LP 2017 v sobotu 4.listopadu se konal první ročník terénního závodu Kros Bučiny.
Do Černých Voděrad, ze kterých se startovalo, jsem dopravil Míru, spolužačku Veroniku, rozklusal se, pozdravil nabušenýho Barbánka a energií hýřícího Kuřete. Počasí vyšlo parádně a pořadatelé slibovali: na trase ani cm asfaltu. Kros to byl náramnej 300m převýšení/15km v přírodě je pro někoho moc, pro někoho málo, pro mě tak akorát. V předchozích dnech jsem měl pocit, že na mě něco leze, ale byl to nejspíš nějakej mylnej dojem. "Na funkci to vliv nemělo".
S Mírou se stavíme až v druhé polovině startovního pole a sice halekám na Kuře, kterej je s Barbánkem někde vepředu, že dneska ho zase zaříznu, ale sám jsem tomu pochopitelně nevěřil, to by museli kluci běžet bosí a se zavázanejma očima. Doufal jsem, že se chytnu alespoň Míry, ale i to mi nevyšlo.
Nějak mu jdou seběhy a já v tom terénu neměl prostě šanci, byl jsem evidentně víc opatrnej, ale i zadýchanej. Na 3 km byl už 20 vteřin předemnou a pak jsem spíše zpomaloval a on naopak zrychloval. Přesto bylo bezva, že jsem se mu v háku protáhl mezi prvních 40ks.
Cestou zaznamenávám spoustu známých tváří a hlavně Veroniku A. z Kerberos teamu. To je taková mladá gazela, která po silnici doslova letí. Tuším bývalá 5tibojařka. Terén jí moc nechutnal, takže dolu jsem byl rychlejší, ale na rovině mě přežehlila, to samé do kopce.
Běželo se chvilkama jen tak lesem mezi stromy, cestička nikde, jenom napráskaný mlíko na větvích, jo a potokem! Taky jsem si plácnul s fandícím Karlem Gottem. Některý stojky se nedaly běžet, chodila je většina lidí, prostě Voděradské Bučiny jsou fakt krásný. Organizátoři povzbuzovali dokonale a terén byl balzám na běžeckou duši. Všeho prostě tak akorát, abych si to užil. Ani mi moc nevadilo, že mě postupně předeběhlo asi 15 lidí. Na pozici a čas je to škoda, někde se víc zmáčknout, bejt o 80 vteřin rychlejší a zásadně bych se posunul ve výsledkách vpřed, ale běžel jsem na 90% což se nakonec vyplatilo v cíli, kdy jsem dva kusy vorval zpátky za sebe a finiš do brány dokonce s jedním mladým pupkáčem vyhrál.
Kuře letěl jako vítr, fakt patří mezi elitu, Barbánek byl 4 v kat., ale nakonec ho postavili zaslouženě dokonce na bednu, hned vedle běžecké ikony Radka Brunnera!
Míra mě dal 4 minuty, má formu jako blázen. Já jsem nakonec díky terénu i poprvé (a asi naposled) porazil kerberosačku Veroniku a pro změnu "naše Veronika" byla v kategorii osmá.
Závod vřele a rozhodně doporučuji.
:: Propozice ::
Foto