Akce Kladruby 2025

Akce Kladruby patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2025-02-01.

:: Mapa :: Diskuze :: Flyby :: Foto :: GPX

• Luke – Sekaná
  
  

  Potkali se u Kolína, teda dřív, ale málem vůbec. Večer kontroluju mapu na mapy.cz a plánuju si, jak se přidám v Uhříněvsi jako cestou do Košic. Nahrávám odkaz z Garmina co se tam objevil a řeším si svoje, nový ráfky, pláště, ještě doladit brzdu. Teda rozebrat zadní brzdu, abych z ní dostal ty nánosy prachu z posledních pěti let zimní břečky. Hodinu pak hledat jednu součástku, která se rozhodla proletět se po pokoji. Fakt super, takže tak tak spát...
  A ráno ve stresíku oblečení, jídlo, no jedu. Před Uhříněvsí volá Žába, jestli jedu přes jížo, někdo mě tam napsal, no ale ne. Ladím tedy mapu, ale mapa mě znejistí, ale byla na Garminu jiná, proti směru než na mapy.cz? No ok, tak to musím vzít až do Klánovic... ale Nemi na displayi se blíží, tak asi jednou mapy.cz, jenže já už jsem v Netlukách, tak to stáčím na Královice. Tam ale zase Nemi pryč, jednou s Žábou trasu, co mám nahranou. Tak další otočka, mažu přes Květnici na Úvaly, nadávám na organizaci i na to, že Garmin group track ukazuje Žábu s Nemim 500m od sebe, přece nejedou každej zvlášť ne?
  V Úvalech Žába, sám, ptám se na zbytek, prej Nemi s Grepem jeli napřed. No tomu už nerozumím vůbec ale co. V Kounicích zásek 20 minut, Nemi s Grepem dalších 5. Rezignuju na navigaci, ale překvapivě moje mapa nějak ukazovalo to, co se celý den jelo, tak fakt nevím.
  Je nás dost, jede se příjemně, je zima, ale svítí sluníčko. Kecáme, nemrznu a užívám si to. Sem ta nějakej brdek, teď se dost divím, když vidím ty čísla, ale nikdo to neřešil a já to letos taky řešit nechci, ať se ozve, kdo potřebuje, nebo se ozvu, když to vidím. Nikdo nic nehlásí, tak se jede dál. Kamhájek, nějaký komentáře na ten kopec, ale je to rodiště Frištenského, tak tělo tuž, a hlavně makej už. Jsme nahoře, počkáme, počůráme a valíme dál. Krásný sjezdík do Kolína, jo to už jsme jeli. Než jsem vymyslel Kamenné Mosty, tak jsem se tu nikdy nezjevil, teď tenhle sjezd znám a když jsme jeli kolem kostela ve Velimi, měl jsem pocit, že kolem něj jedu asi tak po stopadesátý. Pak průjezd Kolínem a kolem nejdelších vlaků v republice, neskutečnejch aut na tom. Špice s Nemim, na mě chce jet moc, tak mu chvíli vyhrožuju Žábou, ale ten, když to slyší, tak se hned hlásí, že je mu zima. Pak se tedy zrychlí a já si jedu na dvojce to, co bych jel na špici. Značka ideál, jen Nemi má furt dlouhý kolo, až ho tam vystřídá Dominik.
  Pak už jedu na dvojce to co bych jel na špici s Nemim, akorát se divím, že nikdo neprotestuje. Brdky jsou hodně přes 300 a ještě že žlutej maják je na dovolený. Z dvojky je mi to blbý, tak furt čekáme, kdy někdo prolomí mlčení a po pár brdkách se konečně ozve moc. Děkujume Grepe. (Pro zachování cti a pověsti je třeba doplnit, že to neřval kvůli sobě, což ale neřveme přece nikdy, že?) Pak se zas valí, tempo je hraniční Z2 pro mě v háku, ale holt buď blbě fouká, nebo se všichni extra zlepšili. Vlastně je to fajn, protože se zatáhlo a z běžnýho tempa by mi asi bylo trochu chladno. Kapr začíná řešit cukrárnu, ale nakonec najdem v Kladrubech hospodu. Překvapivě všichni prohlásí, že pumpy jsou mrtvý, ať žije sekaná a už se derou dovnitř. Pravda je, že byla dost dobrá a pěkně to po ní jelo.
  Zpět zas Dominik a Žába, brdky na max, na dvojce pro mě hranice, ale v balíku ticho. Když jsem se po hodině nesměle zeptal Ivči, jak se jí jede, tak prej dobrý, takže asi mám problém já, laťka se posouvá. Naštěstí mě není zima nic, takže mě to baví komentovat z dvojky s Nemim. Když už se z toho stal vskutku kvalitní trénink, tak si i popíchnem, když náhodou tempo začne uvadat. Za Poděbradama Žába střídá a k Dominikovi se jde objetovat Nemi. Ale za Sadskou už se to rozpadá a my valíme na jížo už jen v 5ti. Jede se příjemně a nikdo neblbne, tak buď jsme nějak zmoudřeli, nebo to úplně zadarmo nebylo. Dokonce i stavíma za Brodem, abychom se v klidu najedli.
  V Uhříněvsi se pak loučím a jen koukám, že máme průměr 30 a přitom nastoupáno 1100 metrů, na to jak jsme se courali Kolínem, v Kladrubech a podobně to je fakt přísný, ale trochu to vysvětluje, proč mi to v háku nepřišlo úplně zadarmo.
  

  
  
  
• Žába – Zvlčelá žába v exkluzivní společnosti
  
  

  Kladruby jsem začal naklikáním alternativní varianty "Kolín" na 5 hodin a upokojil Grepa, že to bude pěkné sobotní vyvětrání hlavy. V pátek se dozvídám, že v únoru se už dvoukila prostě jezdí. No což, ale Grepovi nebudu kazit večer ;-)
  
  Mrazivý rozbřesk, jasná obloha, slunce zpozaobzoru osvětluje severní poklici ... v Peruci je hnusně prostě pořád. Ještě že už ji máme letos odmrznutou. Na kruháku postává jen Modřanská klika. Kolíkáč i HonzaB si vzali dovolenou z wobjíždění. Čekáme na Luka, napsaný je na kruhák, ale má podle Garminu sekeru 10 minut. Mrznoucí Grep prosí o zahřátí a tak s Nemim vyrazí napřed, s Lukem je doženeme. A tady se ukazuje chybka, Kladruby mají u akce dvě rozdílné trasy. Grep s Nemim vyrazili podle jedné trasy. Luke mě posílá pryč z kruháku, že nás potká na trase ... po které nejede ani on. Tak se snažím dojet Grepa s Nemim. Trochu bloudím ve zkratkách sídlištěm (díky HonzoB), prostojím pár semaforů. Začínám mít špatný pocit z termínu srazu v Kounicích. Alespoň mi není zima.
  
  Garmin ukazuje 400 metrů za Nemim. Rozepínám bundu a přišlápnu. 800 metrů. Sakra, co tam ty dvě paka jedou! Docela valím, položený v přísně aero pozici, watty začínají čtyřkou, 2300 metrů. 🥵 Luke už jen 500 m ... čeká na křižovatce, ve dvojici je snad dojedeme. Rychlé pěstičky a dozvídám se, o dvou trasách a že Nemi jede celou dobu za mnou. Tak zapínám bundu a na kecačku jedeme do Kounic.
  
  Tam už čeká 8 nahžavených objížděčů, po minutě dorazí Nemi s Grepem a hurá do Kladrub. Nechci chladnout, tak se zařadím s rozjetým Grepem na špic a jedeme. Jedeme docela dost. Grep to nešolichá, ale skupina neprotestuje. Občas to v kopci Grep trochu přehání, tak prostě trochu zvolním a Grep pochopí. U Kolína Grepovi dochází, že se neotáčíme a tak couvá na chvost. Chvíli jsem zapadl do háku, ale tam začínám chladnout. Luke mě pouští vedle Nemiho, a diriguje si tempo na horní hranici Z2. Luke rozbalil parádní rádio do úplně tichého balíku. Otáčím se, za mnou dokonale seřazné dvojičky, žádné mezery, famózní!
  
  Krásná jízda a není mi zima.
  
  A pak se to stalo, Nemi odpadá a vedle mě najíždí nováček wobjíždění Dominik a všechno je v háji. Moje celkem osvědčená taktika, že stačí dorovnat druhého ve dvojičce a občas naznačit že se jede moc nebo málo zcela selhává. Základní tempo máme místo 250 s Lukem, 270 s Nemim nebo 290 s Grepem nově 320 W.
  
  Rozmrzání se zvrtlo na rozepnutou bundu. Na rovině balík neprostestuje, jen Luke vypnul rádio. Ani hlesnutí, jen šustění pneumatik, občas cvaknutí přehazovaček. Bohužel Dominik nereaguje na drobné couvání v kopci. Naopak přitápí s pocitem, že už nemůžu. Tak to ne!
  
  Rovinky docela letíme, ale stoupání jdou přes 5 W/kg. Fakt přemýšlím, že budu muset nastoupit a trochu srazit hřebínek. Jenže do Kladrub jsou už jen roviny, tak ho musím zničit na rovině. Mít ještě pár km k dispozici...
  
  V Kladrubech nepostáváme na pumpě, ale sedáme do hospody! Velké coly tečou proudem, škoda nenapečeného štrůdlu, pod stolem se vytahují gely. Já to dál zkouším bez cukru, zelňačka, sekaná, kafe na stojáka a hurá do mokré bundy. Máme tu jeden nedokončený souboj.
  
  Tohle už nepůjde bez cukrů. Na šraňkách vytahuji první banán, po pár desítkách minut druhý. Bohužel, neodehrává se tu jen malý souboj, to je velká bitva. A soupeř má domu už jen 3 km, já ještě 50. Vzdávám se, mávám bílým praporem a couvám ze špice do balíku. 5 minut sbírám sílu na vytáhnutí posledního banánu z kapsy.
  
  Omlouvám se wobjížděčům za strašidelný zážitek 180 km za 6 hodin s blatníky. Díky bando a těším se na další víkend.

  
  
  
• Grep – Sejdeme se u Kolína, ale v březnu už tuhle vypečenou hru nehraju.
  
  

  První etapy pomerančových wobjizděčů 2025, se bud rušili, nebo jsem nemohl. Proto představa že z běžných, ale směšných 40km na ROUVY, půjdu do něčeho co má nad 100km, je představa bláhová.
  V pátek se radím se Žábou, že Kolín bude moje meta. Srdíčko plesá, když i on váhá nad něčím delším než je Kolín a sám mi nabízí a nakliká kratší 150km trasu. Šance, že to se mnou otočí je sice malá, protože zastavit jeho rozhycovaný motor je těžké, ale šance tu je.
  Snažím se ignorovat předpověď počasí, kdy ráno pocitovka hrozí na -5stC a přes poledne až sluníčko to nemá být lepší. Jediné co mě drží u myšlenky, je rozumný směr a síla větru. Večer dětem říkám, že si chtěli rozsvítit svíčku co si udělali a přinesli ze školy. Ptali se mě proč, tak jsem řekl, že zítra pojedu se Šlapkama ven, tak ať si zvykají tu svíčku každý rok zapálit.
  Nahrávám do Sigmy jen trasu Kolín. S pomerančema jsem už zvyklý, ze držet trasu znamená porušit tradici. Nicméně já ji mám vesměs na cestu z5.
  Večer připravuji 2mesice nejeté kolo a modlím se aby to jelo. Nabaluji jídlo a několik vrstev oblečení vc. dvojech ponožek a vyhřívaných rukavic.
  Ráno píše Žába, že už se nudí a zda nechci objet ještě 1/2 Prahy než se potkáme na Kruháči. Do toho mě stresuje Nemi, že už se obouvá a já si teprve utírám zadek.
  Od baráku to mám na Jížo do zahřívacího kopce samozřejmě vidím Nemiho blikačku už na horizontu. Tak jo, 400W než ho stáhnu, mi trocha zapramenilo vymydlený zadek a už to spolu táhnem na Kruhák.
  Na kruháku dojíždí Modřanskou letku i Žába. Čekáme na Luka. Garmináci klikají vo 106, kde je. Prý 4km od nás a jede stejně divně a nevypadá to, ze jede za námi na Kruháč.
  Začínají mi promrzat pěkně zpocené půlky a navrhuji, ze pojedu na Petrovice pomalu dopředu po trase, že mě sjedou. V Petrovicích ještě sundávám helmu a dávám nalezený lehce poletující igelitový Billa pytlík do průduch. Hlavička je pěkně v teple a můžu dál. Dojíždí mě Nemi, že se také zahřívá. Opět kontrolujeme kde je Žába a Luke. No vypadalo to jako člověce nezlob se. Každá figurka na mapě jinde, každý měl jinou mapu a času málo. Takže dlouhé bloudění a běžné špice na 40km/h nás s Nemim dovedli do Kounic. Tam už všichni netrpělivě a statečně čekali. Za čož jim děkuji, protože stahovat tuhle skupinu, to by bylo ještě na hodinovku.
  Vejfuk mám rozžhavený do ruda tak z dynamiky sedám na špic se Žábou a sleduji, jak se za námi dělají předpisové dvojičky. Ranní bloudění a motání mi zaměstnalo hlavu natolik, že už mi Kolín nepřipadal tak daleko, nicméně vykřičník v hlavě, že buď jen 150km ke Kolínu a pojedu domu sám nebo 200km s pomerančema mě donutilo svěsit nohy a začít šetřit. Kotvím ve 3 dvojičce. Ani práce tady však není zadara, protože předoboční vítr to dal mé levé lajně sežrat. Pravá lajna si sice vychutnávala jízdu po krajnici, ale schovaná. Je to něco za něco.
  Blížíme se ke Kolínu a silnice se mění v krásně položené Peršany, kdy radost z jízdy kazí jen 300W v háku Do brdků se zpomalí nebo počká kde se už nebojím sáhnout pro banán.
  Průjezd Kolínem je takové semaforové poskakovaní a dostáváme se na výpadovku, kde to zase pěkně odsejpá.
  S hrůzou v očích zjišťuji, že se musím právě teď a tady rozhodnout pro typ smrti. 150/200? Ostatní z Polabí to mají dneska kolem 150km, ti to dají z přehledem. Ale co Modřanská letka? Kalkuluji a říkám si, kdy jindy než dnes! Doma za mě jistě svíčku už zapálili, tak to tedy risknu na to dvoukilo. Nemi je parták vytrvalostní, ten mě tam nenechá a Žába také ne.
  OK, jedu dál. Bedlivě sleduji železniční tratě kolem naší trasy, které mi dodávají jistotu, že nezhynu pod koňskými kopyty v Kladrubech.
  Ticho v balíku je ohlušující. Ohlédnu se a v jednom brdku jsme už v poloviční sestavě. Kolíkáč a HonzaB nikde, tak porušuji rádiový klid, prozrazuji naši pozici a zařvu "Moooc"! Všichni kolem mě lehli na řídítka smíchy a slyším "nooo konečnéééé". Pěkně jsme se zasmáli, počkali a zase nasadili 35km/h
  Poslední 1-2km do Kladrub byla neskutečně dlouhá nekonečně rovná cesta mezi ohradami s koňmi. Kapr něco pronesl o cukrárně a já, proč jedu v háku 350W. Pak jsem pochopil. Žába jede SugarLess, a slovo "cukr" ho donutilo podřadit a položit na řídítka.
  Hospoda v Kladrubech nabídla pohoštění hodné Králu. Plév mrzne na pumě, šlechta má sekanou (z čeho asi v Kladrubech byla ? ) Teplé do břicha a maličko osušený oděv a jede se z5. Na špic se usazuje Dominik se Žábou. Zda se, ze Dominik má sily na rozdávání a pěkně Žábu hecuje. Balík ztichl žalem. Dojíždíme do Cidliny. Pár fotek a na soutoku s Labem nasedáme na cyklostezku. Rozrážíme kuželky co se tváří jako chodci a raději se vracíme z5 na silnici, kde je pro nás i ostatní chodce je bezpečněji.
  Špice dostává kárání, za únorovou nekázeň v kopcích. Že se průměrná rychlost 35km/h na rovině, v kopcích nemá udržovat Po pravdě se svou váhou spíš malé brdky raději přeletím, než se s mým tělem tahat pomalu nahoru. Takže na chvilku zpomalíme, ale pak se zase rozjedeme do starých kolejí.
  V Brodu se dělíme na Ty co mají do vany 10km a na ty co ještě 40km. Naposledy stavíme na odlehčení a dojezení všeho pro co jsme se báli do kapes sáhnout. Koukám zběžně na budík, 170km a třeštím voči na rychlost. Vyhrknu, "avg 30km/h wy howada!" Čespa dodá, "kluci já nechápu, že tu ještě jsem". Nemi se rozzáří "dneska ráno jsem si myslel, že se budu nudit jako na Přeuč!".
  Poslední nacvaknotí do pedálů a razíme na panelákový Jížo horizont. V jedné zatáčce mě napadá vtip. "Víte co vznikne, když se rozseká zmrzlý cyklista? No přeci ledová tříšť." No nic... to se neujalo..5 jezdců se řadí do lajny a krájíme poslední km. Pěstičky na rozloučenou a Jížo je tu. Pak už jen padáme do Modřan a na budíku svití 206km.
  Opět díky pomerančům za super výlet, který se jistě stane tradicí.
  Nakonec si u domu říkám "1.ledna 100km, 1.února 200km....tyvl, v březnu už ale tuhle pěkně vypečenou hru nehraju!"
  Altavista Grep