Akce San Piego 2018

Akce San Piego patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2018-02-18.

:: Plakat :: Diskuze :: Trasa :: Foto

Historie: 2016

• Turista – Bomba!
  
  

  Tak dnes to byla bomba, velka, a opravdova, s velkym B. Uplne mne fascinovalo kolik nadseni, usili a financi Bonzo s brachou a celou rodinou do akce vlozili. Jeste jednou velke diky.
  Vecer vola Profesor jestli jedu autem, tak tedy kyvnu a dohadujem sraz. Rano se nam dari do uz docela plneho auta vlozit kola a sebe. Na parkovisti rychle pozdravit ostatni, prevlect se a hura pred Auto Velo. Tam uz cekaji slicne fotografky ktere nas budou dopravazet cely den. Rychle foto a uz nas patnact kousku pada k Podebradum. Je mi trochu chladneji, odlozit jsem jednu vrstvu aby jsem se nepotil az se pojede rychleji. Podebrady jsou tu coby dup, je znat ze jsme vyrazely z Brodu a ne z Prahy. Napojujem se na jiz tradicni cestu jako na Bydzov. Jdu na spic a konecne se ohrivam na provozni teplotu. Spice me docela bavi, vzdycky vystridam par kousku, kazdy ma trochu jiny styl, a kazdemu borci dam prostor at si jede jak chce, nekdo vic, nekdo min, tak cesta pekne ubiha. Obcas jdu dozadu prohodit slovo najist napit. Silnicari v K.H. kraji soli opravdu vydatne, jen jsme tam vjely silnice mokra koncentrovanou solankou, jestli to cakne tak nam to sezere kola.
  Clumec, zkratka kolem Penny, a vpredu je vydet jak nekdo ujizdi, pozdejd mi dochazi ze asi premie, zveda se dalsi skupinkastihacu, zatim mne to nechava klidnym nikdo nic nevyhlasil, treba jen blbnou. V dalsi vesnici se skupinove dohadujem ze je budem stihat, nevime kde je cil ale nejspis je stejne nesjedem, tak aspon trenigovy sprintik na ceduli. Lazne Bohdanec, krizujeme Opatovicky kanal, a Pardubice na dohled. V Pardubkach parkrat prava leva, do pojezdu a jsme u Baraku. Opet nas prekvapuji dnesni skvele fotografky. Drobne obcerstveni, a Baracek je pripraven na polozeni naloze. Radeji davam prsty do usi, sleha to byla pekna, byla citit i tlakova vlnka. Devcata pocitala se vsim a odnekud vytahuji i koste k uklidu. Presouvame se na Pumpu, dojim zbytek chleba a uzivam si atmosferu mezi kamarady. Nohy jdou vyborne, a sirky jsem spalil snad jen dve, tak po obcerstveni jdu zase zahy dopredu a uzivam si delsi sekci spolu s Bobkem. Bobek jede vyborne tak akorat, citim ze bych tak vydrzel jet hodne dlouho. Na hladem asfaltu citim jak mi lehonce drnca zadni kolo, asi se zvetsuje boule co mam na zadnim plasti, dal jsem ho tam na zdrbani na trenazeru a nechce se mi setup bourat, tak snad vydrzi. V Tynci, maly kopecek na protazeni, a odbocujem na pekne silnicky, Bobkovy oblibene a musim rict ze mne se taky libi. Kraji kolem Kolina jsem se vzdy vyhybal ale tady je to pekne. A je tu Libice a Podebrady, nohy furt jdou skvele, uz hodnou chvili nestridam a jen si nechavam posilat kousky na protoceni. Obevuje se i Kolikac, krasne nam to spolu slusi, skoda ze tu neni casteji. Zaciname stoupat, v zadu to zacina protestovat, mame docela pekny prumer ale holt ho asi neudrzime. Pred Brodem mne prefrnkne Bobek, asi se bude zavodit. Jedna sirka jeste zbyva tak jdu za nim, s namy jeste Bonzo a tusim jeste nekdo. Trosku laskujeme, prostridame, se palime co zbylo. Tyhle nastupy potrebuju jako prase drbani, chtel bych se v nich letos zlepsit. A jsme v Brode, trocha zmatku kam se pojede, nakonec my k autu, zbytek do obcerstvovny.
  Obcerstvovna a dalsi Brodske prekvapeni, cela Bonzova rodina, stoly prohybajici se pod navalem vdolku a kotel polevky. Sel jsem si dvakrat a byla vyborna. Rozhostila se uvolnena nalada a pohoda , demoraticky jsme se dohodli kdo vyhral zavodni premii, a cena zbyla i na mne, diky. Kdyby jsme nemusely domu dalo by se sedet hodne dlouho.
  Celou akci jsem si hodne uzil, jak kulturni tak cyklistickou cast. Vzdycky jsem si pral naucit se jezdit tak aby cesta pekne osejpala, aby jsem se udrzel v baliku a na spici nikoho moc nebrzdil, a hlavne se u toho moc nenadrel a dnes se to povedlo.
  Jeste jednou velky dik Bonzovi a Hulisovi, a vsem ostatnim za skvelou nedeli. A prumer u mne nakonec dustojnych 32,06.

  
  
  
• Kolíkáč – San Piego má prostě příběh!
  
  

  Stojíme v Brodě před AutoMotoVelo a z doprovodného auta vyhrává Brichta a jeho Barák na vodstřel. Chytli jsme se za ramena na společné foto a taky jako slib, že si to dnes hromadně práskneme. Ředitel výletu Bonzo rozjíždí na špici úvodní bomby a mě se jede setsakra zle. Vidina San Piega, budíku s číslem blížícím se k 200 km mě vhání do očí málem slzy. Nikdo ani nedutá a drží pusu a dvojičku. To snad není možný …. móóc! Konečně se zvolnilo a mě se lépe dýchá.
  Palec na blatníku, jinak všem jančí pod zadkem jednice nebo skoro jednice. Jak kdyby byl ve vzduchu cítit duben, a přitom kosa jako v Rusku. U vlakového zkušebního okruhu u Peček první čůrání. Nakousnu housku s kiwi marmeládou, hltnu vařícího čaje a znovu se zašívám do svého kupé dále od špice. Trenér Staříků mi říkal, že leden a únor hubnu, netřeba mi jezdit v červených číslech. Ona ta druhá, třetí brázda někdy taky stojí za to. Především Turista čaruje, a to ještě jeho chvíle mají přijít. Od Poděbrad po stejné trase jako na Bydžov. To se neomrzí, ten pohled na 8 možná 9 vyrovnaných dvojiček.
  Za Chlumcem my vzadu neregistrujeme, že bude prémie, přední část grupy odlítá. Chvíli po sobě koukáme, pak dostává Mirek jasný pokyn, jeď. Málem jsme je dojeli, taktiky jedny! Mydlíme to po neznámých prosolených silničkách, Lázně Bohdaneč, Rybitví, Semtín a San Piego se svým barákem je tu. Přichází překvapení, když je tu doprovodný vůz a z něj se vynáší maketa baráku na vodstřel. Střelmistr Bonzo ji rozpráší zdařilým výbuchem na cucky. Slušná detonace!
  Jdeme spláchnout střelný prach a sůl ze silnice na pumpu. Atmosféra k nezaplacení, jak banda pubertálních floutků. Kopu do sebe asi litr amerického zázraku. Na ten to pojede. Ale moc se nechce, prý ještě 100večka. Ale když máte Turistu, tak to uteče rychleji než voda v Labi. To byl let. Vystřídali jsme se u něj na špici málem všichni. Zneužil nás pěkně! Oškobrh! Tak to už není tak daleko. Nehorázně se těším na slibovanou party v kanclu. Konečně kolo v autě a kotel vynikající polévky. Jdu s plným talířem 2x. A pak lívance s marmoškou nebo tvarohem a zasypat cukrem se skořicí. Vše je dovoleno, tohle prostě nemá chybu.
  Fantazie, jak tím celá rodinka našeho bratrského dua z Brodu žije, fakt díky, budu vzpomínat i na ten animační program okolo, San Piego má prostě příběh!

  
  
  
• Iceman – San Piego
  
  

  Kdyby mi někdo řekl, ještě v prosinci, že budu mít 19.ledna na kontě 2300 km, nevěřil bych mu. Že budu schopen za den natočit přes 200 ? Opět, nevěřil bych. Kuwa a je to tak. Napsat to mohu jen díky týhle oranžový partě. Na samotku by tohle nešlo. To možná dokáže Dreamer nebo Bobek.
  
  Posledních 8 dnů ryju zlatým písmem do Stravy. Peruc, Bydžov, San Piego. Mezi tím nic. Vždy si to pěkně prásknout a odpočívat. Všechny švihy v luxusní společnosti, každý s jinou příchutí. Peruc, první dvoukilo po mnoha letech. Stres hroznej. Ale dobrý kupodivu, aby Bydžov o to víc bolel.
  San Piego jsem původně v plánu neměl. Volala Paka. Život je košatý a často překvapí, takže v neděli stojím v Českém Brodě, fotím se s jinými blázny před velo prodejnou. Čumím na bráchy z Brody, na tu organizaci okolo. Budeme mít luxus doprovodného auta. 2 hostesky. V cíli se navíc chystá závěrečný mejdan s rozdílením.
  Docela se těším. Od středy jsem pouze gaučoval, mám slušnej cyklistickej absťák. Bydžov však straší. Na špici nepomýšlím, proč taky, když máme Turistu, Bobka, Profesora, Mlhoše, Hulise, Bonza. Jsem zašitej tak, že nedovedu poznat jestli vůbec fouká. Do Pardubic jsem si zvedl tepy jen jednou. Kousek za Chlumcem na rychlostní premii. Ne že bych se zapojil, to ne. To jen Turista likvidoval náskok uprchlíklů, co Vám mám povídat, málem je sjel. Naštěstí to bylo jediné kočkování do Pardubic. Žádnej velkej dojem na mne neudělaly. Špinavý město, každá druhá ulice má navěšenej zákaz vjezdu cyklistů. Pochopitelně tohle neakceptujeme. Pardubice si tak zasloužily co jim patří, bráchové jim odpálili jeden barák. Akce byla pečlivě zdokumentována 2 fanynkami, které navíc nabízeli čaj a koblihy. Pumpa tak vlastně nebyla potřeba, ale tradice je tradice a tak zas jedna benzínka prošla oranžovou zatěžkávací zkouškou.
  Cesta zpět to byl fakt let. Vítr pomáhal. Obyčejně je návrat po větru fine, ve spojeni s Turistou se to však někdy dokáže zvrhnout, ale tentokrát to šlo. Kluci se u něj střídali, celkem slušně ho brzdili. Takže pohodové tempo i pro doprovodné vozidlo, pořizujíc dokumentaci, v balíku se kecalo, prostě objemy jak mají být. Žádnej stres, vyzobávali jsme rozinky z cyklistické vánočky.
  Mejdan v Brodě vše navíc vyšperkoval. Polévka, lívance, takhle by to šlo po každým švihu.
  Bonzo a Hulis na hrad !
  

  
  
  
• Hulis – San Piego
  
  

  Od posledních Pardubic (2016), které jsme pořádali a které jsem jel se toho moc nezměnilo. Bohužel nepatřím mezi šlapky rentiéry, ale do skupiny pracujících lidí. Takže můj nájezd km k datu 18. 2. 2018 je vševypovídající. Občas hoďka na trenažeru, když je čas v tejdnu, tak jsem se jel projet na cca 50-60km, ale to bylo tak celý. A ještě k tomu jsem začal jezdit až ke konci ledna. Ale pořád jsem na tom líp než posledně – to jsem to jel s najetýma asi 200 kilometrama a ujel jsem to bez nějakých větších problémů. Tenhle rok jsem to zvednul na asi 530km natočeno před San Piegem, takže žádnej problém, že jo… ))" width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />
  Po příjezdu z práce začínám balit, hlavně na nic nezapomenout (asi nejdůležitější věc – kamerka na dokumentaci). Byl to dárek od přítelkyně k Vánocům a od tý doby nebylo kde to vyzkoušet, takže na Pardubkách ji bude čekat hned vostrej start bez nějakýho většího zkoušení. Večer přijíždíme do Brodu k našim a bratr mě hned straší, že bude v sobotu večer sněžit a v neděli ráno, že bude mokro… Prosimtě bráááácha, v Brodě nikdy nesněžilo, proč by tomu mělo bejt jinak před San Piegem. Po asi 380tym zmáčknutí F5 se brácha konečně dočkal a norové aktualizovali předpověď – bude sucho. Čtu diskuzi na šlapkách, že všichni berou jednice… A kurva, to se asi pojede… Zpátky 135km do Šluknova pro Authora už nejedu, Fort musí plně dostačovat…
  Je to tu, neděle ráno. Kvůli bráchovi, kterej mě donutil vstát dřív, se hrabu z peřin asi v 7:20, že prý chce být jako organizátor na srazu mezi prvníma, aby se udělali ještě nějaký záběry a fotky. Je už po půl 8, já si v klídku piju káves a snídám koblížky a bratr pořád nikde. No to si snad dělá srandu, jsem mohl ještě spát… Ale hned vzápětí už odemyká dveře. Naházíme na sebe oblečení, naplníme kapsy u dresů a valíme do sklepa ke kolům. Maličko to dofouknout, abych to nejel na 4 atmosférách, který jsem tam doteď měl, ale i tak to nepřehánim a nechávám nižší tlak, pořád je to zimák a je půlka února. Maličko promažu řetěz, aby alespoň po cestě nezpíval, když už je rezavej a můžeme vyjet. Jedu o chvilku dřív než brácha, točím pravou na parkoviště, kde už je oranžovo. Po chvilce odjíždím z parkoviště a příjezd si zopakuji, tentokrát už se zaplou kamerkou. Wohooo, první ofiko záběr má kamerka za sebou!! Než se to u Vela všechno posjíždí, tak to chvilku trvá a už mi začíná být pomalu zima. Když už jsme konečně všichni, uděláme rychlí foto a vyrážíme. První metry jedeme s bráchou na špici, abychom to vyvezli ven z města. Pak už se uklízím dozadu a užívám si jízdu v háku. Říkám si, co to tam vepředu jede za howada, že to moc nešetřej… Určitě Turista, kdo jinej – slyšel jsem o něm, že je to magor a jak se na špici dostane např. s Bobkem, tak se půlku švihu nestřídá. Ale jak se říká, kdo neuviděl, neuvěří!! Cca po 15km na mě vychází první špice s Davidem Jarym, tam se ale nezdržim dlouho, před Milčicema hned za přejezdem vyjíždim před balík, abych ho mohl natočit, jak okolo mě proletí. Brácha vyjíždí napravo na cyklostezku a taky tahá z kapsy foťák. Po krátké foto / video dokumentaci se zařazujeme nakonec. V balíku více méně žádná změna, Turista vesměs pořád na špici a jen se mu tam střídají poslintaný lidi… Cesta rychle utiká a zanedlouho jsme v Chlumci, za kterym nás čeká sprintérská prémie. P. Harnoš za to bere hodně brzo, tak brzo, že bratr prémii ani nestihl ohlásit (i když jsem ho upozorňoval na to, aby to řekl s větším předstihem). Chvilku to vypadá, že po něm nikdo nepůjde, ale nakonec se pár lidí chytlo… Mlhoš, Bobek, bratr, Radek Melša tu taky nemůže chybět. Mlhoš se to pokoušel dost dlouho sjet, brácha dřel cca 15m za ním a já v klídku nalepenej na jeho zadním kole. Když se to posjíždělo, chvilku byl klid, všichni po sobě koukali. Pak to zase zkusil Harnoš, po sjetí to vyzkoušel ještě Bobek. Ale bez úspěchu, jedeme pořád pohromadě až na závěrečnou rovinku – cedule už na dohled, ale pořád relativní klid, když najednou vypálil Radek Melša z levý strany. Než jsem se zvednul a stihnul zareagovat, měl už dobrejch 10m náskok. Ač jsem ho pomaličku stahoval, už to bolelo a nešlo už zrychlit. Posledních pár metrů už jsem věděl, že nemám šanci, zkontroloval jsem situaci za sebou, díra tam byla, tak jsem už svěsil. V klidu jsme se vydejchali, než nás dojeli ostatní a letělo se dál. Před Pardubicema zákaz cyklistům na silnici, po který jedeme – všichni v klidu a jedeme dál… Nikdo netroubil a všechno to proběhlo v klidu. Chvilka kličkování a už nás vítá barák na odstřel za doprovodu řinčení kravských zvonců… Ségra s přítelkyní vytahují termosku s čajem a něco k zakousnutí. Krátké občerstvení a můžeme zahájit detonaci. Všichni si dělají prdel, ale ve chvíli, kdy došlo k výbuchu hromadě lidem ztuhnul úsměv na tváři. Ani já nečekal takovou šlupu! Po zlikvidování důkazu o výbuchu sedáme na kola a přesouváme se k nedaleké benzíně, kde si dávám mega kafe skoro do půllitru. Tak to jsem ještě nepil, teď to musí jet samo… A taky že jo a očividně jsem nebyl sám, kdo pil to co já, protože kousek za Pardubkama jsme udělali 2. overall a o kousek dál i 6. overall. Cesta zpátky utikala parádně, dal jsem si tam jednu celkem pěknou špici s bratrem, pak na mě vyšel Turista, kde jsem se dlouho nezdržel. Po chvilce mi hořely nohy a musel jsem odstřídat, ale jinak se mi jelo až překvapivě krásně. Bohužel ne všichni jeli v takovym luxusu jako já. S přibývajícíma kilometra a pekelnym konstantnim tempem, co udával Turista, to už někoho začínalo bolet. Ač jsem zdaleka nebyl ten nejsilnější v baliku ba naopak… a říkal si, že za to dost možná v závěru zaplatim, jel jsem vzadu a snažil se ostatním pomáhat a jet jim na větru (pravé straně odkud foukalo) i když mě samotnýho to občas už tahalo za nohy… Díky Turistovi, kterej si z balíku udělal trhací kalendář, jsme to v Poděbradech museli už ztočit na Brod. Jel jsem ve dvojici se Standou Šarochem, kterej už před několika kilometrama říkal, že si asi vystoupí a dojede vlakem. To se mi ale nelíbilo a chtěl jsem ho dovést až do Brodu. Tak jsem ho v brdkách i tlačil, aby co nejvíc pošetřil. Když už to Turista začal zas přehánět ]:-> vlezli jsme na špici s bráchou s tím, že to spomalíme. Bohužel pro mě po pár km na špici se začalo projevovat to pomáhání ostatním a nájezd 500km v letošním roce a musel jsem sám odstřídat. Zajel jsem zpátky na konec balíku a koukal, jak na tom jsou ostatní. Ač jsem se snažil, co mi síly stačily, Standa to bohužel cca 7km před Brodem (za Hořanama, kde je to lehce nahoru) vzdal. Řekl mi, že už ho berou křeče a že si musí zastavit, abych jel. Tak jsem ho tam teda nechal a dohnal trojici před náma. Uplně vepředu se pár kousků za Klučovem utrhnulo a chtěli si to asi ještě dát o ceduli v Brodě. To už jsem ale jel v klidu vzadu s Icemanem, Palcem, Profesorem a možná že tam byl ještě někdo, už nevím. Dojeli jsme na křižovatku, kde na nás čekali, část se odpojila a jela k autům, druhá část včetně mě jsme jeli směr základna a žranice!!! Kde jsme už v pohodičce poseděli, nabrali síly, vyhlásili prémii, rozdali ceny a následně se rozutekli k domovům. Byl to neskutečnej nářez, na kterej člověk jen tak nezapomene… Díky všem co dorazili a podíleli se na tý parádně strávený neděli!!! Jste borci!!! Už se těším na závody a k návratu do oranž barev po převzetí novýho dresu od Profesora na tuhle sezonu – sedí parádně. Je to luxus!
  

  
  
  
• Bonzo – San Piego
  
  

  Na začátku stál v Pardubicích jeden barák, kterej mi ležel v žaludku. Bylo třeba zjednat spravedlnost a povolat spolek soudců, který dá kolmo Pardubky švihem a vynese nad barákem poslední soud. Plakát, obepsat pár lidí a hned to vypadá, že s náložema na San Piego nepojedeme s bráchou sami.
  Počasí vypadá také vcelku dobře, soudci na jednicích, brodští bratři chystají před švihem fortový materiál pro odpal.
  T-3hodiny.
  Na srazu 15ti členný balík a nad barákem se začínají stahovat mračna.
  Doprovodný vůz má na srazu jasné hudební instrukce, atmosfericky šířit brichtův barák. S pardubickým barákem nebudeme mít žádný slitování
  V 9hod. abfahrt k San Piegu. Na špici s Pavlem Dobiášovským první kilometry švihu vedeme balík do Polabí k Poděbradům. Brácha testuje kamerku a balík už je za Poděbrady, kde se mají připojit kolíňáci Petr Harnoš s Radkem Melšou, který při letošní absenci Jenči patří mezi favority na spurt. Nakonec se s nimi přidává ještě Jirka Křeček. Balík se rozrůstá a tak má Turista vždycky někoho do levé brázdy vedle sebe.
  Jo, taky jsem v tý levý lajně párkrát jel a slušně vyslanej jsem se po chvilce radši dekoval na bezpečnější místa do závětří balíku
  Pavel si takhle najel levou lajnu na špic a brácha:
  "Tak co, Pavle, tepy dobrý?"
  V Žiželicích otáčí Jarda Karas, který s námi letos celou trasu nedojede.
  Na 63.km sprintérská prémie, kterou se omlouvám, jsem nestihl ani zahlásit celému balíku dopředu
  Petr Harnoš hned za Chlumcem, asi 4km před prémií nasadil a mizí. Jedu na špici vedle Bobka a jen hlesnu, že jde po prémii, takže kromě Bobka nikdo v balíku nemohl slyšet, že se rozjíždí soubor o prémii. Přikládáme a kolem mě Radek Melša, pojď. Mám sekeru a jedu dost dlouho za svý, než se mi daří díru sjet. Kouknu za sebe a bratr na zadním. Jak se to posjíždí, je chvilka klidu. Hárny tam ale bombí nástup za nástupem, stojí to dost sil a o prémii se fakt závodí, to se mi líbí a nohy jsou na prvním letošním pořádně kyselým výletě. Pak ještě přikládá Bobek, na prémii už jen mírná levá a rovina. A Hárny další nástup, už jen cílová rovinka, zaslechnu "LEVÁ", kouknu a Radek Melša pálí vysokooktan a letí k ceduli. Ještě jeden nástup zkusím, ale nohy už vystavujou stopku.
  
  Sprintérská prémie:
  1. Radek Melša
  2. Hulis
  3. Mlhoš
  
  T-1hodina.
  Po sprintérském blbnutí krátká zastávka.
  Cesta pak rychle utíká. Největší starost co s těma zákazama vjezdů cyklistům po Piegu, no nic, uvidíme pak ... Silnice vyhrává a vše bez problémů
  U baráku Bětka se ségrou nás vítají nafasovanými zvonky z cyklokrosu.
  Soudci v talárech shromážděni, maketa na místě, nálože položeny, tenhle barák na vodstřel už nebude víc hledět s pohledávkou ku Brodu, exekuce začíná ...
  T-5, 4, 3, 2, 1 a wono hovno, protože nefunguje zapalovač Na další škrtnutí už naskočí a s ním i trochu pár lidí při detonaci 1,5g slože dokoná cíl dnešní cesty, barák je na hadry, masox
  Pak naplánovaná zastávka u benzínky, připravit se na ty nekonečný rovinky za Pardubkama. Skoro půllitr kafe, polomáčenky, se pojede ... Minulý ročník to v pár lidech tak nejelo. Ale letos to frčí úplně jinak, když na špici balíku makaj lokomotivy Turista s Bobkem. Rovinky odsejpaj fakt parádně a na zpátečný cestě se trasovací taktovky chopí Bobek, který nám loupne v Týnci, namísto rovinky na Kolín, dloubák na náměstí. Metry naskakujou a reklama na plakátu s 300m up je ta tam jako i napsanej průměr 27km/h - to byl velkej úlet
  Alf dostává po Týnci zabrat, ale bojuje a je zpět v balíku, kde ho brácha kryje na větrný straně. S kilometry bojuje i broďák Standa Šaroch, ale porval se statečně, fakt pěkný!
  Od Poděbrad stejná trasa jako na výjezdu, v Hořanech balík opouští právě Standa v křečích, že si ten kousek už dotočí volně. Na samotnej závěr jsme si ještě zazávodili s Turistou, Bobkem a Pavlem. Poslední watty vypuštěny a s chutí na polévku a lívance. Support tým nás očekával později, protože jsme letěli jak howada Polévka, lívance, kafe, zábava a vyhlášení prémie, kterou jsme si museli nějak přiťuknout s bratrem na malou domu, když se všichni, kteří skončili přede mnou, nedostavili Líbilo se mi i bráchovo ocenění nejpilnějšího jezdce balíku. Byla to super akcička. Díky všem!