kola docela zvládám. Vápenku už v s čelem nestíhám a za horizontem se posbíráme 4 korálky. Borec v oranžovém jede jak traktor. Parádní tah, ale drží špici moc dlouho. Vlastně zdržuje. Předjíždím ho a nastavím pořádné tempo. Samozřejmě nikdo za mnou nechce střídat a já pod kopcem mám co dělat abych neodpadl. Příště se mi na špic moc nechce. Na rovinkách se táhneme jak karavana velbloudů, zezadu pořád někdo přijíždí. V kopcích se pro změnu letí strašné peklo a karavana se zmenšuje.
  
  Ve čtvrtém kole střídá déšť vydatné sněžení. Buď se ochladilo, nebo se nejede. Ždímu neoprenové rukavice, mrznou mi zuby když držím prázdný pytlík od gelu. 140 jasných případů pro docenta Chocholouška krouží na trati. Mám problémy nahmatat tlačítka přehazovačky a vlastně mám pocit ulomeného řidítka, jak mám dřevěné dlaně. V posledním kole tělo nějak přestává poslouchat. Nohy nejedou, ztrácím koncentraci. Snažím se vymyslet co se závodem. Spurtovat z kopce se mi nechce, zmrzlý na mokru nebudu nikoho hákovat na centimetry a útočit na pásce. Rozhodne stojka na konci kopce. Bohužel nemám na to udržet se úplně vepředu, 4 ze skupinky odjíždí docela s náskokem. Já si za horizontem táhnu dvojici. Tím pro mě závod skončil. Mám radost že je mrazivé peklo za mnou.
  
  Horká sprcha a plné umyvadlo ledových hadrů dává zapomenout všemu nepříjemnému a zůstává jen pocit blaha. Rozmražený, usušený a v teplém oblečení jdu do pivovaru zhodnotit sportovní zážitek. Vláďa na mobilu listuje diagnózami, pardon, výsledky. A kalí mi jinak křišťálově čisté vločky sněhu. V posledním klesání jsem byl 3. v kategorii ... to jsem posral ... Kolíkáč nám slíbil týmový autobus, když bude bedna.
  
  Každý jezdí raději v pěkném počasí, to dá rozum. Když se řekne cyklistický závod, vybavím si příjemné teplo sálající z úchvatných záběrů TdF. Ale ono se závodí i na Valonském Šípu, odkud mražení cyklisté sami nedojdou do sprchy. Cyklistika je krásná a hlavně ... body do Šlapky Roku!