OCELÁK, už název vystihuje druh závodů. Jedná se o MTB závod, který vede po lesních a polních cestách-necestách,kořenech,pořadatelé Vás schválně zavedou i do singeltracků, přejezdy potoků a bahenních kalů, které díky suchému počasí v posledních dnech nejsou zas tak bahnité. Jelikož jsem si před časem pořídl cyklokrosku a stále tápu nad rozhodnutím, kde končí její výhody a začíná být výhodnější bike, tak si říkám, že to testnu a objedu to na CX-ku. Start je dvě vesnice od chaty, tak volím páteční přesun na kole směr chata a cestou se zaprezentuji, domlouvám si i „výjimku“ v podobě, zkrácení tratě na jedno kolo v případě, že by mi to ruka nedovolila. Na dotaz, zda-li to objedu na trekovém kole se na chvíli pořadatelé odmlčeli a pak prohlásili, že to vlastně jezdí i batůžkáři na bikách, takže jo. Večer, než usnu si říkám, co vlasně chci…chci závodit a nebo se seznámit s kolem, chci na benu a nebo si jen tak zatrénovat a pojmout to jako přípravu, chci spadnout a nebo jet na jistou a než usnu, tak v tom mám jasno-zítra nebudu závodit. Tím pádem se v sobotu nemusím cpát do prvních řad a přijímám tak startovní pozici ze zadního sektoruKolem mě jsou dámy v letech a tatínkové s „dětmi“ , ještě zkontroluji kola soupeřů a cyklokrosku tu nikdo nemá a i ty děti mají širší pláště než já.. Po startu se přehoupnu přez děti,ženy a batůžkáře a buduji si místo za velkou skupinou tvořenou slečnami,ženami a padesátníky……najíždí se do lesa a jede se lajna po lesní pěšince, zde přijímám rychlost ostatních, čelo odjíždí, následuje přejezd na kamenitou cestu a začínám pociťovat, jak 32mm galusky poskakují a tak hledám idealní posed a úchop, prostě seznamovala se vším všudy. Jedu dost výletně , ale za to bezpečně. Kolo mi přirůstá k tělu a tak při nájezdu do prvního kopce po asfaltu si rozjíždím své tempo, opustím tak ženskou část pelotonu jdu přez celou skupinu i skupinky takovou rychlostí, že na hoře cinkne KOMs, přicvaknu ke čtyřem bikerům a valíme to lesem. Ve sjezdech značně strpím, ale jakmile najedu na pevný ,nerosekaný povrch,tak díru lehce stahuji a naopak jdu dopředu. Ve stoupání balík opouštím a už vyhlížím další skupinku přede mnou, kterou si hravě sjíždím na polní cestě a síly je natolik, že jen kolem nich proletím a už se magnetím ve skupince na horizontu – lebedím si, je to jízdy a mám pocit, že mi to letí o 10km/hod rychleji, než konkurenci i a to mi i v cíli potvrzuje výherce D-čka Roman Zvolský, který to okomentoval slovy, že jsem je přelít rozdílem dvou tříd a kdybych neměl tu ruku v ortéze, tak bych si je tu hezky povodil…..no, upřímě, startovat z první vlny a mýt mozek přepnutý do režimu závod, tak by to tak mohlo i být…..ale teď se vraťme na trat, kde přichází technický sjez, skupinka mi na 100m ujíždí, ale to dole v údolí na asfaltu rychle stahuji, pak se jede jeden z táhlých kopců po kvalitní šotolinové cestě, zde zase hopsám kolem ufuněných a na horizontu mohu odškrtnout dalších cca 7kousku, tím jsem se dostal na průběžné 9té místo ze cca 80členého startovního roštu a přede mnou už nikoho nevidím. Mě to vyhovuje, mám přehled o trati a na techničtějších částech mohu zvolnit. Jenže přichází cca 2km pasáž kořenů a to je peklo, leč se snažím,tak několikrát cejtím, jak je kořen tvrdý a jde rovnou do ráfku, vzpomínám si na slova Fousáče, který tvrdí, že galusku jen tak necvakneš a má recht, tohle by pláště nadali….kolo trpí,já trpím, ruka drží…..úsek mám za sebou, jedu stále sólo a tak se pomotávám až k cíli prvního kola. CX-ko jsem si osahal a hop tedy do druhého kola, trasu znám a tak si už dovolím to i trochu pustit ve sjezdech, singlech, mezi stromy atd až najednou zjišťuji, že jedu cca 17km na samotku a přede mnou nikdo a za mnou čas od času zahlednu čtyř členou bandy, jenže taháme se jak na gumě, kopce-šotolina-tam jim značně odjíždím a ve sjezdech mě dotahujou, takhle si hrajem cca 5km, pak mě sjedou a ejhle, jede tu špička Déčka , postěžuji si, že jsem podcenil jídlo a spolehl se na pořadatele, kteří slibovali v údolí občerstvovačku, ale ta nakonec nebyla. Háknu se k nim a jede se mi fajn, až ke zmiňovanému úseku kořenů, ten nás odděluje a já už nikam nespěchám. Cílem projíždím na krásném 13tém místě absolutně a 6tý v kat……to není špatný, když jsem startoval ze zadních řad a hned po startu se rozdělil balík první singltracku……Jsem spokojený, CX-ko je univerzální kolo i když tento druh závodu už byl za hranou a některé pasáže fakt boleli, nespadl jsem,krize nebyla a já i kolo jsme to přežili a naopak se značně spřátelili…..