Akce Velikonoční jízda Praha-Doksy 2007

Akce Velikonoční jízda Praha-Doksy patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2007-04-07.

:: Propozice :: Diskuze

• Šemík – Nezávodní Doksy
  
  

  Takže jako NEzávodní Doksy . Byl to mazec velikej. Tahle sezona je zatím z hlediska četnosti příjemných zážitků až neuvěřitelná. Začalo to PIMem, pak PRS se svou atmosférou, v uterý ty kule co se jeli na Kolodějích a teď tohle. Čekal jsem pohodovou nezávodní vyjíždku a je fakt že se začalo i vcelku rozumně. I když se jelo celkem tempo, trasa vedla zezačátku převážně z kopce nebo po rovině, takže usměvy, kecalo se, pohoda. Co se bude dít pak naznačilo až stoupání v Řepíně. Malina s Kolíkáčem se přeze mne převalili hned po pár metrech, Pavel Chyský to rval na velkou pilu na svém karboňáku, no jen jsem zalapal po dechu a bušil do toho taky. Protože mám letos po zimní přípravě nějak pořád problém s intenzitama, tepu se nechce vůbec nahoru, tuhle jízdu na krev jsem velmi uvítal. A spokojeně konstatuji že je to čím dal lepší, nahoře jsem měl na tepáku 176, hurá alespon něco. Na kopci se chvili čekalo, zdlábnul jsem banán a vyrazili jsme dál. Nějak jsem se dostal na špici vedle Pavla Chyského tak jsem vyzvídal co nás čeká. Pobavila mě informace že je dobre pošetřit nějakou sílu na cestu do Prahy, že se na nikoho nečeká, jede se kaše a kdo neuvisí má smůlu. Tam někde v klesání do Kokořínského údolí mi to ještě přišlo zábavné. Údolí k Romanovu se jelo celkem pomalu stejně jsem ale nějak cítil že to není ono. I tak když přišel Romanov, vyrazil jsem dopředu, jel jsem na max, tepovka zase stoupala přes 170. Nojo jenže Kolíkáč pořád přede mnou, jak ho mám letos konečně porazit když mu to zase takhle jezdí. O Malinovi nemá smysl ani psát, když někdo stačí Vyhupovi na Kolodějích v kopcích tak ho Romanov nerozhází . Petr a Diablo jeli vzadu pohodu klídek jen tak točili nohama. Po tomhle stoupání se opět čekalo, zformovaly se dvojice a svištělo se dál. Svištělo doslova, do Tachova už nezbývalo moc km tak tempo stoupalo, slabší odpadali, balík se dokonale rozpadl. I když byl stanoven úkol tehle vyjíždky poznat stav vozovky, skouknout nebezpečné místa, já začínám vnímat jen zadní kolo těch přede mnou. Asi se na mě projevily ty dvě větší stoupáni vyjete na krev a nohy už nějak nejely. A když ještě pánové vystupňovali tempo a bylo jasné že na Tachově se bude spurtovat, vzdal jsem snahu o udržení v elitní skupině uplně. Jo tak vypadaly NEzávodní Doksy. V Tachově jsem měl na tacháči necelé kilíčko, dali jsme pivko a vyrazili do Doks na oběd a po delší pauze hurá domu. Na cestě do Prahy se opravdu nějaká snaha o udržení většího balíku neřešila, neskutečně nadupanej Chyský s Jardou Hanzlem a ještě jedním borcem z CKKV to rozjeli, Malina s Kolíkáčem se za ně zavěsili a bylo vymalováno. Já za nima plandal a ostatní odpadli uplně. A neplandal jsem dlouho, poslední brdek před Liběchovským údolím, to byla pro mě už konečná, ztratil jsem cca 20m a v tom bočním větru jsem neměl šanci to sjet. Takže už jen stručně, až do Prahy těch zbývajících 50-60km jsem jel sám, snažil jsem se držet rychlost nad 30km/h, pak od Mělníka už foukalo hezky dozad, dobre to bylo. Celkem najeto pohodových a samozřejmě zcela nezávodních 171km, avg 28,4km/h, prum tep 141.

  
  
  
• Malina – Šnečí tempo
  
  

  Tak máme za sebou "Vyklusávající" vyjížďku ve "šnečím" tempu Praha-Doksy. Na srazu Iceman, Kolíkáč, Šemík, Diablo, Malina. Počasí a počet lidí celkem nasvědčovalo tomu, že to bude prima den. Sice foukal vítr proti ale věděli jsme, že na zpáteční cestě, až bude míň sil tak se pojede po větru. Vyjel, tipuji 30členej balík, tempo bylo do prvního kopce pohodové, srandičky, pokec...Navíc s náma jela jedna organizátorka cyklistické lenosti regulovčice Jarmila, jak jsem se dozvěděl, tudíž se na křižovatkách nemuselo stavit později ani přibržďovat, tohoto luxusu jsem si opravdu užíval:)Na první kopci v Řepíně přišla mírná selekce a roztrhání na skupinky. Začalo se mírně závodit:) Do Kokořínského údolí už jela 15členná skupina, která si to chtěla rozdat o neoficiální bednu. Prémie do Romanova hodnotit nemůžu, jelikož mě Kolíkáč opět vyhecoval, a tak jsem si ten kopec dal trochu rychleji než je na vyjížďku zdrávo:) Ke konci tratě se jeli už solidní kule a na mírném kopci kilometr před cílem už jsme zůstali jen já, Kolíkáč a Roman Chládek z CKKV, který to do kopců bral hodně od podlahy. Kolíkáč je hold závodník, a v závěrečném brdku jsem mu pro radost nechal první místo:))) Přišlo osvežení v Tachově a oběd v Doksech. Zde se odpojil Iceman a pokračoval směr do kopců na chatu, nechci ani vědět kolik ten blázen najel. Po jídle, kdy celkem ztuhly nohy a morálka, se jelo zpět směr Mělník. Ovšem zde přišel joke. Jedu vedle Šemdy na špici, trochu kecáme, trochu se kocháme krajinou, odstřídáme a nastupují na špici CKKV-Chyský a Hanzl, kola dohromady tak 250, a jejich nohy si pojišťovny cení asi také na hodně. Určitě mají proč. K tomu zmíněný vrchař Roman z CKKV a opět neudržitelný Kolíkáč.Tempo opravdu mile překvapující. Po guláši nastávají problémy uviset. Nicméně zatínám zuby a letím s ostatními směr Mělník. Průměrku jsem na tomto úseku neměřil ale jestli plácnu 40 tak nebudu daleko od reality. Nepoznávám jestli auta předjíždí nás nebo my je. V Mělníku tento úlet končí a já s Kolíkáčem, pokračujem směr Praha jen ve dvojici. Trochu bloudíme po návsích, ale moc nám to nevadí. Vidina 200km nám dodová potřebnou sílu. Pak příjde druhý joke se slepou novou silnicí, která prostě končila v půli pole, naštěstí kousek od hlavní silnice. Po troše cyklokrosu sjíždíme na hlavní směr Nové Ouholice-Klíčany-Praha. Na kopci za Klíčanama, koho tam nepotkám Hlaďák osobně! A vidina 200km mě začíná pěkně s..t. Zachraňuje ta nejcennější a nejpropocenější tatranka na světě od Kolíkáče. Praha je na dohled, je to v suchu. Doprovázím Kolíkáče k domovu a s představou plné vany a spaní ve vlaku to dodrtím dom. 198km, avs 29,7km/h. Šnečí tempo předem inzerované to opravdu nebylo, dle mého generálka na závod, ale super den!

  
  
  
• Kolíkáč – Den provoněný historií CKKV
  
  

  Svézt se tréninkově po trase Praha-Doksy, pokecat se stejně postřelenými lidmi a ještě vyzvědět nějaké zákulisní informace ze soupeřova týmu , tak to byl cíl naší premiéry na tradiční velikonoční akci CKKV. A povedlo se to na jedničku.
  Nabral jsem Šemíka na Žižkově a na Ohradě už netrpělivě přešlapovala dvojka, tzv. "Ledová malina". Cítil jsem ve vzduchu, jak kdybychom jeli na květnový start závodu, v Letňanech nás vytrubuje zlaté Mondeo s Diablem a La Zorrou, u teplárny už se to začíná žlutit a podezřele bzučet . Sešlo se asi 30 cyklistů + jedno černé zaváděcí vozidlo, které nám dokonale zabezpečilo křižovatky, takže ta atmosféra už byla skoro závodní.
  Pálíme to pěkně ve dvojičkách, kecá se a pravidelně střídá, na silnici zbyly žluté šipky, takže nemůžeme zabloudit ... a v tom klidnějším tempu dokonce člověk i vnímá tu krásnou placku jménem Polabí. Byla i čůrací pauza, a pak už nám krev trochu rozproudil brdek v Čečelicích, se Šemdou vzpomínáme na Souseda, ten tady vždycky jede jako protrženej, pak zase po chvíli Iceman zálibně kouká do škarpy, kde mu před rokem jeho "servisní team" spravoval kolo a už je tu Řepín, Pavel Chyský na svém novém carboňáku roztáčí vrchařské tempo, ale naštěstí nám to vepředu jistí Malina, nahoře se čeká až se všichni sjedou a zase ve dvojičkách pokračujeme do Kokořínského údolí, Pavel Chyský mi sděluje svoje zimní tréninkové dávky, z čehož mi jde hlava kolem, co nás asi ještě v budoucnu čeká . Cesta příjemně ubíhá, je tu opravdu krásně až na ten brdeček, ke kterému se blížíme, ano je to vyhlášený Romanov.
  A už se to míchá, dopředu se dere Šemík, Malina, Roman Chládek, Jarda Hanzl, Pavel Chyský, snažím se jet taky co to dá, ale na Malinu to nestačí, sice jsme odskočili od Romana a Šemíka, ale mě se nepodařilo hodit hák za Malinu, který mi každým šlápnutím ujíždí, romantické serpentinky a pak už jen závěrečný prďák se žlutou značkou HP. Čeká se na ostatní a pokračuje se dále, ale už to není to vyklusávající tempo, asi blízkost cíle začala hnát všechny dopředu, nakonec zůstává čelo ve složení Pavel, Jarda, Roman, Jirka Brynda (CKKV) a 4 Šlapky, Diablo najíždí objemy a není prý magor a tak to otočil směr Praha. A vepředu to vře, guma na gumu, díra nedíra se řítíme k cílovému Tachovu. Poslední brdek a vepředu už jen trio, ze kterého vystřeluje těsně před cílem kukačka Kolíkáč . Tak jsem si to aspoň tréninkově vychutnal, co to je vyhrát Doksy a musí to být sakra pěkný pocit!
  A jsme v Tachově a jak psal Vyhup v roce 2005: "Pivečko v Tachově hasilo, co se dalo a těch zdatných Šlapek okolo mne...., Výborná akcička a vzpomínka.", tak i teď si to náramně užíváme, a vzpomínáme na plnou náves pestrobarevných květnových závodníků ... Sjíždíme dolů do Doks, kde si dáváme v místní restauraci s velmi "rychlou" obsluhou něco k snědku a po necelých dvou hodinách vyrážíme nazpět do Prahy. Jirka Brynda píchnul, takže většina už vyrazila před námi, my čekáme a po chvíli jedeme ve stejném složení jako před Tachovem a jsou tu avizované kule . Profil se sice trochu vlní, ale každý brdek se letí a natožpak v mírně klesajícím údolí, kde rychlost nepadá pod 45km/hod. Vůbec nestíhám sledovat co se děje okolo mě a jen sleduji gumu před sebou a na špici se snažím jet tak, abych byl schopen se pak vůbec zaháknout na chvost, časem zjišťuji, že vlastně Šemík už tu není, a tak čest orange barev hájíme s Malinou proti žluté přesile, která to vůbec nešetří ... před Mělníkem už toho mám plné kecky a tak magneťáček mě odpojuje společně s Jardou Hanzlem od tohoto rychlovlaku, ale naštěstí v Mělníku se hledá hospoda na svačinku, vše je ale zavřené a tak po mírném zakufrování a ztrátě pánů z CKKV zůstáváme s Malinou uprostřed polí, kde nejsou žádné směrovky, trochu bloudíme, ale nakonec šťastně najíždíme na hlavnější silnici, kde mě uzemňuje cedule Praha-35km. To je děs, jedinou vzpruhou je vítr do zad, který nás šťastně dotlačí do Prahy. Světlým bodem této části jízdy je to, že jsem Malinovi výhodně prodal tatranku, říkal, že mi za ní dá sud piva, tak nevím, jak to nakonec dopadne V Kobylisech už se s tím nemalujeme a po autostrádě po mostě Barikádníků, Argentinskou a přes Štvanici to docvakneme na Vinohrady. Najeto 190km, prumerem 29,8km/hod.
  Byl to zase jeden hezký den v sedle kola, krásně provoněný historií CKKV! Kluci žlutí a Šlapky díky za něj ...