Akce Kolem Posázaví 2017

Akce Kolem Posázaví patří do kategorie UAC. Datum: 2017-08-06.

:: Propozice :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• McHamer – Dnešek jsem si opravdu užil
  
  

  Máme před sebou další celkem zajímavý závod. Trat neznám a ani jsem neměl čas se kouknout na profil ale tuším zde kopce
  Na startu se ale schází opravdu slušná konkurence a tak je úkol jasný, zůstat co nejdéle v první grupě.
  První kopec se jede celkem v klidu, nikdo se nikam nehrne. Na kopci se to ale celkem rozjede, trošku se propadám. Sjezdy tady moc neznám a tak jsem opatrnější. Druhý kopec, který začíná po kostkách se znažím jet v popředí a na vršku ještě trošku přiložit a docela se zdá, že nehy mi dneska jedou opravdu dobře a vůbec to nebolí. Jaká proměna po Krkonošáku.
  Občas zkouším i odjet ale neni to žádný bláznění a před balíkem jedu spíš vytrvalost, protože mi přijde, že hned jak se vyjede kopec tak nikdo nejede.
  Pak ale nastane osudný sjezd kde si nechávám první skupinu odjet To snad neni možný, už zase! Já se v těch sjezdech snad nezlepším)
  Do dalšího kopce tedy jedu tak trochu časovku a první skupinu si dojíždim, trochu se modlím, at se nenastoupí ono přece jen zase dojíždět V. Nežerku a spol. neni zrovna lehká práce.
  Na kopci se ale nastoupí a jelikož trat neznám, tak si vystupuji. Jaké ale překvapení když po 100m jsem na kopci.Tady si trochu nadávám, protože tohle vědět tak tam člověk je. Naštěstí vše příchozí nebo kt. A.
  Dává se zde do kupy slušná skupinka, M.Somr,V.Novák atd...
  Po pár km ale snahu vzdáváme a jsem smířen, že tenhle závod jsem tak trochu neznalostí prokaučoval.
  Takhle pokračujeme dál a zdá se,že ve skupince patřím k tomu lepšímu a tak ji sem tam v kopci potrhám. Vždy se to ale sjede, možná nákej jednotlivec odpadne ale nic velkýho.
  Po chvilce oddechu přijíždíme do Sázavy a vidíme, že v esíčku je asi nějaká nehoda.To spomalilo dle info. od pořadatele o 2 minuty první skupinu a tím pádem ji vidíme přibližně na 200m. To vidím jako druhou šanci a tak si skupinku rychle dojíždim. Zde se moc nejede a dle asi dvou lidí závod skončil. To ale nebyla tak trochu pravda a málem mi skupinka i odjela pač ostražitost se tak trochu vytratila.
  Pak si to ale začínám opět hlídat a najíždí se na menší kopeček a následný sjezd po kostkách (asi Skalice).
  Hlídám si jak je mojim zvykem poslední místo a v následný rovine musím jet zase šrot. To stejný se opaku i před cílovím kopcem a tak mám pod kopcem díru asi 50m. Jedu tedy opět časovku a po asi jednom km skupinu dojíždim a opět se modlím at se nenastupuje(hold se nepoučím)
  Zde se ale opravdu nenastoupí a tak si začínám víc a víc v pohodě hlídat čelo. V nájezdu do vesnice se zato na kostkách veme, ale sem tam. Je nás tu přibližně 6 a nikdo v moji kt.. Za náma je asi trojička a v ní týpek v dresu BMC ale opět nikdo v moji kt. No vypadá to na supr výsledek.
  Na cílových kostkách V. Nežerka a spol odjíždí a já si jedu pro asi 6 místo. Hákuji týpka v dresu BMC ale neni důvod útočit, protože má číslo příchozích.
  Dojíždim tedy už docela v klidu a trochu to vypouštím.
  To byl ale bohužel omyl a to me stálo mistrovský dres, pač nohy na zrychlení a závěrečný spurt ještě byli.
  Bobužel mě ani nenapadlo, že někdo kdo má číslo pro příchozí jede v kt. B. a zdá se mi to docela nefér.
  Pokud tohle neni v pravidlech ohlídaný tak jsou UAC pravidla na ho....
  Jinak jsem si ale dnešek opravdu užil a už se těším na Krušnoton, ted jen vybrat trat

  
  
  
• Kocour – Kolem Posazavi Kocoura skoro popravi
  
  

  Třeba bude v neděli forma nebo to aspoň objedu. Svezu se a třeba pomůžu Pepínovi nebo obkroužím se Strejdou.
  Sobota výživná po návratu z chalupy se mi v paneláku nějak nedaří spát, ale co, ráno jedeme s Kolíkáčem a Profesorem na registraci roztočit nohy. Cejtím, že to není ono, jakmile přibudou %, tak nohy netáhnou.
  Na startu spousta známých tváří (to píšu prosím pravidelně neboť je to pravda).
  Start do kopce bude snad výhodou. Je šance, že vydržím v balíku co nejdéle. Nevydržel, nejdřív to na v kopci před Ondřejovem na 3km okolo 12 figury spadlo a pak se to natáhlo a já celou dobu plápolám na chvostu. Jedu ve skupině s webrákama a Tomášem Bartošem.
  Jsem evidentně nejslabší, ale popořádku. Ve skupině se nedokážeme shodnout na střídání, trochu se ku*vuje nadává, ale posouváme se. Dokonce vidíme asi 200m před sebou hlavní pole (za Oplany) Ve sjezdu z Nechyby nás zastavují a projíždíme okolo nehody, nějakej závodník to v zatáčce neubrzdil a narval to do náklaďáku :(. Snad cajk, i když to nevypadá moc optimisticky, mluvil, ale letěla pro něj "vrtule".
  Na 30 km první krize a vypadávám v kopci za Talmberkem, přede mnou další vypadlý korálek. Beru ho za sebe a modlím se, ať je to náhoda. Štěstí nám přeje před Ratajema, kde zrovna jede vlak skupina musí zpomalit. Doskakuju a jdu dopředu - ať se mám kam cedit. Nedaří se, před Ježovicema jedu zase sám a nedaří se mi sjet ani toho druhého chudáka. Trápím se až pod Čerenice. Celkem na samotku okolo 15km, které mi vzali hodně sil. Za mnou nikdo. Ale to už jsme dva, konečně jsem ho dojel. Probíráme situaci a že to nějak objedeme, nebudem to hrotit. Já souhlasím, hraju stejně druhé housle. Nahoře v Čerenicich jsme dojeti trojicí, ale zrovna poslintanej nestíhám a dva modráci vypadají dobře. Třetího kluka z Českého Brodu se chytám a střídáme se. Takhle dojedeme až pod Stříbrnou Skalici a tam přifrčí Pumpička se svojí bandou. Je vedro, návleky na kolena si nechal, ale ty na ruce si sroloval na zápěstí :). Je veselý a do kopce mu to jede, že mi to hlava nebere. Českobroďák vypadává ze hry a ze skupiny se oddělíme v 5ti, Ale na Pumpičku a dva "kluky" těsně před hvězdárnou nemám. Došlo mi a to třeba i voda v bidonech. Bez vody, bez energie, kde je ta brána, tady je, hurá jsem v cíli. Pro mě to byl prosím, asi i k předchozím sportovním okolnostem, nejnáročnější cyklo závod ve šlapkách.
  V cíli si sedám a nemám ani sílu odpovídat na Kolíkáčovi fórky.
  Stejně jako on pospíchám domu, Profesorovi zbaběle odjíždíme, protože prej i s jinejma zabloudil a já nedokážu odhadnout, jak velké bloudění to je. Jeho housku, kterou mi dal do úschovy, vezu v batohu domů, sorry jako :( KOlíkáč cestou ventiluje pocity a zážitky ze závodu, je to nádherný, ale skoro nemůu odpovídat.
  Doma kantáre, vyndanej jako mrcha.
  Mám na co mám a není toho mnoho, moje výkonnost odpovídá zhruba posledním 20%, to je pro čerstvého 40níka nepříliš pozitivní zjištění, ale taková je realita.

  
  
  
• Profesor – Poučení pro příště
  
  

  S Kolíkáčem a Kocourem jedeme ráno 30km do Ondřejova, takže se aspoň rozjedeme. Ke Kocourovi do batohu si dávám housku, neboť vim, že po dojezdu bude hlad. Béčko startuje o 10min dřív jak kategorie 40+, a proto už jedu na start. Nejdřív se jedou CHocerady nahoru, kopec, který nemám rád. K mému překvapení mi balík ujíždí po 3 min jízdy, kouknu na Garmina a ukazuje kolem 340w, to jsou čísla na která ještě nemám, nicméně pár lidí je za mnou tvoříme 6 člennou skupinku celkem pravidelně se točíme, tak vyjedeme i Stříbrnou Skalici. V zvlněném terénu před Nechybou ujíždíme ve trojici se Šťastným z Dexteru a jedním příchozím.
  Ve sjezdu přichází zásadní moment, jedu na 3. pozici, všimnu si značky oblouk doleva (bohužel i serpentýna je doleva), ale oba jedou směr Sázava, dvě slečny regulovčice nám nic neukázaly, ani nezakřičely. V Sázavě borci jedou rovně přes most, ale já si všimnul oranžové šipky doprava před mostem (pravděpodobně z min.roku), tak jedeme tam, protijedoucích se ptáme jestli tu jel balík, ti nám potvrzují že ano, bohužel balík cca 8 výletníků dojedeme na kostkách ve Skalici, kde zjišťujeme, že se musíme vrátit. Po cestě nám dochází, že skupina za námi nejela nebyla ani v Sázavě, kde jsme ztratili cca 2min a to museli být za námi tak 30sec max. Vracíme se a podle tacháče zjišťuju, že jsme si zajeli tak 19km + ztráty 5min prostoje, nicméně kopce jedeme pořád dost zostra, před Šternberkem už mám problémy stíhat Dextrákovo tempo, tak už ani moc nestřídám. Nakonec se naše trio rozpadá na Nechybě a zbývajících 30min jede každý na samotku. Stoupání do Ondřejova už mám dost a jedu na pohodu. V cíli jsem předposlední, nikoho ani ze starších se nepodařilo sjet.
  Poučení pro příště, pořádně prostudovat mapu a nespoléhat se, že někdo ve skupině bude vědět kudy.

  
  
  
• Kolíkáč – Hodně těžký, ale nádherný match!
  
  

  Roztočit nohy s Kocourem a Profesorem na Ondřejov a vrhnout se na start parádního matche dolů do Chocerad. Velké poděkování Kolbabákům... když na prezenci vyprávějí, jak jezdili s fůrou hlíny a zasypávaly díry pod Čeřenicemi ... díky, díky, že na to máte stále tolik sil!
  Trať znám jak svoje obnošené tretry, tak teď to jen někde nepodělat pozičně a zkusit vydržet v tom konkurencí natřískaném balíku, co nejdál. První výhup k pudingu držet pozici vepředu a bezbolestně letět k vrcholu. Pak větrná nakloněná rovinka a asi na šestým fleku to jde k zemi. Někdo si lízl a už se to válí. Mám to jako na podnose, ale štěstěna je při mně a jen tak tak to míjím. Uff. Ke hřbitovu zase tempo, které dokáži vydržet a už letíme ke Skalici. Ve sjezdu si lezu na druhý flek za Čespu a na skalické kostky najíždím na první figuře. Tak takhle co nejdéle!
  Ostrá levá a užívat si hvězdné vrchařské společnosti společně s Pistachiem a s Vlčákem. Skvělá jízda pokračuje, ani Oplany nám nepřidělají vrásky. Doprava Mělník, ale my rovně na Benátky, kde se bude teprve točit doprava. Tady je takový nenápadný magnet, který hodně zabolí. Je potřeba být zase vepředu ... Kdo neznal, tak tam zůstal, škoda Vlčáku!
  Nechybou dolů, vlaju na ocásku, již pořádně očesaného prvního balíku. Po luxusním asfaltu to mydlíme na Talmberk. Nohy jedou, hlava funguje, a tak točit špic s Líbou, Čespou, Košíkem ... A kopec k hájovně zase češe grupu. Nohy už se mi netočí nahoře úplně zlehka, ale bojuji. Je nás kolem 13 kusů, skáčeme přejezdy, hltnout z bidonu, zobnout ze zadní kapsy. Rataje a kostkový sjezd se blíží, teď to zase chce najet dopředu, ostrá levá a podjezd pod viadukt směr Ježovice bude určitě zase bolet. Ale zbytečně se kochám pohledem na občerstvujícího se Košíka, a do točky najíždím zase na ocase. Sice pak předjedu Láďu Šindeláře a pod viaduktem jsem kousek za Mírou Kakačem, ale to prostě nestačí. Vepředu se za to vzalo a krutě mi to odjíždí. Míra si to hravě doskakuje, ale já se jen motám nahoru. Do háje! Stejně jako před 2 lety! Nepoučitelnej! S Láďou si nadáváme, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. TOP 10 mizí hodně rychle. Vytrousili ale jednoho hodně zajímavého borce, Petra Dixe! Tak to ještě bude mít grády!
  A taky že jo. Ještě jsme jednoho nabraly a točíme směr Šternberk. Za mostem doprava a těšit se na Čeřenice. Jámy kolem Sázavy zaházeny, největší díry označeny, tak se potvrdila ta fůra hlíny z prezentace Největší stojka závodu za námi, držíme grupu a Petr Dix velí jet tempo, ať nás nikdo nesjede. Začínám být slušně okoralý, při představě Nechyby a cílového kopce mi není nejlépe.
  Ale v grupě to letí, občas někoho nabereme z prvního balíku a pak zase vytrousíme. Petrovy špice bolí, Nechyba s policajty a s náklaďákem nevěstí nic dobrého ... Přemlouvám svoje nohy, ať ještě drží, Vlkančice už chytám malý odlep. Ale lepím, lepím, piju a piju a před Skalicí to zase jede. Ještě prdnu magnesium, ale kostky už jsou tragédie. Já to snad na Střímelice ani nevyjedu. Ale jsem zase v grupě, schovávám se před větrem a hecuji Petra, že jede o mistrovský dres a třeba Standu Vohníka vyklepali.
  Před Ondřejovem opravdu sparťanský dres před námi, Petr jede ve třech lidech dál, já parkuji s Láďou. Standa to ale není, já už nějak bez bojovnosti, ale kostky na ondřejovskou náves mě trochu probraly a do cílového brdku najíždím před Láďou. A tělo reaguje pozitivně, ani se neohlížím, věřím si! Asfalt v půlce nakopne a závěrečné kostky již letím s vědomím, že Láďa zůstane za mnou.
  Nakonec 7.místo v C musím brát všemi deseti, k Ratajím nohy z nebes, ale když pak špička UAC začne jet, hraji druhé housle " width="15" height="15" style="vertical-align: middle;" />

  
  
  
• Radim – Kolem Posázaví aneb špatná práce s kalendářem
  
  

  Na tenhle závod (letos to byl dokonce UAC mistrák v hromaďáku) v mém oblíbeném tréninkovém rajónu jsem se těšil, ale doplatil jsem na nedobrou práci s kalendářem, kterou jsem hrubě podcenil. Myslel jsem si totiž nevím proč, že se závod jede v sobotu, tak jsem si doma vyjednal, že v sobotu pojedu na závod a v neděli na Orlík s rodinou. V sobotu ráno vstanu, poctivě se najím, nachystám, vyrazím ze Struhařova do Ondřejova na prezentaci, vlezu do hospody a ptám se: "Co je, kde jsou všichni, tady mají být dneska závody!", a obsluha mi říká: "Ty jsou přece až zítra, ty vole!", tak teprve v tom momentě mi došlo, že je něco špatně. No nic, posmutněl jsem, objel si částečně trasu na samotku a druhý den už jsem do téže řeky nevstupoval. Škoda, ale není holt sobota jako neděle, to je příště dobré vědět!