Ztracený tunel Franze Ferdinanda a tobogány v mírném dešti
Dne 5.5. v 10.00 stálo na parkovišti pod Helfem (hradem Helfštýn) spousta aut a za mírného mrholení
kolem pobíhalo ještě více bikerů, skládali kola, oblíkali sebe a s různě ostrými slovy na rtech valili
z kopce po asfaltu na start do Lipníku nad Bečvou.
Během skoro hodinového čekání na startovní výstřel naštěstí přestalo pršet, takže něco přes 690
jezdců se na trať s názvem Junior (52km) mohlo vydat v relativně suchých dresech.
Čas čekání nám zpříjemňoval hlasatel komentáři z tratě Classic (89km), na kterou se borci vydali
v 9.00. Nejzajímavější informace byla, že na 65km má Pavel Boudný více než 6ti minutový náskok na
Honzu Jobánka a Martina Horáka. Bouda nakonec pořadatele, diváky a soupeře překvapil ještě víc a
do cíle se přiřítil o 10minut dřív, než byl očekáván a stal se vítězem 8. ročníku v traťovém rekordu
3.29:12. To jsme ale pochopitelně zjistili až v cíli.
Ve 12.00 zazněl na náměstí startovní výstřel a skoro 700hlavý dav se vydal na trať.
Prvních 6km se točilo a vlnilo kolem Bečvy na rychlých polních cestách.
Před 10ým km nás čekalo zpestření v podobě průjezdu tunelem bývalé Ferdinandovy dráhy ve Slavíči.
Bohužel ale většina startovního pole do Slavíče vůbec nedojela - těsně před Slavíčem se celý balík
bezhlavě vydal zcela opačným směrem a krom toho, že účastníci najeli o pár km více se připravili o
toto zpestření závodu.
Zajímavé to začalo být od 13ého km - stoupání na Uhřínov, dav se začal trhat a mě se začalo dařit
(když je to do kopce, tak mi to jde), styl alá motorová myš dokáže smazat úsměv z obličeje každému,
komu zezadu hlásím pravá, levá, střed.... A pak přišel první tobogán a úsměv zmizel mě... Ne že
bych neměla ráda vodní atrakce, ale představte si 3í km hliněný koryto s rigolem, sebe (tedy vlastně
mě) mydlící se v něm a chlapi, co využívali (zcela oprávněně a pochopitelně každé skulinky
k předjetí). Bylo to tak rychlý, že jsem se ani nestačila bát.
Na 25ém km přišla pasáž, na kterou jsem se hodně těšila, 3í km výjezd na Slavkov, opět jsem
potkávala "staré známé" ze sjezdů a věděla, že to není naposled - o Popelovském sjezdu jsem
slyšela a nezklamal - tobogán číslo 2 proložený prudkými kamenito-bahnitými sjezdy se skoky.
Následující vlnitý singletrail na Bohuslávky byl proti tomu procházka růžovým sadem, kterou jsem
absolvovala s růžovým borcem na červeném fullu.
Od 40ého km to bylo rychlé, rychlé, rychlé, ti co mě nepředjeli ve sjezdu už mě nedotáhli, takže jsme
s panem PinkAndRed valili po šotolině do Lipníku, po loukách a sadech pod Helf. Ve chvíli, kdy se
cesta začala zvedat, jsem věděla, že mám poslední šanci získat pár skalpů do LadiesClubu a v duchu
se usmívala i přes tuhý nohy, zamlžený brýle, promočený rukavice a boty. Na cca 2km výjezdu jich
dobrá desítka padla.
Dojezd do cíle je na Helfu impozantní, vyjedete z asfaltu, obkroužíte krosovou louku a máte před
sebou 2dřevěné mostky přímo na hradě, na druhém jsem trošku nesportovně fikla kočenku, za kterou
jsem se vezla posledních pár desítek metrů po louce, v cíli jsem se jí omluvila, ale byla tak šťastná, že
je v cíli, že se jen blaženě usmívala.
Hlavní hradní nádvoří bylo plné lidí, ze stage se ozýval spíkr, hrála muzika a pršelo. Po pár minutách
tupého zírání do davu mi na rameno zaklepal Mr. PinkAndRed, popřál k hezkému výkonu, poděkoval,
že jsem ho táhla do kopce, já děkovala, že mě neztratil z mírných kopců... a oba jsme se tupě
usmívali... Že nám vítězové dali kotel nám ani nevadilo... Až se odnaučím bát se ve sjezdech, bude
líp....
Akce byla dobře zorganizovaná, krom značení tratě, občerstvovaček (které jsem míjela, protože gel je
gel), doprovodného programu, byla výborným pořadatelským počinem dvojice kluků, kteří závodníkům
vapkou myli kola, takže do aut šla kola čistá, narozdíl od nás.
Vendu