Akce Klínovec 2019

Akce Klínovec patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-09-04.

:: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2018

• Luke – Pohoda, výlet - fakt že jo!
  
  

  Krušnoton mi ukázal dosud neznámý kout republiky a možnost se do Krušek vrátit se nedala odmítnout. Trasa na Klínovec sice nezapře inspiraci Krušnotonem, co do záliby v neustálém vyjíždění na již několikrát zdolaný hřeben, ale magické slovo "výlet" mi nedovoluje váhat. Nevadí ani sraz v dobu kdy normálně ještě spím a tak se v 6:15 hlásím na parkovišti u Kolíkáče. Za chvíli je tu i HonzaB a můžeme vyrazit. Ranní paralýza mě nakonec stojí doma zapomenuté brýle, ale Kolíkáč mi půjčí své řidičské, takže je to nakonec bez ztráty kytičky. Díky! Cestu si krátíme historkami z Koloděj a jiných výletů a za chvíli jsme na místě ve vesničce Zelená.
  
  Po řádné aklimatizaci vyrážíme po hlavní na Klášterec nad Ohří. Je docela provoz, ale silnice je to široká a tak se to dá přežít. Všichni se ale těšíme, až to bude za námi. Míjíme elektrárnu Prunéřov a za chvíli v Klášterci opouštíme hlavní. Přejíždíme Ohři a jedeme po pravém břehu proti proudu. Dle profilu to vypadá na rovinatý přesun, ale to spíš zdejší brdky nejsou ve stínu Klínovce tak vidět. Cítit v nohách ale jsou a nakonec tu na 14 km nastoupáme 240 m. Jede se z větší části po pěkném asfaltu, po úplně prázdné silničce, přes vísky s poetickými názvy jako Kotvina, Oslovice, Okounov, Kamenec nebo Korunní.
  
  Ve Stráži nad Ohří překonáme Ohři a hlavní silnici a začíná první hodnocené stoupání dne. Na stravě se jmenuje Peklo Osvinov a Garmin hned dole hlásí 2,3 km a průměrný sklon 10%. Jenže kopec začíná mírněji a tak je jasné, že se bude utahovat. Zhruba od poloviny už se nedá jet v sedě a posledních pár set metrů přes 14 % tam musím poslat vše, co ve mě je, abych se vyhl pádové rychlosti. Kvalita asfaltu zde byla horší, ale do kopce nám to nevadilo a dostatečnou kompenzací je asi desetikilometrový úsek po pěkném asfaltu zakončený hezkým sjezdem do vesnice Květnová. Odtud ještě kilometr po hlavní, než jí dáváme dnes definitivní sbohem a míříme do Jáchymova. Jelikož se chceme vyhnout dopravě, volíme stoupání do Suché. Ze začátku to vypadá na rozbitý asfalt a trochu váháme, jestli to neotočit. Ale asfalt to je a preferujeme cestu bez dopravy. 6,5 km s průměrem 6 % nevěstí nic hrozného, ale opět jde spíš o nerovnoměrné stoupání. Horší asfalt navíc postupně mizí a od kilometru číslo dva úplně chybí. Náhradou je to, co zbylo z minulé vrstvy asfaltu obohacené o další kameny, postupně převažují jen ty kameny. Otočit to už se nikomu nechce, a tak smířeně míříme vzhůru. Tvrdý spurterský rám a Bory vyhrávají písničku, tak jak karbon zní po úderech menších i větších šutrů. Jen se domnívám, že jde o píseň neveselou, patrně o krachu celého segmentu prodeje kol - na co by sakra mohl někdo potřebovat gravel bike, když se to dá projet na tomhle. V naší skupině ale panuje dobrá nálada, HonzaB se začíná těšit, že si koupí nový kola a já s Kolíkáčem jsme rádi, že ještě jedem.
  
  Ze Suché v nic moc sjezdu probrzdit ty těžce nastoupané metry a z Jáchymova začíná stoupání dne. 11,4 km na Klínovec, první půlka 7% a pak to trochu povolí. HonzaB nám zase ujíždí a tak se snažím držet Kolíkáčovo tempo a v půlce ho vystřídat. Jak se to začne povolovat, držím stejný watty a mám pocit, že mi to docela jede. Před kouskem rovinky na nás Honza počká a společně vyjedeme až na vrchol. Skupinové foto, něco pojíst, naplánovat bufet a můžeme vyrazit. První část sjezdu je po hřebenové silnici 223 s kvalitním povrchem. Následuje menší protikopec a sjezd pokračuje přes Srní. Ten sjezd by se mohl jmenovat "jak se zničit na kole a ani u toho nešlápnout". Není tam metr asfaltu, který by nedrncal. Takže 23 minut utrpení, -670 metrů a od půlky pocit, že ty řidítka brzo z rukou vyskočí. Naštěstí dole v Perštějně nacházíme obchod a přichází vítaná pauza. Ten sjezd snad stál víc sil než ta stoupání. Po občerstvení přichází další pěkné stoupání. 6,43 km a 8% v průměru slibuje opět stojky přes 10%. To se mi už zajídá a tak v druhé půlce chytám dvakrát pěknou díru, kterou se mi ale daří zalepit, když se sklon vrátí pod 10%. Kolíkáč se začíná rozjíždět a já jsem rázem nejslabší člen výpravy, přestože wattově se nezhoršuju. Nahoře se ještě kousnu, abych udržel další díru jen na pár metrech a nezdržoval. Krásná cesta po hřebenu přináší vítaný odpočinek a krásné výhledy na českou i německou stranu. Kolíkáč zná z dovolené místní reálie a zajímavosti, a tak je nám dobrým průvodcem. Obkroužíme vodní nádrž Přísečnice, většinou opět po krásném asfaltu a potom si užíváme luxusní sjezd do Hradiště.
  
  Pak míříme zkratkou na Prunéřov, asfaltu opět ubývá, až se ztrácí úplně. S vědomím toho, co už jsme dnes projeli, to nikoho nerozhodí a nejprve po panelech a pak po obyčejné polní cestě dorazíme do Prunéřova, kde navigace hlásí vlevo a dopravní značení trvá na tom, že to je slepé. V euforii ze skvělé průchodnosti terénem našich bicyklů se utvrzujeme, že "dneska projedem cokoliv" a míříme na liduprázdnou silnici směr Výsluní. Cesta na výsluní ale nikdy nebývá jednoduchá, a tak je tomu i v případě Výsluní. Silniční zátaras a chybějící most nám chtějí vystavit stopku, ale improvizovaný most z palet nám poskytne dost komfortu k překonání říčky suchou nohou. Pak už jen pokračování cyklistické extáze na novém asfaltu po silnici, která bez mostu pro auta pozbyla významu a patří jen nám. Roztažení přes její šířku v družném hovoru pokračujeme posledním dnešním stoupání. 7 km, konec 3,3 km a 6%, začátek mírnější. Ke konci mi to už moc nechutná, ale držím se a stoupání tak vyjíždíme všichni pohromadě.
  
  Zbývají už jen poslední výhledy z hřebenu, poslední brdek a sešup k autu do Zelené. Nějak rychle nám to dnes uteklo, hlavně ty síly rychle mizely, ale při 3000 metrech převýšení se není moc co divit. Tahle oblast skrývá ještě mnoho neprobádaného a už teď se těším, co bude příště. Dnes to ale nemělo chybu, celý den se nesl v pohodové atmosféře, kde problémy jako by neexistovaly, chyby v navigaci se přecházely s úsměvem a těžkosti na trati s lehkostí a humorem. Pohodové rozloučení s létem ve skvělé společnosti za letního počasí. Co víc si přát. Díky!

  
  
  
• Kolíkáč – Objevovaní Krušek
  
  

  Koncem srpna rodinná dovolená u Klínovce nadchla zapomenutými silničkami s perfektním asfaltem. V autě s otevřenými okýnky jet pěkně pomalu, vždyť jsme na dovolené, a vnímat tak krásu vůkol. A do hlavy se usazuje sen, tady to musíme ztrestat v sedle kola. Naklikat trasu a svěřit se moderním technologiím. S Lukem a HonzouB v autě, jak když sedíme někde na baru a do hlavy nám pomalu stoupá opojení z nápojů před námi. Ale tahle cyklistická droga je pro tělo o hodně příznivější
  Valíme podle navigací směr Klínovec, to, co před monitorem vypadalo jak rovina, se ve skutečnosti mění v pěknou houpačku. Ale tohle milujeme, tohle chceme, kopce jsou přeci kořením cyklistiky! Jen ten brdek na Suchou nad Jáchymovem se trochu nepovedl, ta dvojitá čára na mapách pěkně kecala, ta cesta je pro traktory anebo pro čtyřkolky, a ne pro vyvoněné silničky! Takové peklo jsem ještě na žiletce nezažil, hluboké nánosy štěrku, šutry, šotolina a furt do kopce! Jednou jsme vycvakl a už byl pěkný problém se znovu rozjet. Lukeho Bory nešumí, ale střílí kameny kolem sebe, HonzaB ničí svoje kola, chce k Vánocům nové! Tady jsme ztratili pěkného času. Ale vyškrábali jsme se nahoru a padáme do Jáchymova, který připomíná Krupku.
  Sklon nepolevuje, HonzaB se vzdaluje se svou červenou blikačkou, i když s Lukem jedeme na hraně svých možností. Klínovec ale zdoláváme již pospolu, já mám nahoře slušně vymleto, dává se do mě zima a moc nevěřím, že to dojedu. Spouštíme se dolů a ve sjezdu do Srní moje krize graduje. Hrbolatý asfalt rozebral moje tělo do posledního šroubku, neschopen držet rodla a brzdy. Je to nekonečný! Jak já se těším zase do kopce!
  To natěšení podpoříme ještě bufetem u čonga, až jsem se nějak přehucl, cola mi leze ušima a mám co dělat se rozjet. Ale krize se nejlépe řeší si podřadit a trochu zrychlit. Kluci se taky chytli a užíváme si parádní kopec bez provozu! Nahoře jsou nám odměnou exkluzivní výhledy a rovinatý objezd kolem vodárenské nádrže Přísečnice. Tohle je reklama na cyklistiku a následující sjezd do Hradiště to umocňuje! Pak však itinerář nás trochu zase zazlobí lesní cestou, abychom se vyhnuli hlavní. Zdárně ji překonáme, stejně tak nájezd do posledního stoupání, kde je rozkopaný most. A je to zase za odměnu, asfalt bez chyby, úzká silnička vinoucí se na hřeben. Nálada graduje, HonzaB s Lukem valí jednu hlášku za druhou, už je jasné, že tenhle výlet dotáhneme do konce.
  Děkuji kamarádi ze parádní rozloučení s letem, v září kratky-kratky, monumentalni vyhledy, silnicky bez aut s hladounkym asfaltem stoupajici nekam az do nebes. Nasly se i nejake horsi povrchy, ale vse jsme ustáli s gracii sobe vlastni v euforicke atmosfere. Tohle byla totalni cyklistika v tempu, ve kterem jsme si vsichni vyhoveli, nenatahovaly si drzky a uzívali si tak tu nasi spolecnou milenku v bezva grupe!