Závod Pražská padesátka jsem jel v minulosti čtyřikrát, ale naposledy už v roce 2005 a od té doby jsem ji v kalendáři neměl a účastnil se spíše jiných akcí, kterých je v třetím zářijovém víkendu požehnaně. Po Zeleňákovi večer u piva s Radimem M. ale slovo dalo slovo a padlo ujednání, že když já pojedu v sobotu Pražskou, tak on na oplátku pojede v neděli silniční Klikáče. V tu chvíli mi to přišlo jako docela fajn nápad s tím, že zkusím vzít svoji cyklokrosku a zaútočit na čas pod 2 hodiny, který jsem tu v minulosti nikdy nezajel (nejlépe zatím za 2:00:50 h v roce 2002). A jelikož trasa závodu je po celou dobu stále stejná, bylo by to i dobré pro porovnání, kam se od té doby člověk posunul nebo naopak propadl. Tak takto se mi to jevilo dva víkendy před akcí, nicméně v týdnu před docela hodně pršelo a i když se nejedná o bůhví jak technicky náročný závod, bylo mi jasné, že na krosce v blátě to úplná procházka růžovým sadem nebude.
Ráno na start přes Prahu po ose, až na červenou vlnu semaforů skrz Holešovice to celkem šlo, rychle se zaprezentovat, připravit, dát do úschovy batoh a rovnou na start, rozjetí byla ta cesta. Při registraci jsem si za 300 Kč připlatil možnost startovat ze druhé vlny (z celkem tří), což se ukazuje jako docela fajn nápad, ve třetí už je totiž docela had čekajících závodníků, kdežto ve druhé je celkem volno, hned v první lajně hned za páskou stojí úderná letka MTB Horoměřice v zelených dresech a mezi nimi Radim M., tak se rychle pozdravit a zaplout kousek za ně do třetí řady, to by šlo. Z boku za oplocenkou pak ještě pozdravení s Ladou M. po letech, má nějaké zadlahované koleno a říká, že je po čerstvé nehodě na kole, prý nějaké auto na lesní cestě za zatáčkou, tak to si člověk uvědomí, jaké má vlastně štěstí, když může stát na startu závodu. Po startu to upaluje celkem svižně vpřed, lehce se na asfaltovém výjezdu na Špitálku posouvám, ale čekal bych to na krosce trochu lepší. V šotolinovém sjezdu do Šáreckého údolí pár pozic ztrácím, ale ve výjezdu na Pučálku už to celkem kosím, tady ta kroska v prudkém asfaltovém stoupání je velká výhoda. Kousek sjezd po hlavní směr Jenerálka, ale ještě před ni ostrá pravá a zase krpál směr k Horoměřicím. Tady už se dostávám až těsně za záda Radima M., ale na horizontu mu kdosi známý zafandí a on potvora zrychlí, takže mi zase cukne a dojíždím jej až o kousek dál, když se klon změní v lehké klesání. Zatím se jedná o úseky po zpevněných cestách nebo dokonce asfaltu, takže kroska celkem válcuje okolní jezdce na bikách, ale už první polní cesta za Statenicemi naznačí, že v terénu to dnes žádná velká sláva nebude, a to zrovna tahle cesta ještě tak úplně rozmoklá nebyla. Na silnici směr Noutonice v protivětru ještě hraju celkem první housle na čele nějaké skupinky, kde se pohybuji mezi lidmi, kteří pak ve výsledovce skončili okolo 90. místa v čase těsně nad dvě hodiny, ale pro mě je to spíš už labutí píseň, následuje už mnohem rozmoklejší cesta od kostelíku na Svrkyni, a tam už mi ostatní bikeři dávají jasně pocítit, kdo tady dnes bude pánem, tady už jsem si vyslechl docela hodně pokynů typu „Levá!“ a „Pravá!“. Následuje ještě jeden trochu delší asfaltový úsek, ale to už jsou ti, se kterými jsem do terénu najížděl, dávno pryč a mě naopak zezadu začíná nahánět jiná skupinka. Do toho se zlověstně zatáhlo, fučí tu ledový protivítr a začíná docela pršet, což před další polní cestou není pro mě dobrá zpráva a na už mnohem rozmoklejší cestě bruslím už docela dost. Za osadou Hole na louce ještě málem vyjedu z trasy, je tu taková ostrá pravá na poli, kterou bych přehlédl a sjel z trasy, ale naštěstí na mě kdosi zezadu houkl, tak jsem se ještě vzmátořil. Na rozmoklé trávě s bahnem lehce do kopce už mám ale docela zásadní adhezní potíže, kolo plave, zadek neustále ve smyku a mne předjíždí další a další jezdci. Za chvíli také Radim M. se slovy „Jsi nějak zpomalil ne?“, no měl jsem chuť po něm hrábnout, ale měl štěstí, že jsem se musel držet pevně oběma rukama řidítek. Z Trněného Újezda sjezd do Zákolan po asfaltu a už je tu prudký a naštěstí také asfaltový výjezd na Budeč, dole ještě trochu problém se shozením velké placky, ale nakonec to dolů po chvilce přece jen spadlo, i když už v tahu. Nahoře časomíra a mezičas - 134. místo a 11 s za Radimem M., což je ovšem naposled, co ho dnes vidím. Následuje totiž bufet a poměrně rozbitý sjezd, kde se tedy vůbec nechytám a pomalu začínám chápat, že dnes pro mě bude velký úspěch ve zdraví dojet, na slušné pořadí a čas pod dvě hodiny mohu už směle zapomenout. Za Kováry se najíždí na poutní cestu Říp – Blaník směr Okoř, což je po předchozí silné přeháňce jedna velká blátivá srajda, sice už shora neprší, ale podmínky pro jízdu na krosce to moc dobré nejsou, dost to plave, a to se ještě nejedná o úplné bezedné bahno. Brod přes Zákolanský potok nějak dávám, aspoň jsem to trochu propláchl od bahna a přestala se ozývat zadní brzda.
(FOTO)
Následuje takový opravdu jen mírný výjezd po blátivé cestě, za normálních okolností pohoda, ale teď se tady motám v podstatě rychlostí chůze a nenadělám nic. Bikeři zdaleka takové potíže nemají, takže je to zase samé „Pravá!“ a „Levá!“, což je občas docela vtipné, neboť netuší, že směr jízdy úplně pod kontrolou nemám a jen se snažím místy dost zoufale nějak udržet v sedle, prostě každý si tu pro předjetí mě musí najít vhodný vrchol sinusoidy! Do toho se občas někdo ještě zeptá něco jako: „Jak se na tom jede!“ a na to už nejde ani nic říct, no jak asi? Ono by asi pomohlo podhuštění plášťů někam k 1 atm, pak by to v tom bahně nějak drželo, ale zase mám tam duše, takže pak bych to dost pravděpodobně cvakl v pasážích s kameny, kterých tu také pár rozhodně je. Na Okoř se nějak dohrabu, přes ves je to chvilku dokonce po asfaltu, tam pookřeji, ale celkovou náladu už to moc zachránit nemůže.
(FOTO)
Prostě tam, kde je asfalt, tak někoho táhnu za sebou a dělám vodiče, aby mě pak v terénu všichni předjeli a nechali mě tam napospas dalším. To se přesně děje i na výjezdu z Malých Číčovic – napřed na asfaltu se za mě naskládá docela početná skupinka, a jakmile se najede na polní cestu lehce stoupající k přejezdu směr Tuchoměřice, kterou znám a o které jsem si před startem říkal, že tady ta kroska pěkně poletí, tak se zase zahrabávám v bahně, tancuji ve vyjetých šmiklavých kolejích, asi dvakrát musím i vycvaknout, zastavit a opřít se nohou o zem, abych nespadl, takže ne – pšenka mi tu dnes rozhodně nekvete. V Tuchoměřicích zase pár kapek, ale nerozpršelo se, celkem už jsem rezignoval a i ve sjezdu k Lipanskému mlýnu už nikomu vodiče nedělám a jen se vezu na konci nějaké skupinky. Překvapivě ale výjezd na Julianu v lese je celkem v pohodě, tady to přes stromy nestačilo tak rozmoknout, takže sice schod v lese poctivě tlačím, ten by na krosce nešel asi ani za sucha, ale jinak se celkem vezu za jezdci přede mnou a výjimečně v tomto lesním úseku na bikery ani neztrácím. Začínám se ovšem ještě ke všemu potýkat s technickými problémy, vpředu mi to nechce řadit nahoru už od Budče, ale s tím bych se ještě vyrovnal, protože moje malá placka 36z je pořád ještě větší, než jednoplacky u většiny bikerů, takže to zase až taková nevýhoda není, akorát už toho nepostahuju tolik ze sjezdů, ale horší je fakt, že to začíná zlobit i vzadu a když se nahoře na Julianě chystám odřadit, tak se nic neděje, resp. až po pár drncnutích to skočí tak o dva pastroky dolů, ale víc ani ťuk, takže tam do rychla už nemám prakticky žádný převod a ujíždí mi to už i po rovině! Nakonec to doskáče někam na prostřední pastorek, a to je vše, ale i při této bídě si ale jsem po asfaltu stačím dojet jednu takovou už docela větší skupinku a propracovat se už na širší šotolinové cestě až někam na třetí místo za první dva jezdce, ale v tom přichází prudká levá a přejezd přes řepné pole k lesu, je to odhadem 300 m, ale tady mě to dostalo. Hned asi po dvou metrech se mi to pod zadkem rozkolíbá zprava doleva a vystřelí mě to kolmo od cesty někam do pole, sice jsem to ustál a nespadl, ale zjišťuju, že nasednout zpět už nejde, nedá se v tom blátíčku vůbec udržet, takže nastává potupná koloběžka a i při té mi to jednou podklouzne tak, že se svalím na levou stranu do řepy! Pak už jdu radši úplně pěšky, navíc každou chvíli musím uhýbat jezdům, co se na širších pláštích udrží a celkem v pohodě jedou. No tak 10 min jsem jen na tomhle úseku ztratil určitě, přitom potom dál po okraji lesa už to zase jde, ale tenhle kousek byl pro mě za těchto podmínek zkrátka nejetelný, přitom kdyby bylo sucho, tak si toho člověk ani nevšimne, ach jo!
Sotva se z toho trochu v lesíku a průjezdu po okraji Nebušic jakžtakž vzmátořím, nastává další legrace – sjezd do Šáreckého údolí. Zpočátku je to taková úzká klikatá parková asfaltka, ale ta potom končí a od ní trasa pokračuje sjezdem kolmo na vrstevnice po louce k lesíku. Ještě na asfaltu mě dojíždí Michal Král z MTB Horoměřice a varuje mě, ať si dávám na louce bacha, tak si na nájezdu na louku vyjedu hodně doprava, kde vidím, že tráva není ještě tolik rozježděná do bahna a opatrně z počáteční rychlosti cca 15 km/h se začínám spouštět dolů. Lehce si přibržďuji, v tom to klouzne poprvé, podruhé, pak už to jede smykem trvale a rychlost se zvedá až někam ke 30, zatímco já se cítím jak na sáňkách, které ovšem nejdou nijak zastavit. Dole nad lesem už se to pěkně štosuje do hada, protože cesta dál pokračuje prudce vpravo nějakým kamenitým sjezdem, a já tam do toho letím doslova jako utrženej vagón! Vzadu poslední v řadě je nějaká holčina, nechce se mi jí trefit přímo na komoru, tak v poslední chvíli uskakuju s kolem prudce vlevo a kácím se na levý bok ještě do trávy na louce, záchytný keřík pod cestou ani nebyl potřeba. No je fakt, že před tímto místem nás na startu varovali, ale stejně, co jsem mohl dělat … leda to jít celé pěšky. Připisuju si tak v krátkém čase už druhého vozemboucha po sobě, ale naštěstí to vždy bylo do měkkého, na levou stranu (tedy ne na přehazovačku) a kromě zašpinění již tak stejně špinavých hadrů se mi nic nestalo, takže vlastně dobrý, ale ambice a chuť se rvát dál s tratí to na druhou stranu nijak zvlášť neposílilo. Následuje kamenitý dojezd k Šáreckému potoku, ten už radši jdu částečně pěšky a částečně na koloběžku, ale už jsem s sebou aspoň neplácl, dole mě pak už čeká konečně zase asfalt, byť tedy notně rozbitý, ale aspoň už bez rizika dalšího nabití držky. Vzadu už to směrem dolů skoro neřadí, takže sjezd na Jenerálku o ničem, ve výjezdu na Zlatnici pár lidí předjedu, ale nahoře to z 36-28 shodím už jen o dva zuby, takže závěrečný sjezd do cíle prakticky na kašpárka už je v mém podání sice pěkně frekvenční, ale jinak poměrně komickej a kdo mohl, tak mě tady ještě celkem lehce fiknul jako nic! V cíli jsem tedy rád, že to mám za sebou, ale jinak moc důvodů k nějakému velkému jásání není - čas 2:15:25 h je celkem na míle vzdálen od stanoveného cíle, útok na první stovku se také nekonal ani omylem – v absolutním pořadí 209. z 863 a v kategorii 70. z 249., kolo zabahněný, potlučený a neřadící pořádně vpředu ani vzadu, no zkrátka moc dobrej nápad s tou kroskou to dnes nebyl, což je moje hned první věta, kterou sděluji Radimovi M. ve frontě na myčku před vchodem na ČVUT FS. Jako v první třetině to ještě šlo, tam jsem se pohyboval s lidmi, co v cíli skončili okolo 90. místa v čase jen lehce nad 2:00 h, na mezičase v Budči ještě 134. a 11 s za Radimem M., ale pak do cíle už to byl pěkný sešup dolů jak pořadím, tak místy i z kola, zkrátka bláto kolo Okoře, Tuchoměřic a hlavně pak tedy řepné pole za Přední Kopaninou a sjezd do Šáreckého údolí byly dost proti, ale myslím, že i za sucha by to bylo ve srovnání s biky tak 50-50, tady ta kroska prostě zase tak velká výhoda asi nebude, terénu tu zase není tak úplně málo. No uvidíme, ale zatím to na odvetu příští rok úplně nevidím, to by muselo být zaručeně sucho!
Celkově dnes zvítězil Vítěz Jan Beneš (Kola Pakandl) v čase 1:40:17,8 h před Adamem Lávičkou (Kross Bikeranch Team, 1:40:20,0) a Petrem Tatíčkem (Ski a Bike centrum Radotín, 1:42:52,8). Radim M. a vlastně komplet MTB Horoměřice skončilo tu více, tu méně, ale každopádně také přede mnou. Akce celkově pěkná, ale letos to holt speciálně pro mě hodně ovlivnilo počasí jak na trati, tak i v cíli, jako na sluníčku bylo příjemně, ale to moc nebylo a jakmile se zatáhlo, tak byla docela zima, že i to první pivo zdarma v cíli jsme dávali poměrně se sebezapřením, naštěstí druhé za sluníčka bylo o hodně příjemnější a na třetí už naštěstí nedošlo. Díky pořadatelům za příkladnou organizaci a zajištění tratě a klukům z MTB Horoměřice za společnost, přijetí a za to, že mi všichni ukázali, jak se to má jezdit!
Odkaz na záznam Strava: https://www.strava.com/activities/7821740194
Odkaz na originál článku (i s foto): https://www.sokolveltez.cz/?p=5501