Pepa Vejvoda naláká, doma se to schválí jako skvělý nápad podívat se do Jeseníků. Počasí exkluzivní, a tak otestovat výdrž baterie u e-manželky a dát si pěkné vrchařské výlety. Páteční večerní výjezd na liduprázdný Praděd, na který budeme dlouho vzpomínat. To spojení výkonu elektrokola a mého výkonu díky celoročnímu objíždění se fakt povedlo, velký zážitek to byl pro oba
. V sobotu se již přesunout do Koutů nad Desnou, kde se pozdravit s Indiánem, Robertem Skřečkem a samozřejmě s Pepou! Start oddělený, 14 borců z mé kategorie, tak to bude mít správný náboj. 12 km a 700m nahoru! Od startu se ujímá taktovky Václav Vodička a hned po něm pak Marcel Boháč, jedou pěkné zahřívací tempo, snažím se jet v první pětce, ať mi nic neunikne. Na budíku kolem 300 wattů, tohle by stále mohlo jít. Párkrát se už přitlačí, ale zatím reaguji. 4 kilometry za námi, blíží se hrb k dolní nádrži a začíná mi to nějak nechutnat
. Jsme už jen v 6 lidech a naskakuje mi mezera. Kolem přehrady se to srovnává, dokonce je to i trošku z kopce, tak tam ještě založit a sjet si to. Ale je jasné, že tady se zpomalovat nebude, a mám tu další díru, na kterou už nějak došlo lepidlo... Bojuji s Mírou Pecháčkem, který taky odpadl, ale stejně mi o kousek odskakuje. Teď už je to jen čirá vrchařská bolest, jak zbývajících 6 kilometrů a 400 metrů nahoru zdolat. Čumím na NP, které chci udržet nad 300, sleduji, jak Míra dojel Milana Onderku, safra to bych ještě mohl zkusit se posunout o místo vpřed. Poslední kilometr a chrčím za zadním kolem Milana, trošku si odfrknout a zkusit mu nastoupit. Ale Milan nesvěšuje, hned se za mě přisaje a závěrečný souboj je tak skvěle vyhecovaný. Do toho začíná jemně mžít, zabzučet si na těžší převod, chytnout to dole za oblouky, zvednout zadek a ... A nic! Prohrál jsem o kousek spurt o 5. flek (2 sekundy). Nedá se nic dělat, pogratulovat lepším, zkouknout budík, kde to nepadlo pod 300 a svěřit se do péče své milované. A pak se společně vyjet v tom nádherném panoramatu kolem horní nádrže. Tohle jsou nezapomenutelné chvíle!