Akce 5x kolem Santiniho 2007

Akce 5x kolem Santiniho patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2007-09-28.

Nejdelší varianta má délku 100.00 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie

• RiC – První defekt
  
  

  28.9.2007 Křtiny

  Jan Blažej Santini-Aichel (1677-1723) významný český barokní architekt italského původu. Co ten může mít společného s cyklistikou?

  Místo. V čase jsme se sice minuli, ale v místě nikoli. Je jím obec Křtiny, známé poutní místo. Podle tradice zde křtili už svatí Cyril a Metoděj a od toho má obec i své jméno - Vallis baptismi - údolí křtu - Křtiny. Zde v první polovině 18.století Santini postavil kostel Jména Panny Marie.

  Takže na tomto místě se na sv.Václava (28.9.2007) sešlo cca 60 cyklistů aby spolu pozávodili na nultém ročníku cyklistického závodu ?5x kolem Santiniho?. Výše zmiňovaný kostel leží uvnitř okruhu, po kterém za závodilo. Osobně bych se přimlouval za změnu názvu na ?Kolem Santiniho?. Já třeba jel jen třikrát.

  Den začal špatně hned ráno. Pohled z okna říkal, že to bude čistě jen o účasti a morálu. Střídavě pršelo a mrholilo. Cesta autem do Křtin proběhla za vytrvalého deště, ale v okamžiku, kdy jsem zaparkoval auto jako když utne a déšť ustal. Od toho okamžiku se počasí už jen zlepšovalo.

  Na prezentaci vzniklo drobné zpoždění, takže start byl odsunut o 30min. Já to jen uvítal. Přijel jsem pozdě a vzniklou pauzu jsem využil na rozjetí. Vydal jsem se kousek po okruhu. Začínalo se dlouhým táhlým sjezdem v lese. Déšť a spadané listí s něj dělaly dost nebezpečný úsek. Končí v Josefově, kde odbočujeme doprava do jediného, ale o to delšího kopce - stoupání na Rudice. Je rozpůlené vrchařskou prémií. Za prémií je otevřená krajina, kde to dost foukalo. Zatímco první polovina stoupání byla prudší, ta druhá, za prémií je mírnější. Vítr to ale moc neulehčuje. A z Rudic už se víceméně jen klesá přes Jedovnice až do Křtin. Pěkný okruh, kde si na své přijdou všichni. Milovníci kopců i táhlých sjezdů a rovinek. Celé to měří kolem 20km.

  Ve 12,30 stojím na startovní čáře. Je odstartováno. Vydáváme se vstříc 3 okruhům. Počátek je opatrný, až do Josefova jedeme pohromadě. Nikdo nedivočí. V kopci se to samozřejmě roztrhá a já ztrácím kontakt s čelem. Zůstávám s Kolíkáčem a ještě s několika dalšími. Vytváříme asi šestičlennou skupinu. Pravidelně taháme já a Kolíkáč. Ostatní sporadicky, mám pocit, že se ulejvají. V druhém kole ve stoupání na Rudice dojíždíme skupinu, ve které je Diablo a pár dalších. Dovídáme se, že před námi jsou už jen dva. To by znamenalo, že jedeme o třetí místo. Úžasné, ještě nikdy jsem se nejel takhle na čele. Sjedeme z Rudic a ve větru roztáčíme kolotoč. Může nás být tak 10-12, ale na špici se nás točí jen asi 6-8. Je to nádhera. Kolotoč jak z učebnice RoadCyclingu. Jedu naplno a říkám si, že pro tyto okamžiky se vyplatí celý rok dřít. To je závodění! Teď spolupracujeme a po třiceti kilometrech ve finiši si nic nedarujeme. Euforie mi vydržela jen do nájezdu do třetího kola. Ve sjezdu do Josefova zjišťuji, že mám prázdné zadní kolo. Smůla. Loučím se s ostatními a je mi jasné, že závod pro mě skončil.

  Během opravy defektu jsem jen registroval, jak kolem mě profrčeli ostatní balíky. Kupodivu jsem nepociťoval lítost nebo vztek. Vzal jsem to celé nějak lhostejně. Okruh jsem dojel na samotku. Jen jsem si na příslušných místech zavzpomínal, jak jsem tam frčel se skupinou. Ještě mě ale čekal závěrečný kopec. Podle některých měření měl mít kolem 20-24%. Věřím tomu. Zdál se mi dost těžký, řek bych, že je těžší než pověstný Kochánov. Škoda, že jsem si tady nemohl s někým zaspurtovat. Dozvěděl bych se alespoň, jak na tom jsem.

  Takže závod skončil. Navzdory defektu jsem nebyl poslední. Skončil jsem na 7. místě z 8 startujících. Jelo se mi nádherně. Stále naplno, ale ještě v rámci mých možností. Pořadatelé zaslouží pochvalu. Nedá se jim nic vytknout.

  
  
  
• Kolíkáč – Ďábelský závod
  
  

  Když se Jura někdy v létě zmínil o tom, že s Pavlem Matouškem chtějí pořádat závod, a pak jsem viděl skvěle udělané webové stránky, trať se zubatým profilem, začalo mě to lákat čím dál tím více, i když jet 200km kvůli závodním 60km mě připadalo trochu šílené. Ale nakonec jsme se na dopravě domluvili, účast mimopražských Šlapek slibovala oranžový zážitek a tak jen ta předpověď počasí nám dělala vrásky na čele.
  Páteční ráno nezklamalo, na Roztylech už slabě mrholilo, Diablo mě s Quitem nabral a už se jelo vstříc zatažené obloze. Cesta do Brna byla vskutku ďábelská, stěrače nestíhaly, silnice plná vody, ale Diablovo ABS, EPS a kdoví co ještě nás stále drželo na silnici, když ještě před Brnem kolona, tak už jsme moc nevěřili, že stihneme start, ale George a Jiřina před námi nás navedli do Brna, kde jsme to úspěšně prokličkovali i s Míšou v háku a šťastně přistáli u Santiniho. Stal se malý zázrak, protože najednou přestalo pršet. Stále se rozhoduji, jakou taktiku zvolit, hned zítra mě čeká Brdské dvoukolo, kde ještě chci posbírat cenné bodíky do soutěže družstev v UACu, a tak si plánuji, že budu dělat zase svého oblíbeného domestika.
  Stavíme se na start, sice neprší, ale silnice je mokrá, hecujeme se navzájem a dávám si za cíl uviset RiCe a Diabla a zkusit jim být trochu nápomocen. Začátek se jede mírně z kopce klikatým údolím, na zemi mokré listí a tak se moc neblázní ... ovšem první kopec začíná už pěkně prosévat, já zjišťuji, že nemohu popadnout dech, Diablo začíná mizet ve skupince a já se stěží držím RiCe, ještě je tu Pedro, který ale hlásí, že dnes dělá tahouna pro Laca. První prémie za námi a já plápolám na konci utvořené grupy, Diablo odjel, no tak to je pěkné. Ale RiC neklesá na mysli a začíná roztáčet strojové tempo, snažím se k němu trochu taky přidat, ale nejede se mi vůbec dobře.
  První okruh za námi, v zatáčkách chvílemi v dáli vidíme "gruppe Diablo", ale moc se nepřibližujeme. Zase údolím dolů, RiC jede opravdu pěkný kule a tak odměnou za jeho výkon je fakt, že v nejdelším kopci na trase máme Diabla na dostřel a pomalu ho sjíždíme. Ještě na něj pokřikuji "Pavlíčku počkej!" a hned po sjetí mi Pavlíček sděluje: "Dnes mi říkej Diablo" . Kopec už se mi jede lépe, ale nahoře z nepochopitelných důvodů mi naskakuje díra, kterou pak v následujícím už pozvolném stoupaní za žádnou cenu nemohu sjet, už si říkám, že se na to vykašlu, zítra na tom Dvoukole to bude pěkný propadák. Ale naštěstí je mi nápomocen vítr, který mě trochu sune dopředu a pak již totálně na kaši je dojíždím, piju, jím a regeneruji. Odpočinek mi ale není dopřán dlouho, RiC a Diablo s Honzou Brychtou velí k útoku na vedoucí trojici, která je ještě před námi a tak se roztáčí superrychlý kolotoč, úplně jako z učebnice, je to skvělý zážitek.
  Najíždíme do posledního okruhu a na RiCe přichází smůla - defekt. Poslední kopec, začínám se cítit lépe a tak když odskakuje Honza Brychta a za ním Diablo, zkouším také s nimi odjet, ale bohužel, dnes na Diabla nemám, jede famózně, přímo ďábelsky! Svěšuji nohy a nechávám se sjet naší skupinkou, ještě sice hecuji ke sjetí Diabla a Honzy, ale už není vůle k vyššímu výkonu, špatně střídáme a tak do Křtin vjíždíme s menší ztrátou.
  A je tu cílový brdek, nepříjemně nakloněná rovina, která žene každého až do křečí, ještě když v půlce je už cílová čára, ale pouze pro ženy a veterány, my si to ještě lupneme výše, tam k nebesům :).
  Musím poděkovat klukům z Brna za bezchybně uspořádaný závod a Šlapkám za příjemný závodní zážitek v balíku.
  

  
  
  
• Cancellara – Křtiny aneb spurt už z Prahy
  
  

  Můj závod začíná již už jízdou v autě po D-jedničce. Vyjíždím v autě sama, protože pak plánuji zůstat na Moravě. Za mnou jen pár kilometrů je druhá posádka Ďáblo a spol. Přede mnou v dalším autě George. Od Prahy neustále silně prší, stěrače nestíhají, jedu opatrně, mám hodinovou časovou rezervu a tak se nikam neženu. Ale na 140 km se dostávám do zácpy telefonuji s Georgem a Ďáblem, abychom naplánovali a dohodli se, jak pojedeme dál. Zácpou projíždíme v pravém odstavném pruhu, kde se nesmí, ale čas nás tlačí. Další zácpa od 200 km, naštěstí uhýbáme včas na 194 km a sjíždíme směr Brno. Jedeme z ostra, sekáme zatáčky skoro ve smyku, abychom stihli start. ÁÁÁ.... Křtiny.....a jsme tady!
  Kolíkáč nás jde zaregistrovat, po návratu, nám oznamuje, že start se posouvá o 1/2 hoďky. Příznivá zpráva, už teď jsem po té zběsilé jízdě plná adrenalinu, tak mám aspoň čas na krátké rozjetí. Trať neznám a tak aspoň zjišťuji, kde je cíl. Naštěstí přestalo pršet a pak hned další příznivá zpráva to jsme ještě nevyjeli......my ženy jsme jen TŘI :o) Tak mám jisté 3 místo na bedně, to je milé. Quit mi už gratuluje předem. Ale já si v duchu říkám, že se zkusím probojovat víš. Vyjíždím se skupinkou žen a starších cyklistů. Držím se jich, jedu na plno, i když cesta je mokrá a zapadaná listím, je cítit, že už přichází podzim. V zatáčkách je to na mě po takových podmínkách po dešti s plnými kaluži dost svižný, brýle mám zacákané a už nic ani nevidím a tak občas přibržďuji. Ale držím se žen a bojuji ze všech sil.....a ejhle....kilometrový kopec....před námi. Jedu naplno, tepík 193, víc ze sebe nevyždímám, ale dlouho to nezvládám. Musím zvolnit a samozřejmě všechny ztrácím. Už mají zase motůrek navíc!
  Občas se snažím chytnout se nějakého cyklisty, který mě předjíždí, ale hekám jak zdechlina, takže se peru s větrem sama a tak to je až do konce. Po prvním kole mám hlavu úplně vyfoukanou, že málem zapomínám odbočovat, ale naštěstí dělám malou otočku a jedu správnou cestou druhé kolo. Krajina je nádherná, dokonce občas vysvitne i slunko. Blížím se k cílovému krpálu, jedu ho naplno. Naštěstí jen do půlky, kde ženy mají svůj cíl. Po odpočinku a vyjetí si tento kopec nemůžu nechat ujít, je to výzva a tak si ho vyjíždím znovu a to celý až na vrchol. Je to vážně chuťovka. Ale zvládla jsem to! Mám radost :o) Před vyhlášením ještě krátká prohlídka místního kostela a zhlédnutí záchranářské akce propadlého autobusu skrz v chodníku, kdy hasiči jsou zoufalý, takže nezbývá než zavolat silnější techniku.
  V sobotu si dávám kompenzačku na hrad Buchlov a okolí a večer regenerace ve Starém Městě na hodech - vínečko a taneček :o)
  

  
  
  
• Kocot – Znova stručné,znova trochu od veci a znova BRNO...
  
  

  Bol podzim 2006. Sedel som v čakárni Prešovského kardiocentra a čakal na výsledky vyšetrenia.Jedná sa o podozrenie na zápalové ložisko na srdci... Myslel som na Krála Šumavy 2006.s Igorom a Honzou sme si to fakt užili. bol to moj prvý závod v drese vinohradských šlapek.teraz tu sedím v čakárni a uvažujem o tom,či vobec ešte vyleziem z tejto nemocnice.Myslím na vinohradské šlapky. na tíchto skvelých ľudí,ku ktorím so sa chcel pridať už od okamihu čo som ich prvý krát uvidel.Tento sen sa mi splnil a ja možno onedlho umriem. Sníval som o tom ako budem spoznávať tíchto fantastických ľudí,koľko toho s nimi zažijem...Sedel som v čakárni a bol som TROSKA.Bol som sám,cítil som sa slabý,myslel som na smrt a moju tvár zdobili slzy... Je podzim 2007. stojím na štarte závodu Kolem santíniho a užívml si pohodu s kamarátmi z Vinohradských Šlapiek.Niektorých z tíchto skvelých ľudí som už mal možnosť spoznať,niektorých som spoznal iba pred okamihom.Stojím tam obkolesený priatelmi a som NIEKTO.Cítim sa silný,myslím na štastie a moju tvár zdobí úsmev... Závod kolem santíniho sa mi velmi vidaril. Trať mi sadla,počasie mi vyhovovalo a cítil som sa dobre. Myslím,že som tak trochu prekročil svoj tieň,lebo na svoje pomery som zajazdil velmi seriózny výkon a ukázal svoju závodnícku tvár tým ktorí ma podceňujú.potešil ma výkon Quita i Georgea,ale najviac ma podržal Pedro,ktorý absolútne pochoval svoje ambície,aby mi pomohol zajazdit čo najlepší výkon. Závod bol velmi dobrý aj po organizačnej stránke,zvládnutý na velmi serióznej úrovni. Pavel,Jura,Honza a všetci ostatní odviedli velmi dobrú prácu a ukázali velké športové srdce a Jurovi ďakujem aj za ostatné veci.Aj to pivo bolo fantastické. Ja proste na Brno vždi spomínjam v najlepšiom. A to vo všetkých súvislostiach...