Tak je to opět tu, neděle ráno 5:20. Usednut v židli, čučím jak v marketu, řada zahradních vidlí... Je chladno, černý čaj s medem a list šalvěje. Po krajině venku, válí se chladný šedý opar a z lístků trávy občas ukápne. A v 7 ještě bude chladno, ranním vlakem, jezdil jsem dlouhá léta... Krajinu okoukal, lidi jsou stejní. 3h cesty před sebou, tak knížku do kapsy a hurá na Ještěd. Teda pod Ještěd, Liberec, ul.České mládeže. Rychlá, jasná prezentačka zbytečnosti do auta, 25min na rozjetí, volím směr Výpřež. Po pátečním a sobotním hruškobraní na Kokoříně už mám nohy pěkně unavené, jsem zvědavý co bude.
Start na tradičním místě, netradičně všichni dohromady, o to větší zábava.
Na úvod se vyráží celkem v klidu ale je to i tak cítit, vyrážím ze dvou třetin balíku, a tak se pomalu prokousávám přes odstupující jedince což ubírá síly. Asi kilák pod Výpřeží je rozhodnuto, balíček si v poklidu poodjíždí, Slavie nikde, zůstáváme ve dvou. Nevím zdali mám točit víc nebo míň, tak to pravidelně střídám. Cesta na Výpřež je nekonečná, kousek za ní opět vedle sebe registruju Slávistu z kategorie, tak jsme tři a občas se před námi míhá balík a vlající jedinci. Projíždíme nejtvrdší úseky, kousek před dráty přichází malinká úleva, ale za nedlouho už registruji metu 500, Karel se zvedá, odskakuje a druhý kolega za mnou. Ne nějaké zvednutí už není pomyšlení, dojíždím co jsem rozjel, 1km pod hotel, na parkoviště kde je cíl. Dole psali Ještěd 7km, na kompu svítí 0:25:10. Slušná robota...
Trošku se vydýchat potřást tlapama a hurá až na Ještěd, na vrchol, již v poklidném tempu. Je krásně, teplo, trochu funí od západu, kochačka, pár fotek do Slávistické kroniky a můžeme vyrazit. Přemýšlím kudy až se mi vrací začátky, tak volím Křižany, Ještědský potok, Mimoňskou benzinu, usedám na náměstí v cukrárně. Prohlížím, projíždím město, tolikrát jsme tudy projeli, ale znám jen tu silnici... Kousek za Mimoní potkávám jakýsi závod, podle oděvu řekl bych triatlon. Hákuju nějakýho bejka, po chvíli přichází zatáčka, zleva se nabalí motorka, něco na ní píská. Proti jede auto, motorka stále vedle a píská, otočím hlavou a vtom na mě rozhodčí jestli prý závodím
))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" /> Něco ještě mumlá, pak odjede, tak se ještě chvíli vezu. Vítr fouká do zad, tak po chvíli pomaloučku předjíždím snaživého jedince abych ho nevylekal a jedu dál. Doksy krásné, Doksy proklínané. Opět projíždím město, kupuju sváču a mířím přes Okna, ke Žďáru kousek trasou v protisměru Doks, pak přes Březovice, Katusice, trasou jako z Bělské časovky. Hezký den, plný nových poznatků, fotek, v závěru s odhalením mistra malířského
