Akce Tour de Zeleňák 2018

Akce Tour de Zeleňák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2018-09-01.

Nejdelší varianta má délku 106.00 km.

:: Propozice :: Celkové výsledky

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Hulis – Vrchol sezony
  
  

  Na kole jsem začal jezdit‘ v září 2009, začal v uvozovkách, protože jsem se párkrát svezl na pár km a pak už bylo hnusný počasí a jezdit se nedalo nebo se spíš nechtělo. Na jaře 2010 jsem odjel první hromaďáky a celkově těch závodů za celou sezonu bylo pár a spíš to byly takový místní hnojáky, na který jezdilo pár lidí. Když jsem teda poprvé přijel na Tour de Zeleňák v roce 2010, zůstal jsem stát s otevřenou hubou… Byl to můj první velkej závod. Ano, sice jsem dojel někde dost vzadu s časem 1h 42m 15s, ale to, co jsem viděl a zažil během závodu, bylo prostě super… V každý vesnici či městečku hromady lidí podél trasy, pomalovaný silnice – atmosféra jak na grand tour!! Takže neni divu, že se Zeleňák stal okamžitě srdcovkou, kterou jsem od roku 2010 ani jednou nevynechal… Minulý rok se mi povedlo uviset první skupinu na Obr Zeleňáku v čase 2:46:58 a průměrem 38,09km/h což byl spíš můj sen, než cíl, ale povedlo se. Tenhle rok jsem si úžasně užil tíhu ‚zodpovědnosti‘, když od vás všichni očekávaj, že tam prostě mezi prvníma budete. Ať už to byla hromada příbuzných od přítelkyně, mých příbuzných nebo kámoši z kola a okolí… Uplně jsem se děsil představy z toho, že někde odpadnu a pojedu vzadu. Poslední cca 2 měsíce mám navíc docela problémy se zádama, takže jsem dost vážně začal uvažovat o krátké trase na 54km, kde pojedou všichni známí a kámoši. Nikde ale není psáno, že nemůžu odpadnout i na krátké, hroznýýý… S registrací jsem otálel až do posledního přihlašovacího dne, kdy jsem se nakonec zaregistroval na dlouhou, přeci nebudu měkkej. Sezona dobrá, nohy dobrý a zadá? Uvidíme, co mi řeknou… Toť asi vše k úvodu.
  
  V tejdnu před závodem už se jen tak lehce vozim. V úterý první projetí trasy s bandou od Herby servisu – nohy mrtvý po dvou závodech z víkendu. Do Zeleňáku času dost, není nutný panikařit. Ve středu druhý projetí trasy s Honzou Novotou (organizátorem závodu) v početnější skupince i s holkama a přítelkyní. Nohy už lepší ale pořád žádná hitparáda. Čtvrtek i pátek hlásili déšť a to už jsem začínal mít obavy… 2 dny před závodem volno? No, to neni uplně ideální, ale budiž, třeba si odpočinu a v sobotu to pojede.
  Sobota ráno – mokro, mrholení / déšť sotva 14 stupňů. No tvl, 2 měsíte tropy a nezaprší a zrovna na můj vrchol sezony tohle. No nic, návleky na nohy nemám rád, jedu v kraťasech + termotriko s dlouhym…, musí stačit. Venku, při čekání na přítelkyni to není tak hrozný, hned jak ale sedneme na kolo a začne to cákat a ofukovat nohy, tak mrznu jak blázen. Na start to máme asi 1,5km, zdravím se s kámošema, který jedou krátkou a po chvilce už se to začíná štosovat na pásce. Super, tak si vyber Martínku, buď se pojedeš rozjet a budeš startovat ze 120. místa a nebo si stoupneš do první lajny studenej jak psí čumák… Čumák vyhrává, nikam nejedu a jdu do koridoru. 9:50, start historických kol, MBT a koloběžek. Poladit garmin a jde se na to. V 9:55 vypustili smečku hladovejch psů na trasu 106km.
  
  Start docela v pohodě, asi to nikdo nechce moc přehánět na mokrejch kostkách. A i při výjezdu z Rumburka jsem to čekal o dost hektičtější. Držim zadní kolo Kubánce a začínám se příjemně rozdýchávat. Rychlej padák do Jiříkova a začíná se zlehka stoupat. Až posledních 500m dost utahuje a hodně to bolí, hlavně nic nepodcenit. Nejednou jsem tu zůstal, i minulej rok to pekelně bolelo. Ale teď bylo všechno v cajku, na horizontu jsem tak na 10. fleku i když řádně funim. Teď bude ale čas se vydejchat a trošku rozjet stuhlý nohy na provozní teplotu, do Šluknova je to asi 7km pořád lehce z kopce. Projíždíme náměstí, kde zdravim příbuzný přitelkyně a ségru. Pořád se jede tempo, který mi v brdkách jako je Partyzán a Strážný nevadí i když máme avg skoro 40km/h… V Lipový, kousek za hřištěm si vyjíždim k motorce s kamerou na čelo a jedu špici až pod Anaberk, kde se o tempo starají jiní střelci jako MCHammer, Lawi Stars a Kubánec. Z Anaberku, sjezd do Lobendavy, dost morko a nejede se zrovna pijánko a taky to podle toho vypadá. Jarda Hradecký padá z první pozice, MCHammer se vyhejbá jen tak tak a jede škarpou se spadlym řetězem, ustál to ale. Borec předemnou se lekl a vzal za brdy a jde do smyku, nepadá a já za ním mám taky plný ruce práce, abych to vybral… Jarda Hradecký mi po posledních 2 závodech docela dejchal na záda v poháru, takže ne, že bych mu tohle přál, ale… vypadá, že je v pohodě a já si začínám říkat, jestli to stihne dojet. Kdyby ne, bylo by to pro mě fajn. Po těchhle nepříjemnostech se hodně zpomalilo nebo mi to alespoň tak přišlo. Přichází asi nejklidnější část závodu, zase pořád lehce z kopce až do Poustevny, kde se teprve začne závodit. Tahám z kapsy gel, zapijím iontákem, protože moc dobře vim, co mě čeká. V Poustevně se snažím si najet co nejvíc dopředu i když se mi to moc nedaří, jsem ale v první půlce baliku, tak si řikám, že by to mohlo být OK. Ostrá levá – krátka, ale zároveň nekonečná stojka – 0,5km a 7,3%avg… Jedu tak 10-12 pozici, ale i to je málo, 2 místa přede mnou se to začíná trhat a já vůbec nepřemýšlím nad tim, že bych to sjížděl, jsem rád, že jedu hák týpkovi přede mnou. Krátká rovinka, nájezd do lesa a zase se stoupá. Vepředu odjelo takových 8-9 lidí a já se pomaličku smiřuju s tím, že jsem zas odpáranej od čela… Jede se lajna a kudla jak prase, neskutečně to bolí, ale řikám si: ‚Hulis, ku*va jedeš Zeleňák, teď už domácí závod a všichni očekávaj výsledek, ani to nezkoušej vzdát…‘ A že těch lidí co mi fandili bylo… Konečně, jsme na horizontu, mám toho ale tak akorát a řikám si, že pokud jsem vyjel v takovymhle stavu sem, Vilémov, kterej příjde po cca 1km sjezdu a 1km po rovině přes vesnici nemůžu přežít… Najíždíme pod kopec, první 8-9tka jede kousek před náma, je to na dostřel. Začíná se to zvedat a mě zas ku*va bolet. Jednotlivci se zvedaj a odjížděj, zkoušej se přilepit k čelu. Po chvilce je těch jednotlivců tolik, že zjišťuju, že už za mnou nikdo moc nezbyl. Jedu sice slušný tempo, ale na to, abych se zvednul a začal zrychlovat prostě nemám. Z posledních sil se chytám jednoho z posledních lidí v naší skupině… Zase je to natažený jak prase, mezery mezi závoďákama třeba i 2m… Řekl bych, že nejsem jedinej, kdo si dává na prdel… Jedeme takhle dost dlouho, 2km bych řekl, že určitě. Před půlkou Mikulášovic ale čelo dojíždíme, díky bohu…. Lehce se zvolnilo a je čas se napít a pokusit se utýct smrťákovi… Sice je to přes celý Mikulášovice lehce do kopce, ale už to není takovej šrot, opět jede kompaktní balík a mě se začíná zas jet docela v pohodě. Vyjedeme nad Brtníky, kde nás čeká hodně rychlej a nebezpečněj sjezd přes železnici, pořád je tu navíc mokro… I když jsem posera a na vodě se bojim, jdu do sjezdu z asi tak 5. pozice. Z kopce mě ještě 3 lidí skočí, ale pořád jsem dost vepředu. Bohužel pro mě chytám tak 30m díru na 8 lidí přede mnou, otáčím se a zjištuju, že za mnou je ta díra ještě podstatně větší… Chvilku se gumuju a snažim se to dolepit. Marně, Brtníky budou ještě hodně dlouhý a navíc končí esíčkama, kde přes 10% bude… Sám to nedotáhnu… Po chvilce mě skupinka za mnou dojíždí, chytám hák, vyjedeme esíčka a pak opět začíná stíhací jízda za uprchlíkama… Zase je to na kousek, točíme kolotoč a jedeme pořád okolo 50km/h. V Rumburku při nájezdu do druhýho kola 3 korálky nabíráme a 5 borců ve složení: Michal Malík, Vojtěch Jonáš, Filip Šlajchrt, Kuba Svoboda a Honza Brňák jsou už v nedohlednu. U mě nohy v pohodě, horší je to se zádama, který už mě nějakou chvilku pobolívaj. Druhý kolo se mi kopce jednou krásně, možná jedeme i o něco pomalejš než to první, ale jsem hezky rozjetej a hlídám si to okolo 5. místa… Okolo špice se dost často motá MCHammer a Ruda Raichelt z MS Auto. Občas někdo zkusí nějakej nástup, natáhne se to do lajny, lechtačka VO2max., žádný dlouhodobý šroty. Akorát ve Strážnym se MCHammer zblázní a rozjede dost vostrý tempo, který už zase začíná bolet. Naštěstí ten kopec není tak dlouhej, jinak bych měl asi větší honičky… Sjezdy ve druhym kole už se jezdí hodně opatrně, že to klouže jsme se přesvědčili v kole prvním. Během 15ti km do sebe klopím obě magnézky co vezu, ne že by na mě šly křeče, ale už mě sakra berou záda a doufám, že to aspoň trošku povolí. Před Poustevnou, kde zase začnou kopce sosám gel, ionták a připravuju tělo a nohy na nejhorší… Kupodivu s tím ve druhym kole nemám zas takový problémy a pořád jedu hodně zepředu skupiny. Bolest zad ale pomalu přelejzá i do nohou. Jet těžší převody je čím dál tim horší. Každou chvilku se musím protahovat. V kopci nad Mikulášovicema celkem slušně fouká a jsou tu nástupy, jede se lajna a opět jako už několikrát to řádně bolí. 3-4 lidi odskočili, šel jsem po nich ale pozdě, střílím se za nima úplně zbytečně, skupina za mnou mě po chvilce dojíždí a mám pak co dělat, abych se vůbec zahákoval… Takhle zbytečně plýtvat silama… :-/ Ve sjezdu do Brtníků se něco dělo… Na silnici trojúhelník, na pravý straně při krajnici stojí 2 auta + autobus, všichni blikají výstražnýma, ze škarpy se zvedá někdo s kolem… Snad nic vážnýho. Začátek Brtníků se jede hodně ostře, naštěstí se po chvilce sjíždíme a zvolňuje se. Jsem za to rád, už toho na mě začíná být dost… Posledních 400m kopce s 9% - esíčka… Pak už jen padák do Rumburka a finiš. Hned jak se to zvedne, začínám ztrácet, tyhle prudký smrady já prostě nemám rád a neumim to jezdit… Naposledy mi v hlavě zní: ‚šlapej ku*va, jsi na Zeleňáku a máš posledních 300m nahoru‘. Zvedám zadek a šrotim se, v lejtkách už cejtim přicházející křeče… Ještě kousek to zkouším ze sedla, pak podřazuju, sedám si, ale furt do toho jdu… Nahoře je to jen tak tak, mám lehkou díru, kterou pak ale ve sjezdu do Křečan sjíždím. JSEM TU, PECKA, DALŠÍ ZELEŇÁK V PRVNÍ GRUPĚ… Když teda přehlídneme únik 5 magorů… Po krizi v posledním kopci se mi zase jede překvapivě celkem dobře… Už se letí, lajna, nástupy, do cíle 10km pořád lehce z kopce. Nemám problém s tím se zvedat a nástupy chytat. Jsme v Rumburku, nohy by chtěly, záda a hlava jsou ale proti. Technickej dojezd na vodě vypouštím a bohužel se připravuju o možnost bojovat o TOP 10 celkovýho pořadí a TOP 5 v kategorii. Holt jsem na vodě posránek no… Takže nakonec beru 17. místo celkově a 8. místo v kategorii. Na 6. místo celkově chybělo 9 vteřin… Nakonec mě to i na tý vodě bavilo, Zeleňák je prostě Zeleňák. Super akce, tak zase za rok stresy, jestli vydržim vepředu!!