Tak jsem si zase chtěl něco dokázat co moje tělo je schopno vydržet tak než jsem odjel na dovču k moři kde kolo neuvidím týden jsem se potřeboval pořadně vyšlapat objevil jsem 0 ročník závodu Hajnická 12 na podporu handicapovaných sportovců, počet závodníků omezen je na 50 nakonec se na start postavilo celkem jen 31 borců. Atmosféra před závodem úžasná moderátorem celé akce je Tomáš Hauptvogel z Primy. 8h ráno a je tady start okruh má 11,2km s převýšením 120m, start je jako na velké tour za autem první jedou 3handbikeři a pak zbytek, auto nás vyvedlo za obec a je tu start začíná se opatrně bude to dneska dlouhý první kolo se jede volně takové ku.. í tempo chci jet tak kopam do pedálů a frčím si sám 2,3,4,5 kolo náskok zvyšuji mám sebou manželku která mi zajištuje jídlo pití a tak to pokračuje dál na samotku až do 23kola a ujetých 250 km kdy mne začnou brát neskutečnè křeče 8min náskoku je fuč uvažuji že skončím, ale s podporou manželky a modetrátora opět nasedám a poslušně se zařazuji do baliku 4lidí kde se srovnám s tempem a za stalèho střídání se blížíme ke konci jeden borec nám pláchne, zustaváme 3 začíná se taktizovat nikdo nechce tahat a nikdo nechce bejt po 12h bramborovej, časoměřič hlasi máte posledni kolo, spřádam v hlavě kdy zaútočit, jak asi na tom jsou se sílama? Nevím nikdo se nijak neprojevuje, akorát si zacali utahovat tretry, cil se blíží poslední kilometr koukame po sobě, zvedám prdel a jdu do toho musim to dotahnout věřím si, čumím jen dopředu 100m do cile otáčím se a nikdo zamnou paráda 2 misto a ujeto 358km a já jsem totálně vyčerpanej a rád že už je to mám za sebou a první slova jsou,, že tohle už nikdy,, ale pak už je sprcha, guláš a vyhlašení, a oni ty slova že už nikdy se mění, že to byl super závod s bednou a možná se uvidíme příští rok. Tak to byla moje první 12h na silnici ale teď se jdu koupat do moře
