Akce Jarní okruhy Českým rájem 2007

Akce Jarní okruhy Českým rájem patří do kategorie Pojizerská liga. Datum: 2007-04-29.

Nejdelší varianta má délku 85.00 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

• Malina – Ráj jsem si představoval jinak...
  
  

  Tak a mám to za sebou-narychlo sjednaný závod Okruhy Českým rájem. Vyrážím z Lovosic autem, po hodině a půl jízdy dorážím na místo startu a cíle, kde čeká natěšený Iceman:) Do startu času dost a tak si projíždíme část trasy okruhů o které nevíme zhola nikdo nic. V tom vidíme část Ladies klubu. Paráda šlapky budou zase vidět! Z doslechu zjištujeme, že trasa (3x stejný okruh) je rovinatá s pár brdy:) , k tomu se dostanu až později. Jedem zpět na start. A je tu postrach vše vrchařů a cyklistů, Vyhup. Chvíli si povídáme ale přerušuje nás pořadatel voláním na start, tu ještě Petr Líbal a jeho parťák z HH Smíchov. START! Rozjezd na můj vkus pomalejší, teda tolik lidí jsem snad pohromadě ještě neviděl, jede 106členej peloton. To je hustý! Jsem někde v půli pole, ale je to tu loket na loket, trvá to půl prvního kola než se dostavám mezi prvních 20, tady už fouká a pípají měřiče tepu :) . Vidím bratry Jeřábkovi z Děčína, jezdí SAL a většinou jsou na bedně, celkem vybraná společnost, samej vyholenej nabušenec. Povídám si chvíli s jedním z Jeřábků, jsou fakt našlapaní pořád hlídají čelo, je vidět že jsou sehraní. Ostatní taky jedou kule. Začínám tepat 170, tuto číslici mám víceméně půlku závodu. Trasa je super, jede se mi super na co si stěžovat??? Zatím celkem rovina, jen zatáčky jsou dost ostré a nepříjemné. Přichází hlavní brd okruhu. Jede se už slušně závodně kopec-nekopec 40km/h, jsem někde na špici, ale když se otáčím dozadu vidím za sebou dlouhého hada. Aha tak to nebudou jen Koloděje s Romčou patách, tady je těch spolubojovníků a zároveň protivníků víc:). Kopec je za námi, ale sakra bolel, ještě 2x, pomalu se dostáváme na hlavní do Kněžmostu, tady tempo, klesá, všichni se sjíždí a seskupují, vyhlížím Vyhupa s Icem, ale nikde nikdo:(. Kněžmost a stoupání do cíle, zase nástup. Najednou za sebou slyším ránu jak z děla, auto v protisměru tady zastavilo těsně u krajnice ale pár vybraných si takto krátilo zatáčky, tudíž za mnou asi 6 lidí lehlo. Tady se vyvážím asi s 10 odvážlivci a hurá dolů, kde nás hlavní balík zase dojíždí. Zde přichází omyl dne, jdu na svojí počítám třetí spici závodu:) a se mnou 3 borci, za kterými vzniká díra. Tudíž chápu úmysl, a začínám točit nad 50. Je tu můj první únik v kariéře:))), jedem ve čtyřech, po zhruba 5s střídáme, fouká bočák, je tu brdek ale díra mezi námi a balíkem se zvětšuje, všichni jedem na velkou (mimochodem dnes jsem levou páku užíval jen na brždění:)). Starší z Jeřábků jede neuvěřitelnou kaši, vždy když vlezl na špici, tak jsme nemohli my 4 lapnout po dechu, je vidět že to s tím únikem myslí vážně. A já začínám chápat, že tohle nebude to pravé ořechové, ještě 40km do konce...Jeřábek s jedním Stevensnem nám ujíždí, já zůstávám s jedním mlaďasem z Cubeteam a pomalu se necháváme dojet balíkem. Připadám si jak na Giru:) V balíků se schovávám a chvíli vydejchávám tu kaši. V tom balíků je to ale hnus, hodně to tu řve a nadává se, navíc spousta lidí mi připadá že jedou v grupě poprvý...tudíž opět radši lezu blíž špici, kde není ta atmosféra, tak nervózní. Ale zase se to tady rozjíždí každou minutu...takže jsem opět na 175tepech. Projezd cílem druhého kola je už bez pádu. Začínám cítit v nohách ten únik, Koloděje, Romana, Vitase, všechny Šlapkovský vyjížďky...balík už trochu prořídl ale pořád má nejméně 50členů. Tuším, že zde už Kolodějský mistr Iceman není, koukám dozadu ale Vyhup taky ne...říkám se jestli se náhodou nevyválel s dalšími??? Je tu poslední kolo, tempo mírně klesá, na špici se už tolik nehrnu, trochu šetřím síly kopec, v kopci se to trhá, jak už dnes bylo zvykem, dostávám se opět mezi 5 nejzhovadělejších, a vidíme před sebou 2 uprchlíky, ještě že mezi nimi teď už nejsem... Ve sjezdu k hlavní silnici je dojíždíme, jsou dost na s...y zdá se mi, ikdyž u takových borců nikdo neví?!"Kukukukuku", to už jsem někde slyšel, viď Kolíkáči?:))), no jasně kdo za mnou není, Vyhup!Tady je kukajda jeden. Pro hodíme pár slov, ale vrací se zpět do bezpečí balíku. Je vidět že má rozum, já opět jedu mezi hovada na špici:) Balík zase zpomaluje, jede se teď hodně takticky, každou chvíli někdo vylítne, ale ihned zapadne zpět, jede se proti větru. Je tu Kněžmost, Boseň ...je to tady všichni ze sedla 1km do cíle! Jsem dost zavřený nemůžu nikudy dopředu. Cítím že mám ještě sílu na pár rychlejších šlápnutí, ale nemám jak ven z toho sevření, pouštím se napravo k okraji silnice. Když tu primitiv v Bianchi dresu mi zavírá cestu a já musím v posl. zatáčce na štěrk!!!K...a, musím zpomalit!!! Nemám šanci, borci jedou do kopce jak utržení je to tak 100m do cíle, vyjíždím zpět ale jsou 8-10m přede mnou, to už nedoženu. Snažím se to přestat vyhnat co to dá, čáru protínám někde na 8-12místě. Poslední metry řvu nějaký nesmysly, díváci-nediváci. Jsem docela prošitej, Vyhup mě posílá do koridoru, abych byl zapsanej na přiblížným dojezdovým místě...Prý to hodně padalo, strkalo. Po chvíli dojíždí Iceman, pak ještě Vlk a holky. Jsme absolutně na šrot, ale mám z toho závodu dobrý pocit, protože jsem si hrábnul na dno a myslím že jsem byl celkem vidět. Objednat dresy honem! Byl jsem totiž jedinej, kdo měl dres bez nápisu týmů nebo spolku:). Moje čísla:85km, avs 38,8km/h, avtep 153, 2h:11min:47s.

  
  
  
• Iceman – Jak jsem neuvisel
  
  

  Konečne je to tu.Žeň pro nás cyklisty.Nepřeberné množství závodů nás nutí vybírat,všechno se jet prostě nedá.Já tento víkend zvolil Jarní okruhy Českým rájem,které jsou pořádány v rámci Pojizerské ligy,byť jako člen UACu jsem měl být v Zákolanech.Ale hromadný závod na 85 km byl pro mě větším lákadlem než časovka do kopce a pak,nedaleko odsud jsem dlel na chalupě.Podařilo se mi tedy zabít dvě mouchy jednou ranou.Víkend jsem strávil s rodinou a taktéž závodil Start byl v 10 hodin.Před každým závodem jsem nervózní,to mě nutí jezdit na závody s určitým předstihem.Na parkoviště,pod hradem Valečov,jsem dorazil jako první,dokonce dřív než jeho hlídač.Nedlouho poté přibyl i Malina se svým nádherným coupé,snad jen k jeho škodě,místo oranžového má červené lakování,pak by to byl sakra babolap ! Zanedlouho,jakoby mávnutím kouzelným proutkem,se poklidná a nebojme se říci,až ospalá atmosféra změnila na rumraj přijíždějících aut a cyklistů.Najednou tu byl Ladies club a i Vyhup,který,jak jsme pochopili z nám kladených otázek,je v Pojizerské lize pojmem.Snad mohu napřed prozradit,že po závodě k němu někdo přibyl....... Jarní okruhy jsou vypsány na tři okruhy o celkové vzdálenosti 85 km.Nikdo z nás okruhy ještě nejel.Jediné informace jsme měli z netu.Mělo se jednat,a také tomu tak bylo,o okruh až s nezvykle rovinatým profilem na Český ráj.Po závodě jsem to odhadoval tak na 100 m.převýšení na 1 okruh.Všichni závodníci startují naráz,bez rozdílu kategorií.Do cíle dojíždí pohromadě celý balík,průměrnou rychlostí skoro 40 km/hod.Z něho pak odpadávají méně výkonní jedinci,tudíž na odstřel,oblíbená to hláška "Bakyho",neb se jim rázem hromadný závod změní na časovku jednotlivců.Vzhledem k délce okruhu jsme jej bohužel nemohli celý absolvovat.Zkusili jsme s Malinou prvních 5 kilometrů,i to málo bylo dobře,v těchto místech totiž tra't klesala a stáčela se do úzkých zákrut.Jak jsem později zjistil v závodě,okruh pokračoval kolem Drábských světniček,poté se napojil na starou silnici Praha-Turnov,následovala prudká pravá a s větrem do zad mírně,velmi jemně stoupal skrz lesy.Po cca 10 km jsme se,po mírném klesání,napojili na silnici Sobotka-Kněžmost.Tahle hlavní,se skvělým asfaltem,rovná a přehledná jak dálnice se jela celá proti hnusnýmu větru.Po 10 km větrného martyria přišla Boseň a po cca 500 metrech mírného stoupání cíl u parkoviště.Krásná trať,povrch velmi slušný,pořadatelská úroveň řekněme ucházející.Žádné zmatky při registraci,super doprovodné auto Subaru Impreza a zajištěné,i když ne kdovíjak,křižovatky.Chybělo však vyhlášení a zdravotní zajištění.To druhé jsem postrádal daleko více,dle mého názoru by sanitka u tohoto typu závodu rozhodně chybět neměla.Na druhou stranu,co se dá asi tak pořídit za 50 Kč startovného,i když,já bych si rád připlatil....... Přichází start.Stošestihlavá,zatím relativně spící saň,kompletně zatarasuje silnici.Čekáme tak pět minut,během té doby,okolo nás,částečně příkopem,projedou dvě auta.Saň žije,vlní se,čiší z ní nervozita,alespoň já to tak cítím.Jsem skoro uplně vzadu,vedle mě Vyhup,Malina někde vpředu .....už by sis měl chlape pořídit oddílový dres,takhle Tě vážně nelze poznat ! ....,Ladies club se svým tažným Vlkem uplně vzadu.Start.Stošest párů nohou začíná otáčet středovým složením svých miláčků,převodníky napínají články stošesti řeťezů,rychlost letí nahoru jak bájný pták Fénix,ke stošesti sice ne,ale ke 40 km/hod jistě.Balík se snaží najednou vtěsnat od úzkých zákrut,co chvíli se natahuje a zas zkracuje jak měch harmoniky.Nebezpečí kontaktu a následného pádu je všudypřítomné.Jednou i já málem končím v příkopu.Naštěstí vše dobře dopadá a všichni jistě cítí úlevu,že počáteční točky si nevybraly svou daň v podobě hromadného pádu.Zlatej UAC,kde se balík roztrhá v prvním kopci.Přestávám ale filosofovat,je na čase pořádně přišlápnout,po mém drobném výletu do krajnice jsem dost ztratil,a chvilku mi trvá, než se schovám do závětří balíku.Na mě se jede krev.Tep mám pořád přes 170 a já vím,že pokud se nezvolní,dřív nebo později odlítnu jak neaktuální list v kalendáři.Děje se tak v mírném stoupání.Celkem se mi tedy podařilo uviset 20 minut.Těsně před tím mě zaujaly dva momenty.První-vedle mě si dva jedou jak na výlet,horlivě o něčem dikutují.Pro mě je to velmi deptající.Druhý-někdo,je na tom evidentně jak já,zřejmě v přemíře snahy uviset, neudržel směr a vjel mimo vozovku.Balík mi sice neujíždí omračující rychlostí,metry ale neustále pomalu přibývají pět,deset.Strašně moc bych chtěl jěště trošku zrychlit,jedu už ale totální kaši,kadenci držím skoro 95.Zvednutím ze sedla si pomoci nemohu,výrazně bych tak zpomalil a těžší převod se neodvažuji zařadit.Chtě nechtě zpomaluji,začínám regenerovat,i mozek začíná dostávat svou porci sacharidů a mě dochází,jak jsem na tom.Zůstal jsem sám,zřejmě poslední a nevypadá to se mnou vůbec dobře.Naštěstí,v tento pro mě hořký moment,mě dojíždí cyklista,který mě před chvílí zaujal svým výletem mimo vozovku.Snažíme se tedy ještě trochu zmáčknout,dojet balík,ale byl to předem ztracený boj.Zvolňujeme,snažíme se nějak střídat a zjiš'tujeme co jsme schopný ušlapat.Dostáváme se na "dálnici" a bojujeme s větrem.Hnus.V balíku by bylo rozhodně lépe,myslím si,a najednou sám sobě říkám : " jseš pěkná sračka,ani kolo jsi neuvisel,tak si to tady pěkně vyžer".Uplně jsem se v tu chvíli sesypal.Nechápal jsem,jak mě cyklistika může bavit.Dřu se jak mezek,orvanej jsem jak horník po šichtě a výsledek - velká nula.Byl jsem nasranej a nešťastnej zároveň.Můj parťák ze mě asi moc velkou radost neměl,nekomunikoval jsem,jen mechanicky šlapal,chtěl jsem to mít co nejdřív z krku.Strašně mi chyběl nějakej kladnej impuls,vzpomínal jsem nostalgicky na Koloděje,na vzájemnou podporu,třebas jen nevyslovenou,na jeden pohled který řekne jo,jsme tady s Tebou...No abych to nedramatizoval,v pr.... jsem byl.A pak,možná proto,že jsem byl v ráji (Českém),přišel zázrak.Zezadu,v místech kde jsem v prvním kole neuvisel balík, nás dojelo pět lidí.Nejdříve mi bleskla hlavou myšlenka,že nám snad čelo nadělilo kolo ! Ale ne,pravdou je,že jsem nejeli poslední ! Nechápu,kde se ve mě najednou vzala energie.Já Vám najednou začal lítat.Na špici jsme se střídali nejprve čtyři,pak tři,nakonec už jen já a 56stka na celokarbonu Specialized.Jelo nám to jedna báseň.Mě Vám ta cyklistika zas začala bavit.Tak rychlej přechod z totálních sraček do euforie znaj asi feťáci když si šlehnou.V nájezdu do posledního kola 56tka začala ukazovala svoje přednosti.Tu rychlou nakloněnou rovinu směr cíl jsem si dost dával,abych uvisel.Ostatní na tom byli jěště hůř než já.Bylo mi jasný,že tentokrát uviset prostě musím.Rozhodně jsem nechtěl absolvovat "dálnici " jen za svý.Jěšte párkrát jsem potáhl špici ,ale jakmile jsme se dostali do prostřední,mírně stoupající pasáže v posledním kole,56stka šla na špici a začal boj.Byl nekonečný a dost bolel.Podařilo se mi však uviset a já věděl,že do cíle už dojedu,sic v háku.Slušne jsem se omluvil 56stce,že střídat prostě nemohu,on děl něco jako v tom smyslu že je na to zvyklej,takže pak už byla pohoda,dojeli,vlastně 56tka dojela jěště 2 lidi.Z naší původní sedmičlený skupiny jsme zbyli tři,ten třetí mě sice chtěl v cíli dostat,ale zůstal jen u pokusu.Cílem jsem projel v čase 2.31.24 ,mohutně,povzbuzován Vyhupem a a Malinou. Měl jsem toho dost,jen z dáli jsem slyšel Vyhupa a jeho slova chvály na Malinu,který jel prý fantastickej závod.Vypadá to,že příště se budou soupeři vyptávat i na Malinu .Fakt už si pořiď ten dres ! Po chvíli přijel i Ladies club.Nekompletní,bez Mar'tase.Prý snad na někoho čeká,no pravda je taková,že,Martina,byla svědkem nehezkého pádu a jako jediná se dokázala postarat o těžce zraněného cyklistu.Díky Martino,žes ukázala všem,že Šlapky dovedou nejen závodit ale i pomáhat.

  
  
  
• Marťas – První seznámení s Pojizerskou ligou
  
  

  Jarní okruhy Českým Rájem 29.4.2007 aneb moje první časovka na 62km Po sobotním testování nové zadní kazety na Romanově (pro jistotu hned 2x, podruhé pěkně v tempu) a hektickém přejezdu před tmou na Mnichovo Hradiště a do Dnebohu, kde jsme měli s Ladie's clubem (Lucka, Myšugáček, čestný člen Vlk) zamluvený nocleh jsem si ještě večer říkala, že jsem to sice asi přehnala, ale že naše nedělní dámské vyjížďky bývají delší než místních 85km, že to snad jako závod půjde. ( - mentální poznámka první: nedoufat, šetřit síly na závod.) Ráno jsme vstaly, nasnídali každý dle svého (někdo uzené, někdo palačinky s banánem, někdo koláčky) a vyrazili na start proti směru trati na Boseň. ( - mentální poznámka druhá: předzásobení se vyplácí, nemusíte shánět cokoliv v sobotu večer) Samozřejmě, že to byl stoupáček v serpentinkách a já začala cítit kopečky z předešlého dne a pocit v nohách mi říkal, že dneska to bude maso... Na místě startu už na nás mávali Malina s Icemanem, kteří právě odjížděli, aby si projeli část trati a zahřáli nohy, my se nahrnuli k prezentaci a podle dohody nahlásili sebe i Vyhupa, který posílal ráno SMS, že se kvapem blíží odkudsi od Nymburka. Hodinka, která chyběla do startu uběhla jako voda, zdravení, povídání, vyhlížení potencionálních dalších žen (no jedna tam byla, ale asi 20 minut jsme se hádali, jestli je to baba nebo chlap, až to utnul Iceman s tím, že "to v bílém" ho předjelo na jakémsi závodě UACu jako žíznivá čára a pak ji/to už neviděl ) Najednou se začala formovat startovní skupinka, jezdci se řadili pěkně za sebe, barvičky dresů jenom hrály... Ladie's klub se zařadil poslušně na konec, protože bychom se těm namakancům stejně akorát motali při předjíždění... Odhad to byl správný, po odstartování se barevný had dal do pohybu, špice to rozjela do prvního kopečku dost zostra, no pohled to byl úžasný. Ještě že jsme na konci a není nutno se strkat. Silnice se malinko zvedla a jelikož holky nasadily stejné tempo, jako pánové v řadách před námi, já jen cítila, jak mám zatuhlé a dřevěné nohy a že takhle to asi nepůjde. ( - mentální poznámka čtvrtá: rozjíždění před startem má hodně do sebe). No ujely mi (prý to valily většinu prvního kola podle tempa nějakých maníků, co pak stejně nedokončili, ale pak se muselo zvolňovat), navíc v následujícím sjezdu po serpentinkách, co jsme znaly z rána z opačného směru to napálily a já, člověk od přírody opatrný, se soustředila spíš na to nevyletět ze silnice a netrefit žádnou díru, které sem tam v tomhle úseku byly. Usadila jsem se "na ocase", se mnou ještě cyklista s pivním trikem (a hned 12°) a nejstarší účastník závodu a pěkně jsme uháněli vlastním tempem, malinko i střídali. Dědula byl evidentně starý praktik, když jel v háku, tak 5-10cm od kola, nijak to neřešil a bodře vtipkoval. V dlouhém pozvolném stoupání v lesnatém úseku za Žďárem jsme se spřáhli ještě se dvěma nezávodníky, co byli v okolí jako doprovod a dál jeli spolu. Jelo se pořád ještě malinko ztuha, nálada dobrá, tepovka tak mimo, že jsem se na ni odmítla dál koukat a trasa nádherná, nic moc technického, jenom mírně zvlněné, prostě pohoda. V Horním Bouzově se trať stáčela zpátky na Kněžmost, napojovala se tu na hlavní silnici a na povrchu to bylo hodně znát. Křižovatka zabezpečená pořadatelkou, návazný asfalt jako hedvábný kobereček, kolo po něm jenom letělo... no žůžo. S kopce to valíme skoro padesátkou, do kopců rychlost přes třicet, mrkala jsem na tachoměr a říkala si, tak o tomhle jsou Koloděje... Jediná vada na kráse byl už v tu dobu docela silný protivítr, ale se střídáním to šlo docela dobře. Kousíček před Solečkem ale nastal malér, děda brnknul o kolo holčiny, co tu byla jako doprovod přítele-závodníka a už oba letěli do křoví. Holčina rovnou do trávy, byla jen trochu zválená a zašpiněná, jinak v úplném pořádku, ale dědula to vzal loktem zašprajcovaným pod tělem pěkně dlouho po asfaltu. Trochu se oklepal, hned chtěl lézt na kolo, což ho málem zabilo (udělal nekontrolovatelné esíčko do protisměru, kde se jen tak tak minul s autem), načež se nechal přemluvit, že takhle ne a že se mu na ten loket musíme podívat. Shora malé škrábance, ale na co si děda neviděl bylo ze zadní strany pěkně ofrézovaná kůže až na kost, z toho se culily evidentně dost pošmodrchané úpony, v kosti díry od kaménků... děda byl navíc evidentně dost otřesený, takže náš doprovod po ujištění, že si děda zavolá mobilem pomoc a odvoz, odfičel, zatímco přece jen nejde odjet, aniž by měl člověk jistotu, že se děda dovolal. Děda vyzvání, nikdo to nebere... po nějaké době marného volání jsme se dohodli, že mi dá telefon a že dojedu k pořadatelům najít jeho ženu, případně jinou pomoc, slíbil, že na kolo lézt nebude (což bylo mimochodem nejtěžší přesvědčování)... v tom zazvoní telefon, žena ho volá zpátky, tak snad... Děda vysvětluje, kde je (popravdě já bych z toho netrefila), ukládám ho pod strom a mažu k pořadatelům hlásit, co se děje. Projíždím Kněžmost a následný táhlý kopeček v protivětru, dlouhé mírné stoupání, ale ten vítr přesně proti... no mám toho na vršku dost a říkám si ještě dvakrát, ty se budeš holka proklínat. V prostoru startu sjíždím k pořádajícím, hlásím, co se stalo (a že jedu rozhodně dál), když tu zahlédnu startující Fabii podle dědova popisu. Praštím s kolem, letím k autu, paní zastavuji a nabízím, že jí ukážu, kde to je, když byl popis dědy tak mizerný. Paní je docela ráda, říkala, že neví, jak by dědulu našla, ale po shlédnutí volného prostoru koukám, že není, kam by mne usadila (abych pak nezůstala trčet u Solečka), tak jí jenom podrobně vysvětluji cestu a vhodné místo, kde tam lze zastavit a dědu nabrat. Pořadatelé mi zatím oprášili kolo, podali a prý jestli má vůbec cenu pokračovat... No proto jsem tady, ne? Trošku ve mně hlodal červík, jak moc si za tohle rozhodnutí budu nadávat... Druhé kolo se mi paradoxně jelo nejlíp, asi se už nohy rozjely, jen mne mrzelo, že mne hned u Žďáru předjel balík vjíždějící do svého posledního kola. Uklidila jsem se na odbočku, abych se zbytečně nemotala a nechtěně někoho nesmetla (valili se napříč celou silnicí, takže myslím, že dobrá volba. Malina na mne někde z 10. místa houká, ať jedu s nimi, ale ten rychlík chytit nevím nevím. Po přejezdu Pendolina nasedám a hurá šlapat, pěkně vlastním tempem, dlouho mne nikdo nepředjíždí, až na konci lesního stoupání sehraná skupinka točící špicu jako na drátkách. Za chvilku mne dojede ještě jeden chlapík, se kterým pak jedem chvilku spolu, než mu na hlavní poodjedu. Ani nevím, kde jsem ho ztratila, pěkně se mi šlapalo, sbalená do klubíčka, aby se vítr neměl moc do čeho opírat (při juknutí na tepák se mi při čísle 175 trošku vyvalily oči, když jsem jela "na rychlejší pohodu"), držela jsem kadenci a přibližně stejnou intenzitu, i řazení mne poslouchalo... s uspokojením jsem zaznamenala, že po dědovi není ani stopa, tak snad to dobře dopadlo a už je u doktora. Při dojezdu k cíli (tedy pro většinu, pro mne jen průjezd do 3. kola) vidím Vyhupa s Malinou, jak už v klidu debužírují a popíjejí - a povzbuzují o stošest, tak na ně ještě houknu, že mi chybí ještě kolo, aby holky věděly, co se dělo, pořadatelé taky jestli ještě jedno a že se mám přijít odhlásit do hospody. Houknu "jo" a přemýšlím, jak tu hospodu asi najdu, když jich je v okolí jako naseto a nikdo neřekl, která... ale to necháme koňovi, ten má větší hlavu a když se chce, jde všechno. Začíná mi úplně sólo jízda, na křižovatkách už ani noha, sem tam potkávám závodníky v protisměru, to už jen vytáčejí nohy, i slečnu od nehody s přítelem, ta na mne extra mává a zdraví... Trošku přemýšlím, jestli se mi opravdu chce těch skoro 30km ještě jet celé, navíc ten hnusný vítr, co pořád zesiluje... u odbočky na Branžež, kudy by se dala trasa zkrátit ale neváhám ani na momentík a jedu automaticky pěkně po trase dlouhého okruhu. Začínám trošku tuhnout, hodně málo piju, zkouším to napravit, ale většinou si nevzpomenu. Další bodík k zapamatování. Na hlavní na protivětru už je to znát, ač sbalená do klubíčka a s tepy tamtéž, jako při prvním i druhém kole, stejně jedu o cca 5km/hod pomaleji. Je to možné, že může takhle foukat??? Prapory na benzince vlají, až to hlasitě pleská, drátama to škube, to moc nepovzbudí. Už chybí jenom kousek, tak se hecnu, tepovku vyženu na dalších 5 minut až ke 189 a stoupání za Kněžmostí jedu na krev. Naštěstí je tu už Boseň, poslední pravá a do cíle jenom kousínek. Na rovince si ještě protáhnu záda, což mě stojí bodík do dámského bodování, protože 2 metry přede mnou dojíždí nějaký kluk v "profi" dresu, opitý namol, taky závodník ) Pořadatelé na mne počkali, takže díky, alespoň se nemusím hledat s hospodou. Celková čísla: 85 km - čas 3:43:12, tep průměr 169, max 198, kadence avg 85, max 109, rychlost avg 23 (ale je to včetně čekání), 16-24°C.