Koza nebo silnice? Toť otázka, i když většina má jasno. Kozaaa, vždyť je to rovina. A ty schody a ta rampa do hradu je co? Naštěstí mi ještě Camrda přibalil zadní vysoké kolo s kazetou 28, takže ho zkusíme otestovat. Čespa přivezl Kapra a valíme do Lázní. Navigace mapy.cz nám to pěkně klikla přes pár rozdrbaných úseků, ale dala i vzpomenout na Lužeckou šlapku, takže cesta příjemně ubíhá. Je vedro k zalknutí, můj cíl je jasný, rozvalit se na historické nádvoří a dát si s kumpány pivko v kelímku s nápisem Život je pecka! Rozdráždil jsem kozenku, ale tělo si ještě pamatuje explozivní sobotní zážitek. Startuji docela vepředu roštu, takže jsem většinu předjel a mám tak schody pro sebe. Cestou ještě pozdravit Tega, který to hrdinně dává na gravelu. Už tam mám dávno nejlehčí převod 39x28 a nalítávám do kostkové stěny. Ta je rozdělena asi po 20 metrech schůdkem, ke kterému dal Korďas najížděcí úzkou dřevěnou rampičku s koberečkem. Takže se hezky soustředit, najet si ji co nejlépe uprostřed a pak tam poslat, co ve vás je, jelikož posun vpřed spadl k pádové rychlosti. Zpocené ruce mi sjíždí ze řídítek, za které to vší silou rvu a počítám, že se na dalším schůdku omotám kolem zábradlí, které ještě navíc lemuje tuto část tratě. Ty wado, já to vyjel, ale peklo nekončí, teď je potřeba zatočit prudce doprava do další kostkové stojky. S technikou jsem na štíru, navíc koza není úplně nejlépe ovladatelná na tyhle poloměry zatáček. Takže výsledkem je, že to střihám rovně do štěrku, kde to otáčím a chci se vrátit na trať, ale ouha, překážkou je mi vysoký rantl obrubníku. Předním kolem ho skáču, zadním už ne a musím vycvaknout. No ty wado. To je grande finále. Než v tom kopci znovu zacvaknu a pohnu se dopředu, to trvá snad věčnost. Motám se k cíli, který končí dalším schůdkem, tentokrát už tam není ani žádný nájezdový klín. Naštěstí, ale padám až za cílovou čáru do trávy a očekávám pivní pomoc, na kterou jsem se celý den tak těšil. A ty chvíle přicházejí, pokec s legendami, Pepa Vejvoda, Teg, Robert Kleiner a především Kapr a Čespa, kterému podium zase neuniká! Užívám si léta a těchto okamžiků plnými doušky! A stejně tak pak cesty zpět, kdy letíme po pěkných asfaltech k autu ve vlahém podvečeru, když se slunce sklání nad obzorem, tohle k JCL neodmyslitelně patří! Můj výkon děs běs, ale zážitek a vzpomínka to je zase parádní.
::
Propozice ::
Celkové výsledky ::
Diskuze ::
Foto ::
Segment