Akce Kitzbüheler Radmarathon 2023

Akce Kitzbüheler Radmarathon patří do kategorie Silniční maraton. Datum: 2023-08-27.

Nejdelší varianta má délku 216.00 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotky

Historie: 2021

• Luke – Sauwetter geniessen
  
  

  Nějak se na těch kratších závodech trápím, mám pocit, že najetý km nejsou vidět a radost ze závodů se pomalu vytrácí. Ale Kitzbüheler Radmarathon nedovolí to zabalit, to bude prostě vrchol, je třeba z výkonnosti udržet co jde. A prý je dobrý dávat si i nějaký cíle, tak si usmyslím, že by bylo fajn to dát pod 8 hodin čistý jízdy (loni s zastávkama a defektem přes 9) a poslední kopec pod hodinu.
  Ráno stojím na startu, už jen mrholí. Před pár dny předpověď slibovala déšť skoro celý den, pak se to zlepšovalo, ale asi vyhraje ta původní varianta. Ale 14 stupňů je na cyklistiku super teplota. Úplně se mi vybavuje moje první účast, vzpomínky se vrací, bude to stejný?
  Vyrážíme jako blok 2, pár minut po elitě, jede se volně. Prý nevstoupíš dvakrát do stejný řeky… no řeknete to nasáklejm tretrám. Ale ne, z minula bylo v reportu spousta poznámek, takže jsem mnohem líp připraven. Krátký-krátký, jen vestička, hlavně do prvního sjezdu. Žádný zbytečný návleky jako minule, jen rukavice jsem si vzal. A spodní tílko, aby šly později sjezdy i bez vesty. Super volba.
  Začíná se do 2% asi 8 km. Propracuji se do grupy, která to nehrotí, jedna skupina odjíždí, ale my se postupně zahříváme. Postupně se zvedá silnice i tempo, jedeme ale plynule a pod vrcholem dojíždíme do první grupy. Pass Thurn (9 km 4 %) - 280W průměr, pro mě luxus a ani to nebolelo.
  Následuje sjezd na vodě a trochu v mlze, ale letos to mám nějak v ruce, nebojím se, v klidu si sjíždím na čele, tak, aby mě nikdo neujel.
  Dole dáváme dohromady menší skupinu a jedeme. Nakonec je nás asi 15, občas je třeba přišlápnout, ale nevadí mi to, jede se mi dobře a mám pocit, že se jen vezu.
  Za chvíli, teda 40 minut, jsme pod dalším kopcem. Hlad nemám, ale natlačil jsem do sebe aspoň jeden Energy Bake. A rozjíždím si nahoru svoje tempo z předchozího kopce. Při vzpomínce na minule mi přijde, že letím. A musí to tak připadat i většině z naši grupy, protože po pár km už za mnou nikdo moc vidět není. Pár lidi mi teda odjelo, ale nemá cenu tu někoho naháňet. Gerlos Pass (7 km, 8 %) za mnou. Nahoře gel, zahodit na občerstvovačce a dospurtovat borce co vypadal, že by mohl pěkně jet.
  Nabíráme další dva a valíme klesavou pasáží k dalšímu sjezdu. Baví mě to, jede mě to a na vodě si přijdu silnější jak zbytek, tak můžu do zatáček komfortně s rezervou. Poslední část sjezdu je v serpentinách a tam mi jeden střelec (jen tak mimochodem bez kotoučů) odjede dost, ale vim, že se zbytkem ho sjedeme.
  Dole nás čeká další přesun, valíme v 5ti, pořád 40, tak to hezky odsejpá. Blížíme se do velkého balíku, tak ještě přišlápnem a za chvíli už klasické “se nejede”. Ještě si poděkujem s borcem co, že jsme tam dali oba přísný špice.
  Pod Kerschbaumsattel (5 km, 11 %) se tedy nechám dovézt v balíku a přemýšlím co dál. Zajimavé je, jakej je rozdíl mezi přesunem po hlavní (minule) a vedlejších - furt pravá/levá (letos - mnohem těžší). Přijde mi ale, že jsem furt nažhavenej a čerstvej, začínám věřit v těch 8 hodin. Jen už se mi 2 hodiny chce hrozně na malou a byly chvíle, kdy jsem vedl vnitřní dialog o tom, jestli je víc dobrá grupa nebo lidská důstojnost. Nakonec ale dojíždím pod kopec a tak nemusím volit.
  Hodit do sebe další gel, vyčurat a sundat vestu a rukavice. A vyletěl těch 5 km do 11 % stejně jak předchozí kopce. No ty bláho. Lidi fandí, za chvíli vyjíždím do mraku, nahoře si ještě doplnit pití a naklopit do sebe Redbull, když už to je hlavní partner závodu.
  Sjezd mi loni přišel hodně tricky, letos bez obav, i když na zem mě vrací borci na nosítkách a sanitka v několika zatáčkách. No tohle si chce užit a moc nezávodit. Udělalo se docela pěkně, pak už na hlavní lehnu na rámovku a minu grupu. Dole tak mám čas sníst další Energy bake a počkat až mě naloží. Točíme asi v 6ti pod další dva kopce (Aschau a Brandenberg, 5 a 2,5 km). Tempo skupiny zas kolem mého dnešního tempomatu, ale až nahoru to vydržím jen já, v druhém kopci pak ještě někoho předjedu. Super rychlej sjezd, ale letos mě moc neděsí, na mokru max 78 a pak sahám na brzdy.
  Dole mě pak čeká snad 50 km přesun s par brdky pod poslední kopec. Dojedu jednoho a chci jet. Sice si tím asi kazím šanci na Kitzbühelerhorn pod hodinu, ale přece nebudu čekat. Navíc za mnou asi žádná mega grupa není. V dálce se rýsuje pár cyklistů a tak trosku přišlápnu, v jednom brdku (teda on má 2 km) pak vidím, ze jsou tam 3 lidi, co se možná sjedou. Přidávám a blížím se, ale už sám, vyhodnocuju to jako “teď, nebo na rovině odjedou”. V prudké stojce tam vložím překvapivých 500W (na 160.km voe), hodně stáhnu a na horizontu už jim spurtuju do háku.
  Je tu další bufet, beru pití a dávám luxusní pečivo se škvarkama, takovej dlouhej rohlík. Chroupu ho snad dva km, ale vyjel jsem sám napřed a pak v háku to jde. Jako skupina 6ti jedeme moc pěkně, ale jednoho ztratíme na rovině, dalšího pak v prudké stojce za Hopfgarten. Pro mě to 330W vyřeší a zbytek kopce na pohodu někde pod 280W, někoho sjedeme a zbývá klesavá pasáž pod kopec. Ve skupině mnohem příjemnější zážitek než na samotku.
  Někdo na bufet, já to mám taky v plánu, plus zas na záchod, ale jak počítám ty časy, vypadá to slibně, a tak to bezhlavě pošlu rovnou do kopce. Kitzbühelerhorn (7,7 km, 12,6 %), stojky přísný. Vyrážím na svých 280W, ale nohy protestují, to nepůjde. Uberu, v sedě se vůbec nedá, ve stoje boj. Padám do nouzového režimu a vyčítám si ten projetej bufet. Nedá se nic dělat, stavím na wc, gel, pořádně napít. Pak se trochu proberu, ale tohle prostě není normální kopec, je to boj, jsem rád za 230W, kilometry neubíhaj, aspoň ty výškový metry docela jo. Mám čas přemýšlet jestli jsem dost jedl, ale vlastně jsem se dost nutil, tak asi to chce i jídlo vic trénovat. Ale co by to bylo za maraton bez krize... Navíc taky osmá závodní hodina, tohle jsem 2 roky nezažil.
  Ale cíl se blíží, předjíždím šněrovače, co je v ještě horším stavu jak já, ale jinak to všichni zvládají důstojně. Poslední točka a já místo spurtu s dalším borcem mu nechávám prostor, abych pak na fotce mohl být sám. (Sakra dobrá výmluva, ale já sem byl fakt rád, že jsem vůbec dojel)
  Nakonec to je pod 8h i se zastávkama, poslední kopec pod hodinu, splněno. Naprosto pecka den, pecka závod, pecka nohy. Že se tohle může sejít na největší závod sezóny (sorry jako lEtape, ale dvoukilo je nejvíc), tomu bych nevěřil. Letos to měla být maratonská sezóna, maratony se povedli, co víc si přát?
  Co jinak napsat k závodu, 3 ročník, počasí jako ten první, voda, ale vlastně ok. Loni měli hezky, tak možná jsou mokrý jen lichý ročníky, tak budu muset zas rok přeskočit, nebo..? Rozhodně organizačně, zabezpečením a hlavně tratí absolutní TOP!