Sudety ostrouhaly nohy, předpověď na večer mokrá, do parapetu bubnuje déšť. Nikam nejedu, lehnu do sedačky, pustím si hošíky ze zmrzlého Livigna, jak se tam choulí v dešti na pumpě ... jo to bude ta pravá cyklistika. A nebo ne?
Luke s bronchitidou nekompromisně hlásí, že jede, že déšť je mu jedno, že bude max kapat a i kdyby, je teplo a příjemně se dejchá. A že mě nabere autem. Kapr jede s Čespou, ten taky chytil pořádnou závodní slinu. Balím propriety na tu časovkářskou hru na závodníka, s brekem odmítám i nabídku dcery na společné fandění našim hokejkám. Když tak o tom zpětně přemýšlím, tak jediným cílem tohohle výletu je to cílové pivko, které si s bráchou určitě neodepřeme. A tady už to žije! Vychrtlé elastické postavy, každá dírka na koze zalepená aero samolepkou, návleky s nanomateriálů, vybavení dražší něž kolem stojící auta, jo tohle je dnešní hobby cyklistika
Jdeme se rozjet a cítím velký průšvih, poryvy větru se mnou mávají ze strany na stranu, do toho hodně technická trať, kde jsou sjezdy, zatáčky, průjezdy vesnicemi na zrcadlo, no bude to hodně zajímavé. Při rozjetí před obrátkou zjišťuji, že startuji málem za 10 minut, to bude vlastně první dnešní časovka na start. Zpod kapky se valí pot a jen tak tak se zařazuji do startovního roštu, pěstička s Kaprem pro štěstí a jdu si píchat nožem do ruky. Luke fotí a povzbuzuje, jede se mi podle předpokladů ... hrozně blbě
Na otáčku je to nekonečné, proč tohle proboha dělám, vždyť ta domácí sedačka u Gira je tak pohodlná. Nazpět už sliny z huby, na budíku tlačit magickou 3, která tam ale vůbec nechce naskočit. Před cílem zvednout zadek, zařvat svoje startovní číslo dvěsťééé a svalit se do trávy. Safra mám to za sebou, Kapr startoval 2 minuty za mnou a mě hnal snad jen děs, aby mě neštípnul do zadku, jak je jeho zvykem. Což se nestalo a vypadá to, že jsem ty 2 minuty snad udržel, no bude to těsné, je to prostě pan závoďák!
Jdeme na Hubertus za 30,-, tady se ještě žije normálním životem a hospoda je narvaná
Vyfotit a natočit Luka a poslouchat nadšeného Čespu, jak si zalepil budíky a jel podle pocitu. Jelo se mu prý skvěle a zlato v 50 je toho důkazem. Stejně tak Kaprovo v 60! Luke v TOP5 a já v TOP6. Jo kluci díky, byl to poetický podvečer a stálo to za to se přemoci. Jak píše Korďas: "Důležitější je se na start postavit a "nést kůži na trh" než závodit proti "segmentům" či na rouvy ... Pocit v cíli, kdy vím, že jsem makal je nejvíc."
::
Propozice ::
Celkové výsledky ::
Segment ::
Diskuze ::
Foto