Akce POSPOS - Po stopách POS 2019

Akce POSPOS - Po stopách POS patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-10-28.

Propozice :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Luke – Zima je tu - konečně
  
  

  Ranní slunce vykukuje nesměle za obzorem ve chvíli, kdy já, stejně nesměle, vystrkuji nejdřív ruku a pak celé tělo z domu, jestli ten teploměr opravdu nelže.
  Na pohled to vypadá stejně jako včera, ale realita je o snad o deset stupňů jinde. 4 stupně a já marně vzpomínám na březen, jak že se v tomhle počasí obléknout. Z poklidného rána se stává docela stresík a tak jsem rád, že jsem neslíbil Dráty, ale že se někde přidám. Nakonec je mi stejně docela zima, vrstvička navíc by se hodila, ale když přežiju první hodinu, mělo by to být v pohodě. Zbývá vybrat stroj, Propozice hovoří cosi o závodění, a tak nezbývá než vzít jednici a doufat, že nejpokročilejší technika zakryje ten měsíc odpočinku (rozuměj flákání). Ještě poslední návrat domů od branky, silnice je docela mokrá, tak ještě aspoň plácačku pod zadek a jede se.
  
  Vše jsem zvládl tak tak, protože banda od Drátů je skoro v Průhonicích, když je potkám. Kolikáč s Oťasem a Baskem to je ověřená sestava a už v podstatě inventář zdejších silnic. Silnice ještě neoschly a tak následujeme Kolíkáče a jeho pekelný zimní stroj se značkovými zástěrkami. Do Břežan ověřenou trasou a pohodovým tempem, pak přichází mrazivý sjezd na Zbraslav, kde lituji té chybějící vrstvy oblečení. Za chvíli se do nás ale opět opírá slunce a je líp. Ve Zbraslavi nabíráme Lenku a míříme do Radotína, kde chvíli spekulujeme kudy, kvůli uzavřené silnici a nakonec přes Ořech míříme na místo startu. Jede se pohodově, že by snad i někteří polabští letci usínali, ale teď tohle slunění nikomu nevadí.
  
  Strejda, Balu a Pantáta už čekají v místě srazu, my máme kvůli objížďce trochu zpoždění. Pardon. Chvilka na pozdravy a jiné potřeby a už se jede. Strejda nastavuje tempo pro prvních pár okruhů a pak nastává boj o pozice. Ne že by snad už bylo třeba držet se včele, ale najít toho správného kamaráda na pokec je snad ještě důležitější, takže k hromadnému pádu není daleko. Z toho těží Strejda a Balu, kteří se drží v čele, ale balíček se vždy vzornou prací s brzdami podaří sjet dohromady. Ve třetím kole se přidává ještě Soused se ženou, než se konečně staví na bublinky z mistrovských skleniček. Na některých je vidět poctivá účast na terase v Doksech a tak vzpomínky i šampaňské tečou proudem. Během těch pár kol se toho stalo tolik, že se mi asi ani nepodaří vše zachytit, tak jen namátkou: Pantáta v úniku, Kolíkáč v grupetu, s Oťasem a Lenkou jsme byli chvíli hlavní pole a pak se rozprchli na čelo i do grupeta A do toho všeho spousta vzpomínek a člověk si ani nevšímá, jak kilometry naskakují.
  
  Příjemnou konverzaci vystřídá závodní napětí, respektive v některých strach, že by se opravdu mohlo závodit. Bundu nechám u Strejdy v autě a tak je třeba se trochu zahřát do kopce. Zas mám výmluvu, že jsem s tím nezačal já, ale když se za chvíli otočím a za mnou jen Basko s otázkou, jestli teda jedem... no co sem mohl říct. Podle toho, jak rychle jsme odlétli je jasné, že týmové kolegy nikdo sjíždět nebude. Nebo byli prostě jen rádi, že se nemusí namáhat . Nahoře tedy nečekáme a v tempu projíždíme poslední okruh. Na výsledku stejně nezáleží, ale krásně jsme si to užili. Boj jen o čest a slávu v jediném okamžiku a člověk stejně to triko propotí. Stíhám se ještě otočit a v cíli vyfotit spurt o třetí místo, který vyhrála Lenka o pomyslný parník a pak už je rychlé rozloučení a cesta zpět.
  
  Slunce to rozpálilo na plné obrátky, a tak se zpátky jede parádně. Ve Zbraslavi padne volba na Točnou, tak pěkné stoupání a já to vyloženě ... nemám rád. je to pravděpodobně způsobeno tím, že na tuhle stranu skoro nejezdím a když už jsem tudy jel, tak to bylo vždy po 4 a víc hodinách jízdy. Nejinak tomu je i dnes, ale naštěstí na Baskův nástup nikdo nereaguje, a tak to dáváme pěkně na kecačku. Ještě že tak, protože začínám být pěkně prošitej. Ono v té zimně jsem toho moc nevypil, snědl jednu tyčinku, a tak se ani nedivím, ale gel se mi do sebe cpát nechce, suky nemám a tak doufám, že to dojedu na tuky. Tohle rozhodně v Polabí zkoušet nehodlám, ale díky rovině do Průhonic to zvládám a dostávám se domů i když řádně vyvětranej.
  
  A přesně takhle nějak sem si to přál, takže díky všem za účast a Strejdovi za organizaci. Zima začala a já se na to tolik těšil.