Akce Lukov 2024

Akce Lukov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-02-24.

:: Mapa a profil :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2017 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Sukes – Velejednice!
  
  

  Lukov a Sukes na velejednici!
  Jirku Jiřince už nebavilo mrznout na horizontech a už se nemohl dívat na to mé heroické veletrápení na biku a vyšvihl mi nabídku, jíž nešlo odolat a půjčuje mi svou záložní jednici legendární vyšperkovanou dokonale zajetou SL5 upgrade střelu Tarmaca , 6,2 kg v klasice a na superrychlých Envech, vše jen o 6,5W pomalejší než jeho nedostižná perla jednic SL8mička . Tuhle raketu nechce opustit i řada eliťáků, neboť ve spojení se superkarbony stále velmi konkurenceschopný matroš, a to až tak, že mám obavy, jak rychle mi ji zase sebere, neboť už teď teskní, co vše je na osmičce "horší". Přivážím si ji domů ve středu, ladím detaily a v pátek poslední tuning s novými kufry. Věřím Jirkovi a bez problému, ten, co řekne , to skok na jistotu, věřím té raketě, věřím sám sobě , a tak po ujetí pouhých cca 20 m na chodníku na zahradě nasedám v Lužci po třičtvrtě roce na plnokrevnou jednici a rovnou do oranžšrotu a bez problému, absolutně , tohle se nezapomíná, naopak všechny emoce naskakují jak v rutinní sezóně a ta natěšivka největší velí radování, užívání, šrotění, hákování,parádování, kolíkáčování, špicování, závodění , nahánění , chválení , týmování, oranžgrupování, pohlcování, beznádechování , brdkování, ano to vše dnes začalo cca od 70tého a naplno, zůstalo 9 statečných a po rovinách přes 40 a v kopcích jsem většinou bronzoval za Žábou a Lukem, předtím ještě Jirka závodně vytempil brdek před Černoučkem a prvně jsem si dnes dal za ním, super, přesně takto jsem předvídal, jo příprava, víra, 100 km šrotu následuje a v únoru a v malebném Středohoří, jo Roberte prostě zase a jen Paráda, chci, dávám a musím se protáčet i na špici, tuhle velednici to táhne za "ségrou" samo, pár skoro na 98% jednic tam též je a ony i ty jejich "zimáky" jsou v podstatě jednaminusjednice maximálně dvěplus a při jejich výkonnosti grupa letí po rovinách vzorově kompaktně, přestože v 50+ fňukají na blatníky a očekávají urvání zástěrek. Před benzínkou závodní vložka , po hlavní se řítí Fíla, ano domácí Filip Endler z Lawi, hecování o háku nebude jen planým výkřikem, znám je natolik, že mé nastřežené vyradostněné oči okamžitě hledají Žábu, ten se toho samo ujme a mám zase pravdu a jako ve všem, okamžitě ho těsně hákuji, děláme ze třičtvrtě grupy patníky a letíme a stahujeme, jak jinak, tohle musím dát, velešrot a určitě tamní miniKom, cítím ,jak za námi vlaje Luk, nikdo další ani nepípne a máme ho , jen bohužel i benzínku, na pár pikosekund zkažený celý švih napravuje obvyklá pohoda při doplňování energie všeho druhu a valí se dál , jo až budou mít plnokrevné jednice , bude to zase na hraně , ale neméně okouzlující, stále dokola se opakující a přitom mě nikdy neomrzící. Jsem v transu, Jirko, ještě jedno a znovu , neskutečné díky, tohle byla zase Paráda a s vámi se všemi se moc zase těším na příště !

  
  
  
• Žába – Není důvod ke stížnostem
  
  

  Míváte splín před víkendem, když detailně rozplánovaný tréninkový kalendář hrubě neodpovídá budoucí realitě? Brutální tempo, intervaly v kopcích a druhý den klidná vytrvalost. Jenže v klubovém kalendáři je Lukov. Bájný Lukov, masakrální nálož kilometrů a první poctivé stoupání sezóny. To v klidné vytrvalosti neklapne. A s nabídkou brutálních špic u vyměklých wobjížděčů nepochodím
  
  Zvažuju své možnosti, řeším s Grepem náhradní program. Grep nemůže v sobotu, slíbí objem na neděli. Alespoň zkrátit masakrální kilometráž tradiční trasy ... do Mírovic metrem, z Kralup rovnou domu. Bohužel, o víkendu je výluka metra.
  
  Ráno hektické jako vždy, zapomínám blikačky, zapomínám kde mám rukavice, zapomínám že jsem si naplánoval vyjet o 10 minut dřív. Stahuji neexistující zpoždění. Parádní start. Parádní účast už na Hájích. Pěstičky na kruháku, Oťas vyráží pěkně zhurta, na T jen rychlé čau a na hlavním srazu jsme o 10 minut dřív.
  
  Pohádka o cyklistickém jaru v Toskánsku. Moc nefouká, svítí sluníčko, mokrý asfalt schne, je neskutečně. A skupina jede neskutečně. Občas dvojičky, občas lajna, moc se nezdržuje, rovinaté pasáže ubíhají bez práce. Po cestě nabíráme Fousáče a Sukese s beranama.
  
  Ale dneska to nebude o flinku na rovinkách. Dneska jsou i kopce! První se zvedám ze skupiny před Černoučkem. Čekám sólo akci, ale někdo se lepí do háku. Otočím se a tam Sukes. Nechci se ztrapňovat, tak jedu o hodně víc než bylo v plánu a on tam pořád je, klobouček. Nahoře se otáčím a jedu za posledního, daleko odpadlého Fousáče. On už se dávno rozloučil, posílá mě pryč. Ale to nedává smysl, za horizontem je jen klesání a pak dlouhé rovinky. Za horizontem čekají všichni a sotva se za Fousáčem rozjedou, Bobek defektí.
  
  A tady to je okamžik zlomu. Bobek jako omluvu za defekt na špici, v časovkářském módu, dojíždí ztracené minuty. Jede se tvrdá lajna. Fakt tvrdá. Občas jdu za zatáčkou ze sedla na 10 sekund. Fousáč lituje promarněné příležitosti před Černoučkem utéct do lesa. Přelet sektoru kočičích hlav, chvíli počkat na odpadlíky, další nízký přelet...
  
  Teď už na špicích jedu fakt zábavu, jenže v tom kalupu se nedá svačit! V kritickém okamžiku před stoupáním dne už musím vyndat tyčinku. Trnu, kdy se ozve z balíku Žába žere! Mám kliku, sice trochu přidušený a trochu nestíhajíc Bobka vedle sebe, ale s tyčinkou v žaludku. Připravený na Lukov v tempu.
  
  Rozloučím se s balíkem, vyrazím a se mnou Nemi a Kanaďan. Nemi věděl do čeho jde, nehrál si na hrdinu a včas vycouval. Kanaďan netušil a nechtěl se vzdát. Jak kopec přitahuje a povoluje, vzájemně se předjíždíme. Boží! "Jak dlouho ještě?", "Až nahoru!", "Kolik?", "Netuším, prostě až nahoru.". Následoval krátký sjezd, křižovatka a cedule "Lukov 3 km". "To nedám.". Pokračuji sám. Kadence 55, nohy v ohni. V prudké části musím dát malou placku a padá mi řetěz. Kanaďan mě míjí, vyrážím za ním. Stehna pálí, ale nejde to jinak. Uf, nahoře otočka, dolu pod poslední HonzuB s Bobkem a tentokrát velkou ve stoje 45 otáček ... trénink na Zoncolan.
  
  Za Lukovem se kocháme trasou Krušnotonu, nejedeme úplně závodní šrot a proto vnímáme i úchvatnou krajinu kolem. Rozjímání stačilo, Luke zatápí pod kotlem do každého brdku, horizonty ze sedla. Dělám mu křoví. A Sukes s námi! Kousek před benzinkou dáváme přednost dobře rozjetému Fílovi. Sukes provokuje, přemítám o pravidlech: Fíla není traktor ani brdek. Sklápím hlavu a lepím díru. Za mnou nahžavený Sukes, zašitý Luke připomíná pauzu na benzince. Škoda, tohle bych chtěl až do Prahy.
  
  Na benzince v teple doplňujeme energii, u plotu čůráme do záporu, dneska se nezdržuje. Z benzinky v lehkém klesání, zadobočák. Na špici polehku zrychluji, otáčím se, krásná lajna. Zrychluji, za mnou lajna, zrychluji, shazuji na 53x11, jedu doraz a za mnou se jede tvrdá lajna. Nikdo nepípne "moc". To je sen. Šťastný jak děcko s lízátkem na řetízkáči valím 14 minutový tempový interval. A pak znovu a znovu. Nohy úplně na hadry, sparring Lukovi musím na malou v závodní kadenci. Neskutečně mě to baví, hlásím 185 km za 6 hodin, Kapr jde do mdlob.
  
  A tréninkový plán na druhý víkendový den? Na Drátech ticho prořízne Luke: "TSS mám 441, Kitzbuheler měl 492 a Sopky s Vláďou 462, takže to byl včera jeden z lehčích maratonů ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />". Naštěstí odpočatý Grep vyráží kolem Prahy, bere krotkou žábu do háku. Perfektní 4 hodiny vytrvalosti. Ségra listuje tréninkovým deníkem, chválí a posílá pusu

  
  
  
• Luke – Závoďácký bundy!
  
  

  První ranní paprsky vítají k jarnímu wobjíždění. Cíl Lukov, bunda stejně jako v předchozích výletech zůstává doma. Pěkně nalehko, občas bude jistě třeba přišlápnout. Mokro je ale vydatně, tak doufám v přeci jen hojnou účast blatníků a především zástěrek. Z Jižní sekce to tak i vypadá. S větrem v zádech valíme do Mírovic, navíc neznámou zkratkou na Černém Mostě, ale ještě by to chtělo doladit. V Mírovicích jsme díky větru a Žábovi včas, asi tak o čtvrt hodiny. Zdejší mokrá náves poskytuje tak akorát 2m čtvereční slunce, kde je teplo, jinak to ideál není. Překvapí ale množství jednic, dvojek a bez zástěrek.
  Pod Říp tedy jedem ve svižném, ale klidném, tempu pod taktovkou zástěrkářů. Jen před lávkou v Lužci jsem nepěkně zkropen nedočkavci suchých asfaltů. Aspoň si člověk taky může zanadávat, když už se jede tak pěkně. Silnice po zimě jsou ale v katastrofálním stavu, takže je třeba být neustále ve střehu. Sluníčko dál neúnavně svítí a začíná být opravdu parádně. První zahřejváček v Beřkovicích zkušeně vynechávám a místo aktivního chlazení nahoře po Bobkově defektu, můžu se spokojeně vyvalit na sluníčko a probrat se Sukesem rozpad Fialek. :)
  Dál se rozjíždíme v obvyklém tempu, až po chvíli suchá silnice popustí uzdu nejen fantazii, ale především Nemimu, Bobkovi a vzápětí všem. Rychle přehodnocuji svou dnešní roli a parkuju ve druhé dvojičce vedle Kapra, ať to případně praská za námi, cíl je prostě nešlápnout. Následuje pár pavé úseků, kde se rozhodně nezpomaluje, na konci se jen zpovzdálí ozve "nejsme", což se nedá komentovat jinak než "faaaakt?". O co víc wattů ale člověk do úseku vloží, o to víc legrace pak zažije a počasí tomu úplně nebrání. První pauzu jsem musel věnovat jídlu a začíná se mi chtít na WC, navíc už je zas pomalu čas něco sníst. Silnice už se pomalu zvedá, takže to do sebe rvu tak trochu pod tlakem, naštěstí tempo je takové, že úplně k čůrání nevybízí. Nicméně tak nějak pořád čekám tradiční odlehčování před kopcem... Najednou přejíždíme hlavní a než si všimnu, že to už se stoupá na Lukov, Žába a spol. mají snad půl minuty náskok. No co, závodit jsem nepřijel, ale když vidím, že to nikdo nesjíždí, vlezu na špic. Přidal se jen Sukes, snažím se zavést řeč na krásné výhledy, ale Sukes jen z těžka oddechuje, tak se zabavím tím, že sjedeme Nemiho, který neudržel Žábovo tempo. Povídat si ale taky nechce, tak ho v poslední stojce necháme jet. Po sjezdíku na štěrku zas málem omdlí Sukes z cedule "Lukov 3", ale nakonec ho ukecám a mám aspoň komu předávat svoje moudra a pocity.
  Postupně se trousí zbytek, tradiční foto u značky a sjezd na stranu uhelné pánve. Část krajiny je už zrekultivovaná a navezené terénní vlny opravdu připomínají Toskánsko. Už se mi to blíží, navíc je tohle moje poslední zimní "wobjíždka", takže se kochám, zamáčknu slzu a pak musím vyspurtovat první brdek, protože mi to ze samotného rozjímání odjelo. V druhém brdku si trochu zaprovokuju a pár lidí se vyprovokovat nechá... Znovu seskupit, další kopeček, Nemi to táhne a když trochu zpomalí, chci si připsat kladné body a přebírám taktovku na špici. Snažím se jemně a bez postranních úmyslů, ale za pár vteřin už kolem letí Žába. Takhle se teda na špici nestřídá. No nezlobte se, že to řeknu, ale to skoro vypadá jako nástup. Využít dobrou náladu a vysokou hladinu glukózy v krvi po předchozím blbnutí se daří, a tak úspěšně vlaju za naším berserkerem až na horizont. Teda, kde je horizont? Už tak dvakrát bych svěsil, jednou když kopec povolil a mě se trochu ulevilo, podruhé, když rychlost zase přesáhla kritickou 40 a mě se i v háku trochu přitížilo. No naštěstí konec, uf. A teď už klid...
  Teda měl by být klid, ale když se nám po hlavní před očima prožene Lawi dres... a není to brdek ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> ... a máme tak pěkně! Nemusím to extra hecovat a už kolem letí Žába se Sukesem v háku. Vidím to dlouho, vcelku dlouho to kalibruju, padám do háku, ale stejně se kroutím jak carbonflex pod Sebuzínem. A to jsem vyhrožoval, že budu na Lukově asi muset uříznout zástěrku. Naštěstí je tu pumpa, a tak se dál žádnej šrot nepojede, že jo...
  Na pumpě veselo, sortiment menší, ale recenze z mapy.cz nelhaly. Teda - nikdo si neztěžoval. Pak vyrážíme, HonzaB v zimní bundě zjišťuje, jestli mi bez bundy není zima. Ani ne, navíc teď už asi neprochladnem... Ještě padne něco jako a teď fakt v klidu, vy bundy závoďácký! Nebo to bylo jiný podobný slovo?
  Každpopádně jak jsme za Fílou skončili, tak za Žábou začínáme a dostáváme se pěkně do otáček. Dlouho se jede furt -2%, Žába káže watty na špici a za ním stačí jen to šudlat. Na rovině už se ale musí jet a magnety ukazují reálnou Žábovu sílu. Nikdo neřve moc, ale mám strach se otočit, jestli tu fakt všichni jsou. Když se to srovná, jede se furt dál, Nemi je vyhozen ze špice, protože jel jen asi 38. Takhle ne, krátký špice a další. Hop! Vcelku úspěšně kopíruju Kapří taktiku, furt vepředu a na špici to nepřehánět. Občas se z velké dálky ozve přerývané "moóóc", ale to je spíš vyjímka, jinak letíme krajinou, bez brzd furt po hlavní. Pak se napojíme na starou 608ku valíme furt dál. Brdky se jedou jakž takž rozumně, ale na rovinách se vždy rozpoutá peklo. Když se chvíli zapomenu a skončím moc vzadu v balíku, musím mávat na protijedoucí auta, aby uhnuli do škarpy, přece se na tom terezínu nenechám vyvětrat. Žádná další pumpa, žádná zastávka, jede se dál. Není čas na hrdinství, hledám v kapse závodní želé. Stihnu to tak akorát, než na mě vyjde řada na špici. Drtím to 4,5 w/kg a HonzaB furt u levýho loktu, jako že mám přidat. Nakonec to vyšponuje až k 5ti, kdy už konečně někdo zařve moc. Jsem vyloktován ze špice, vrátíme se k 4,5 a valíme dál. Tohle už není zimní najíždění, ve vzduchu je krom poslintaných představců cítit i jaro.
  Pak už je tu postupné loučení a přeprava na Háje. Nebo ne? Před Čerňákem sjíždíme R.Bardeta, aby nám nastoupil přes dálniční nadjezd. Ale síla skupiny je velká a v mžiku to zalepujeme. Nemi ožívá a nedovolí nám vydechnout až do Měcholup. Jo tady to vlastně dneska poprvé roztrhal Oťas a asi nevědomky předznamenal dnešní závod. Pak už to jen domotat domů s blaženým pocitem, nohy se zdají být ok, rozjetej na přístí týden asi jsem, v hlavě to vypadá cajk, furt to prostě děsně baví. A doma pak mrknout, že dle TSS to byl takovej lehčí marathon, tak asi ideální příprava na Strade...
  Díky moc, bylo jako vždy boží!