Jaderná elektrárna Temelín, obecně často nazývaná Temelín (zkratkou ETE, dřív taky JETE nebo JET), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku. Stojí v obci Temelín v Jihočeském kraji, v okrese České Budějovice. Elektrárna má instalované dva bloky z původně plánovaných čtyř, každý po rekonstrukci s elektrickým výkonem 1055 MW (původní výkon 1000 MW). V roce 2006 elektrárna vyrobila přibližně 12 TWh (43,2 PJ) elektrické energie, což představovalo přibližně 14 % výroby elektřiny v Česku. Nadmořská výška Temelína je asi 500 m nad mořem. Vltava je vzdálená přibližně 5 km směrem na východ.Elektrárna se nachází na pozemku o rozloze 143 ha (z toho 123 ha je oploceno), který patří ČEZ. Na pozemku je dost místa i pro případné dostavění elektrárny. Lokalita Temelína byla určena na základě řady bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky poměrně vysoké nadmořské výšce však elektrárna nemůže být ohrožena povodní.Z ekonomického a energetického hlediska je důležité umístění na jihu státu – uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a na severní Moravě, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny (to je i jeden z důvodů umístění JE Dukovany na jižní Moravu).Temelín leží z geologického hlediska na moldanubickém hřbetu, který je do jisté míry pokračováním Lišovského prahu, oblasti v seizmicky klidné a geologicky stabilní, na skalním podloží a mimo geologické zlomy.A přesně výše uvedené řádky mě vedli k účasti na mistrovství JAL v sobotní časovce a nedělního dětského hromadáku se startem vedle elektrárny Temelín.
Už od čtvrtka jsem s rodinou u známých na chalupě a jak se sluší a patří, tak si dopřáváme jednu dobrůtku za druhou a prolejváme to patřičným množstvím 10st.moku. Sezona je už u konce a tak váhu už neřeším, teda řeším, ale nejde uhlídat, tak jsem to vzdal a užívám si života. Na sobotu dostávám zelenou a na chvilku se vzdaluji od rodiny, s tím, že navečer se potkáme v Milevsku na slavnostech. Do Temelína přijíždím v 11:30, rychle se odprezentuji a čekám do jedné hodiny, kdy budou vyvěšeny startovací časy. Čekání si zkracuji popojížděním po okolí a užívám si různých pohledů na toto gigantické dílo. Je krásně, silnice prázdné a mě se nechce slézat z kola, přibrzdím znovu u prezentace a už vím, že v 15:01 musím být v plné polní na startu. Času je dost, tak do sebe hážu housku z domova a banán zasouvám hlouběji do kapsy. Vydávám se na obhlídku trati, kterou tvoří místní komunikace a obslužné cesty kolem elektrárny. Co se týče do kvality povrchu, tak je to klasická česká silnice z ruských materiálů, ale vyúčtovaná v západní marží, z 50% asfalt , z 25% děravý asfalt a zbytek hrubý betonový panel s vymletými dyletacemi. Trochu jsem tušil dopředu a tak na kozu nasazuji loukotě ve kterých mi poslední dobou slušně lupe, alspoň prověřím, čím to je. Popojíždím spíš rozvážně a několikrát se vracím, abych zjistil, kudy vede nejlepší stopa, jak přeletět přejezd a mezi kterými dírami to naklopit v zatáčce….. kdybych mohl něco změnit, tak že bych si sem vzal CX s nástavci…..ale na jiných tratích to není o moc lepší…..prostě Čechy…. Ve dvě hodiny startují první odvážlivci, jedu se na ně podívat do jedné zatáčky a zde se zakecávám s regulovčicí, ona mi vypráví, jak večer jede do Protivína na zábavu a já jí na oplátku vyprávím o festivalu v Milevsku, zakecám se natolik, že pohledem na kom zjištuji blížící se můj start. Loučím se a rychle k autu,komkoška, rukavice, pořádně utáhnout ortézu a hurá na start. Vše klaplo na minutu a už je to tu, start, zvyšuji kadenci a srdíčko reaguje a začíná se pohybovat v červených číslech. Na trati musím být značně opatrný, neboť hrozí vymletí nějaké té díry, popřípadě štrejchnutí o podélné dyletace. Jede se mi fajn, nohy makaj a neodmlouvaj, srdíčko si ševelí na 180tepech. Najíždím tak do druhého kopce a z brdku dolu vidím dva mé soky, přikrčím se a ještě více začnu dupat, ručička budíku se značně překulila přez 74km/hod a míjím protivníky, jenže se blíží zatáčka já musím šáhnout po brzdách, pak následuje klasika, táhnu své tempo a sokové se vezou, když na konci 1km roviny si jeden vystupuje a poodjíží, jsem zataženy a nereaguji, začínám pociťovat únavu a tak raději rozkládám síly, přece jen jsem teprve v půlce. Soka drčím na dohled a tak obkroužím i poslední kolo až do cíle, který prolítnu značnou rychlostí a málem se zastavím až o místní hřbitovní zeď. Pak už jen slyším z reproduktoru, že pořadí v kategorii C se mění a na třetí místo se dostává Michal Rydval a jelikož jsem startoval předposlední v kategorii, tak to zůstalo až do vyhlašování. Je cca 15:40, mám odjeto a vyhlašování bude nejdříve v pět. Jedu se tedy vyjet, cestou zastavuji na prezentaci a somruji o jídlo, vím, že tam odpoledne měli pizzu pro pořadatel, jenže nenasadím tak smutné oči, abych přesvědčil dívčinu o mém hladu, dostávám košem,tedy pardon, pusu mi zacpe místním perníkem s nápisem „Pro štěstí“. Když do mě zahučí poslední drobečky, tak začnu točit nohami, kolo se dává do pohybu a já se svezu po okolí s rukou opřenou o nástavce, no vlastně v poloze spícího a tak zabíjím čas až do doby vyhlášení. Zde pak potkávám Jirku Boušku a popřeji mu mnoho štěstí. S Tomášem Kotrlíkem prohodíme pár slov o nedělním vrchaři a po vyslovení svého jména se odebírám na stupínek. Zase se mě dotkne ta správná euforie, kdy vinohradská šlapka stojí mezi obradovanými závodníky zvučných jmen a teamů. Je mi fajn a uvnitř svítím stejně jako to štěpené jádro v Temelíně…..