Skoro tritydenni zavodni pauza v polovine sezony mela skoncit tento vikend, otazka byla co jet. Minuly vikend jsem bohate potrenoval na Sumave kdy jsem dal tri dlouhe maratonske svihy, z kterych jsem se v tydnu trochu vzpamatovaval a jak se vikend blizil, unava moc neustupovala. Predpoved na sobotu navic slibovala prehanky, dest a chladno a tak jsem nakonec nejel na maraton do Beskyd, kde asi paradoxne vubec neprselo. Misto toho sedim v aute smer Konstatinovy Lazne a cestu mi zpestruji kratke ale vyzivne prehanky s kroupami. Skoro jsem presvedcen, ze na SUAC zavode zmoknu, jako naschval. Kdyz prijedu do Lazni, opravdu se cerne mraky zacinaji honit, ale zatim neprsi. Rozjizdim se a je mi zima, je tak kolem 15ti stupnu.
Na startu slusna sestava tradicnich jmen a par prichozich. Zavod meri 80 km a pojedeme 11 okruhu v profilu, ktery sice pro vrchare moc neni, ale par brdku tam je a jak bylo videt pri rozjizdeni, dneska hodne fouka, takze to bude jiste zajimave od zacatku do konce. A presne tak tomu je, vyjma poloviny prvniho kola, kdy se nejede. Jakmile ale najedeme do brdku v Bezdruzicich, vsichni za to vezmou a ja lapam po dechu aby mi to nahore neujelo. To se mi dari a dal pokracujeme v asi 20ti lidech. V dalsich kolech se situace opakuje, Jirka Voracek nebo kluci z Axonu zkousi nastupy i na vetru, takze je dobre hlidat pozice, ale to se mi dari i tim ze ten nas balik neni zas tak velky.
V jednom z dalsich kol odjede jeden prichozi a vetra se asi 2 kola pred nami, nakonec ho dojedeme. Jede se mi s kazdym kolem lepe, coz se divim, vzhledem k te naakumulovane unave, kterou jsem v tydnu jeste prolozil nekolika behy, ale nemuzu si proste pomoct, je to takovy muj letosni styl, jit den pred zavodem behat na 15 km a moc se nesetrit. Kazdopadne nekdy od poloviny zavodu uz mi v brdku vsichni neujizdi, naopak se ucastnim nekolika pokusu o unik. Dvakrat nas dojedou i diky tomu ze se kluci z Axonu sjizdeji navzajem, coz Risa Lobl komentuje peprnymi vyrazy, ale pak asi dve kola pred cilem se nam povede uplne nenapadne a "zadarmo" odjet v asi sesti lidech, Jirka Voracek, Vlada Bouska, Risa Lobl, ja a dva prichozi. Najednou mame docela naskok, tak jedeme.
Posledni kolo se blizi a uz je jasne ze nas nikdo nedojede. V poslednim brdku v Bezdruzicich jede na cele Risa Lobl ale vidim ze Vlada Bouska trochu tuhne. Ujizdi nam prichozi a za nim se vydavam ja s Jirkou Vorackem. Hecujeme se, protoze za nami je dira. Jenze nasleduje rovinaty sjezd, kde nase musi vahy maji nevyhodu proti Risovi, ktery se tak na nas nakonec dotahne. To uz se blizi cil a je nas stale sest. Kilometr pred cilem zkusim tedy nastoupit, udelam si mirny naskok, ale tri sta metru pred cilem me kluci dojedou a i kdyz do toho dam vsechno, zbyde na me nakonec bramborova medaile. Dnesek mi ukazal ze neni malych zavodu a ve finale jsem si ho opravdu uzil, tim ze jsem aktivne zavodil od zacatku do konce a moc nechybelo k jeste lepsimu vysledku.