V sobotu jsem byl na výletě ve Snílkově šumavském ráji.
Nejdříve časovka od Šuacu v Klatovech. Opravdu parádní lehce zvlněná trať, suprový asfalt, trošku protivný protivítr, ale za mně snad nejhezčí časovka, co jsem jel. Překvapila mne vstřícnost Šuacáckých kluků, na parkovišti se okamžitě hned všichni baví a radí mi, abych na trati špatně neodbočil. Časovka je celkem dobře značená, při tréninkovém okruhu se snažím co nejvíce načíst trať. Pokec s naším Hawranem, s Dreamerem jsme se zatím minuli. Při závodě se mi jede naprosto skvěle. Proti větru tak na půl plynu, průjezdový radar ukázal 38 km/h, do kopečků malinko přidat, i s diskem to docela frčí a pak 9 km po větru po novém asfaltu rychlostní koncert. Při průjezdu nějakou vesničkou jsem měl až strach, jak to letělo a raději jsem to vzal za řídítka. Minimum aut, čtyři předzávodníci dojeti a před cílem jsem ještě vzal nějakého babetistu. Škoda , že také neměl startovní číslo. Prostě fantazie. V cíli se v kyslíkovém deficitu zdravím s Dreamerem, který spěchá na start. Juknu pořadateli přes rameno na čas dojezdu a vychází to pod 25 minut. Podle diskuze na parkovišti to vypadá na bednu. Trošku mi to narušuje plán odjezdu na výlet do srdce Šumavy - Železné Rudy. Původně jsem se chtěl svézt se Snílkem do Nýrska, ale nakonec čekám na vyhlášení. A je z toho stříbro. Samozřejmě mám radost, i když můj čas řečený při vyhlášení (25 min a něco…), neodpovídá času, který by odpovídal času dojezdu mínus čas startu, který vycházel na 24 minut a něco. Vyhlašující to loví z nějakých papírků, vyhlášení už má velké zpoždění a připravuje se start časovky družstev, tak nechci prudit. Vyskočím na bednu, přeberu šumavský med za 2. místo a už se těším na kopečky. Výsledky dořeším, až budou ofiko zveřejněné na ŠUACu.
Časovkářská koza do auta, jednice ven a konečně vyrážím směr Žel. Ruda. Těším se jak malej kluk. Městečko mých vojenských hříchů. Beru to po hlavní přes Čachrov, ale vůbec to nevadí. Provoz minimální, silnice luxusní, sluníčko hřeje, táhlé kopečky, lehce tahají za svaly, krávy na pastvinách, všude zeleno, výběrový vzduch jak z Tuzexu. Podle profilu se z Klatov jede vlastně 35 km pořád stále do kopce a pak krátký sjezd do města. Cestu si vychutnávám, to je prostě balzám a už se fotím u cedule. A teď to přijde, vzpomínky ožívají, tep se mi zvedá víc než při časovce. Sakra, pořád to tam je, já to tady miluju. Obhlídnout všechny hotely a chaty, kde byly milé a přítulné pokojské, cvaknout se u barů, kde jsme vládli parketu při diskoškách. Zjistit, že z velení praporu je stále hotel a z ubytovací části kasáren je obytný dům. Rychle sklouznout ke služebně Policie, která byla po zrušení Pohraniční stráže skoro rok mým vojenským doupětem a k protější hospodě Šumava, která byla nejoblíbenější nálevnou. Brrr, to už je 28 let. Ještě se pokochat výhledem na monumentální Javor, který jsme nedávno zdolali s bratrem na bajkách, koupit magnetku pro manželku a čelem vzad a mazat. Vyjet na rozcestí nad Rudu, navlíknout návleky na ruce a už to letí dolů civilizace. Původně jsem se chtěl vracet přes Nýrsko, ale o ten sjezd jsem se nechtěl ošidit. Cyklistický orgasmus, pořád 52x11, zatáčka, podřadit, zvednout zadek a honit auto do další zatáčky. Na Čachrově krátké mezipřistání, všude americké vlajky, vzít návleky na nohy a pokračovat v letu do Klatov. Autíčko s kozou poctivě čekají na parkovišti. Silnice i dálnice jsou volné a za necelé dvě hoďky sedím v obýváku. Manželka je vysmátá, jak si užila volný den, bašta voní na sporáku a v televizi řádí můj idol Jean Paul jako Policajt nebo rošťák. Kujwa, na světě je občas fakt nádherně.