Akce Tour de Brdy 2021

Akce Tour de Brdy patří do kategorie UAC. Datum: 2021-10-09.

Nejdelší varianta má délku 66.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020

• Dreamer – Premierovy defekt na Brdech
  
  

  Zavodni vikend pokracuje, z virtualniho sveta se presunujeme do realneho a ze to dnes je pekna tvrda realita. Trasa zavodu Tour de Brdy totiz vede v mistnim vojenskem prostoru, kde abys kvalitni silnice pohledal. Takze se doporucuje gravel, nekdo jezdi i na MTB. Ja beru aspon zimaka s 25mm plasti, zatim jsem tu vzdy mel stesti, uvidime jak to bude letos. Cesta s Kaprem ubiha rano svizne, ale jak clovek vyleze z auta, ocekavana zima se hned do nas pusti. Slunce sviti, ale je kosa. Na startu nic nehrotime a radime se hodne dozadu. Po startu se jede pres ty velke cilove kostky, takze letos je pojedeme dvakrat. Hned clovek vidi prvni vypadle bidony. Pak uz ale zacina usek lesem, kde s Kaprem a Kolikacem predjizdime dost lidi. V najezdu do kopce je celni balik samozrejme pryc, ale to se dalo cekat.
  
  Vlastne mi to tak vyhovuje, dneska jedu jako podpora Kolikace a Kapra. Prvni kopec mame za sebou a formujeme se do pekne skupinky. Prichazi dalsi stoupani, ted se jede po peknem asfaltu, vypada to az idylicky. Po dalsim kostkovanem useku do kopce, ktery lamu na velkou, zahlasi Kolikac ze ma defekt. Posila me s Kaprem dopredu, protoze Kapr jede o bednu v UAC. Takze jedu s Kaprem. Dojizdi nas skupinka s bikery, ci gravelisty. Je tu i Vitek Tichy, ktery to pekne pousti z kopce. To ja jedu opatrne. Prichazi ostra doprava do kopce, kde letos zvladnu vcas shodit na malou placku. Oranzova sotolina na hrebeni Brd, do kopce si delam naskok, abych z kopce mohl jet vic v klidu, protoze der zacina opet pribyvat. Kolem Padrtskych rybniku se mi dari dojet skupinku odpadliku z Elite, je tu i Jirka Baier. Chytam slinu a posouvam se dopredu. Dalsi kopec po kostkach v lese, pak sjezd po asfaltce.
  
  Ten ovsem konci dalsim usekem s dirami na mamuty a jedna z nich se mi stava osudna. Predek jeste skocim, ale zadek dopadne na hranu a procvaknu. No skoda, Brdy jsem jel tak petkrat a doted mel stesti. Jednou to prijit muselo. Hned za mnou prorazi dalsi kluk v tom samem miste. Sundavam kolo, chci menit, ale zjistuji ze mi chybi hadicka s ventilkem v pumpicce. Ona nechybi, ale je zasroubovana uvnitr a zavit je zatuhly, coz mi v tom stresu nedoslo. Takze tlacim kolo a cekam az se objevi nejaka dobra duse s pumpickou. Kapr projede, ale ma co delat, aby udrzel pozornost mezi dirami, takze si me nevsimne. Prijizdi Kolikac a dokonce hlasi, ze mi venuje posledni bombicku, no parada! Tak jen opatrne nasadit plast a vyzkouset tento zazrak techniky. Dari se, do cile zbyva 14 km, prevazne uz z kopce a po peknem asfaltu. Tim spis skoda, ze me to potkalo az takhle na konci zavodu. S Kolikacem dojedeme tymove, v cilovych kostkach jeste par lidi skocime a jsme v cili. Posledni hromadak sezony se mi libil, pri zavode zima ani nebyla. Hrebeny Brd jsou krasne. S temi dirami je to proste hop nebo trop, ono i s gravelem / mtb by to misty bylo na hrane. Tak treba zase za rok!

  
  
  
• Kolíkáč – Poslední hromaďák v kategorii
  
  

  Letos to nějak nechce všechno skončit, chuť stále je, připíchnout číslo na záda a pustit se do boje v Brdech. Navíc když brácha jede o zlato v celkovém UAC seriálu, tak je hned o motivaci více. Brdy jsou zrádné, bude to hlavně o štěstí nechytnout defekt. Dorazit s rodinkou, která si udělá menší výlet v nádherně nasvícené krajině. Ten podzim, tedy vychází neskutečně, i když dnes to bude hodně o nízké teplotě, ale slunce září a bude nás snad lechtat svými paprsky. Prásknout si pěstmi s Dreamerem a Kaprem u auta, pozdravit Oťase s Pilounem a vyfotit se Jirusem, který dnes jede jako vrchní domestik své dceři. S Jirusem ožívají vzpomínky na všechny ty maratónské bitvy, jó to byly časy
  Úzká cyklostezka je před startovní čarou již narvaná k prasknutí, tak lezeme hodně dozadu a budeme tak nuceni se probíjet startovním polem dopředu. Chvíle pěkného asfaltu a pak hned přes louku na tvrdý tankodrom. To se ani nedá nazvat kočičí hlavy, to je prostě jen pro těžká obrněná vozidla. Ale přežili jsme to, je to krásně natažené a dá se bez problému předjíždět. Takže levá strana silnice, cítit za sebou bráchu a držet ručičku wattmetru stále přes 300. Kosíme jednoho po druhém, už jsme v lese a začínají první brdky. Ale stále to jede, má to náboj, poslintaná brada, tohle je pro mě tak naplňující, když jedu na někoho.
  Čekal jsem, že nás někde Dreamer přežehlí a již ho neuvidíme, ale dnes jede s námi, tak to jsou pohledy na orange vyrovnané dresy. Ve stoupáních přizpůsobit tempo pro Kapra a na horizontu zase za to vzít, spojujeme korálky ve větší skupinu. Přichází kostkové stoupání, jede se mi navýsost dobře, moc si to užívám. Ale euforie nebude mít dlouhého trvání, měkne mi zadek! To snad ne! Defekt, fakt že jo! Dreamer s Kaprem staví, chtějí pomáhat, ale já je vysílám dopředu, všechno mám, to snad zvládnu.
  Situaci, kterou nechcete, projíždějící borci kolem a jen smutné pohledy na to moje neštěstí. Ale beru to sportovně, vím, že v tomhle závodě se to ještě může pěkně přesypat v pořadí. Duše, bombička, všechno se povedlo a valíme dál. Teď jsou tu již jen jednotlivci, motivace ale je, dostat se dopředu, tak to nešetřím. Jsem tak rozparáděný, až nezaregistruji ostrou pravou, která je do nechutné stojky, mám tam slušně naloženo po sjezdu, takže nestihnu vůbec přehodit. Tak z toho slézt, zabzučet si s řazením a shodit na kašpara. Teď se rozjet je taky oříšek, ale nakonec se sápu do té hrůzy. Dojel jsem si Pilouna, přebrodil se v prachu a ve větvích přes nejvyšší bod trasy a padám k padrťským rybníkům. Je tu parádní příroda, tohle snad není hodinu autem od Prahy, to jsme v nějaké přírodní rezervaci!
  Silnice jsou místy pěkný tankodrom s ostrými hranami kolem děr. A po jednom takovém úseku v krajnici náš Dreamer. Nemáš pumpičku, ptá se? Ne, jen bombičku, pojď to dáme! Tak si dát tyčku a bidon, mezitím to Karel sundává, nandává a já tam pošlu bombu se vzduchem. Zase se povedlo, zase nás předjelo mraky lidí, ale my si ten dnešek už nenecháme zkazit. Lezu na špic, táhnu Snílka do cíle, ten na pár chvilek taky vystřídá, ale ty jeho špice to chce zlepšit, to cítím dokonce i já! Cíl se nezadržitelně blíží, ještě se vysápat po tankodromu a předvést pro nás vítězné kolečko po hladké cyklostezce a za ramena se chytnout do cíle. Kapr to nakonec zvládl a bere zlato v celkovém UAC poháru, paráda brácho! Jo pěkné to bylo, i přes defekty a celkové pořadí v hloubi startovního pole jsem si to moc a moc užil, a an to vlastně nešlo jinak, vždyť to byl můj poslední hromaďák v kategorii M40…