Letos to s casovkou ze Susice na Modravu vypadalo vselijak, protoze puvodni organizator se po letech vzdal poradatelstvi. Cele akce se nakonec zhostil tym kluku z Axonu a jak je u nich zvykem, opet to bylo na vysoke urovni, za coz jim hned na zacatku patri velky dik. Kdyz jsem totiz na strankach SUAC videl. jake povoleni museli ziskat od spravy NP Sumava, tim spis clovek doceni usili a vubec moznost zazavodit si v krasne krajine Sumavy. Planu na tenhle vikend jsem mel vic nez dost, ale nakonec se to seslo tak, ze jsem si na casovku prostor udelal. Rano nejdrive rodinna narozeninova oslava okorenena "mene kalorickym" dortem od manzelky spartana J. Nesvedy, takze jsem byl zvedavy, jestli nahodou nebudu muset v prubehu casovky nekde zastavovat a hledat lopuchove listy. K tomu nastesti nedoslo, viz. nasledujici radky.
Slunce sviti a po 10h vyrazim po ose do Susice. 50km, 1,5h prijemneho rozjeti. Neni uplne teplo, takze radeji jedu s navleky a vestou, ktere posleze planuji odlozit do auta poradatelu, ktere je vyveze na Modravu. Na prezentaci dorazim presne s jejim kolem ve 12h, zjistuji ze dostavam pekny cas startu a nebudu muset moc dlouho cekat. Startuje se totiz odzadu podle vekovych kategorii a poradi v nich, takze konecne nejaka vyhoda toho ze jsem ve starsi kategorii. Prijimam gratulace k dokonceni Everestingu, docela se to rozkriklo, az jsem prekvapeny. Kamil Ackermann uz planuje, jak to pristi rok zkusi take a ze to pry pojedou jako teamovou casovku a budou se v kopci stridat, pokyvuji uznale hlavou nad takovou taktikou, ale opatrne rikam, ze po par hodinach takovy plan muze dostat povazlive trhliny, az tempo jezdcu prestane byt jednotne :) Kdyz to slysi Risa Lobl, jen obrati oci v sloup a naznacuje, ze tuhle akci radeji vynecha.
Blizi se cas startu, takze odlozit posledni svrsky, utahnout nastavce, posunout sedlo nahoru a dopredu a uz je tu 3,2,1 a start! Po par letech jedu s tepakem, takze z toho hodlam tezit. Coz o to tepak meri co ma, ale tepum se moc nahoru nechce. Neni se cemu divit. narocny srpen zanechava stale stopy, ale pocitam s tim. Tradicne je docela na hlavni silnici za Susici provoz, kam vsichni takhle v pul druhe odpoledne smerem na Sumavu jedou, netusim, maji tam prece davno byt. Prejizdim par kluku prede mnou, pocitove se mi jede tak nejak na 80%, je trochu protivitr. Zahy se kolem me preriti nekdo na koze, v kombineze. A vida, samotny Beda Prucha, ted je jen otazka jestli za mnou startoval minutu nebo dve.
Vizuelne se ho snazim udrzet, par km se mi to dari a jedu za nim tak 50-100m, ale s kazdou minutou se mi zacina metr po metru vzdalovat, zvlast kdyz jsme stale spise v rovinatem useku pred kopcem na Srni. Kdepak na Bedu dnes nemam, ten vyladil moc pekne. Prejedu kamenity mustek a zacina stoupani na Srni. Do kopce se mi jede znatelne lepe nez v predchozi casti, predjizdim dalsi borce a nahore se mi zda, ze snad jeste zahlednu i Bedu na horizontu, ale i kdyby, uz to budou aspon 2 minuty v souctu s pozdejsim startem. Presto mam radost, ze me kopec na Srni tolik nebolel a nahore mam porad sily. Pripadam si jako takovy pokrocily diesel, logicke vyusteni jezdeni v poslednich tydnech. Tah tam je, cerstvost a vybusnost ne. V Srni zahnout doleva a po novem asfaltu zacinam stoupat na Antygl. Jede se dobre, konec se blizi, 50 minut jizdy kolem ANP je za mnou a ja si rikam, ze bych se mel jeste vic zmacknout, protoze uplne vystaveny porad nejsem. Takze za Antyglem do toho jeste jednou slapnu co to jde, abych do cile prijel s pocitem, ze jsem tam dnes dal vsechno. To se mi dari a v case lehce pres 58 min projizidim cilem.
V cili se rychle obleknout, protoze sice je cloveku horko, ale tady nahore je tak kolem 16st. Kratce pokecam s kluky a pak mirim hned po ose domu. Na bednu to nejspis nebude, mozna treti ctvrte misto za Bedou a Kamilem, necham se prekvapit. I cesta domu probiha prijemne, za Prasily uz je novotou vonici jeste teply asfalt, zatimco pri Krali jsme jeli po vyfrezovane silnici. Strihnu si tradicni Pancir a za stale slunecneho, ale chladnejsiho pocasi dojedu spokojeny domu. Vsechno probehlo tak jak melo, na jednu stranu cloveka muze trochu mrzet, ze dopredu vi, ze uplne top vysledek nezajede, na druhou je dobre zjisteni, ze i tak se jeste najdou sily na hodinovou velmi slusnou intenzitu. Kdyz jsem prijel domu a nepripadal si ani moc unaveny, rikal jsem si, ze by mi ted slusel nejaky dlouhy maraton nebo nejaka 24hodinovka, ale ne, tohle momentalne neni cesta, ktera by me lakala. Kratce, intenzivne, zabavne, to je trend dnesni cyklistiky a ja jsem s tim plne v souladu, i kdyz jsem se tak v posledni dobe nechoval. Tak ci onak, sobotni den v srdci Sumavy byl opet nezapomenutelny!