První závod této sezóny mám za sebou! Přihlásili jsme se s Jirkou na orienťák Vyprahlý Bajkonur, který organizoval VIPrahlo. Start byl v jedenáct v Hlubočepech. Bohužel už v noci začalo pršet a přesto že jsem věřila (a tvrdila i Jirkovi) že do jedenácti to určtě přestane, tak opak byl pravdou. Do Hlubočep jsme dojeli autem, v dešti se oblékli a zaregistrovali, v jedenáct jsme dostali mapu a kategorii DH (to jsme byli my) a DD (ženské) vyrazili.
Chlapi ( HH) startovali o deset minut později. Neměli jsme mapník, takže jsem jen jako provizorní řešení vymyslela průhledné desky, ve kterých vozil Jirka mapu celou cestu v ruce. Nemít je, skončili bychom po pár minutách neboť by mapa okamžitě promokla. Taktiku jsme moc nevymýšleli, všechny kontroly (celkem 19) byly totiž za 5 bodů. Z mapy jsme vyčetli dva možné postupy jak začít - buď jet od startu nahoru do kopce a vysbírat "vršek" kde byly kontroly relativně blízko u sebe a nebo - a to bylo naše rozhodnutí - sjet dolů do Prokopského údolí a pak přes dálnici do druhé, vzdálenější části prostoru. Ten vršek jsme chtěli vybrat při cestě zpátky podle toho kolik bude času. Závodní limit byl stanovený na 4 hodiny a protože byla každá minuta navíc dost penalizována (prvních 10 minut 1 bod za minutu, dále 2 body za minutu), bylo hlavním cílem vrátit se včas
Postup jsme myslím zvolili dobrý, i když naprostá většina lidí vybrala tu druhou variantu. Jen bylo trochu depresívní jak pomalu ze začátku kontroly naskakovaly, museli jsme prostě dojet dost daleko. Tak že po půl hodině jízdy jsme měli jen dvě. Dost nás zdržel přejezd obchatu, čekali jsme na zelenou víc jak pět minut. Jinak to jelo hladce, pořád z kopce do kopce
Jeli jsme takto: Hlubočepy, Holyně, Slivenec, Lochkov, Radotín, Lipence, Černošice, Třebotov, Kosoř, Ořech a zpět do Hlubočep. Kontroly pak začaly docela naskakovat, nikde jsme se nezasekli, orientačně náročné to opravdu nebylo. Tedy pro mě by bylo, vůbec ty končiny neznám, ale Jirka se tam naštěstí pohyboval jako doma. Po pár kilometrech jsme teda byli promočení do poslední nitky a stejně tak zabahnění, ale moc jsme to nevnímali. Navíc po necelých dvou hodinách pršet přestalo a dokonce vysvitlo sluničko, to bylo prima. Sranda byla že jsme si projeli dvě časovky KPO - Roblín a Kopaninu. První část plánu jsme zvládli dobře, po dvou hodinách jsme měli spodek vybraný a jeli jsme do horní části. Bohužel jsme se ale zasekli, když jsme nemohli najít jednu kontrolu v tunelu, zmátli nás nějací vojáci co tam měli cvičení a pobíhali se samopaly, zajeli jsme se, pak jsme se vraceli, vymysleli jsme zkratku která nám moc nepomohla...no prostě chybka a velká ztráta času. Takže když jsme jí konečně odlovili, měli jsme 20 minut do konce limitu a do cíle ještě dost daleko - takže nás čekal docela slušný sprintík. Ale zvládli jsme to, dojeli jsme 2 minuty před koncem, což se řadě lidí nepodařilo, dokonce i Švícko s Kopíkem dojeli později, prý zabloudili. Škoda, jinak by stihli všechny kontroly. Celkem jsme najeli 55 kilometrů. Umyli jsme kola, já si dala guláš a pivo a šli jsme na vyhlášení výsledků. Jak jsme dopadli ještě nevím, jen to že máme 70 bodů, vítězové měli 95. Na závěr se losovali zbylé ceny a jako poslední číslo bylo vytažené to naše - 58! Dostali jsme pěkný skleněný džbán. To byl příjemný závěr
Byl to vážně moc hezký orienťák, dobrá organizace, pěkná lokalita, docela nám to jelo, užila jsme si to.