V sobotu jsem vyrazil vlakem do Brna na "Spořku". Od stanice to byl kousek a auta s koly na střeše byla tou nejlepší navigací. Místo pro start ideální, na samém kraji města sportovní letiště Medlánky. Vyzvedl jsem číslo a strčil batoh do úschovy. S sebou jsem měl camel s 1,5l ionťáku, láhev 0,5l vody, 2 gely, energy bar a gutar na 73km.
Začal jsem zvolna kroužit po okolí. Počasí krásné, sluníčko asi 26 stupňů. Vyhlížím borce- Rybařík, Svorada, Špolc a další na které nemám. Půl hodiny před startem se řadím. Speaker neustále omílá, že na začátku se jede 6 km za autem a pak je teprve ostrý start a hned 8km dlouhý kopec, kde se oddělí zrno od plev. Říkám si, že tak mi to vyhovuje.
Start a vyrážíme zvolna po celé šíři vozovky, všichni jsou hodně nervozní. Vždy když jede proti auto hodně se brzdí a je to o hubu hned se zase zrychluje- je to jako když se natahuje harmonika. Trochu nesmyslně nás zavádí zpět do města místo do přírody. Jsem poměrně vepředu.
Ostrý start a šotolina. Jede se kousek do kopečku(asi kilometr) pak kousek s kopce(asi 200m) a takhle ještě několikrát -v součtu se stále stoupá. Asi jedu jiný závod než o čem mluvil speaker-kopec říkám něčemu jinému.
Asi na 12.km koukám a vedle mě karbonová merida, týmové barvy a Svorada. Endorfiny začly stříkat ze všech pórů :) Jedem v asi 15-ti člené grupě, samá široká cesta teď víc z kopce. Občas v zatáčkách nepříjemné hrubší kamení. Vidím že Svorada jí tyčinku a napodobuji ho. Asi na 30. km se naše skupina trhá a dopředu mizí asi 10 lidí (i Svorada).
Na občerstvovačce jsem ošplouchl slečnu co mi podávala kelímek za jízdy, ale brala to s úsměvem. Tepy jsou stále okolo 170. Dávám si gel a zapíjím. V polovině projíždíme pivovarem Černá Hora.
Druhá půle je kopcovatější a terénější. Pasáž asi 4 brodů- ten poslední mě překvapil, byl hodně hluboký. Jedem stále svou grupu. Asi na 45.km v kopci ve dvou odjíždíme a docvakáváme další dva. Asi 52.km je další občerstvovačka, popadám bidon. Dávám si druhý gel. Já a jeden chlapík z Bike Livu jsme rychlejší a domlouváme se na spolupráci. V jednom šotolinovém sjezdu to hasíme 50 a v zatáčce mě to vyneslo na vnější okraj do kamení a větví- okamžik bojuji o nadvládu nad strojem a vyhrávám. V další zatáčce 2 kluci spravují kola-nebyl jsem jediný kdo měl problém. Na 60.km v kopci ztrácím, tak dávám gutar-nechci jet sám. Fotograf hlásí 30. a 31. místo. Dojeli jsme další dvojici.
Na 67.km se trochu začne zvedat cesta a najednou nezvládám jejich tempo odpadám a oni rychle mizí. Zezadu mě dojíždí další. Co se SAKRA děje! Jedu krev a tepák hlásí 140- došly cukry! Cucám aspoň ionťák a NIC-prázdno! Kopec- dosud jsem nepoužil malou placku a teď točím kašpárka. SLÉZÁM z kola! Předjíždí mě další a další a najednou skupinka asi osmi. Je mi na nic! Na vrcholu stoupání se ptá kluk ze Skivelo Neslyšících jestli něco nepotřebuji. Prosím a DOSTÁVÁM polovinu tyčinky a bidon- DÍKY, DÍKY A TÍCÍCKRÁT DÍKY. V následujícím sjezdu sotva visím na kole. 73. km a cíl nikde- zapomněl jsem připočíst jízdu před ostrým startem - Ó né. Předjíždí mě i první z žen Barbora Radová. Už vidím cíl- s vypětím všech sil přidávám, aby mě nesjeli další tři co jsem viděl za sebou- jednomu se to stejně povedlo. V cíli lehám na bok. Dostal jsem 1,5l petku Dobré vody a dávám jí na EX.
Našel jsem kluka ze Skivelo a ještě mu děkuji. Potkal jsem toho z Bike Livu, ptá se jestli jsem měl tech. problém- říkám že s motorem:)
Jdu na jídlo(čína) a pivo. Ještě 3 tatranky. A grilovaný stejk s chlebem a slané tyčinky. Sedím na louce, nic nevnímám, usínám a už je mi krásně. Příště povezu půl sámošky:)