No plán byl využít toho, že je to do kopce a tedy kozy netřeba. Chtěl jsem se svézt s Kaprem a Bobkem kolmo. Vlastně mě i napadlo, že by mohl jet i Kolíkáč, ale nechtěl jsem prudit... telepatie ale zafungovala a tak si to při pondělním švihu malujeme do růžových barev a tak to má být. Kapr se přidává a zařizuje luxusní startovní pozice, abychom stíhali i přesun zpět. Bobek se nechce vozit na kole po větru a tak radši jede vlakem, ale zpět nám také pomůže.
Letní návštěvy Polabí jsou pro mě velmi výjimečné, takže si to i užívám. Od Uhříněvsi se do nás zezadu opírá poměrně silný vichr směřující směr Jičín. Někdo tam nahoře nás má rád a podporuje tyhle naše nápady. Letíme po hlavní na Mochov, v Nehvizdech musíme přibrzďovat, abychom nepřekračovali povolenou rychlost a nepředjížděli auta. Ve Vestci levá a euforie pokračuje v podobě nového asfaltu. Most přes Labe se bude co nevidět otvírat, ale ještě je tu zákaz a týpci, co ty značky uklízej nám promlouvají do svědomí. Ale sorry jako, v Lysé čeká Kapr... teda čekáme my, protože turbovítr dělá své.
Dál pokračujeme ve 3, Kapr prohlašuje, že máme čas a nemusíme tak letět, ale ono těžko zpomalit. To se daří až v lesích kolem Mcel, kde tolik nefouká. Jedeme hezky v klidu, jen se děsíme toho návratu proti větru 25 km/h...
V Bousově se začíná mluvit o zmrzlině, nejlíp točený... no a nakonec sedíme v Sobotce na náměstí na točených Svijanech. Pak zvesela pokračujeme na start do Peklovsi a v brdcích začínáme závodit. Těžko to nějak hodnotit, ale na startu nemám potřebu se už ani hnout. Což úplně nevadí, start je za chvilku a časovka se mi jede překvapivě dobře, většinu času ze sedla, ale mám radost, že jsem to vydržel až nahoru. Pozdravíme pár lidí a zafandíme Karlovi, který tu píše rekordy. Ale nervozita z pozdního návratu stoupá, a tak vyrážíme vstříc domovům. Po chvilce klidu, se taktovky ujímá lokobobek a my se jen střídavě divíme a zoufale visíme... Po protivětru ani památky a 25 taky nejedeme. Vlastně letíme rychleji než sem. Bobek to ještě občas proloží nástupem, nebo ostřejším výjezdem kopce, aby nám neklesala tepovka. Já vždycky nějak propásnu příležitost si vystoupit a tak si to užívám plnými doušky. V Prodašicích lokobobek mění taktiku, jede už konstatní špic a po dlouhých minutách odstřídá, ale než stihnu ze špice zmizet, už se tam zase cpe a na chudáky Kapra s Kolíkáčem ani nic nezbyde. Milovice jsou tu tak překvapivě brzo a v Lysé se s Bobkem a Kaprem loučíme.
Vypadá to už na pohodový přesun domů, ale přeci jen času je tak akorát, tak svěsit úplně nemůžem. Kozovazy ale v zimním režimu a ten zbytek už jen nějak domotat. Slunce zapadá hned po rozloučení v Uhříněvsi a další dvoukilo se zapisuje do deníčku i s první připomínkou, že dny se zkracují a je třeba si užívat, než zase zima zaklepe na dveře.
:: Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze
:: Foto Jestřáb