Akce Za jazykovými skvosty 2017

Akce Za jazykovými skvosty patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2017-03-16.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Malina – Nic naplat, zaplať!
  
  

  Nemám sílu psát report. Nechci to zpětně hodnotit. Chtěl bych to dát znovu! Třeba hned, s čelovkama. Nejsou však síly a parťáci jsou taky už ve svých domovech. Chtěl bych znovu svačit housky s velkými kousky soli ve Zbraslavicích a lejt do sebe colu. Vlézt do samoobsluhy, kde se všichni znají a zdraví jménem. Chtěl bych se smát jako protrženej. Těch vtípků a zkazek bylo tolik, že jsem místy nestíhal, kterému se mám smát a kterému ne. Ráno jedeš do Koloděj, jedno auto za druhým a přemýšlíš o životech za volantem. Inu život v kukuřici za Prahu, je život v kukuřici za Prahou.
  Dnešní krasojízda nezačala ráno na Průběžné při čekání na prvním semaforu ale již včera. Domlouvám se s managerem, že si vezmu volno na sport. Bez váhání ho dostávám. Pak na pohodu na biku Prokopákem dolu. Je teplo, svítí slunce, pozoruju zařízlé kačeny. Doma zalít koriandr. Vyvěsit hadry, ty se zítra budou suché hodit a hurá za Pájou. Sedíme v kavárně. Nepijeme pivo, máme oba svetry. Zkrocená hora hadr. Řešíme trek středohořím a hory v létě. Koukáme do fotek a map a přemýšlíme o koupě ždáráku pro dva. Zkrocená hora hadr dvě. Nakonec teda přeci jen tři pivka, jeden panák a flank steak. Mohutně krmíme heteroego, avšak porce je to tuze malá. Hodna nějakého hipstra, který nezvedá hroty vidličky nahoru a komentuje každé sousto, kterých nesmí být moc, aby měl vždy co říct. Mazej domu! Zítra sis vzal přece tu dovolenou a ten kravskej pupek Tě nahoru nevytlačí!
  
  Camrda překvapuje. Dovolenou bere taky. Je našlapanej kroupama a tuším, že on bude hrát hlavní prim v Posázavských kopcích. Pak překvapuje Martin Matula, který říká, že byl včera na pivu. A já ho měl za nějakou asketu. Moje velká chyba! Martin, byť stále vzadu nebo bokem, tak skvěle doplňoval grupu Šlapek a vůbec se mi zdál veselejší než obvykle. Ostatně v Kolodějích jsou už všichni. Kapr minutu po nás a stále v limitu. Přesný jak sniper. Pistachio, s tím už jsem dlouho nejel. Můj super oblíbenec Kolíkáč. Přilétají dvě včely. Kaprovi si jedna sedá na ruku. Takový nenápadný pozdrav od Turisty, který je můj druhý adept ohledně náročného Posázaví.
  
  Co se dělo pak… Prozradím, že jsem si dnes namontoval hodinky na řidítka. Když jedete vedle Turisty ale vlastně i za ním a koukáte na hodinky, to je jak zapnout rychlovarnou konci, hodit tam pokojový teploměr, sledovat stupnici a čekat kdy vybouchne. Když jsme se vraceli po staré kutnohorské a od Olešky na mě vyšla vedle Mirka špic, tak jsem konvici neustále vypínal a zapínal, aby mi nebouchnul teploměr a všechny chlopně. Mirek z toho byl v rozpacích. Já taky, ale co jsem mohl dělat. Pak jsem z toho u Kostelce slezl a klukům se tam už nemotal. Jediné zrychlení jsem vyvinul ještě v Uhříněvsi, kde jsem všechny dojížděl a promlouval jim do duše, ať jdou v Hostivaru na jedno. Balzám na duši byl, že šli všichni. Bylo sluníčko, ani moc nefoukalo, maminky s kočárkama, krátké posezení na terase, jeden hořkej zrzek. Vobjížděč o dovolené dobrý chleba má!
  
  Bylo to vůbec sportovní? Plkám tady zase o nějakých domněnkách a trapných asociacích. Je to ještě vkusné a zajímá to někoho? Byl jsem sportovat nebo jen přemýšlet? Jenže nemůžu si pomoct. Co jsem se třeba dozvěděl o jednom bývalém členovi, to mi hlava nebere. Ale teda k té sportovní stránce. Kopce byly grandiózní. U každého mnoho KoKa vzpomínek na jízdy předešlé. Vodslivy a Zdebuzeves jsem zkusil na velkou. Miluju pocit, kdy kolo slouží tobě, ne ty jemu. Jenže pak mě honil neustále jakýsi virtuální pokladní, že jsem si dal Vodslivy a Zdebuzeves a že mám ráčit zaplatit. Oddaloval jsem to, jak jen to šlo, ale nakonec jsem stejně zaplatil. A úroky? To ani nechtějte vědět. Úplná exekuce na vlastní tělo.
  
  Mám rád Kolíkáče, čím dál tím více, jeho sůl ve fousech a partičku přátel cedulí kraje krajů. Byť to dnes bylo bez cedulí, tak jsme východo-jižní část středních Čech počechrali solidně. Od poloviny švihu začíná úřadovat sousedovic malý Mirek. Vede skupinu cyklistů jako firmu. A vůbec se zaťatostí sobě vlastní jako krabí klepeto z toho v závěru udělal zase El Mágico. Nemusela být ani Vinoř. Stačili Uhlířské Janovice. Tam jsem se chtěl normálně rozbrečet z té beznaděje, že smrádek domova je stále nějakých 45km a přitom exekuce mě teprve čekala. Grande finále na krovkách ve škarpě se ale k mému štěstí nekonalo. Za Říčanama je to vyfrézované a tak to bylo spíš motání a hlídání si toho posledního života za Mirkem, který se již nestihl rozjet. To už jsem nějak začal tušit, že se domu dostanu a budu to chtít večer zase vyblít do klávesnice. Netušil jsem však, že v devět večer mi to již bude chybět a místo zpětného vyprávění bych to chtěl prožít znovu. Tak tady to máte, prožijte to znovu! Pohodlně se usaďte, zavřete dveře a skočte na začátek textu.
  

  
  
  
• Kolíkáč – Šlupka všech šlupek!
  
  

  Šlupka všech šlupek! Kdo ví, možná u mě nej akce roku! Konečné lehké hadříky na sebe a do kopců to zkusit na plný plyn. Jak opojné, aspoň chvíli dýchat stejný vzduch s Mladými puškami. A pak přes mlhu před očima pozorovat již z dáli jejich škádlení o prémie...
  Kolodějská bouda vítá posly jara na okřídlených strojích. Letos parádní sestava a počasí. Po úterním fáracím dni na Želivku se cítím překvapivě dobře. A tak dloubák na Ondřejov zkusit na velkou s roháčema. Camrda je nažhavanej jak mikrovlnná trouba. Letíme do Chocerad a Vodslivy chci aspoň chvíli s našimi mladými a neklidnými. Takže pěkně dopředu a udělat si malý náskok. Malina to ale taky ví a řve mi do ucha něco o svém cyklistickém lůně. Tady se prý narodil! Jo tady se na študentíkovi před pár lety pěkně vyřádila kolodějská múza. Jedu jak stín za ním. Moje zadní kolo ofukuje Camrdův dech. Stačím ještě upozornit na čápi ve Vestci, jak v dávné historii Vyhup. Pak se to zvedne a na kecy již nějak nezbývá prostor. Malina piluje velkou. To přeci na svém čtvrtém švihu od listopadu nemůže vydržet až nahoru, to by bylo proti přírodě. Chytám díru, Camrda ji bez problémů lepí. Pak však Jirka levou škarpou nastupuje. Camrda tempově za ním, já odpadám. Ve Vodslivech solidárně čekají a vrchol si užíváme bok po boku. První zadní kapsy a ocucat bidony.
  Valíme na Divišov. S Kaprem glosujeme ten dnešní další závod. Za Šternovem odbočit doprava do cyklistického ráje. Radonice, Zdebuzeves. Jirka s Karlem tu asi nikdy nejeli, ale i s kopce to perou na max. V jedné zatáčce mě to pěkně vynese. Rozepnout vesty a dresy, klimatizovat jen funkčním trikem a jdeme na 5-ti kilometrový kopec. Zase s naší dvojkou. Ale hraju druhý housle. Kde jsou ty časy, kdy Camrda jel a jel, pak dýchal a dýchal a pak tam nebyl. Teď určuje tempo, má na každé zrychlení! Krásné stoupání, chvílemi snad i nový asfalt, Malina zase zlobí svými nepříjemnými nástupy. Jeden ještě sjedu setrvalým tempem, pak už ale bez nároku, jen z dáli vidím tu jejich kočkovanou . Plakátovací strom, támhle jsme seděli na kládách s Vyhupem, Icemanem, Vlkem. Kdy to bylo? Před 2-3 lety? Houby rok 2006!
  Z Kácova už v klídku, silnice trochu tankodrom, před Pivniskem ještě rozdráždit vosí hnízdo, až mě vosička Camrda ďobne do řídítka. Zbraslavické náměstí řičí smíchem, nějaká partička tady oslavuje asi jaro. Hitem je tyčinka Bounty, která nejlépe chutná i s obalem! Vytřepané nohy z předešlých kopců těžko hledají správný turistický rytmus. Pivnisko vyfoceno, Košice projety a z Janovic na nové skvosty do sbírky, jako je třeba Bláto nebo Hryzely. Špicím se začínáme vyhýbat jak čert kříži, jen Turista tam vládne rukou neochvějnou. Na to se určitě těšil, až zase bude túrovat ručičku svého tachometru, mít dlouhé kolo a natahovat všem za sebou brady až k představcům.
  A tak blízko svých sprch nám nezbývá nic jiného než to zakončit tiskovkou u jednoho jarního, zahradního zrzka s bílou čepicí. Bejci bylo to fakt bezchybný, práva reklama na cyklistiku, díky moc!