Akce Kolem Jizery 2020

Akce Kolem Jizery patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-05-22.

:: Kolem Jizery aneb Turistická pochoutka :: parking a sraz ve 11:00h. zde :: Diskuze :: Foto :: Flyby

• Dreamer – 3800m Kolem Jizery
  
  

  Tymovy vylet me zavedl v patek do Jizerskych hor, kde to skoro vubec neznam, takze o to vice jsem se tesil. V praci beru dovolenou, patek je sice trochu zvlastni den na maratonskou trasu, ale letosni sezona je proste jina, takze proc ne. Sraz v Turnove posouvame na 11h, k veceru ma prijit dest, takze lepsi se mu vyhnout. Ma to byt 150km takze si rikam ze docela "pohoda", lehkou nervozitu zacne vzbuzovat az diskuse Kolikace s Kaprem, ze to ma mit 4000 vyskovych metru. To se mi nezda, vsak na Sumave jsme nastoupali dva tydny zpet to same ale na 220 km.
  
  V Praze rano pod mrakem, ale v Turnove zari slunce do dali a my tak plni optimismu vyrazime vstric kopcum, ktere zacinaji hned za Turnovem. Netradicne jsem dal jeste v aute energy drink, ktery mi doma zbyl, protoze na parties se ted chodit neda, tak ho vyuziji aspon tady. Delam dobre, protoze tim padem mam dost energie na prvni intenzity v kopcich za Turistou. Hned prvni delsi sjezd je ale totalne rozbity, nic horsiho jsem snad nejel. Jsem rad ze jsem v utery jel s kolegy v praci na silnicce po sotolinovych cestach v Divoke Sarce, ted se to hodi. Dole stavime a hned dalsi kopec, Skuhrov se myslim jmenuje. Poodjizdim klukum, za chvili jsem nahore, kocham se, ale kluci nikde. Sjedu do pulky kopce a pry mel Basko defekt. No, ja si tak najel par km navic.
  
  Zkratka lesni cestou a dalsi defekt, tentokrat Turista. Oprava zabira vice casu, takze dalsi km navic. Vubec mi to nevadi, jen zacinam mit hlad, protoze jsem rano snidani trochu odbyl. Takze kdyz na 30.km hlasim klukum, jestli jsme uz na te knajpe a muzu si dat polevku, s usmevem mi reknou, ze jsme teprve na zacatku. No aha, tak holt zmlknu, snim si svoji tycinku a jedeme dal. Kopce pribyvaji, teren se zlepsuje, vyhledy jsou hezci a hezci. Az prijde panelka a dlouhe stoupani. Za odmenu je nahore ten zminovany slavny bufet Na Knajpe, pry je tu premie na lyzarske Jizerske 50. Polevku nemaji, ale chleba se syrem a sadlem, cappucino a strudl hned cloveku zvednou naladu, ceny jsou navic prekvapive take docela mirne. Nasleduje velmi dlouhy sjezd k prehrade Sous, vsichni si chrochtame v haku za Turistou. Jen neni uplne teplo ve sjezdu, zacina pribyvat oblacnost. Ale mam navleky na rukou i nohou a dole je navic zase docela teplo, nemluve o stoupanich, kde se clovek docela zapoti.
  
  Dalsi kopec co si vybavuji je do obce Frantiskov, docela vyzivna stojka ala Vyrovka, i kdyz v mensim vydani. V kole mi uz drahnou dobu neco vrze, dostavam od Turisty tip az promazu patky zadniho kola a rychloupinaky, tak uvidime jestli to zabere. Mohl jsem to zkusit s tim sadlem z chleba, ale to je uz davno ve me a diky nemu se mi zase jede dobre a pocatecni slabost z uvodu jizdy je pryc. Cas bezi, ale cil je uz take v dohlednu. Davame dalsi kopce, kluci jedou vyborne, jen Kapr jede se svoji mambou na jistotu. Turista obcas zastavi doplnit vodu ze studanek, potoku, ja si nakonec vystacim se dvema bidony. Blizime se k Zeleznemu Brodu, do cile asi 20km kdyz zacina poprchavat a silnice jsou mokre. Dale kolem skal v Male Skale. Mokre silnice by az tak nevadily a navic prestava prset, ale zacina byt zima a protoze je to porad nahoru dolu, tak sjezdy musime jet nekdy skoro krokem. Povrch se opet zhorsuje, cim vic se blizime Turnovu. Tim padem je jeste vetsi zima. Konec se mi tak zda nekonecny a rikam si, ze snad k autu nikdy nedojedeme.
  
  Konecne se to ale dari, jeste predtim si dam posledni intenzitu na zahrati s Turistou a jsme u auta. Dotocim posledni vyskove metry a mam krasnych 3800m na 172 km, tak nakonec to skoro bylo, jak slibovaly propozice. Je 20h vecer, vsichni jsme zmrzli, unaveni, ale uvnitr spokojeni z dobre odvedene prace a spousty zazitku. Jizerske hory me zaujaly treba tim, ze oproti Sumave jsou mnohem vic obydlene, v kazdem stoupani byly videt baracky a jine pametihodnosti. Dalsi dukaz toho, jak je nase zeme pestra a i kdyz to nekdy vypada, ze uz jste tu videli vsechno, je porad co objevovat. A to je jedine dobre!

  
  
  
• Kolíkáč – Tady fakt není kousek roviny!
  
  

  Turista naklikal Kolem Jizery, výpočetní modely ukazují málem 4000 up a k tomu večerní zelené mužíky na radaru. Maratónská nálada v autě, když vedle vás sedí Dreamer a do ucha se směje Kapr, nemůžete se tomu ubránit a ani nechcete. Vždyť kolik společných chvil v grupě jsme zažili. Basko s Turistou na místě srazu, pochválit si výbavu, především Mambu ze Sojovic, která dostane dnes odpanění v podobě nastoupených metrů i závěrečné myčky.
  Vyrážíme kolem Jizery do Rakousy v rozjížděcím tempu, které se mění při stoupání na Sněhovák. Turista ho chce rozpustit svým výkonem, Dreamer si libuje při první intenzitě a já se snažím hákovat. Nahoře si zaelipsovat na Baska a Kapra a přes Mukařov padáme Pekelnou cestou znovu k Jizeře. Takovou silnici jsem dlouho nezažil, navíc ve sjezdu. Míra pobaví hláškou, ještě že ji opravili, no ty čerstvé záplaty uplácané lopatou fakt stojí za to. A znovu nahoru málem o 400 metrů, znovu do červených čísel, ale je tu Basko s defektem. My se spokojeně hřejeme na sluníčku a fandíme mu.
  Sjezd a stoupáme na Černou Studnici do 870 metrů nad mořem. Ale zase nám není souzeno jet společně, po gravelové vložce defektí Turista. S Kaprem se vydáváme napřed a u rozhledny zavoní ionťák ze Svijan. Vychutnáváme si ty chvíle a ani se nechce pokračovat dále. Míra naštěstí opravuje vícekrát, utržený ventilek je toho příčinou. Dreamer najíždí výškové metry, jen my se válíme pod rozhlednou. 30 km v nohách a já se cítím jak v cíli u auta
  Padáme do Lučan, Kapr nás baví historkami z ELM a Josefův Důl zase připomíná Author Cup. A to už si užíváme Pekla, kde to je furt přes 10 % sklonu. Krásně jsme se pekelně uškvařili, nahoře sdělování si dojmů a míříme na Knajpu. Tam bufet v podobě chlebů se sádlem, štrůdlu a Vratislavického moku. Jo tady je krásně, jo tady jo! Kapr se křečovitě drží své Mamby, ranní přemístění skříňky mu odrovnalo záda, ale na kole si prý lebedí. Nálada dostupuje vrcholu, když letíme parádním sjezdem okolo Souše přes Desnou do Tanvaldu. Tak toto nemělo chybu, jsme zase o 500 metrů down a začínáme se drápat na Šumburk. Tady fakt není kousek roviny!
  A to ještě jedna perla nás čeká, po sjezdu do Jablonce nad Jizerou si na nás Míra přichystal Františkov a čísla atakující 20 % sklonu. Míra mi bez nároku odjíždí, Dreamer se zakecal s Kaprem, ale nahoře si mě docvakne a já mu aspoň zkusím tradičně viset v háku. Tak totoc tedy stálo za to, Kapr řve nadšením a chce domů. Tyhle metry nahoru nenajel v Polabí za celé dva měsíce dohromady. Pokochat se Rezkem a jeho dřevěnými sochami všude kam se podíváš, teplota začíná klesat a zlověstné mraky přibývat.
  Roprachtice zahřejí a pak tajůplným údolím kolem Kamenice do Železného Brodu. Škoda, že ten asfalt tady toho tolik pamatuje, pro naše úzké pláště je to o plomby. Ze shora se nám kropí hřiště, Kapr chce vodu z konzumu, stejně tak Basko. Dreamer sejčkuje a všechny popohání. Ale stejně se tomu kropení nevyhneme. Poslintaný asfalt do dalšího kopce kolem Suchých skal až tak nevadí, ale z kopce to už problém je. Basko driftuje, ale ustojí to, a tak můžeme zase všichni společně hodnotit u aut hodnotu zaprasení našich milenek. Ale na to se zapomene, při topení naplno se už myslí jen na ty nekonečně krásné kopce! Díky za ně!