Akce Rytířov 2019

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-03-09.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Strava Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Dreamer – Rytířov s partou rytířů
  
  

  Vetsina lidi, kteri se chystaji na letosni jizdu na Rytirov sleduje od zacatku tydne predpoved pocasi a ladi noty kudy jet, jestli zmoknou, jestli jet na zimaku nebo jednici. Joo to jsou starosti, jak jsem rad ze se me to netyka. V patek si jdu odpoledne radeji zabehat a uleham do postele s tim, ze v sobotu dam maximalne trenazer doma, protoze ma prset, poryvy ventru, takze to opravdu neni nejlepsi napad jet na 200+ km na Rytirov. Na druhou stranu je to skoda, protoze pokazde kdyz jsem Rytirov jel, bylo to nezapomenutelne. Co ale cert nechtel, nekdy v pul pate rano se probouzim a jen tak v polospanku kouknu na meteoradar. Hmm srazky zatim daleko. V hlave se zacinaji otacet kolecka, najednou se mi nechce ani moc spat, ac jsem sel spat pred pulnoci. No abych to zkratil, v 6 rano pisu Kolikacovi ze budu na Hajich na ranni sraz. Rychle pripravit Ridley zimaka, nafouknout, naolejovat a hlavne oprasit prach, protoze to kolo mi tu nekdy od listopadu stalo v pokoji a nevyjel jsem na nem. Rychla snidane v podobe dvou housek se syrem a medem, ani horky caj / kafe si nedam. Do kapes strcim par tycinek, susene ovoce a kofeinovou tabletu.
  
  Sraz na Hajich s Kolikacem, HonzouB, Turistou, Camrdou je podle planu, kupodivu nam v 7 rano sviti i vychazejici slunce. My ale nejedeme na vychod, ale stacime to smer na Melnik, tedy vstric zatahujici se obloze a predpovidanemu desti. Pripojuji se Kapr, Bobek, Pistachio Vlcak, Cespa. Navzdory predpovedi tedy kolem deseti statecnych. Slunce se schovava za mraky, zacina poprchavat. Camrda zacina spackovat, pritom zatim pada par kapek. Mam vyhodu ze jsem hnusne zmokl pred tydnem na Sumave, takze jsem pripraveny. Jinak je pri tehle jizdach vse pri starem, kazdy si to uziva podle sveho, jak je zvykly. HonzaB tak probira vsechny mozne i nemozne varianty pocasi a vetru, Turista dostal kamarada z Ruska jmenem Ryba, s kterym drti spice, je to radost vsechny pozorovat.
  
  Dest zacina houstnut a nez se nadejeme, zacne regulerne prset, silnice je mokra, nahazujici a do toho poryvy vetru. Vsichni zacinaji nadavat ze vzali jednice, ale v tomhle necase by ani zimak podle me nijak moc nepomohl. Vsichni jsme promoceni, zmrzli, oranzova zimni bunda spinava az je mi ji lito. Dest muze trvat tak hodinku, zachranou nam je pumpa v Litomericich, jestli se nepletu. XL karamelove cappucino s bohatou penou je jedine, co me muze zachranit, dokonce i cukr si do nej vyjimecne nasypu. Jsme spinavi, mokri, ale hlavni je, ze fronta prozatim presla, uz neprsi, otepluje se a dokonce obcas vysvitne i slunce. Na pumpe to obrati Camrda, Cespa to otocil uz nekde drive. Vlastne se klukum ani nedivim, i tak velky respekt. Moje hlavna a nastesti i ty ostatnich jsou ale nastaveny na to dobyt i letos legendarni Rytirov. Vyrazime tak od pumpy s vidinou, ze uz bude jenom lepe. A ono opravdu je! Vitr je najednou mene narazovy, silnice tolik nenahazuji, slunce vykoukne a nase nalada umerne tomu stoupa.
  
  Kolikac i dalsi pred Rytirovem shazuji rukavice, to mne zase takove teplo neni, jak rad jsem za to ze jsem si vzal s sebou hrejivku a na pumpe se podruhe namazal. Kolkac v uvodu stoupani nastoupi, jdu za nej a zahy uz jedeme jen ve ctyrech s Bobkem a Rybou. Tihle dva se ukazou jako borci s nejvetsi formou, Bobek opakovane nastupuje, az ztratime Kolikace. Ryba vypada v pohode, ja dost trpim na zimaku, ale zatim jsem tam. Pak to Bobek prezene s dalsim nastupem a najednou jsme tam jen s Rybou. Ten i pres me kriceni ze mam odbocit doprava zakufruje a tak do zaverecneho useku jede s mensi dirou za mnou. Jelikoz jedu porad srot, protoze cil je kousek pred nami, jsem nakonec nahore prvni, ale to neni vubec dulezite. Zahy dorazi Kolikac, Bobek a zbytek. Pocasi se vylepsuje, najednou je mi teplo, mokro je maximalne z vlastniho potu. Spolecne foto a vyrazime na cestu zpet ku Praze. Mame za sebou cca 5h a jeste nas nejake 3-4 cekaji.
  
  Profil je prevazne klesavy a rovinaty, tak hlavne prezit bez defektu useky se spatnym asfaltem, nikde na vetru nelehnout a melo by to uz vyjit. Cekame na Vlcaka, ktery to s blatniky nema vubec lehke. Pumpa v Melnice se ale blizi, vcetne stojky kolem zamku. Ja uz mam splneno a tak si jizdu uzivam. Byly casy kdy jsem u pumpy popojizdel, abych natocil ve finale 250, 280 nebo 300 km, dneska je mi to uplne jedno, vzdyt jedu letos poprve na silnicnim kole a i na tom krosovem jsem venku letos moc hodin nedal. Na pumpe opet foto, doplnit colu do bidonu (diky Kapre!) a vyrazime na poslednich 50km. A ty nejsou vubec zadarmo, nejdriv to sice jde, ale pak pred Prahou prijde opet velky protivitr a zacne poprchavat. To uz jedeme jen v peti, zbytek se odpojil. Nastesti je to uz jen takova labuti pisen dnesnich useku se spatnym pocasim, to uz nas nemuze rozhodit. Laktat v nohou prysti ven plnymi dousky, ale my vime, ze tohle uz zvladneme. A tak se i deje, zahy jsme zpet na jizu, loucim se s Kolikacem a HonzouB a dotocim zbytek domu, aby mi na tachometru svitilo krasnych 240 km, kde tohle cislo pro dnesek uz zustane, zadne dotaceni na cyklostezce na trenazeru se dneska konat nebude.
  
  Doma lehce ocistit kolo, hodit spinave pradlo do pracky, sebe do vany a jit sepsat report, to je presne muj plan, nejaka tradice se musi dodrzet. Vlastne ani nevim komu podekovat za dnesek, nikdo me totiz nijak nepremlouval, sam jsem s tim nepocital, ale dikybohu za to, ze jsem se v noci probudil a rozhodl se s kluky vyrazit. Jasne, svet by se nezboril, ale tyhle jizdy maji takovy vnitrni naboj, ktery se nekomu, kdo to nikdy neprozil, vlastne ani neda popsat. Takze jeste jednou diky vsem, kteri se dnes odhodlali k jizde na Rytirov, vsem dnesek urcite zustane dlouho v pameti a az s odstupem mozna docenime, co jsme vsechno dneska prozili!

  
  
  
• Bobek – Rytířov 2019 (ulov/znechuť člena klubu), smysl jménem Horizont
  
  

  Celý týden lákám Toma v práci, párkrát jsme si spolu vyjeli. Baví ho to, je zvídavý, dává do toho srdce...
  
  Na sobotu vychází Rytířov, v mobilní aplikaci se ladí detaily, jediný problém bývá počasí. Buď je hnusně a nebo lépe - o něco méně hnusně. Tuším že po prvé co jsem jel byl snad i sníh, ale většinou prší. Někdy déle, někdy - jako dnes jen trošku. Hoďku z hora, hoďku od spodu, když si zvolíte, že to dáte jako my, na nejluxusnějších modelech dnešní cyklistické scény.
  Vůbec se netěším a neplánuji. Je to k ničemu. Všechno se vyvine třeba i jen malinko jinak, mimo plán a už je problém. Takže večer před, obouvám přední kolo na jednici bohužel do nařízlého pláště jehož otvor podkládám záplatou.
  Ráno není problém vstát, asi přeci jen uvnitř trocha natěšenosti je. Tradičních pět vajíček, černý čaj, knížka. Chleba se salámem do kapsy na zlepšení nálady do severních Čech a dvě tyčky. Poslední dobou se mi hlavou honily myšlenky o Mírovích lektvarech v bidonu. Med a nějaká kapalina. Já volím vodu. Vodu s medem a je to fajn. Nepřepíjí se to, ať jsem na 20., 50., 150., 200., nebo 201.km stále to chutná a hlavně nabíjí. Zvolit správné hadry je mnohem těžší, než kolo. 10°, vítr, možná voda... uffff... volím prověřenou klasiku i když už je značně ,,vyfunkčnělá".
  Dole pod barákem zjišťuji, že plášť má nářez na dalším místě který jsem nepodložil, bleskový nápad vyměnit prohodit přední kolo ze zimáka se vyplácí a mažu ukryt větru pod Toušeňským břehem k Záložně.
  
  Časově jen tak tak, a vyrážíme ve čtyrech - tři Tomové a jeden Karel s prvními doušky humoru na téma rychlost. Vítr duje do boku, lehce ze šikma do zad a tak se dostáváme až na krásných 40km/h a do Kostelce k místu druhého srazu se dostáváme s 10min. předstihem díky čemuž máme čas na příjemné povídání o trablech našeho bytí.
  Od Prahy se zanedlouho přivalí početná velmistromaratónská sestava v čele s největším vtipálkem jehož fórky jsem dnes po dlouhou dobu vstřebával, možná s delším odstupem společně stráveného času, ,,přestal" chápat.
  Trochu se bojím toho co přijde a proto si lezu na špici a hodlám tam strávit poctivou dobu, jsem rád za Trugiho, jelikož neví co vše může čekat po našich společných dvou svižných vyjížďkách. Tak redukuji tempo na pohodovou kecačku, Toma ukládám v pravo do zákrytu bočního větru a společně dovážíme balík až ke konci Mělníka, kde přebírá žezlo ,,elitka". Krásná 20km špice...
  Od Mělníka je to přehlídka horizontů:
  Horizont Říp
  Horizont větru
  Horizont deštivého příkrovu
  Horizont výkonu
  Horizont nejvýkonnějších
  Horizont nejrychlejších
  Horizont nejzklamanějších
  Horizont naštvaných
  a s tím cestou prosejeme dva potenciální Rytíře letošního ročníku a rozkouskovaně dovalíme do Lito na MOLku, kde se má údajně rozhodnout o konci dne, přestože předpověď zněla: odpoledne bude svítit. Začínám být nesvůj, vlhkost, obavy o prochladnutí dělají své, přestože Moira Merino warm, hřeje, odvádí a větrá maximálně skvěle. Jen s vyběhlým modelem čapáků je to složitější. Plácející se o lýtka, napuštěny vodou kterou udržuje poslední zbytek membrány utváří komický pocit. Camrďák vzdává a odjíždí. Přestože jsem také uvažoval o složení meče, něco v hloubi a Tom tiše sedíc u stolku říkali, brzy bude fajn, tak zvrznu 1.tyčku.
  Přehlídka sopečných útvarů, táhlá stoupání, klesání, kolektiv který jen tak nepotkáš - hřejí, fénují, sytí pochroumané myšlení, zkrátka probíhá chromatická modulace do Velkého Března kde už pádíme čistě v dur vstříc k vrcholu, pardon:
  Horizont dne: Rytířov
  
  Od spodu je jasné, že se celý balík pohromadě nepožene. V botách rybník, čepice slouží jako stalaktit, rukavice jdou dolu a bundu rozepnout po vzoru Kolikace. Parkrat si odskocime az jsme s Rybou a Dreamerem osamoceni a máčíme se směrem k horizontu. Asi 200m před odboučkou Rytířov jsem značně přesycen dojmy a dotáčím za kluky ke kapličce. Přijíždí Kolíkáč a zbytek, ale o pořadí tu vůbec nejde..., sluníčko hřeje, vše se tu směje!
  
  Cesta zpět ze začátku pořádně bolí, stoupání do Rychnova a větrná pláň k odbočce na Bukovou horu, to vše není zadarmo, rány celí Turistova průvodcovská práce podél Bobřího potoka nadaleko vodopádů až do Kravař, Tuhaně, Zakšína.
  Ǔdolí k Liběchovu poctivě prostřídáme až pod Mělnickou stěnu v:
  Horizontu se zvracejícím Rybou u zábradlí
  Benzínka je za odměnu, poseděl bych déle ale pronikavá netradiční vůně ze snědého pracího prostředku vozovky Českého středohoří vytváří opět omletý H...
  
  Kdo vyjel, jel, kdo vydržel, objel...
  Život jde dál...

  
  
  
• Turista – To se musi zazit!
  
  

  Tak Rytirove, nevim co napsat, snad jen, to se musi zazit. Ve stoupani na Rychnov uz kvetou Bledule a Snezenky. Ochunali jsme kopecky za Litomericema, je tam krasne, ze jo. Slunicko bylo, konska elegance, Priessnicove zábali na namozena stehna, na vítr jsme vyzrali. Az tam pojedem v kvetnu tak si te nadhery budem o to vic vazit. A nespadli jsme a byla SRANDA, to je to nejdulezitejsi.
  Doma si mne vsichni prisli obradne prohlidnout, hornika nazivo jeste nikdy nevideli. Bunda nejde vyprat, z kola se zatim v chodbe sype pisek.
  Jako recovery ride by mi to coach asi neschvalil, ale i s unavou ze ctvrtka a myslenkou na dalsi pecky to melo naboj.
  Nemelo to chybu, my co to kolo milujem, nas nemuze nejaka povetrnostni neprizen rozhazet.
  Diky vsem za spolecnost, a v utery na videnou

  
  
  
• Kolíkáč – Brousíme nože, meče. Když nekape, ať teče!
  
  

  Tyhle wobjížděcí chutě to je děsný. Šmejdím bytem a prohledávám všechny skrýše, jestli nenajdu něco na k snědku. Ha, značně vyschlé fíky … to mi snad trenér dovolí. Žvýkám je a sedám ke klávesnici, chci si uchovat tu náladu letošních březnových dní. Ústím to začalo. Nakoplo to, že se chci zase přiblížit na konci března ke 2000 km za měsíc. Tradice je tradice...
  V týdnu trochu protočit nohy a ve čtvrtek si zazávodit v háku za Turistou. Super příprava na rytířovský souboj. Počasí je loterie a tohle mě baví, proklikávat všechny předpovědní modely a s ostatními plánovat, jestli blatník nebo jedničky. Zkusit upravit woježděnou trasu, ale zásadní monument ke kašně tam nechat.
  Sobotní ráno sucho a nemělo by nic moc padat. Jedničky s sebou, zní éterem. Turista na diskuzi píše bude pršet, pršet.
  Srazy časově klapnou a 7 dvojic si pomlaskává v mírném mrholení směr Mělník. Nálada kvete, ale nebude to mít dlouhého trvání. Směr Krabčice se mírný magnet v kombinaci s uragánem z boku a ledovou sprchou z nebes proměnil v holý boj o přežití. Ten pocit, kdy se pomalu zaplňují tretry vodou, ten je nepopsatelný. Teplota těsně nad nulou a silnice plná vody, auta nechápou, kde se tady ti magoři vzali. Cákáme si do tlam a pohled na západ, odkud jde ta sibérie nenaznačuje žádné zlepšení. V hlavě mi vrtá červ rychlého návratu domů. Sonduji, co na to ostatní rytířové. Dáme pumpu v Lito a uvidíme. Některé kusy už to točí směr vana…
  Hrajeme hru na schovávanou za Vlčákovým blatníkem. Přestalo pršet, ale silnice zle nahazuje. Jsme totálně durch. Před Lito se nebesa rozevírají a v dáli jsou vidět sluncem ozářené sopky. Nebeský úkaz a zázrak, začínám tušit, že dnešní bitva bude pokračovat. Po kafi na pumpě je to jasné, dnes dobudeme Rytířov! Sice ne úplně všichni, ale 10 rytířů to bude! Navždy budu mít v sobě ten neudržitelný pubertální smích s Kaprem, kdy jsme na sebe koukali totálně zaflákaní, ale šťastní, že tu zase bojujeme. Tohle v dnešní zhýčkané době, plné blahobytu potřebujeme k životu!
  Zapínám navigaci a po neznámých silničkách si to štrykujeme do Velkého Března. Asfalt osychá, slunce svítí a vítr nás vysušuje. Vrchol Rýdeč a padáme do Března. Pobrukuji si Kabáty: „Brousíme nože, meče. Když nekape, ať teče. Kdo proti nám, láme si vaz.“ Blíží se climb druhé kategorie. 340metrů převýšení, přes 4 km s průměrným sklonem 8 %. Jedu na rybu (sundal jsem rukavice) a rozepínám dres. Nacucané tretry a dvoje návleky udělaly z nohou dobré závaží.
  Ale na všechno se zapomíná a vrchařská extáze se přenáší na všechny. Hákuji Dreamera a sjíždíme si Bobka. Ryba za námi, ani jsem nevěděl, že všechno zkušeně dokumentuje. Chuť je, ale nohy na to nemají. Pár nástupů Bobajze, ještě za pomoci Snílka doskočím, ale pak již spravedlivě odpadám na výkonnost. Pěkně borci! Potím se jako dveře od chlíva. A vypadl jsem slušně z tempa… Pohled dozadu mě ale rychle probere. JendaB na dostřel. Chce mě určitě setnout mečem ještě před kašnou. Tak to tedy ne! Bojuji!
  Odbočka doprava a HonzaB již kousek za mnou. Musím se zvednout a jet! Uff podařilo, odrazil jsem jeho výpad. Fotíme se u kašny. Je to tam, euforie! Orosená desítka rytířů!
  Do Rychnova je to ještě dvouciferná vrchařská rychta a pak nás znovu vítr začne škádlit. Verneřice Loučky si bere na starost mašinfíra Míra a není tak čas, pozorovat tu zvláštně krásnou krajinu. Chvílemi rozbité asfalty a potoky vody, a většina už začíná snít o pumpě v Mělníku. K ní to ještě není jednoduché, ale 5 dvojiček si pomůže, a Kapr zavelí k prapodivnému nápadu dát mělnickou stěnu na 180km!
  To mi už hlava nebere a ve značně okoralém stavu se ploužím za známou paní pumpařkou. Bageta do mě spadla jak do žumpy, někdo nabízí colu, ničím nepohrdnu, ještě to domů bude hegeš! Dáme si Zoncolan a chci se transportovat co nejméně bolestně na Háje! Ale někde u Vinoře se asi do krve dostala ta mělnická bageta a začalo mě to zase extrémně bavit Zprava bočák, do toho zase kapičky vody, zkusit vlézt na špic a chvíli se obětovat pro kluky, co mi jedou v háku. Jak mě to v tu chvíli naplňovalo…
  Byla to asi nejtěžší rytířská bitva v historii. Ale o to více ta vana chutnala! Děkuji Rytířové, byli jste neskuteční!