VÝBUŠNÝ KRAKATIT - Kuřátko na krátké bedně a moje dlouhá testovací zkušenost
Když jsme se v úterý večer vrátili ze 4denního bikování v Tatrách a Beskydech, řekla jsem si, že je třeba zúročit naježděné kilometry a zároveň otestovat, zda mám na to, abych na podzim jela 100km na MTB Zaskar Challange v Jedovnici (cích - Moraváci prominou, nevím, jakého je to rodu).
Testovací volba padla na následující sobotu na dlouhý Krakatit, jehož trať dlouhá 83km s převýšením 2100m, je podobná jedovnické o délce 100km s převýšením 2400m (před 14dny jsem si projela krátký Zaskar a tak jsem věděla, že i terény jsou si podobné).
V pátek jsme se dohodli se Zátopkem, že pojede taky, v sobotu mě vyzvedne doma a vyrazíme spolu.
Při klusu na prezentaci na Dobříši jsme potkali Kuře a Ježka, kteří jeli krátkou a přímo na prezentaci Jestřába, při čekání ve 3 frontách (platba startovného, registrace, vyzvednutí čipu) jsme s Jestřábem a jeho kamarádem probrali Salzkam, zážitky z něj a taktiku na Krakatit. V 10:15 jsme stáli uprostřed 139ti hlavého startovního pole, vtipkovali s ostatním (pokud mi to má nervozita dovolovala) a v 10.30 vyrazili na trať.
Prvních 25 km bylo společných pro obě trati a vedlo po širokých lesních cestách tak, aby byla trať sjízdná i pro některé slabší závodníky z krátké trati. Mírně mě tam překvapil kamenitý sjezd v korytě na Čenkov, který, podle mě, mohl těm slabším na trekingových kolech činit nemalé potíže. Cca 500metrů před první občerstvovačkou mě ve výjezdu předjela skupinka 3 vzorně spolupracujících uprchlíků z krátké trati a cca 40sec po nich slyším zezadu povzbudivě pípat Kuřátko: "Jedu, jedu!" z čela další malé, ale roztrhané skupinky. Křikla jsem za ním, jaký má odstup a že jede fenomenálně.
Z občerstvovačky jsme odjížděly 3 baby, ale vzhledem k mým sjezdařským (ne)schopnostem, strachu a stále ještě pochroumané motorice obou rukou, kdy část pravé dlaně necítím a levou rukou neotevřu ani flašku s vodou, jsem za holkama ve sjezdu notně zaostala a sjela je až ve výjezdu z Běštína na Malý vrch, ještě okolo Studeného vrchu jsme jely spolu, pak nám cca 3km před 3.občerstvovačkou cukla Hanka Kadlecová z Kentu, se kterou jsem se honila v Houšťce a tentokrát od ní dostala pořádnou maratónskou školu.
3.občerstvovačka byla po dlouhém výjezdu, známém z Transbrd, tam jsem ujela Radce Bejčkové, která do té doby jela vyrovnaněji než já, ale evidentně ji došlo.
Následujících 29km vedlo proti trati Transbrd, takže jsme si užili kořenovou pasáž, tentokrát s 55km v nohách (já hlavně v rukách) a pak už jen mix širokých cest a krátkých, ale výživných výjezdů. Být 2km od Dobříše a vědět, že mám ještě 18km do cíle, jet sama a nevědět, jak daleko přede mnou je další baba, tak to byla jízda na morál.
Knížecí Studánky, Židův palouk, Kazatelna, Brodec, rybník Papež... nohy se točily, oči hypnotizovaly terén a hlava úplně nebrala. Díky perfektnímu značení trati jsem nemusela sbírat poslední střípky mentální koncentrace a mohla se soustředit jen na tělo, cílovou pásku jsem protla na 6. místě v kategorii, v čase 5:52:51 - hrdá nejsem, ale jako test dlouhé tratě v plném tréninku to nebylo špatné.
Za cílem jsem se svalila vedle Jestřába, popřáli jsme Kuřátku k jeho krásnému 3.místu v kategorii (celkem 4. flek ve společnosti velkých bikových jmen - jooo, Kuře holt umí).
Čekání na Zátopka jsme trávili kecáním, popíjením pivka a někteří pojídáním guláše... Zátopek dojel 40minut po mě s tím, že přepálil začátek.
Večer mě tak bolel pravý meniskus a křížové vazy v levém koleni, že jsem myslela, že nebudu chodit, ale nedělní válení se na zahradě a rychlých podvečerních 40km na silničce mě dostalo do formy a těším se na víkendových 10hodin na BikeAdventure.