Dnešní den nabízel zajímavé sportovní klání v ne tak často pořádané disciplíně. Holická 100, časovka čtveřic na zajímavé trati, s úctyhodným profilem. Na 100km, 900mup. Náš tým s výbornou pověstí vyslal do souboje nakonec pouze jednu čtveřici: Žába, Luke, Kapr, Bobek.
Příprava:
V průběhu týdne se klubová diskuz přiblížila hodnotě 0. Pravda, úterý zamíchalo s pořadím v důležité soutěži, s odstupem času ve čtvrtek je ale potřeba seznámení se situací. Bohužel Kolíkáč lehnul u Luhačovického pramene a bylo třeba hledat náhradu. Přichází vynikající hodnocení na Žábu. Slovo dalo slovo; hlavně to musí být oranžové; nevymýšlej pohádky, radši dej pořádnou snídani
Tedy 6vajec, 2krajíce s 1cm máslem, kolo kuřecí tlačenky. Svačinka a desert do auta 2krajíce s 1cm máslem 4plátky moravského bochníku, čokotyčka. Bidon s domácí citronádou zahučel jak nic.
Na startu a na trati:
V místě prezentace je poměrně rušno objevil se i Delkim, Ruda; podařilo se přijet včas, počasí které nevěstilo nic extra svolilo, mraky se rozestoupily, po propršeném večeru nás vítá svěží vzduch, téměř bezvětří a příjemné sluníčko. Silnice téměř suchá. Zbývá příjemných 20min na roztočení nohou a řazení k lajně. Aby řeč nestála zapínám gps tracker a sdílím pro případ komentátorských či sázkařských aktivit v diskuzi. Sdělujeme si pár technických detailů a vyrážíme.
Úvod časovky míří z Holic k Borohrádku kde se stáčí vpravo na Choceň, po kterou nezahrnuje žádné technické úseky. Tempo nechávám v klidu rozjet kluky, řadím se na konec poněvadž úplně nevím co od sebe čekat. Podle večerních párků a vajíček, a ranního množství tuku čekám uspokojivý výkon. Podle převodu nejedeme nic zázračného, vzadu se to motá kolem 16z, 55 vpředu zvesela ševelí. Přichází Choceň a obávané kruhové objezdy. Prosejvám se na špic, auta téměř žádná, průjezd volný, 1. dávám, 2.jakž takž, 3. bohužel přehlížím šipku a zahýbám o jeden výjezd dříve. Za mnou Luke, Žába po pravé ruce podjíždí, načež Kapr volá zpátky. Otáčím až si ani neuvědomuji jestli jsem neohrozil Luka, zatím co si Žába projíždí místní parčík směrem za Kaprem rovnám myšlenky. Vteřiny běží, 10-15sec to mohlo sebrat, ale hlavně že nebyla kolize… Valíme dál, silnice se začíná pěkně vlnit a my více střídat. Začíná být cítit duch časovky ,,kdo může, jde dopředu“, přes většinu horizontů vláček toho na špici předjede a Kapr projevuje euforii.
Objevují se pěkné stoupáky a trať nabrala technický charakter. Některé zatáčky a odbočky jsou nepříjemné o to víc, že brýle vytváří takovou vodní stěnu až sem rád, když můžu jet v ,,zadním kupé“, jelikož nelze dohlédnout dál než na galusku přede mnou. Pokusím se setřít pot z vnitřní strany brýlí a je úžasem, když nalézám silnici. Od Sloupnice je často nějaká hnusná zatáčka a nic moc asfalt. V jedné mě to vynáší do protisměru až Luke laškuje, že střídám jak na dráze. Naštěstí je Žába technicky zdatný ,,za vodou“ hned celí díru a jsme pod výjezdem na Andrlův Chlum. Jede se nad míru dobře, Luke stále krotí tempo kvůli úspoře do finále… Měníme bidony, ale čas něco schroupnou rozhodně není. Sjezd dolů bereme také v klidu, zatáčky nejsou prudké jak se zdáli v mapě, pouze hraje roli vlhkost a průhled přes brýle. Polovina časovky je tedy za námi.
Zpět v Sloupnici jsme coby dup, kde odbočujeme vpravo kde nás čeká ještě jedno stoupání. Předjelo nás Brno, ale nedaří se jim jaksi odjet (na čele jede zalehlý v nástavcích, další se drží zuby nehty za křídla, navíc jedou tak nějak ve dvojicích s relativně velkým odstupem). Stále tak nějak jedeme za nimi s odstupem 5-10m, občas je předjedeme. Blbý je, že mají auto doprovod s asi ne moc zkušeným řidičem, který není schopný domyslet důsledek jeho předjíždění když jim necháme 10m díru abychom nebyli v háku. Předjede nás, nalepí se za ně a nás má hned za ,, prdelí“ až opět vybočí a jede za nás. Navíc má na střeše majáček který nebliká. Po chvíli předjíždění Brno začne prskat ať jedeme někam. Na to lze reagovat jen tak, že je opět převálcujeme, zanedlouho opět myslím ve Sv.Jiří v protisměru kde se objevují ostrůvky. Takhle to jde asi 10km. V Zářecké Lhotě se díky klesání pěkně rozjíždí tempo, jsem na čele a pěkně se mi daří proletět relativně ostrou levou kde zase válcujeme Brno avšak zjišťuji, že místo Šlapek mám za sebou Brno. Vystupuju, někdo mě tahá za prdel ať nejsou problémy že jedeme v háku. Jdu tedy dozadu, cesta bude ještě dlouhá. Brno odjíždí, v Chocni najíždíme na trasu a míříme k Borohrádku.
Brnu se podařilo odjet nám z dohledu. Ale náš efektivní tým složený z borců zaměřených na odlišné disciplíny procedil do přední pozice Žábu, který předvádí skrytý časovkářský um. Aha, tak proto Luke říkal: šetři síly na roviny… Brzy začínám mít co dělat, udržet se v háku. Sleduju jak si Kapr říká hop a drží se vzadu, ihned ho následuji a řvu hop když prostřídá Luke. Tempo je to parádní (tedy z Chocně bez šance na špic) a to se pozná na tom, že za Borohrádkem opět sjíždíme Brno. Je tu ale provoz, Kapr na dotaz jak daleko odpovídá 2km a to už poznávám finální brdek, ale Luke velí 10m, navíc nás opět předjíždí auto za kterým lze už jen dojet se svěšenýma nohama do cíle.
Díky Kapře, Luku, Žábo za skvělý den!
Technicky není co dodat, u takto náročného závodu bylo krásné hlavně to, že se neztratil smysl pro humor a byla a jsou místa kde jej ventilovat!
Poděkování samozřejmě patří pořadatelům s ohledem na náročnou trať. Přes místy komplikované značení byla zajištěna hlavní stěžejní místa-odbočky a support na otočce! U amatérské akce odvaha a obětavost o to více úctyhodná… a navíc s domácí kuchyní!
Technický výkonnostní rozbor nechávám na dalších…