Akce Hurá v říjnu na Ještěd 2021

Akce Hurá v říjnu na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-10-16.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Strava Flyby

Sraz v plné cyklistické zbroji v sobotu 16.10.2021 v 8:25h. - Sojovice
Kdo se přiblíží autem, je možnost zaparkovat v Sojovicích u Kapra od 8:00h. Odjezd na kole od Kapra v 8:30h. směr Lysá nad Labem.
"Hurá v říjnu na Ještěd" je posezónní výlet, žádný závod, minulý rok byl průměr 27km/h. Kdo si netroufá na celých 180km je možnost trasu zkrátit a vynechat stoupání na Ještěd. Přijeďte si to užít všichni bez rozdílu výkonnosti!

Historie: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2019 :: 2020

• Dreamer – Severni rijnovy vitr na Jestedu
  
  

  Koncem zari vidim, ze v kalendari chybi Hura v Rijnu na Jested. Pisu Kaprovi, jestli letos bude. Kapr naplanuje termin, trasu a vsichni se muzeme tesit na dalsi epicky cyklo vylet. Sobotni rano nas vita studenym severnim vzduchem kolem 5st, ale je pod mrakem. Pocitove je ale kosa poradna. Chybi hecir Kolikac, coz me fakt mrzi, nicmene to znamena, ze se nikdo nema k tomu jet rano po ose z Jiza. To mi dnes nevadi, po dvou Rouvy zavodech v predchozich dnech mi to bude bohate stacit ze Sojovic. Ranni cesta s obetavym Mlhosem, ktery me na posledni chvili vzal do auta a spolecne s Camrdou mirime do Sojovic. Tady uz se vsechno chysta, spolecne foto a po pul devate muzeme vyrazit.
  
  Ackoliv mam zimni obleceni, je mi zima. Stale je pod mrakem, takze radeji jedeme vic, abychom se zahrali. Na spici se skoro nedostanu, ale ani vzadu neni o zabavu nouze. Po nejake hodine a pul prichazi prvni curaci pauza, kterou vsichni s vdekem vitaji. Stejne tak par cervenych semaforu. Cas se trochu napit, dotahnout povolena riditka, povytahnout sedlo a tak dale. Zatim vse probiha az na tu zimu dobre, obcas vykoukne slunce a vsichni zaciname ozivat. V jednom sjezdu praskne VT drat a bohuzel to musi otocit nazpet. I takove pribehy Jested pise. Zbytek po kratke pauze miri dal. Pod Jestedem pauza a instrukce, druzstvo se rozdeluje na ty, co pojedou az nahoru a na ty, co pockaji na parkovisti. Vrchol je v mracich, takze ne kazdemu se tam chce.
  
  Po rozjeti za to vezme Camrda s Vladou K., ja se zakecam s Cespou a HonzouB, kde se ujistujeme ze dnes zadny srot nahoru nepojedeme. Zahy ale vidim, ze Luke si chce doskocit vedouci dvojici, to se mu po jednom brdku dari, mne nikoliv. S dalsim borcem z Unlimited je ale mame na dohled. Kdyz zacne samotne stoupani po hlavni k parkovisti, odpoutam se od Unlimited a dojedu Luka, ktery si vystoupil. Jak jsem se rozjel, tak jedu podle sveho tempa dal, protoze v te zime jsem usoudil, ze to tak bude nejmene bolet. Odbocka na parkovisti a zbyva posledni usek. Camrdou s Vladou jeste parkrat zahlednu, ale jedou naplno az nahoru, tak uz je nedojedu. K vysilaci prijizdim pekne zpoceny, ale spokojeny, v ramci moznosti jsem to vyjel slusne. Nahore cekame chvili na ostatni a tradicne se do nas pusti zima, byt i tady nahore na chvili vysvitlo mezi mraky slunce. Cespa nas vyfoti a letime dolu na parkoviste, kde ceka zbytek.
  
  Padame dale dolu a ladime noty, kde bude nejaka benzinka, protoze takove to "uz je to jenom 20 ke Kaprovi" zname z lonska a nema cenu tam dojet uplne na srot. Nasleduje sjezd po uzke cyklostezce, kde jsou odvodnovaci kanalky. Tady si ustele kluk z Unlimited. Nastesti je v poradku a tak jedeme dal. Co je ale nejhorsi, ze je porad velka zima. Slunce ne a ne vylezt, klepu se porad zimou. Stavime az na benzince v Mnichove Hradisti, kde davam horkou cokoladu a snim zbytky zasob. Konecne clovek trochu rozmrza a kdyz vyjedeme, tak teprve ted se objevi na delsi dobu slunce. Pak uz se z toho stava epicky vylet, slunce sviti, zima mi neni a prestoze sil na rozdavani taky moc neni, skupinova jizda dela svoje. I tak ani tyhle posledni dve hodiny ke Kaprovi nejsou zadarmo a ta zastavka na pumpe se dnes ukazala jako spravna volba. Na cele dneska nejvic prace odvedl Camrda, Luke, Vlada K, diky za to!
  
  Kapr si da par zkratek ve stojce po trave, aby si srovnal zada a na konci nas protahne kolem Maso Ohen Coud. Na tachometru mi chybi pet km do 200 km, takze vyprovodim kousek domu Tomase, ktery statecne jede nazpet do Prahy na kole. Dal bych to s nim asi taky, ale popravde, mam toho tak akorat dost a vynechat pohosteni u Kapra by byl hrich! Polevka, nakrajene maso, kafe, satecky a panak na zaver, bylo to deluxe. Hodinka v druznem hovoru utece jako voda a nastal cas louceni. Cespa a Unlimited odjizdi take po ose, zbytek v teple aut. Energie se mi vraci, ale stejne kdyz me Mlhos vysadi kousek od domova, pusti se do me opet zima. Dvere od bytu oteviram v 18:59 coz je jedine stesti, protoze byt to o par minut driv, jeste bych v tom rozpolozeni snad vlezl na Rouvy a dal si zavod, ktery prave zacinal. Takhle ale hned mirim do vany a horka koupel se ukazuje jako ta jedina spravna a rozumna volba. Nic se nema prehanet. Ackoliv bylo dnes pocasi spis zimni, nez podzimni, stalo to za to a byla radost videt tolik slapek i neslapek pohromade. Ttohle dokazou jen takoveto spolecne jizdy!

  
  
  
• Sukes – Ikonická 180
  
  

  Ještě v úterý testuji Lukeho, zda někam než začne v kolodějském čase pršet nešvihne, ale cítí se tak švihnout s sebou do postele, ale těší se už na sobotu, zalehávám na trenažér a jedu po půl roce bez něj svůj obvyklý trénink, hodnoty znám po minutách a nazpaměť, vím, že to bývá na podzím vždy slabší, ale cítím se ještědsky namotivován a zajíždím jarní časy , neuvěřitelné, to se mi ještě nikdy nepovedlo, ale poslední týden na KOlodějích vyšel skvěle, hlava nechce končit, hlava žene nohy do závodních kadencí a hlava nedovoluje plícím vadnout, to nechávám zase až z Chocerad, hlava je na Lopatě, hlava je na mých letošních několika nejslavnějších KOlodějích, kdy se letělo páďo, kdy Robert chválí , znovu a znovu motivuje a zároveň ví jak si to užívám, kdy posečká a kdy Luke zkonstatuje za posledních 30 minut průměr 41,3 a já u toho všeho byl, jako poslední jako nejslabší , ale byl.
  A teď je sobota před 8.30 a já tu znovu jsem, tentokrát na jedné z největších ikonických hranic se dotýkajících dvoustovek a mých nově posouvajících se výkonnostních hranic, nejsem tu dnes nejstarší ani nejslabší, ale vůbec nejsem na tyhle dálky trénovaný, na druhou stranu po Zlaťáku už vím, co mě čeká, těším se a to mě uklidňuje nejvíce. 17 lidí na startu a ještě cestou tuším někde kolem Loučně nabíráme 18tého. Neskutečné a současně vím, že v tomhle počtu a s Camrdou, Cespou , Lukem a Unlimiťáky na čele s Vláďou se rozhodně průměrem 27 nepojede a to mě těší dvojnásob, samo letí se průměrem přes 31, na špici proti severáku je třeba wattově přitápět, na druhou stranu mi připadá, že stále někde stojíme na semaforu nebo kontrolujeme koeficient chcaní, ale cesta ubíhá až neuvěřitelně rychle , neskutečný Kapr zná každou odbočku nazpaměť a už mě ani nepřekvapuje , že i v absolutně rovinatých pasážích dokážou v obcích najít 181 stupňové vracečky následované úzkými prudkými serpentinami jak v Andách a a už vůbec mě nerozhodí, když Luke avízuje teď už jen rovina a následuje posázaví jak na KOlodějích, ty jsou s námi srdcaři všude, vzpomínek na Roberta byla spousta...
  Luke ví, že se v Dubu odpojím, Kapr láká až k parkovišti, také pár lidí nepojede až k parabole, ale já ještě tento rok raději upřednostňuji v Koruně dubu (samo v Koruně v Českém Dubu, ale šplhal jsem tam a navíc po kostkách jak k nebi... ) po 3h příjemnou přestávku s vývarem a grogem, není mi zima , ale přesto se rád prohřeju, podzim dnes o sobě dává vědět, ale silnice suché, to je hlavní, a v klídku po té vyrážím do Osečné a připadám si jak snad na Šumavě, 6km pořád do kopce , na náměstí zkontroluji, že sámoška fakt zavřená a 20 minut se vyhřívám na poledním slunku, aby už 14ka nejstatečnějších dorazila a přesto zkoušela přesvědčit nedobytné dveře sámošky, marně , valí se tedy na nejbližší pumpu, která ovšem čeká až v Hradišti, odsud pak všichni evidentně pocitově i slovně naladěnější na finální hoďku a půl . Špici nejčastěji a velmi dlouho okupují Camrda s Vláďou a valí 40 kou, velmi příjemné, vzadu na čtrnáctém místě na pohodu, tam by a to všichni zvládli i klidně 43, příště zdokonalíme, ale ve druhé lajně za nimi, které se nyní už nevyhýbám, se musí wattovat též , ale baví mě to a mám na to a tak si užívám, další pozdrav Robertovi. Nájezd do dalšího sázavského brdku, kde jsi Luku, kousek přede mnou, jo opakuji si nezapomenutelné samá rovina, ale jen v duchu, protože se mačkám tak, že nejsem schopen vydávat jiné zvuky než po dechu lapající funění a dvojice Camrda s Vláďou zase závodí a rozvěsí postupně všechny po kopci jak korálky, na horizontu čekačka jak na Kolodějích pod Robertovým velením a další pozdrav tedy směřuje na jižňák! Tempo s blížícím se cílem vystupňované, na špici opět řádí VláĎa s Camrdou , já za nimi ve druhé dvojce , valí i ve sjezdu, tam se drží lajna a v následujícím minibrdku se mačkám s nimi a vedle mě však stále prázdno, ohlédnu se a díra 30m , ti dva navíc chtějí střídat uklízí se za sebou ke krajnici , já za nimi , ale dlouho marně čekáme než někdo zaujme špic, do kopce už se nikomu moc táhnout nechce. Závěr si bere do režie Luke a valí na čele sám, jak kdyby v Sojovicích čekala prémie, no vlastně pod pergolou celý plný prémiový stůl, ale to už všichni znáte...
  Dal jsem v sobotu svou druhou 180ku, moc si vše užil, čau Roberte, a chvíli mě jen večer bolelo za krkem , dnes se cítím úplně v pohodě a těším se na teplé říjnové Koloděje v následujícím týdnu.

  
  
  
• Luke – Ještěd jak se patří
  
  

  No, letos jsem to teda neodflákl a zdraví přálo, takže si můžu úspěšně odškrtnout účast na všech týmových vyjížďkách. Ne, že bych jinak na Ještěd nejel, ta atmosféra je prostě jedinečná. Tentokrát zvítězil rozum a nikdo to nehecuje z Prahy, což je do velký míry tím, že největší blázen má nakřáplý rameno a zůstává doma, ale i tak by to letos s přemlouváním jednoduchý neměl.
  Sojovice tak pomalu začali přemýšlet o zavedení modrých zón, ale nějak jsme se nakonec vešli. Kaprovic převlékárna praská ve švech a HonzaB střídavě kecá a vyrábí zimní tretry. S-Works a TESA k sobě pěkně ladí, ale díky tomu kecání nabíráme trochu zpoždění. To ale pranic nevadí, protože slunce se schovává za mraky a každá minuta je vlastně dobrá, třeba už konečně vyleze.
  Vyrážíme v poklidu směr Lysá, v lese je mi docela zima, holt jsem zimní variantu ještě odmítl a u rukavic a na nohou zvolil optimistický podzim. Nohy ale v pohodě, jen ruce docela mrznou, bunda naštěstí drží zbytek těla v pohodě. Za Lysou se dostanu na špic, to už je mi teplo všude a jsem rozhodnut nevystřídat, dokud nevyleze sluníčko. To naštěstí netrvá nějak extra dlouho a za přejezdem ve Všejanech už se suneme do závětří. Je nás asi 17, tak aby se dostalo na všechny. Pak přichází úsek, kde je pořád něco rozkopáno a spousta semaforů k tomu. V jednom takovém tankodromu zjistím, že se mi hla řídítka, tedy nejspíš se zas vyklepaly ty šroubky, co to drží. Dělám si bezpečák, abych to srovnal a nezdržoval. Ještě hlásím, že netřeba čekat, stačí když si na čele trochu zvolní... Dreamer se mnou počká a čekají i další, asi aby mi nechyběla motivace na dotahování zpět. Nakonec to docela chvíli trvá, ale zase je aspoň zábava. Zábava je i to, že to dojedeme akorát před dalším semaforem... ale aspoň není zima.
  V Plazech překonat silnici Jičín - Boleslav a zavzpomínat na naše jarní Jičínské cyklo lázně, v Bakově se napojit na starou silnici na Turnov a nabrat severní směr a neuhnout z něj. V Mnichově Hradišti ztrácíme vt, který řeší prasklý drát. No jet s tím půjde, ale radši to rozumně točí domů. My pokračujeme dál, údolí na Český Dub má krásnou podzimní výzdobu, a to si chcete užít z první lavice. Chce to i Dreamer, a tak si užíváme výletní tempíčko s extra výhledem. Chtěl jsem tak jet až do Dubu jako záminku k tomu si pod Ještědem vystoupit, ale to nevyšlo. Zkusím to ještě za Dubem s Čespou, ale nakonec se dlouváme jinak. Lidi, s kterýma sem chtěl jet nahoru, jedou jen na Výpřež, ale většina se shodne, že závodit nebude. Těším se tedy na pokec v grupetu, ale v první stojce se to celé rozpadne. Camrda s Vláďou K. odjíždí, chtěl bych se zapojit do další větší skupiny, ale největší skupinou je teď Honza Kulhánek. A to jen proto, že je sám z nás prostě největší. Ještě nás dojede Dreamer, ale na pokec to nevypadá. Jelikož to zatím nebolí, tak si říkám, že bychom mohli doskočit ještě čelo s Camrdou a Vláďou, protože pořád máme ztrátu cca 50 m, takže o moc víc nejedou. V rovnějším úseku nás tedy zkusím přiblížit, aby to vyšlo akorát před rovinku pod serpentýny. To se daří, i když jen mě. Jak "snadno" jsem přijel mě trochu zvyklá, že bych si přeci jen zazávodil? Zatím to celý táhne Vláďa, takže by to chtělo mu vystřídat, abych pak nebyl za blbce. Což je vlastně dobře, protože původní plán byl dnes v klidu a neměl bych to měnit. Pod první serpentinou tedy děkuji za odtah a loučím se. No, když vidím, jak odletěli, tak si jen gratuluju, protože bych na to stejně asi neměl. Takhle mě ještě přežehlí Dreamer, který si nějak to nezávodění rozmyslel a zbytek se sice blíží, ale nijak razantně, takže můžu vyjet nahoru docela v pohodě a nebude se na mě čekat, což je dnes ideální scénář.
  Nahoře rychlé foto a mrazivý sjezd dolů, vyzvednout kluky na Výpřeži a pomalu a opatrně novou cestou přes Druzcov. Kanálky jsem si tu nahoru pamatoval, ale dolu je to trochu oříšek, protože jsou fakt hluboký, široký a rychle za sebou, takže je to docela o synchronizaci brždění a balancování průjezdu. Pustit to trochu víc a skákat se nezdá jako proveditelné, protože jsou fakt blízko u sebe. Jedu opatrně z čela a čekám, jestli to někdo přeci jen nepustí. Nakonec mě začne předjíždět Honza Kulhánek, ale nemá u toho kolo a za chvíli už přistává. Naštěstí je v pohodě, jen si vyslechne nějaké to hodnocení od porotců. Ale samý desítky, takže uspěl. Pak už je zase teplo a v Osečný už se po polívce sluní Sukes. Nikdo mu nevěří, že sámoška má zavřeno, ale je to tak. Je tu poptávka po nejbližší pumpě po cestě a pár lidí se nějak nemůže smířit s tím, že nejbližší pumpa je v Hradišti a navíc není po cestě. Kapr slibuje max 20 a 20 minut. Ale je to dobrá hodina. Trasa je ale pěkná, přes Kotel po luxus asfaltu, pak po cyklostezkách ze Smržova do Všelibic a Hlavice. Tady se Kapr pídí po odbočce na krutopřísný kostky, co jsem inzeroval v týdnu. Popravdě mě nenapadlo, že to někoho naláká, ale slibuji odbočku ukázat. Na otázku, jestli jedu taky, ale popravdě odpovídám, že ani náhodou. A že si nemyslím, že se to dá vyjet. Nakonec se najdou jen dva odvážlivci, ale druhý úsek se jim stává osudným. Prý mokrý a moc trávy, no holt to chce jezdit na jaře jako Roubaix. Nebo klub přátel Hlavice, co by to trochu uklidil...
  Dál přes Vápno a Jivinu míříme na Mnichovo Hradiště. Volání po pumpě se ozývá čím dál častěji, takže odbočit z trasy a naštěstí je jedna příhodně hned na kraji města.
  Doplnit zásoby energie na poslední dvě hodiny. Na cestovatelské nouzové gely opět nedojde, ale od toho jsou rezervní. Když už mám dole krátký, tak dávám Magnum a chystám se odložit i bundu, ale až se zase rozjedeme. Zapadnu do poslední lavice k Oťasovi a kecáme. Mezitím na špici nějakej velešpicař, protože dozadu hodně dlouho nikdo nepřijíždí, až kopec z Dolního Cetna nás zase promíchá. Pak se zas dostanu dopředu a pozvednu tepy, což nepobere tepák, který už chtěl asi spát. No nemám k tomu daleko, ale Magnum je třeba spálit, než se přijede do Sojo, takže se tam ještě párkrát otočím. Tepák se probouzí, ale baterka si tedy asi říká o výměnu. To už ale naskakují známe vesničky a ve Skorkově propuká ta pravá euforie. Garmin nakonec hlásí přes 190 km, tak ještě že jsem tu autem. Navíc pohostinství u Kaprů zas za tři Michelinský. Jedou se zas docela bomby, polívka, koláčky, Argus, slivovice a vředová víla... No ještě, že tu jsem autem Hlavním bavičem tentokrát HonzaB, ale to by bylo na zvláštní report. Díky moc všem. Jako vždy krásná akce, těším se zas na jaro.