Akce Trosky 2022

Akce Trosky patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-03-12.

:: Diskuze :: Flyby :: Foto :: Plakat

Historie: 2016 :: 2019 :: 2020

• Luke – Větrníci a rakvičky
  
  

  Ráno zase mínus, ale další den v neoprenu trávit nehodlám. Beru tedy větrací věci a přes to jen bundu a kuklu na hlavu. Dyť ve čtvrtek mi v tom bylo tak fajn. Beru i slabší rukavice a vypodkládám to druhejma vlněnejma s vidinou, jak to všechno skončí v zadních kapsách. Od začátku je teplo, protože sluníčko už dostatečně topí. Topit musím i já, protože jsem se nějak nestihl vypravit. Mám to do Brodu 29 km, hodinu času a je to z kopce, ale fouká fakt nepříjemně proti a 30 po rovině mi to teda nejede. V Uhříněvsi jsem později než jsem psal na web, takže nikde nikdo a je mi jasný, že Oťase s jeho letošní formou těžko dojedu.
  Do Brodu tak sám vs ksichťák. Pořád propočítávám jak moc pozdě budu a jak moc musím makat. No nakonec jsem na srazu jen 30 vteřin po 9. takže docela úspěch. Extra teplo ale není, tak se moc nekecá, rychlé foto a jedeme. Většinu cesty nás zas brzdí vítr, takže držíme inzerované turistické tempo 29 km/h a v Nymburce jsme na čas. Tam už čeká Kapr s Orlíkem, který mě místo pozdravu překvapí, že doufá, že mám náladu jak před týdnem do Ústí. Marně přemýšlím, jestli jsem mu něco neprovedl, že mi přeje takový věci, ale nějak z něj vyleze, že si dal jen hodinu a půl proti větru. Kapr je na tom podobně, ale kdo ne. Zbytek si to užívá na špici. Já se rozhodně od rána cítím v dobrý náladě a jelikož mi na špicích nikdo nenatahuje držku, tak dobrá nálada i přes ten vítr trvá.
  Jede se rozumně, teda ne, že by špice neboleli, ale vzadu se dá žít. Teda asi jak kdy a jak kde. Kapr poměrně brzo hlásí, že nemá den, Oťas taky není úplně veselej, jak před týdnem ve Kbelých. To Orlík naopak si to užívá a všude vykládá, jak se mu jede super a jak nás na prémiích všechny wobloží. :-P
  Někde za Hrubým Jeseníkem jsme se stočili na bočák, takže rychlost trochu vzrostla. Pak jsme zajeli u Mcel do lesa a to zase stoupla nálada. Najednou pohoda a docela teplo. Pak si užívám oblíbený úsek přes Domousnici do Bousova, stačím něco sníst a dokonce si to užít i na špici. Pak se před Sobotkou staví, takže můžu odložit zimní propriety a hned se cítím na kole líp. Navíc se blíží první prémie, tak to je právě včas. Ne, že by to bylo mistrovství vesmíru, ale člověk si toho poslední dobou vyslechl dost na to, aby se tam někde chtěl uvařit a poslouchat otázky kdo ho všechno obložil a proč.
  Sobotku projíždíme, Hulis vyhlašuje prémii a nikomu se moc nechce. Ono je to sranda na 4 minuty, ale zase takticky se o tom dá přemýšlet minimálně dvakrát tak dlouho. Směr větru a zatáčka nad Čalovicema dávají jasný průsečík, kde se vyplatí za to vzít. Jenže mám na to, uvisím vůbec k té zatáčce, když se zrovna začalo nastupovat? No nějak se vyšponovalo tempo a ne že by mi to chutnalo. Live sázky naštěstí neběží, ale nebyly by moc vysoko. Chlácholím se, že se aspoň takticky nikde nevětrám. Taky citím trochu zatuhlý nohy, měl jsem se včera aspoň trochu hnout... Ale už je tu zatáčka, sem mrtvej, tak za to aspoň vezmu, lepší rychle shořet než dlouho doutnat, že? Vítr mě pěkně odfoukl ze skupiny, až se všichni lekli, nebo si mysleli, že jsem blázen. Ale odjel jsem pěkně, za mnou díra minimálně na autobus. Ale vím, že to ještě kousek nahoru bude a 500W držet asi nebudu, ani 450W. Tuhnu pěkně a Lukáš za mnou se blíží, pak si připadám, že už sem mrtvej, ale to se zase neblíží, naštěstí horizont je tu, tak to nějak dolámu. No takticky perfekt, ale přemýšlím, jestli to je lepší výkonností, nebo se jen umím vyndat jak debil... Ani nevím jak dojel zbytek a co kdo říkal...
  Pak další pěkný sjezd a přehopkat brdky za Mladějovem. Oťas se rozloučil, že radši počká v Sobotce, zbytek chce dobít parkoviště. Ještě si upřesňujeme kde začíná druhá prémie a jde se na to. Teda spíš vítr do zad z Újezda nasadil tempo, který držím až do Troskovic, kde už se závoďáci derou dopředu. Jak se ale zase začne stoupat, tak se nikomu nechce. Já se nedivím, nevědět, že jsem před chvíli málem dzechnul, taky bych sám sebe nechal vyvětrat na špici. Takže tam lezu, jedu proti větru kolem 400W. Nic příjemnýho, ale Hulisovi je to málo, tak ještě přitopí. Au. Parkoviště se blíží, já nemám dost kyslíku, abych se zamyslel co mám dělat. Vláďa K . nastupuje, chytám díru, ale automaticky se zvedám a v poslední točce jdu kolem a na parkovišti jsem snad o půl metru dřív. Pěkná haluz, ale aspoň jsem si poslechl, že to kluci takticky nevypouští a taky je to bolí. Nicméně se furt spíš kloním k variantě "vyndanej debil".
  Pak sváča, sluníčko, fotka a mažeme zpět. Nálada dobrá, navíc ono fouká i trochu do zad. A pěkně do zad fouká potom z Mladějova směr poslední prémie. Pavel to zkouší sám, ale zbytek postupně navyšuje tempo. Každej trochu přiloží, já se nechci moc angažovat, ale když se zvedne Lukáš D., tak musím taky, protože nikdo další nevypadá dostatečně zaujatě. Serpentinu drtí solidně, takže se mi ani nepodaří padnout do háku. Dál každej za svý, před vesnicí se začnu blížit, jenže přijde mi, že to tempo neudržím (přes 450W bych asi fakt neudržel). Ale zase to vypadá, že bych ho dojel a to docela nabíjí. Jenže sice kopec končí až za vesnicí, ale matně si vzpomínám, že segment už ve vesnici, takže když Lukáš ještě přišlápne k ceduli je mi to jasný. A jsem rád, za mnou nikdo tak můžu hned svěsit a o to přesně nohy žebraj už pár minut.
  Ze Sobotky na Libáň, část už patřičně okoralá, ukazuje se, že vítr možná ještě zesílil a je třeba patřičně seskupit. S vidinou občerstvení se rozdělujeme na větrníky (kdo se cítí jet na větru) a rakvičky (kdo se na to necítí, nebo už nic necítí). Každej větrník si má hlídat svojí rakvičku a frčíme pěknou jarní krajinou směr protisměr časovky Střevač. Vlastně až do Libáně je to z kopce, tak to rychle uteče. V Libáni bohužel cukrárna zavřená, ale večerka to jistí. Já už držím půst před lívancema, respektive dojídám zásoby. Nakonec to vyjde akorát. Na sluníčku je teplo, tak se i dobře kecá. Dál je to i chvílema po větru, tak to zas rakvičky musej krotit větrníky. Dobře to funguje, grupa drží pohromadě a rychlost i tak opojná. Z Loučně do Nymburka zase trochu ksichtovětru, ale nějak jsem si vzpomněl na čtvrtek a na špici mě dost bavilo. I ta 5 km rovinka s výhledem na Nymburk mě nějak motivovala dovézt nás tam, ať to stojí, co to stojí. Do Brodu jsme pak už dojeli vcelku v pohodě a za Sadskou dokonce naložili Nicka, kterej sice dělal, jaká to je náhoda, ale podle mě tam číhal za bukem už pár hodin, aby se mohl konečně trochu najíst.
  No a dál klasika, kdo chce vědět, jak to v Brodě chodí, ať přijede příště sám, případně si přečte report z minula. Letos opět bájo pecka, díky všem za účast, díky Hulisovi za organizaci a Hulisovcům za pohoštění.
  Jo a nakonec nám fouklo do zad cestou domů, že jsme šlápli naposled v brdku z Tismic, vystavili pupky nacpaný lívancema na vítr a jen přibrždovali do zatáček!